Willem Hendrik Keesom

nizozemský fyzik

Willem Hendrik Keesom (21. června 1876 Texel3. března 1956 Leiden) byl nizozemský fyzik. V roce 1924 se stal členem Nizozemské královské akademie umění a věd.  V roce 2001 po něm byla pojmenována planetka 9686 Keesom.

Willem Hendrik Keesom
Rodné jménoWilhelmus Hendrikus Keesom
Narození21. června 1876
Texel
Úmrtí24. března 1956 (ve věku 79 let) nebo 3. března 1956 (ve věku 79 let)
Leiden
Alma materAmsterdamská univerzita
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUtrechtská univerzita (1917–1923)
Univerzita v Leidenu (1923–1945)
Univerzita v Leidenu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na svém kontě má několik významných objevů. Začínal jako student Heike Kamerlingh Onnese, který za svůj objev supravodivosti obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1926 vynalezl metodu zmrazení kapalného hélia. V roce 1921 vyvinul první matematický popis interakcí dipól-dipól, které jsou po něm pojmenovány Keesomovy interakce. V roce 1930 objevil bod lambda přechodového maxima specifického tepla mezi heliem-I a heliem-II.

 
Solvayova konference v Bruselu v roce 1924. Willem Hendrik Keesom v první řadě druhý zprava.

Keesom se narodil jako syn farmáře. Jeho nadání ho přivedlo až na studia na univerzitě v Amsterdamu. V roce 1904 získal doktorát v Leidenu pod vedením Heike Kamerlingh Onnese. Byl jeho asistentem a podílel se na jeho práci na zkapalňování helia. V letech 1917 až 1923 vyučoval na veterinární škole v Utrechtu a v roce 1923 se stal profesorem experimentální fyziky v Leidenu, kde v jeho laboratoři nahradil Onnese.

V roce 1904 se oženil s Annou Marií Aleidou Moormanovou a měli spolu dva syny a dceru. Dcera Anna Petronella a syn Piet Keesom se také stali fyziky. Dcera pod jeho vedením získala doktorát a syn se stal profesorem na Purdue University a věnoval se také fyzice látek při nízkých teplotách. Nejstarší syn Hendrik Willem vstoupil do armády.

Jeho hlavním oborem práce byla fyzika nízkých teplot. V roce 1926 vynalezl metodu tuhnutí helia tlakem. V roce 1930 objevil bod lambda přechodového maxima specifického tepla mezi heliem-I a heliem-II (fázový přechod k supratekutosti helia). V roce 1932 změřil s Klausem Clusiem anomálii průběhu tepelné kapacity při tomto fázovém přechodu.

V roce 1921 vyvinul matematickou teorii interakce dipól–dipól (Keesomovy interakce).

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Willem Hendrik Keesom na německé Wikipedii a Willem Hendrik Keesom na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat