Willa Burgundská (asi 900 – po 936) byla členka starší větve rodu Welfů. Narodila se jako dcera krále Horního Burgundska Rudolfa I. Burgundského. Sňatkem s Bosem se stala hraběnkou z Avignonu a Arles a poté toskánskou markraběnkou.

Willa Burgundská
Toskánská markraběnka
Období932936
PředchůdceMarozia
NástupceWilla ze Spoleta

Náboženstvíkatolická církev
Narozeníasi 900
Úmrtípo 936
ManželBoso Toskánský
PotomciWilla Toskánská
Berta z Arles
Richilda
Gisela
Rodstarší větev Welfů
OtecRudolf I. Burgundský
MatkaWilla Provensálská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jejími rodiči byli král Horního Burgundska Rudolf I. Burgundský a Willa Provensálská, dcera Bose Provensálského. Mezi její sourozence patřila manželka císaře Ludvíka Slepého Adelaida a Rudolf II. Burgundský, který se po jejich otci stal burgundským králem.[1] Po smrti Willina otce v roce 912 se její matka provdala za Huga Italského.

Manželství

editovat

V roce 912 se provdala za hraběte z Arles a Avignonu Bose. Boso byl synem Teobalda z Arles a dcery krále Lothara II. Berty.[2] Jeho starší bratr, Hugo Italský, se oženil s Willinou matkou. V roce 926, kdy se Hugo stal italským králem, učinil z Bosa provensálského regenta. Podle Liutpranda z Cremony Hugo na naléhání Willy a Bose v roce 931 obvinil svého nevlastního bratra Lamberta Toskánského ze spiknutí a sesadil ho. Hugo udělil Lambertův titul toskánského markraběte svému bratrovi Bosovi a Willa se tak stala toskánskou markraběnou. Podle Liutpranda z Cremony vedly Williny ambice Bosa k tomu, aby se v roce 936 vzbouřil proti Hugovi. Willa byla poslána do Burgundska a Hugo nahradil Bose na pozici toskánského markraběte svým vlastním synem Hubertem.[3]

Datum jejího úmrtí není známo.

Potomci

editovat

S Bosem měla Willa několik dětí, včetně:

  • Willa Toskánská
  • Berta, která se provdala za hraběte Bose Burgundského a Raymonda II. z Rouergue
  • Richilda
  • Gisela

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willa of Burgundy na anglické Wikipedii.

  1. JACKMAN, Donald C. Ius hereditarium Encountered II: Approaches to Reginlint. [s.l.]: [s.n.], 2008. S. 14. 
  2. BOSONE di Toscana - Treccani. Treccani [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (italsky) 
  3. WICKHAM, Chris. Early Medieval Italy: Central Power and Local Society, 400–1000. Londýn: Macmillan, 1981. Dostupné online. S. 178. (anglicky)