Wikipedista:Vojmil/Vojmilovo pískoviště
Erfurtská katedrála
editovat
Erfurtská katedrála (německy:Erfurter Dom) je nejdůležitější a nejstarší církevní budovou v Erfurtu. V polovině 8. století sloužil krátkou dobu jako sídlo biskupa, přes celý středověk až do počátku 19. století zde pak sídlil kolegiální klášter. Od roku 1994 je znovu katedrálou obnoveného erfurtského biskupství a sídlem kapituly.
Dějiny Erfurtu v raném středověku
editovatErfurt byl důležitým mocenským centrem již v obdobích durynské a franské říše. Už papež Řehoř II. (715-731) vybídl Erfurťany roku 724 k postavení domu, pro zde působícího misionáře Bonifáce, z jehož pera pochází první písemná zmínka o městu. Údajně bylo této výzvy hned následujícího roku uposlechnuto. V letech 741/42 prosil Bonifác papeže Zachariáše o svolení ke zřízení biskupství „na místě Erphesfurt zvaném, které již dlouho sídlem pohanských sedláků bylo“. Ve stejnou dobu byli ještě zřízeny biskupství Büraburg později Fritzlar a Würzburg. Jako datum založení města se používá právě první bonifácova písemná zmínka, přestože jak se v ní zmiňuje nalezl na místě, kde dnes Erfurt stojí již poměrně velké osídlení, což bylo ostatně i podmínkou pro zřízení biskupství, toto později zřetelně prokázal i archeologický výzkum.
Jen o pár let později, možná už v 50. letech 8. století, nejpozději ale poté co byli Bonifác, Adalar a Eoban zavražděni roku 754 ve Frísku, přišel zánik erfurtského biskupství jeho začleněním do biskupství mohučského. Prvním erfurtským biskupem nebyl Adolar, jak se traduje v legendě, ale Willibald von Eichstätt působící v [[Eichstätt]u, pravděpodobně od roku 751/52. Z roku 802 pocházejí písemné zmínka o karolínském paláci, který měl pravděpodobně stát na erfurtském Petrově kopci. Roku 805 byl Erfurt určen Karlem Velikým v thionvillském kapituláři jako hraniční místo pro obchod se slovany.
Historický vývoj katolické katedrály Beatae Mariae Virginis
editovatPředrománská a románská doba
editovatPrvní předchůdce dnešního mariánského kostela byl údajně postaven roku 752 Bonifácem; kde stál a jak tento chrám vypadal, není známo.Při archeologickém výzkumu v průběhu instalace varhan roku 1991 v západní části dlouhé lodi v hloubce tří metrů byla objevena apsida postavená jednoduchou zednickou technikou, datovanou do 9. století. Pracovník vykopávek Wolfgang Timpel sie dokonce myslel, že by se mohlo jednat o pozůstatky prvního kostela postaveného v 8. století. Pozdější obnovený výzkum ukázal, že apsida pochází z pozdějšího období a to ze 12. století.
První zmínky o kostelu St. Marien pochází z roku 1117 a po tom co se zřítil hlavní erfurtský kostel, byl prohlášen za major ecclesia. Roku 1154 započala stavba pozdně románské baziliky na katedrálním kopci. Nelze z určitostí říct, zda Bonifácův kostel stál až do roku 1153, nebo zda se zhroutil. Mnohem pravděpodobnější ale je, že kapitula a mohučský arcibiskup postavili nový kostel, protože nechtěli být zastrčeni za nově postaveným kostelem sv. Severuse a klášterem sv. Petra a Pavla, zničenými při požáru v roce 1142.Je možné, že požár částečně poškodil i kostel St. Marien.
Stavba pokračovala rychle, když roku 1154 byli objeveny dvě pohřební místa, ostatky byli označeny za svaté biskupy Adolara a Eobana, což vedlo ke sbírkám, které přispěli financování stavby.Kostel byl používán už v roce 1170, neboť zde byl toho roku cisařem Fridrichem I. Barbarossou korunován na rytíře Ludvík III. Durynský syn landkraběte Ludvíka II. Železného.
Také dva nejstarší kusy inventáře patřícího ke katedrále, pocházejí z tohoto období: Takzvaný Wolfram a románská Madona ze štuku, obojí datováno do roku 1160. U Wolframa se jedná o bronzovou volnou plastiku svícnu, pravděpodobně pocházející z Magdeburgské slévárny, která je jednou z nejstarších volně stojících bronzových soch v Německu. Podle zmínky o mecenáši Wolframovi a jeho ženě Hiltiburc, vyobrazené na visící části opásání postavy, lze usuzovat že se jedná o mohučského ministeriála Wolframuse scultetuse, který se zde v minulosti dvakrát objevil.
Kostel byl vysvěcen 20. června 1182, přičemž se asi jednalo o celkové vysvěcení, přestože v této době ještě nebyli dokončeny všechny stavební práce. Toto dokládá zpráva o dokončení věže a znovuvysvěcení 5. října 1253, které bývá obzvláště ve starší literatuře označováno jako ukončení používání románského stylu na stavbě. Mohlo se ale jen jednat o dovysvěcení, nebo znovuvysvěcení přestavěné nebo dostavěné části budovy. Pravděpodobně se jednalo o přestavbu střechy nad poutním místem, které mělo minimálně do roku 1238 plochou střechu.
Z románské baziliky s křížovým půdorysem pocházející z druhé poloviny 12. století, se do dnes zachovala nosná konstrukce věže se dvěma poschodími, západní prostory chóru a část příčné lodě. Nad nosnou konstrukcí pokračují další poschodí věže pocházející z pozdního 12. století a první poloviny století 13., které přecházejí do osmiúhelníkového půdorysu. Jižní věž byla dokončena roku 1201 a severní roku 1237, obě byli v pozdější době mnohokrát upravovány a v 15. století byli vybudovány nové.
Gotické přestavby
editovat
Stejně jako v jiných katedrálách a kapitulních kostelích v období gotiky rostl požadavek, mít chrámy a především chóry větší a světlejší, protože nebyl dostatek místa pro všechny členy kapituly. Jejich počet mohl díky několika hierarchickým úrovním mít i přes 100 osob a svátečních bohoslužeb se účastnilo až 300 kleriků.
Už v počátcích 80. let 13. století bylo započato s připojením nového většího chóru s polygonálním zakončením. V roce 1290 bylo první prodloužení chóru vysvěceno. Poté byla započata stavba prostřední věže, tato byla dokončena před rokem 1307. Tato věž slouží jako zvonice pro známý zvon [Gloriosa (Erfurtská katedrála)|Gloriosa]], který byl vysvěcen roku 1251. V průběhu let byl několikrát vyroben nový odlitek zvonu. Naposledy byl odlit roku 1497.
Zanedlouho, ale místo opět nestačilo. Proto bylo ve 14. století provedeno další významné rozšíření chóru a také rozsáhlá přestavba zbytku chrámu. Roku 1349 započalo pokračování stavby (spodní část díla byla hotová více než jednu generaci) takzvaného Vysokého chóru, která byla vysvěcena kostnickým pomocným biskupem Friedrichem Rudolfem von Stollberg, úřadujícím v letech 1370 až 1372.
Katedrála byla postavena ze seebergského pískovce, pocházejícího z hory Großer Seeberg ležící u města Gotha.
Za podrobnější prohlídku stojí jak pozdněgotický cyklus Vitráží (cca. 1370-1420) na Vysokém chóru, patřící k nejzachovalejším v Německu, tak originální výzdoba celého chóru. V roce 1329 vytvořená chórová lavice je jednou z největších chórových lavic Německa a svým kvalitním zpracováním se vyrovná mnohým dílům v jiných katedrálách. Chór stojí na obrovských nosných konstrukcích, které musely být do roku 1329 vybudovány, kvůli umělému rozšíření kopce na kterém katedrála stojí. Ve středověku a v novověku byly v prostorech mezi sloupy tohoto opěrného systému postaveny domy, které byly v 19. století odstraněny. Nynější vzhled chór získal také až v 19. století, kdy byla vybudována Attika na korunní římse, vytvořeny fiály a na opěrné pilíře přidány sochy svatých a další dekorace.Stále původní je oproti tomu vnější kazatelna umístěná na jednom ze sloupů opěrného systému. Při stavbě tohoto opěrného systému, byl vybudován i spodní kostel (označení krypta by zde nebylo na místě), který byl vysvěcen roku 1353. Gotický spodní kostel sloužil jako prostor pro pobožnosti a zároveň jako cesta pro procesí.
Zeitgleich zur Erbauung der Kavaten – um 1330 – wurde der Triangel-Portalvorbau am nördlichen Querschiffsarm als Haupteingang errichtet. Er zeigt die zwölf Apostel und den Zyklus der klugen und törichten Jungfrauen, flankiert von Ekklesia und Synagoge. Insgesamt ist diese Lösung ungewöhnlich, denn der Dom hat keine repräsentative Westfassade mit Portal, sondern man erlebt ihn von Nordosten her kommend. Dies liegt vor allem an dem begrenzten Platz auf dem Domhügel, den man sich noch mit der Severikirche teilen musste und der wichtigen mittelalterlichen Stadt östlich des Domes.
Zároveň vybudování
Ve stejném čase jako opěrný systém - kolem roku 1330 - byla na severním konci transeptu vybudována trojúhelníková portálová přístavba, která slouží jako hlavní vchod.
Erfurt - zatím
editovat| Erfurt Erfurt | |
|---|---|
| Soubor:Image:Luftbild Erfurter Rathaus.jpg | |
Erfurt – znak
znak Erfurt – vlajka
vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°59′ s. š., 11°2′ v. d. |
| Nadmořská výška | 158–430 m n. m. |
| Stát |  Německo |
| spolková země | Erfurt |
| Administrativní dělení | 53 městských částí |
| Erfurt na mapě | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 269,17 km² |
| Počet obyvatel | 204 994 ((31. prosince 2010)) |
| Hustota zalidnění | 762 obyv./km² |
| Náboženské složení | Protestantské křesťanství, Římskokatolické křesťanství, Judaismus |
| Správa | |
| Starosta | Andreas Bausewein (SPD) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | mezinárodní: +49 30 z Německa: 0361 |
| PSČ | 99001–99198 |
| Označení vozidel | EF |
Erfurt je zemské hlavní město německého svobodného státu Durynsko. Zároveň je největším městem v Durynsku a spolu s městy Jena a Gera jedním ze tří Obercenter v zemi. Nejdůležitějšími institucemi jsou vedle Zemského úřadu Spolkový pracovní soud, vysoké školy Univerzita Erfurt a Odborná vysoká škola Erfurt také katolické Diecéze erfurtská s erfurtskou katedrálou, nacházející se nedaleko Krämerbrücke jedné z hlavních pamětihodností města. K tomu patří k městu tři kilometry čtvereční velké středověké jádro s přibližně 25 farními kostely, a velkým počtem řemeslnických a měšťanských domů.
Prvé zmínky o Erfurtu, které se zmiňují o erfurtském biskupství, pochází z roku 742, jejich autorem je BonifatiusXX - a již v této zmínce je městu přisuzováno velké osídlení. Nedlouho poté se z města vyvinulo centrum durynského regionu, přestože nebylo dlouhou dobu politickou součástí země. Ve středověku mělo město vysokou míru autonomie. To se změnilo po násilném podmanění si města Mohučí v roce 1664. Roku 1802 se stal Erfurt součástí Pruska (s vyjímkou let1806 až 1814, kdy se stal Erfurtským knížectvím pod přímou vládou Francouzů) a zůstal jí až do roku 1945. Univerzita byla otevřena roku 1392, roku 1816 zavřena a v roce 1994 znovuotevřena. Tím je třetí nejstarší univerzitou, která byla v Německu otevřena, a díky zakládací listině z roku 1379 by mohla platit za nejstarší. Nejznámějším studentem byl Martin Luther.