Wikipedista:Vít Musílek/Ústecká (Telnická) hvězdárna
| Ústecká (Telnická) hvězdárna | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
Hvězdárna a meteorologická stanice. V současnosti ruina. | |
| Základní informace | |
| Architekt | Richard Wagner |
| Výstavba | 1929 |
| Stavitel | František Eis |
| Stavebník | Sdružení přátel hvězdárny Německé univerzity v Praze / Vereinigung von Freunden der Sternwarte der Deutsche Universität in Prag |
| Současný majitel | Vít Musílek |
| Poloha | |
| Adresa | Liboňov,  Česko |
| Nadmořská výška | 480 m n. m. |
| Souřadnice | 50°43′45,49″ s. š., 13°57′33,47″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | https://skyhomes.cz |
Ústecká hvězdárna je astronomické zařízení v obci Liboňov. Dokončena byla v roce 1929 a nově obnovována v roce 2022.
V roce 1924 získala Německá universita darem od velkostatkáře Ledeburga pozemek v Krušných horách nedaleko Telnice, aby na místě postavila Ústeckou (Telnickou) hvězdárnu. Toto místo se později stalo jedním z technologicky nejvyspělejším místem ve svém oboru astronomie a meteorologie. Samotná hvězdárna má i nepřímé spojení s Albertem Einsteinem.
Založení
editovatV únoru roku 1929 byl založen spolek s názvem „Sdružení přátel hvězdárny Německé univerzity v Praze" (německy Vereinigung von Freunden der Sternwarte der Deutsche Universität in Prag). Cílem spolku bylo umožnit prostřednictvím soukromých prostředků univerzitě prospěšnou vědeckou činnost na univerzitní hvězdárně a její observatoři v Liboňově.
Na jaře 1929 zakoupil spolek v Liboňově pozemek o ploše 2.800 m² ve výši 480 m n.m. na jižním svahu Krušných hor. V krušnohorské obci Telnice nedaleko Ústí nad Labem tato univerzita téhož roku postavila hvězdárnu (9 m dlouhá a 5 m široká), která byla opatřena všemi tehdy moderními přístroji k pozorování oblohy i počasí. Šlo o stavbu z pískovce dle návrhu ústeckého stavitele a projektanta Františka Eise z Ústí nad Labem a stavitelem byl pan Richard Wagner z Varvažova, syn Karla Wagnera, který postavil v roce 1913 rozhlednu na Nakléřově. Výhodou observatoře bylo na rozdíl od Prahy čisté ovzduší bez kouře a prachu a absence městského osvětlení.
Budova a vybavení
editovatPodélná osa byla orientovaná ve východo-západním směru. Vchod do budovy byl z východu a ústil do malé předsíně o velikosti 1,1 x 2,75 m. Za předsíní byl pokoj s oknem na jih. Obojí bylo kryté plochou střechou. Následuje vlastní pozorovatelna o velikosti 5 x 4 m. Tato část byla krytá půlkruhovou střechou o průměru 5m. Dvě třetiny střechy ležely na rolnách a kolejnicích. Střecha mohla být prostřednictvím mechanického pohonu vysunuta tak, že se vytvořila až 2 m široká mezera. Uprostřed místnosti byla na 1,55 m vysokém zakotveném betonovém sloupu 200 kg těžká mramorová desku, na které spočíval měřící přístroj, zjišťující průchod souhvězdí poledníkem. Průměr čočky objektivu byl 6,8 cm a umožňoval 74 násobné zvětšení. Tento měřící přístroj doprovázel již od června 1882 do srpna 1883 rakouskou polární expedici v Grónském moři na ostrov Jan Mayen. Vybavená byla v roce 1931 přístroji přenesenými ze zrušené historické observatoře z Klementina. Zařízení zahrnovalo dalekohled s objektivem o pr. 160 mm, dva termometry, dešťoměr, hydrometr a sněhoměr. Hvězdárna byla také opatřena dalekohledem s objektivem čočky 16 cm zvětšujícím 300×. Dalekohled byl využíván především k měření jasnosti hvězd. Jeho výrobcem a i dalších měřících přístrojů byla fa Steinheil z Mnichova. Přibližně 15 m jižně od hlavní budovy na 1,8 m vysoké konstrukci bylo umístěno měření meteorologických údajů - teploty, vlhkosti a teplotního maxima a minima. V areálu bylo také umístěno měření doby slunečního svitu a dešťových případně sněhových srážek. V létě 1930 byl 40 m severně vybudován sklípek s vchodem z východu pro měření magnetické deklinace.
Historie
editovatV létě 1930 přikoupila při západním okraji areálu společnost dalších 1.145 m² pozemku.[1] Za války hvězdárna využívala pro svou vědeckou-výzkumnou práci Německá horní škola v Duchcově k měření magnetického pole Země pro účely důlně-měřických prací v dolech podkrušnohorských revírů. Škola zakoupila a instalovala chronometr pro přesná stanovení astronomického azimutu dolů a v dubnu 1942 zahájila první deklinační měření. V prosinci následujícího roku byl ve sklepě hvězdárny instalován deklinační variometr vlastní konstrukce a započala zkušební pozorování variability magnetické deklinace se třemi odečty denně. První osazenstvo tvořili pozorovatelé Dr. J. Mrazek, Dr. R. Tschilschke a dr. Rudolf Čilška. Asistent J. Mrazek, se po vybudování observatoře přestěhoval do Telnice, pozoroval hlavně proměnné hvězdy a zpracovával pozorování kulminací z let 1910-1917. Mimo to prováděl magnetická a meteorologická měření. V letech 1924-1945 hvězdárnu spravoval. Hvězdárna tou dobou nutně potřebovala rekonstruovat. Střecha byla prohnilá a hrozila zřícením, chyběla přípojka na elektrickou rozvodnou síť a svítilo se pomocí akumulátorů nabíjených ve vzdálené vesnici. Werner Schaub (12. září 1940 se díky listině, která byla podepsána Hitlerem stal profesorem astronomie) nechal zrestaurovat budovu a zřídit pro hvězdárnu samostatný transformátor vysokého napětí. Dále byl zakoupen fotometr (původně vypůjčený z Askanie), měřičský stůl, moderní 1-metrový meridiánový dalekohled a nové hodiny od firmy Strasser & Rohde. Z dalších finančních prostředků byla koupena knihovna z pozůstalosti profesora Bauschingera. Po Tschiltskeho náhlé smrti 10. října 1933 zůstalo jeho místo několik dalších let neobsazeno. Erwin Finlay-Freundlich, německý astronom, ředitel Einsteinova institutu, spolupracovník a přítel Alberta Einsteina a profesor astronomie na Karlově univerzitě v Praze po příchodu do Prahy z Istanbulu (1937) zastavil magnetická a meteorologická pozorování na Telnické hvězdárně, ale meteorologická pozorování obnovil na žádost Československého státního meteorologického ústavu. Pan Dr. J. Mrazek na Telnické observatoři zůstal až do své smrti v roce 1946. Za války sloužila hvězdárna i jako meteorologická stanice a doplněk pozorovací stanice na protiležící Milešovce.[2] Před 2. svět. válkou byl ředitelem observatoře na Milešovce prof. dr. Leo Wenzel Pollak, přednosta Geofyzikálního ústavu Německé univerzity v Praze. Po obsazení pohraničí v roce 1938 převzal observatoř na Milešovce Říšský úřad pro meteorologickou službu, od července 1944 jako součást vojenské letecké služby.[3] V létě 1945 držel službu a hlásil výsledky denního měření meteorologickému ústavu v Praze Dr. Josef Mrázek, který bydlel s manželkou v Telnici čp. 59.
Hvězdárna po válce
editovatHvězdárna v Liboňově zanikla koncem roku 1945. Válka smetla četné hodnoty, morální i hmotné. Traduje se, že v květnu 1945 projel neklidnou hranicí koňský povoz naložený slámou. Pod ní se skrývalo nejcennější zařízení liboňovské hvězdárny. Z chátrající budovy byla později soukromá chata. Německá univerzita zanikla spolu s nacistickou říší 5. května 1945. Jako „ústav nepřátelský českému národu“ byla paragrafem 122/1945 Sb. 76 právně zrušena dekretem prezidenta Edvarda Beneše z 18. října 1945 se zpětnou platností k 17. listopadu 1939. Vědecké ústavy, jejich zařízení a veškerý majetek připadly Univerzitě Karlově. Profesor Guth a docent Link odvezli na podzim téhož roku veškeré vybavení německého Astronomického ústavu (přístroje z hvězdárny v Telnici a z větší části zachovanou knihovnu z Lucemburské ulice) do Ondřejova. Telnickou observatoř převzal podnik Státní lesy. Ten ji začátkem padesátých let pronajal Ústečanu Františkovi Johnovi jako rekreační objekt. Budova byla později využívaná jako chata. 9. července 1951 byla hvězdárna pronajata Josefu Pešavovi z Ústí jako rekreační objekt (AT K2 1951). O rok později žádá o přidělení hvězdárny školský referát v Ústí. V červnu 1953 byl objekt přidělen k rekreačním účelům Jiřímu Auředníkovi a Miloslavu Skálovi. V srpnu o bývalou hvězdárnu žádá Jaroslav Čech. 31. května 1954 byla hvězdárna přidělena n. p. Meva pro účely CO. Již v září 1956 je hvězdárna pronajata Jarmile Kubíčkové ze Střekova. (AT K2 1956) Přibližně v letech 1960 - 1969 na hvězdárně pobývala rodina Františka Adama (manželka Zdeňka Adamová, dcera Iva Vavříková a bratr Aleš Adam) a rodinou Eduarda Taškeho (syn Ota, dcera Jitka, manželka Jana), kteří hvězdárnu používali jako chatu a udržovali ji v naprostém pořádku.
Zánik hvězdárny
editovatPo jejich opuštění hvězdárny se stavby ujala Trampská osada Raraši, kteří se o hvězdárnu nestarali. Po roce 1970 už další nájemce nechal hvězdárnu zchátrat. V roce 1977 ještě uvažovali ústečtí amatérští hvězdáři o její opravě, ale nezískali ji do nájmu. Jen obrys základů uprostřed lesa zůstal na místě budovy, která v sobě zahrnovala observatoř, hvězdárnu a meteorologickou stanici.
Obnova
editovatV lednu roku 2022 se svou přítelkyní Viky Yang pozemek hvězdárny zakoupil Vít Musílek, který má v plánu hvězdárnu zrekonstruovat do jejího původního stavu v roce 1929 a nabídnout veřejnosti k pozorování hvězd, výletům, vzdělávání a univerzitám k vědeckým účelům. Strávil tři měsíce hledáním archivních materiálů a podařilo se najít nejen původní plány hvězdárny, ale i dobový hvězdářský teleskop, který se stále nachází na hvězdárně v Ondřejově. [4][5][6][7][8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ (Köhler, 1930, s. 145)
- ↑ (Kol. 1944, s. 46)
- ↑ (Štekl 2005, s. 44)
- ↑ Majitel rozpadlé hvězdárny v Liboňově ji chce opravit do funkční podoby. ČTK [online]. 2022-04-22. Dostupné online.
- ↑ VORLÍČEK, Janni. Před ruinou hvězdárny Ústečan málem utekl. Dnes hledá podporu pro její záchranu. Ústecký deník [online]. 2022-02-23. Dostupné online.
- ↑ VORLÍČEK, Janni. Telnickou hvězdárnu doplní neviditelný dům a možná i obytné bubliny. Ústecký deník [online]. 2022-04-11. Dostupné online.
- ↑ PŘIBYL, Pavel. Nadšenci plánují v Krušných horách obnovit hvězdárnu z roku 1929. iDNES.cz [online]. 2022-04-07. Dostupné online.
- ↑ Hvězdárna v Liboňově by se v budoucnu měla opět zprovoznit. Náš Region [online]. 2022-04-02. Dostupné online.
Literatura
editovat- Ferdinand MADĚRA, Obec Telnice a místní část Liboňov a Varvažov, 2010
- Rudolf KÖHLER, Die Sternwarte in Liebsdorf – Tellnitz, Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, r. 10, č. 4, Ústí nad Labem 1930, s. 145-149
- RUCKÝ, Pavel - BUREŠ, Jiří - Mikušek, Eduard, Sondy do dějin horních škol v Duchcově, Duchcov 2019, s. 92-93
- SLAVÍK, Václav - KÖRNER, Jaroslav, Na Ústecku byla kdysi hvězdárna…, Orion – občasník AK při ODKP v Ústí nad Labem, r. 1979, č. 2, s. 21-25
- DOUBRAVA, Jaroslav - obec Telnice a místní část Liboňov a Varvažov, 2008
- HYKLOVÁ, Petra. Astronomický výzkum na Karlově univerzitě v Praze od roku 1882 do současnosti. Praha, 2017. rigorózní práce. Matematicko-fyzikální fakulta UK. Vedoucí práce Martin Šolc. Dostupné online.