Wilhelm Schmidt

rakouský religionista

Wilhelm Schmidt (16. února 1868 Hörde10. ledna 1954 Fribourg) byl katolický teolog, lingvista, antropolog, orientalista a etnolog. Proslavil se svou hypotézou o vzniku náboženství z prvotního monoteismu. Většina jeho prací se snaží o vědecké podložení této teorie. Byl oficiálním religionistou římskokatolické církve a jeho práce měly ve své době velký vliv nejen na religionistiku.

Wilhelm Schmidt
Narození16. února 1868
Hörde
Úmrtí10. února 1954 (ve věku 85 let)
Fribourg nebo Freiburg im Breisgau
Alma materHumboldtova univerzita
Povoláníantropolog, jazykovědec, náboženský historik, katolický kněz, vysokoškolský učitel a etnolog
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Freiburská univerzita
Oceněníčestný doktor Uppsalské univerzity
čestný doktor Vídeňské univerzity
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkceprofesor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Schmidt se narodil v Hörde u Dortmundu ve Vestfálsku. Jakmile ukončil střední školu, začal roku 1883 studovat v Holandsku teologii a filosofii. Po ukončení studia, v roce 1892 byl vysvěcen na kněze. Následující léta studoval v Berlíně islamistiku a semitské jazyky. Od roku 1895 začal vyučovat v rakouském Mödlingu u Vídně teologii, lingvistiku a dějiny náboženství. Jako misionář procestoval Ohňovou zemi, Zadní Indii, Východní Afriku i Filipíny. Roku 1902 Schmidt přijal rakouské občanství.

Roku 1906 založil významný antropologický časopis Anthropos, který dodnes vychází. V témže roce přednesl přednášku na shromáždění Görresovy společnosti na téma Myšlenka vývoje v religionistice. Teze, které tehdy pronesl, se staly podkladem pro jeho asi nejslavnější práci o původu ideje boha, Der Ursprung der Gottesidee (12 svazků, 1912–1955).

Roku 1921 se stal profesorem etnologie ve Vídni a od roku 1924 vedl vědecké oddělení vatikánského muzea pro dějiny misie. V roce 1932 založil v Mödlingu u Vídně vědecké pracoviště s názvem Anthropos, roku 1938 však byl nacisty zatčen a musel se přemístit i s institutem do švýcarského Frodeville. Od roku 1941 byl profesorem etnologie a jazykovědy ve švýcarském Fribourgu až do roku 1948, kdy odchází do důchodu.

Degenerativní hypotéza

editovat

Schmidt je znám především díky zkonstruování tzv. degenerativní hypotézy o původu náboženství. Podle této teorie stojí na počátku všech dějin náboženství víra v jednoho nejvyššího boha (prvotní monoteismus, „urmonoteismus“). Postupem času se lidstvo od tohoto boha odklání, aby se k němu vrátilo prostřednictvím křesťanského monoteismu. Tuto teorii se snažil podložit rozsáhlým materiálem z oblasti etnografie.

Schmidtova teorie hrála ve své době velkou roli. Byla oponentem k evolučním teoriím o vzniku náboženství, jejichž stoupenci byli tzv. „progresionisté“, zatímco stoupence degenerativní hypotézy dnes nazýváme „degeneracionisté“.

Kritika Schmidtova pojetí původu náboženství směřuje dvěma směry:

  • Schmidt se ve svých pracích sice opírá o rozsáhlý materiál, ale ten se týká jenom některých, zejména pasteveckých etnik, jejichž pojetí se velmi blíží křesťanskému bohu
  • V žádném případě nelze doložit prastarou, jednotnou kulturu, ze které Schmidtova teorie vychází.

V teorii urmonoteismu, se odráží velký vliv A. Langa. Dnes se Schmidtova teorie pokládá za překonanou.[zdroj?]

Bibliografie

editovat
  • 1910 – Grundlinien einer Vergleichung der Religionen und Mythologien der austronesischen Völker
  • 1912–1955 – Der Ursprung der Gottesidee. Eine historisch-kritische und positive Studie I–XII
  • 1933 – High Gods in North America
  • 1937 – Handbuch der methode der kulturhistorischen Ethnologie
  • 1954 – Das Mutterrecht
  • 1954 – Die Völker in der Heilsgeschichte der Menschheit
  • 1955 – Totemismus in Asien und Ozeanien

Literatura

editovat
  • Heller, Jan; Mrázek, Milan: Nástin religionistiky, (Praha: Kalich 2004).
  • Horyna, Břetislav: Úvod do religionistiky (Praha: OIKÚMENÉ, 1994).
  • Horyna, Břetislav; Pavlincová, Helena: Dějiny religionistiky (Olomouc: Olomouc, 2001).
  • Kubalík, Josef: Dějiny náboženství (Praha: Univerzita Karlova 1992)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat