Wikipedista:Zdeňka Nezmeškalová/Pískoviště

Toto je moje pískoviště.

Národní zemědělské muzeum Praha se nachází na Letné v Kostelní ulici v městské části Praha 7. Funkcionalistická budova v těsném sousedství budovy Národního technického muzea je zároveň hlavní výstavní budovou a administrativní centrálou Národního zemědělského muzea, které má řadu dalších pracovišť, kde jsou umístěny jednotlivé podsbírky a vědecká kurátorská pracoviště.

Historie

Přesto, že počátky Národního zemědělského muzea spadají do roku 1918 a první zemědělské sbírky u nás začaly vznikat již na konci 18. století, na budovu ústředního zemědělského muzea v Praze si musela nově vzniklá samostatná republika počkat.

První ucelený soubor sbírkových předmětů, vystavený na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891 a po té v roce 1893 na Národopisné výstavě českoslovanské, nebylo kam umístit a došlo tak k rozdělení unikátního sbírkového muzejního fondu mezi několik institucí. Část byla také součástí Národopisného muzea, které pro ně v roce 1896 získalo do pronájmu několik místností v paláci Sylva-Taroucců v ulici Na Příkopě v Praze. V letech 1902–1938 muzeum přesídlilo do letohrádku Kinských.

Sídlo Národního zemědělského muzea

Neexistence samostatné instituce Národního zemědělského muzea způsobovala značné problémy týkající se zejména nemožnosti vytvářet kvalitní sbírkový fond. V roce 1911 proto Josef Kazimour založil muzejní komisi Zemědělského muzea, v roce 1918 byl jedním z iniciátorů vzniku Spolku Českého zemědělského muzea a prosazoval stavbu vlastní muzejní budovy v Praze. Díky propojení spolku s agrární stranou (členem byl vedle předsedy Antonína Švehly také například ministr zemědělství Milan Hodža), byla pro muzeum zajištěná potřebná finanční podpora.

Potřebu vlastní budovy mělo také technické muzeum. Proto se obě instituce domluvily na společném projektu. Obava ze ztráty samostatnosti vedla k tomu, že si obě instituce nechaly vypracovat své samostatné návrhy na budoucí podobu zastavovacího náčrtu. Zatímco zemědělské muzeum předložilo návrh prof. Theodora Petříka propojující obě dvě instituce, návrh technického muzea, realizovaný prof. Čenského představoval dvě samostatné budovy. Po dalších jednáních došlo ke shodě a 15. března 1935 vypsaly obě muzea veřejnou anonymní soutěž na ideové náčrtky spojené budovy. Ze soutěže vyšel vítězně, po vypsání druhého užšího kola, architekt prof. Dr. Milan Babuška. Ten byl na konci roku 1935 pověřen vypracováním plánů, avšak Pražská obec si prosadila nezbytnost komunikace v prodloužení ulice Ovenecké a práce byly pozastaveny. V roce 1936 byl představen nový náčrt, opět z rukou Milana Babušky.

V letech 1937–1939 byly na Letné vystavěny dvě nové funkcionalistické budovy, zemědělského a technického muzeum, čímž se cesty obou institucí rozešly. Zatímco technické muzeum mohlo budovat nové expozice, tehdy ještě nezkolaudovaná budova zemědělského muzea, do které byly přestěhovány veškeré sbírky muzea, byla 5. září 1939 zabrána německou okupační armádou pro potřeby Kriegsarchivu. Sbírky se musely narychlo vystěhovat do provizorních skladišť (budova v Zahradě Kinských, stodola na Bertramce), kde zůstaly až do konce války. Ještě než se mohlo po válce vrátit zemědělské muzeum do svých prostor, nařídil Zemědělský národní výbor zajištění budovy pro účely Národního muzea v Praze. Tehdy se ještě podařilo díky intervenci ministerstva zemědělství budovu Zemědělskému muzeu vrátit, avšak již v roce 1950 byla zabavena pro účely Státní dislokační komise. To už se přitom po slavnostním otevření v roce 1948 muzeum pyšnilo na ploše 3600 m² expozicí vývoje zemědělství v prvním patře, expozicí soudobé živočišné a rostlinné výroby, zemědělského průmyslu a zahradnictví ve druhém patře a expozice lesnické a myslivecké v patře třetím. Své sbírky muselo opět stěhovat, protože v budově se na dlouhá léta usadil Státní projektový ústav Stavoprojekt. Kontinuitu muzea narušuje v roce 1952 také zrušení muzejního spolku a zestátnění.

Návrat na Letnou

Rok 1989 je zlomem nejenom pro Československo, ale také pro zemědělské muzeum. Rozhodnutím ministerstva kultury je 22. prosince 1992 zřízena státní příspěvková organizace Národní zemědělské muzeum v Praze a členům obnoveného Spolku zemědělského muzea se podaří v roce 1994 s ministrem zemědělství Josefem Luxem vyjednat navrácení letenské budovy. Padesát let užívání stavby k jiným, než muzejním účelům, se podepsalo na stavu budovy. Bylo třeba odstranit nevhodné zásahy do konstrukce, spočívající ve vložených patrech a vyzděných příčkách a obnovit původní výstavní sály. Expozice Jede Traktor! byla v letenské budově otevřena až v roce 2006. V letech 2015 – 2018 prošla budova na Letné a její výstavní prostory generální rekonstrukcí, jejíž součástí byla úprava interiérů a návrat výstavních sálů podle původního projektu architekta Babušky. Součástí "oživení" muzea byl vznik nových expozic, které mapují historii jednotlivých zemědělských oborů, kromě zemědělství tedy i rybářství, lesnictví, myslivost, gastronomii, zabývají se problematikou ochrany půdy a vody v krajině, je zde i pracoviště zabývající se související archeologickou činností. V rámci rekonstrukce byla na střeše budovy vybudovaná střešní terasa s vyhlídkou, výstavním prostorem a malým políčkem. Výhled z ní se přiřadil k nejkrásnějším výhledům na Prahu. Expozice (včetně terasy) mají bezbariérový přístup. Dalším výstavním prostorem je muzejní dvůr, kde probíhají výstavy, popularizační akce muzea a kde je také stálá expozice s živými hospodářskými zvířaty.

Pražské muzeum se svými partnery organizuje různé další akce, které buď přímo, nebo nepřímo souvisí se zemědělstvím, pořádá akce jako je Letenské prase a Letenský masopust, Letenská husa aneb košt Svatomartinského vína, Bylinkový den, je partnerem Noci v muzeu, Noci vědců, spolupořádá trhy, poskytuje prostory pro edukativní přednášky a kongresy, jednou za dva roky pořádá vědeckou konferenci. Prostory muzea lze pronajmout i na soukromé akce.

Expozice

• Zemědělství – expozice seznamuje s historií zemědělství i cyklem hospodářského roku, přibližuje a shrnuje vývoj zemědělství od pravěku až po současnost, představuje sbírkové předměty, například ruchadlo bratranců Veverkových či dermoplastiku plemenného býka Cézara.
• Traktory - expozice představuje dvacítku typů traktorů od tuzemských i zahraničních výrobců od roku 1917 do roku 1953. V roce 2015 oceněna 2. místem v národní soutěži Gloria musaealis v kategorii Výstava roku.
• Rybářství – expozice prezentuje rybářství jako fenomén, který ve spojení s rybníkářstvím představuje významnou činnost člověka měnící a ovlivňující krajinu. V roce 2006 oceněna 3. místem v národní soutěži Gloria musaealis v kategorii Výstava roku.
• Myslivost – expozice vytváří obraz myslivosti jako životního stylu, postoje, poslání, profese i koníčka mnoha lidí, představuje ji i jako hospodářsky přínosný obor, který je schopný produkce kvalitních potravin.
• Gastronomie – expozice má dvě části, dětskou gastronomii a moderní profesionálně vybavené gastrostudio.
• Voda v krajině – expozice nabízí nespočet úhlů pohledu na vodu v krajině, v řekách, v lidských životech, dominantou je plastický model České republiky, na němž se promítají hlavní rybniční soustavy, povodí i rozvodí, vysvětlují skutečné příčiny a zákonitosti povodní v kontrastu s nejsuššími oblastmi ČR a důvody, proč tomu tak je.
• Živá zahrada výhledů – expozice na střeše muzea, prostorný trávník, políčko se zemědělskými plodinami, včelími úly a prostorem pro malé panelové výstavy.
• Malý selský dvorek – venkovní expozice s drobnými hospodářskými zvířaty.

• Objevovna – prostor vybavený audiovizuální a další technikou pro přednášky i bádání.