Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště 2
Evangelický kostel (Hošťálková) v okrese Vsetín je památkově chráněn od roku 1958.
Historie sboru
editovat
Tajní evangelíci v odlehlých oblastech Vsetínska přečkali období protireformace, scházeli se v lesích. Povzbudilo je falešné vyhlášení náboženské tolerance v roce 1777[1][2]. V letech 1777 - 1781 se poddaní z Hošťálkové významně podíleli na hnutí valašských evangelíků, účastnili se valašského povstání, které bylo krutě potlačeno, ale přispělo k vydání tolerančního patentu.[3] Augspurský sbor byl v Hošťálkově vyhlášen v roce 1782. Prvním farářem v letech 1781-1789 byl Ondřej Orgoň,[4] který studoval bohosloví v Šoproni a Vitemberku. Před příchodem do Hošťálkové působil jako spolurektor na škole v Modre a pak se stal kazatelem sboru v Súlově. Pro konflikty s úřady musel Uhry opustit.[3] Ondřej Orgoň vydržel v Hošťálkové do roku 1789, kdy odešel jako 67letý do Holešova u Bílska. Uvolnil tak místo svému zeti Františku Čížkovi, který se tak stal prvním českým kazatelem na Valašsku. Narodil se v Praze roku 1754, studoval v Bratislavě, vyznal se v lékařství i malířství a vydržoval domácí lékárnu. Právě on prý vyzdobil modlitebnu krásnými řezbami a malbami.[3] Do Hošťálkové přišel zprvu jako učitel na evangelickou školu,
Evangelický kostel
editovatDřevěná toleranční modlitebna byla postavena v roce 1783.
V letech 1829 - 1831 byla nahrazena novoklasicistní jednolodní podélnou stavbou s historizujícími prvky. I tento kostel opravovaný v roce 1846 musil respektovat toleranční omezení. Loď má obdélníkový tvar. Odsazená čtyřboká věž předsazená v ose vstupného průčelí byl přistavena v roce 1857. Byly do ní zavěšeny dva zvony.
Další oprava proběhla ve 20. letech 20. století, znovu v roce 1939 nákladem 70 000 Kč. Další oprava byla v letech 1973.[5]
Vnitřní vybavení
editovat.jpg)
.jpg)
Nejstarší je křtitelnice s datem 1791.
V roce 1964 byly pořízeny nové varhany a harmonium.[3]
Fara
editovatŠkola
editovatZ Modry přišel do Hošťálkové i první učitel evangelické školy Matyáš Halaš. Dalším učitelem byl František Čížek, d Hošťálkové přišel zprvu jako učitel na evangelickou školu, poté byl farářem v letech.
.jpg)
Evangelická škola byla zprvu v domku Martina Blizňáka poblíž modlitebny. V roce 1790 pro ni byla postavena nová budova na Pařenicově gruntě, v místech nynější evangelické fary. Svému účelu sloužila do roku 1843, kdy byla zbořena. Na místě zbořené školy byla postavena téhož roku nová zděná školní budova s bytem pro učitele. Ke slavnosti položení základního kamene učitel evangelické školy Josef Pellar složil píseň, kterou tam zpívaly děti na nápěv písně "Král věčný nás žehnej".[3]
V Hošťálkové působil jako učitel také Karel Rizner, rodák z Malého Čepčína, původem zeman, děd Ĺudevíta Vladimíra Rieznera, významného slovenského bibliografa. Rektorem hošťálkovské evangelické školy byl potom Josef Štúr, otec Dionysia Štúra, pozdějšího důlního rady a ředitele geologického ústavu ve Vídni. Josef Štúr odešel z Hošťálkové roku 1820 zpět na Slovensko.
Evangelíci augšpurského vyznání si zřídili vlastní školu roku 1782, pro kterou postavili vlastní budovu roku 1790 a později novou v roce 1843. Po vydání školských zákonů koncem šedesátých let se evangelíci bránili dlouho jejímu zveřejnění. Zůstávala proto i nadále školou soukromou, byť s právem veřejnosti. Roku 1874 se změnila z jednotřídní na dvojtřídní a v roce 1893 na trojtřídní. V souvislosti s tím byla zveřejněna a stala se z ní trojtřídní obecná škola.
Reference
editovat- ↑ BEDNÁŘ, František. Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777-1781: prameny k dějinám tolerančního patentu. Praha: Královská česká společnost nauk, 1931. 641 s.
- ↑ MALÁ, Martina. Falešná listina vyděsila Marii Terezii, překvapilo ji kacířství na Valašsku. iDnes. 2017, čís. 15. října. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Historie sboru – Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Hošťálkové [online]. [cit. 2025-02-14]. Dostupné online.
- ↑ Evangelický kostel Hošťálková | Místa reformace. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-02-14]. Dostupné online.
- ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 169-170.
Literatura
editovat- Burian, Bohuslav. Toleranční kazatelé na Valašsku: (1781-1861): Příspěvek k dějinám valašského evangelictví. Ve Stříteži n. Beč.: nákladem vlastním, 1938-1940. 559 s.
https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-evangelicky-12792385
Jednolodní neorientovaný kostel s odsazeným, polygonálně zakončeným kněžištěm a vysokou zvonicí ve vstupním průčelí, situovaný v centru obce. Stavba s klenutými interiéry pochází z roku 1829 – 1831, věž byla postavena po polovině 19. století.