Wikipedista:Tereza Chromá/Pískoviště

Lidská práva v Sýrii

Situace v oblasti lidských práv v Sýrii je považována za jednu z nejhorších na světě a byla globálně odsouzena několika mezinárodními organizacemi, jako je Organizace spojených národů, Human Rights Watch, Amnesty International a Evropská unie. Za vlády nynějšího prezidenta Baasara Bašára al-Asada v Sýrii prakticky neexistují jakékoli občanské svobody, které bereme v demokratických režimech za samozřejmost, jako je např. svoboda projevu či shromažďování, a také zde chybí práva politická. Syrský režim je považován za „jeden z nejrepresivnějších světových režimů“ a výroční zpráva americké neziskové organizace Freedom House od roku 1973 označuje Sýrii jako „nejhorší z nejhorších“ mezi „ne svobodnými“ zeměmi světa.

Svoboda slova a médií v Sýrii

V této zemi, která byla sužována desetiletími autoritářské vlády a ozbrojeného konfliktu, je stav svobody slova a médií velmi problematický.

Mezinárodní společenství opakovaně odsoudilo porušování svobody slova a médií v Sýrii. Organizace jako Organizace spojených národů, Evropská unie a různé nevládní organizace vyzývají syrskou vládu k respektování lidských práv a svobod. Sankce proti syrskému režimu byly zavedeny s cílem vyvinout tlak na zlepšení situace, ale jejich účinnost je omezená vzhledem k pokračující válce a komplexním geopolitickým zájmům v regionu.

Historický kontext

V roce 1946 získala Sýrie nezávislost a od té doby byla svědkem několika vojenských převratů a politických změn. Hafíz al-Asad se roku 1970 chopil moci a nastolil v zemi autoritářský režim. Po jeho smrti (2000) převzal moc jeho syn Bašár al-Asad. Tato rodina vládla Sýrii prostřednictvím represivních opatření, která zahrnovala přísnou kontrolu médií a potlačování opozice.

Současnost

Po vypuknutí občanské války v roce 2011 se situace v oblasti svobody slova a médií dramaticky zhoršila. Vláda Bašára al-Asada i různé ozbrojené skupiny se dopouštěly vážných porušení lidských práv, včetně umlčování novinářů a aktivistů. Novináři čelí značnému riziku při pokusu informovat o situaci v zemi. Podle organizací jako Amnesty International a Reporters Without Borders jsou novináři v Sýrii často zatýkáni, mučeni a v některých případech i zabíjeni.

Kontrola médií

Ústava Sýrie formálně garantuje svobodu projevu a tisku, avšak v praxi jsou tyto záruky značně omezeny. Všechna média v zemi jsou přísně kontrolována státem a většina opozičních médií byla buď uzavřena, nebo přinucena fungovat v exilu. Internet je také přísně cenzurován a mnoho webových stránek je blokováno. Vládní agentury monitorují a filtrují obsah na internetu, což znemožňuje volný přístup k informacím.

Vládní kontrola médií v Sýrii je všudypřítomná. Státní média propagují oficiální stanoviska a potlačují jakýkoli nesouhlas. Soukromá média, pokud tedy nějaká existují, musí dodržovat přísné směrnice a vyhýbat se kritice režimu. V zemi působí také různé ozbrojené skupiny, které často šíří propagandu a dezinformace.

Shrnutí

Svoboda slova a médií v Sýrii je v kritickém stavu. Autoritářský režim a ozbrojený konflikt vytvořily prostředí, ve kterém je prakticky nemožné otevřeně vyjádřit nesouhlas nebo kritiku bez rizika represí. Mezinárodní tlak a snahy o humanitární pomoc jsou důležité, ale je jasné, že trvalé zlepšení bude vyžadovat jak politické, tak strukturální změny uvnitř samotné Sýrie.

Práva žen

Syrský režim diskriminuje ženy prostřednictvím administrativních opatření, která umlčují jejich hlas a nasazují na ženy nepřiměřené politické násilí. Dlouhodobou strategií tamního režimu je sexuální násilí, kterým chtějí vynutit soulad obyvatel. Během Syrské občanské války bylo masově využíváno znásilňování jako válečná taktika v celé Sýrii a sexuální násilí na ženách bylo označeno za základní pilíř strategie vojenského režimu. Tato politika je prováděna na sunnitských ženách a dívkách. Mnoho žen, které jsou podezřelé z proopozičních sympatií jsou zadržovány polovojenskými jednotkami Bass a sexuálně napadávany ve vládních vazebních střediscích a vojenských věznicích. Chudé a venkovské ženy jsou ve věznicích neúměrně znásilňovány, bity a mučeny. Několik žen je uneseno obávaným Mukhabaratem a znásilněno v kancelářích tajné policie.

V Autonomní správě severní a východní Sýrie (AANES) existují tzv. Mala Jins (dům pro ženy) ve více než 60 lokalitách, kde mohou ženy hledat útočiště a domáhat se spravedlnosti.Ženy zde získávají podporu v záležitostech jako je rozvod, znásilnění, bití a další formy domácího násilí. Ženy z Mala Jin mají pravomoc mluvit o vyhoštění nebo ve vážnějších případech vybízet k podání trestního řízení.

Práva LGBT

V syrském trestním zákoníku, konkrétně článek 520 trestního zákoníku z roku 1949, je zakázáno mít homosexuální styky, tedy „tělesné vztahy proti řádu přírody“, a za porušení se stanovují až 3 roky vězení.

V roce 2010 provedla syrská policie zátah, při kterém bylo zatčeno více než 25 mužů. Byli obviněni hned z několika různých trestných činů, od homosexuálních aktů a ilegálního užívní drog až po organizování obscénních večírků a podněcování jiných k homosexuálnímu chování.

Zdroje

Odkazy

1. Reporters without borders. "Syria" RSF, https://rsf.org/en/country/syria
2. Human Rights Watch. "Syria." HRW, https://www.hrw.org/middle-east/n-africa/syria
3. Amnesty International. "Syria." Amnesty, https://www.amnesty.org/en/location/middle-east-and-north-africa/middle-east/syria/
4. Freedom House. "Syria." Freedom House, https://freedomhouse.org/country/syria
5. Wikipedia. "Human rights in Syria", https://en.wikipedia.org/wiki/Human_rights_in_Syria#cite_note-94