Wikipedista:StepanLoun/Pískoviště

Historický kontext rozvoje 18. století

V osmnáctém století Anglie nabývala v tehdejším světě stále větší vliv a stávala se rozhodující silou. Ještě nikdy předtím neměla Anglie v Evropě takovou prestiž jako v tomto věku. Anglie válčila nejen v Evropě, ale i v Kanadě. A i když ovládnutí Indie bylo provázeno neustálým soupeřením o moc, bylo toto století pro Anglii stoletím značných úspěchů. Nepřišel zde absolutismus versailleského dvora a výkvět šlechty z celé země nemusel opustit svá sídla a žít v přímé závislosti na panovníkovi. V Anglii po zlomení královského absolutismu, současně s přechodem na parlamentní systém, byl ovlivněn i umělecký vývoj společnosti, která nastoupila svoji cestu k demokracii. Typický anglický nábytek na počátku 18. století byl jednoduchý, bez náročných okras. Rokoko, jako vědomě přepychový sloh, v Anglii nikdy nezdomácnělo. Tvorba anglického nábytku vycházela z protestantské střízlivosti a současně ze snahy po útulnosti obytného prostředí.

Anglický nábytek v 18. století, je možné rozdělit a pojmenovat podle slavných anglických nábytkářů - Chippendalea, Adama, Shertona a Hepplewhita.

Celá etapa gregoriánské módní vlny byla nazvaná "Age of mahagony". Práce s mahagonem dováženým především se střední Ameriky se stala výsadou nejen anglických, ale posléze i irských nábytkářů. Tato vlna přetrvala v plném rozsahu téměř celou polovinu 18. století.

Charakteristickým znakem se stala velká novinka - prohnutá noha "cabriole leg", která pak byla používána přes půl století u všech druhů nábytku

Snad nejvhodnějším příkladem anglické tvorby nábytku v 18. století se stala windsorská židle.

Rozvoj typů nábytku

K velkému rozkvětu došlo u všech typů sedacího nábytku. Zádové opěradlo bylo vytvářeno s bohatými a náročnými ornamenty, které přecházely bez přerušení do zadních nohou a byly zakončovány prohnutými tvary, na konci zatočenými nebo ukončenými obloukem.

Stolový nábytek procházel značným vývojem a byl v Anglii rozmnožen o mnoho nových typů. Velmi oblíbenými se staly malé stolečky s kruhovou nebo čtvercovou stolní deskou, které sloužily jako střed společenských souprav. Kruhová stolní deska byla zpravidla používána především u jídelních stolů. Ke konci 17. století stolní desku nesly točené nebo balustrované nohy, které byly u oválných a kruhových posléze nahrazeny vyhnutými nohami "cabriole leg". Oblíbenými byly i různé sklápěcí, přístavné a odkládací stolky. Stále častěji byly navrhovány a uplatňovány hrací stolky. V žádné vznešenější domácnosti nesměly chybět stolky psací a toaletní.

Lehací nábytek se stával intimním vybavením domácnosti, stejně tak jako ložnice, která byla oproti Francii přece jen jakýmsi odděleným prostorem. I tak byly v ložnicích často přijímány návštěvy. V ložnicích se také snídalo a na otevřeném ohni v krbu byla připravována i drobná jídla. Lůžka byla vybavována nebesy a často bývala zasunována do výklenků. Oblíbeným kusem nábytku se stal gauč navazující svým tvarováním na představy o řeckém nábytku a do módy přišla i pohovka inspirovaná Orientem.

Velký úložný prostor v šatních skříních umožňoval uschovat především ošacení. Skříně samotné byly stále častější přemisťovány do přilehlých chodeb a vyřazovány z vlastních obytných prostor.

Zato však knihovnám a malým skřínkám, komodám a skřínkám určeným pro psaní byla věnována zvýšená péče. Typické  pro období tvorby velký mistrů anglického nábytku, byly rozlehlé knihovny, které byly v horní části zasklené. Rámy dveří byly děleny menšími tabulkami skla, často členěných v duchu gotiky.

ffsf

Rozdělení podle panovníků

DATES	MONARCH	PERIOD	STYLES
1485 - 1509	Henry VII	Tudor	Primitive, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1509 - 1547	Henry VIII	Tudor	Primitive, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1547 - 1553	Edward VI	Tudor	Primitive, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1553 - 1558	Mary I	Tudor	Primitive, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1558 - 1603	Elizabeth I	Elizabethan	Primitive, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1603 - 1625	James I	Jacobean	Oak, Gothic, Renaisance, Italiante, Flemish
1625 - 1649	Charles I	Carolean	Baroque
1649 - 1660	Commonwealth	Cromwellian	Baroque
1660 - 1685	Charles II	Restoration	Baroque, Dutch, Flemish, French
1685 - 1689	James II	Restoration	Baroque, Dutch, Flemish, French
1689 - 1694	William & Mary	William & Mary	Baroque, Dutch, Flemish, French
1694 - 1702	William III	William III	Baroque, Dutch, Flemish, French, Rococo
1702 - 1714	Anne	Queen Anne	Baroque, Dutch, Flemish, French, Rococo
1714 - 1727	George I	Early Georgian	Rococo, Palladian
1727 - 1760	George II	Early Georgian	Rococo, French, Gothic, Chinese
1760 - 1811	George III	Late Georgian	Adams Style, Chippendale, Hepplewhite & Sheraton, Neo-Classical
1812 - 1820	George III	Regency	Regency (Egyptian & Greek Revival)
1820 - 1830	George IV	Regency	Regency (Egyptian & Greek Revival)
1830 - 1837	William IV	William IV	William IV (Egyptian & Greek Revival)
1837 - 1901	Victoria	Victorian	Eclectic (Revivalist, Gothic, Aesthetic, Arts & Crafts, Colonial)
1901 - 1910	Edward VII	Edwardian	Arts & Crafts, Art Nouveau, Colonial
1910 - 1936	George V	Post Edwardian	Art Deco

Alžbětinský nábytek (1558–1603)

Alžbětinský nábytek se vyznačuje silnou výzdobou s detailní a zdobenou řezbou. Mezi oblíbená témata patřilo ovoce a květiny, běžně se objevují listy vinné révy a hrozny, stejně jako hrůzostrašnější masky a grotesky. Dub byl preferovaným dřevem pro stoly a skříně, které se musely vyrovnat s velkým opotřebením, ale jemnější kusy nábytku byly vyrobeny z ořechu.

Jakubův nábytek (1603–1625)

Jakubovské období odkazuje na renesanční období architektury. Jakubův nábytek se vyznačuje menšími a lehčími řezbami než jeho alžbětinští předchůdci a ostrými, rovnými liniemi. Rané kusy byly těžší a neskladné se čtvercovými nohami, ale později se odlehčují a zavádějí se soustružené nohy.

Nábytek z karolského období (1625–1649)

Objevily se ušáky, křesla a první pohovky. Nábytek z karolského období ustupuje od používání pohledového dubu a místo toho se obrací ke intarzii a použití dýh. Začíná se používat bohaté čalounění a zlacení.

Nábytek z Cromwellova období (1649-1660)

Během puritánského období Commonwealthu se výrobci nábytku vyhýbali dekoracím, luxusu a ozdobám a funkce byla upřednostňována před všemi ostatními vlastnostmi. Mizí řezbářské práce a čalounění s výjimkou kůže. V souladu s náboženskou vírou puritánů byl nábytek z tohoto období mnohem nepohodlnější než v dřívějších dobách.

Restaurování nábytku z období (1660–1689)

Nazývá se tak, protože Karel II. (1660-1685) byl po letech exilu během Commonwealthu znovu nastolen na trůn, období navrácení zahrnovalo také vládu Jakuba II. (1685-16-89). Po tvrdohlavosti puritánů bylo období restaurování anglického nábytku dobou přepychu a naznačovalo evropský styl, který Karel II. zažil během svého exilu ve Francii a Nizozemsku. Na vrací se zlaté a stříbrné prvky a objevují se tordované sloupky. Vrací se přírodní motivy zdobení nábytku s realističtějším základem v botanice.

Nábytek Williama a Marie (1689-1702)

Nábytkové období Williama a Marie, označované také jako „rané baroko“, bylo svědkem zrodu propracovaných a okázalých stylů nábytku, které zdůrazňovaly kresbu dřeva a využívaly intarzie. Ořech byl oblíbeným dřevem s kusy s drdolovými nohami a nábytek byl obecně lehčí, všestrannější a pohodlnější. Vlivy vlámských nábytkářů, které William narozený v Holandsku přivezl s sebou do Anglie, lze spatřovat v odmítání drsných úhlů mnohem dřívějších stylů, které byly nahrazeny měkkými křivkami. Nábytek William a Mary má nízkou hmotnost a vzhled a kusy byly vyzdviženy výše nad zemí, aby to předvedly. V tomto období se poprvé objevilo použití rybinových spojů v nábytku, což výrobcům nábytku umožnilo používat tenčí a lehčí dřevo, protože mohli rovnoměrněji rozložit váhu.

asijský lak??

Gesso

Williem III

Za Viléma III. převládal u sedacího nábytku holandsko-francouzský typ s volutovými nohami. Holandští řemeslníci následovali krále do Anglie a anglický truhlář se musel snažit přizpůsobovat se dílu holandské módy.

Nábytek královny Anny (1702–1714)

Nábytek z období královny Anny, známý také jako období pozdního baroka, pokračuje v pohybu směrem k lehčím, choulostivějším kusům a má typicky zakřivené nohy. Oblíbená dřeva byla ořech a třešeň a oblíbenými ozdobami byly vějířové a lasturové řezby. Židle královny Anny byly pohodlné, s polstrovanými sedadly, které měly často tvar podkovy a čalouněné opěrky zad.

Cabrilole leg - typická prohnutá noha

Windsor židle?? se zakulaceným opěrákem

Sloh Queen Anne přetrval vládu panovnice skoro do poloviny osmnáctého století. Byla to kombinace francouzského rokoka, čínských a gotických prvků v pracích architektů Johna Braudburna a Benjamina Goodisona. Ti dokázali drobnějším dekorem obohatit nábytek o rokokové prvky a přitom se vyhnout rozmařilé hýřivost. Období umírněného rokoka je v Anglii spojováno zejména s Thomasem Chippendalem. Ovládl celou techniku francouzské rokokové tvorby a vytvořil jakousi vlastní odlišnou formu. Základem Chippendaleovy tvorby a hluboké prameny jeho inspiraci je však nutné postihnout nejen v rokoku, ale i v přímém působení holandských vzorů.

Nábytek z georgiánského období (1714–1830)

Vlády čtyř panovníků - Jiřího I. (1714-1727), Jiřího II. (1727-1760), Jiřího III. (1760-1820) a Jiřího IV. (1820-1830) - tvoří období gruzínského a regentského nábytku. Kusy jsou často mahagonové a sezení zdobí kvalitní řezba. Mezi významné truhláře z tohoto období patří Chippendale, Hepplewhite a Sheraton a jejich práce lze nalézt dodnes. Jak gruzínské období ustoupilo období regentství, Anglie procházela obdobím kulturních změn. Kusy vyrobené z tmavého, těžkého dřeva s rozsáhlými mosaznými vložkami a sloupovitými nohami jsou typické pro éru. Jídelní židle Regency jsou vždy vyhledávané a jsou považovány za designovou klasiku.  

Nábytek Williama IV (1830-1837)

Ačkoli je to jen 7 let, období nábytku Williama IV je důležité, protože označuje přechodné období mezi klasickým obdobím regentství a teatrálnějšími nebo rokokovými viktoriány. Byly použity exotičtější dřeviny, včetně palisandru a zebrového dřeva a výrobci nábytku jako Robert Jupe zaváděli inovativní návrhy „rozkládacích stolů“.

Viktoriánský nábytek (1837–1901)

Díky průmyslové revoluci a následnému zavedení strojního zařízení se v tomto období vyrábělo množství nábytku, který byl životně důležitý pro uspokojení požadavků sociálně uvědomělých středních vrstev, kteří považovali nábytek za symbol společenského postavení. Viktoriánský nábytek byl velký a těžký, typický okázalými kusy s křivkami.  

Edwardiánský nábytek (1901-1910)

Na rozdíl od tmavého a zdobeného nábytku z viktoriánské éry byl edwardiánský nábytek mnohem lehčí, protože se začaly objevovat materiály jako proutí a bambus. Období také zaznamenalo posun ke světlým barvám, pastelovým odstínům a květinovým vzorům. Výrobci skříněk využili další pokroky ve strojním vybavení k reprodukci starších stylů nábytku ve velkém počtu, protože si uvědomili, že poptávka po starších kusech převyšuje poptávku po nových kusech.aaa

Rozdělení podle materiálů

Věk dubový

do Stuartovců

Věk ořechový

Vilém, Marie, Anna

Věk mahagonový

kolem roku 1730

gregoriánské období

bratři Adamové str744

Chippendalea - str732 - vlastní sloh 1730 - 1780

, Sheraton, Hepplewhit

- Cimubrek II str. 707

Významní nábytkáři

Tvorba populárního Chippendalea

život C733

Základní vlastností jeho tvorby se stala především noblesní jednoduchost. Chippendale snad největší popularitu docílil svojí knihou "The gentelman and cabinet makers direktor" /Džentlmen a nábytkářův katalog/, která byla poprvé vydána v roce 1754. Jak napovídá titul knihy, měla sloužit nejen zákazníkům, ale i výrobcům nábytku. Tato publikace obsahovala dvě stě mědirytinových předloh, které byly vymyšleny "...k zlepšení a zjemnění současného vkusu..." Nákresy nebyly předkládány jako ultimativní řešení, ale spíše jako návrhy, které si mohli zájemci přizpůsobovat podle svých představ a prostředků. Kromě typů nábytku, židlí, stolů, příborníků, které vyjadřovaly Chippendaleův osobní styl, zahrnul do této publikace příklady i stylů zahraničních.

Populární publikace ovlivnila nábytkovou tvorbu anglickou, následně i americkou a do značné míry i holandskou. Inspirací se stala i při výrobě náročnějšího nábytku až do dnešních dnů. Rozšíření a především ohlas předloh byl neobyčejný a podle Chippendaleových návrhů byl vyráběn nábytek i v těch nejzapadlejších částech Anglie.

Dodnes celá řada anglických firem vyrábí nábytek v tomto stylu a katalogový prodej se stal běžnou součástí obchodu s nábytkem. V 18. století poprvé a ve větší míře byl uplatněn tento princip a zákazník si mohl vybírat nábytek z hotových výrobků.

Chippendale dokázal v rámci svého osobitého stylu využít i tehdejší novinky, které přinesl vliv Dálného východu. Do návrhů zakomponoval prvky z čínské nábytkové tvorby. Inspirací i dalších nábytkářů byly čínské nábytkové předměty z období 14. až 17. století. Tzv. mingský nábytek dovážený do Evropy se stal vzorem pro svoji funkční a estetickou vytříbenost. Chippendale tak vyhověl tehdejší evropské módě, která byla i v Anglii naplněna romantikou a touhou po exotice. Gotickými motivy na navrhovaných nábytkových předmětech odpověděl Chippendale na tehdejší nostalgickou vlnu obracející se do minulosti. Proto jeho návrhy nábytku nesou stopy gotických prvků, znaky rokoka a současně i stopy východoasijského dekorativismu. Tyto tři inspirační prameny - rokoko, Dálný východ a gotika obohatily jeho tvoru, která po roce 1760 vyústila v klasicismus.

používal Gesso a zlacení c729

Styl Adam – vzkříšení antiky

C744

Bylo-li předcházející období příznačné především pro nábytkové umění Chippendalea, pak pro druhou polovinu osmnáctého století byl velkým anglickým tvůrce Robert Adam /1728-1792/, se kterým úzce spolupracoval jeho bratr James. Jejich přínos pro směr, který byl připravován již od 17. století ve stavebních dílnách architektů Christophera Wrena a Inigema Jonese v duchu "paladinismu", byl natolik silný, že jménem Adam je označován další anglický styl 18. století.

Byl to především Robert Adam, který se svým bratrem a jejich spolupracovníky přivedl v Anglii nový klasicismus k dokonalosti. I v tvorbě interiérů a nábytku byl styl vyvěrající z úcty a obdivu antiky doveden do zcela originálního pojetí. Robert Adam již za svého  pobytu v Itálii nabyl přesvědčení, že prvořadým cílem architektů musí být vzkříšení antiky. Po svém návratu do vlasti ve svých pracích usiloval o naplnění této představy. Přitom se snažil vycházet z domácí tradice protestantské střízlivost.

Z mnoha prací je zřejmé, že Adam nedodržoval přísně klasická pravidla. Proto také působí jeho interiéry tak malebně. Při své tvorbě se opíral o starověké vzory, o kterých byl přesvědčen, že jsou etruského původu. Mnohokrát také použil motivy z tzv. "etruských" váz, které byly v té době objeveny v jižní Itálii a na Sicílii. Později však vědci dokázali, že se jednalo o díla řecká. Tyto "etruské" motivy spojil s prvky doprovázejícími nástěnné malby objevené při archeologických vykopávkách v Herculaneu i s prvky antického grotesku. Tímto propojení vznikl typický, složitý a originální Adamův styl.

Jako odpůrce hmotných forem a náročného profilování vytvářel nábytkové předměty odlehčené, mohli bychom říci útlé a přitom přísně dodržující základní kánony klasicismu. Při dodržení těchto principů Adamův nábytek vynikal logikou celé výstavby jednotlivých předmětů, eleganci a přitom přísností tvarů.

Povrchy nábytku vybavoval ornamenty vycházejícími z antiky a aplikoval je na všechny druhy nábytku. Zvláštností byly jemné ornamenty a časté pomalování dýhovaných světlých ploch pestrými tóny. Při výzdobě nábytkových ploch Adam užíval nejen intarzii a marketerii, ale i zmíněné malby na dýhovaných plochách.

Thomas Hope – představitel regentského stylu

V době, kdy se po francouzské revoluci na kontinentě rozvinul Napoleonův empír, v Anglii nacházel své uplatnění styl, který byl nazvaný regentským. Poprvé se plně uplatnil v pracích, které provedl Thomas Hope /1769-1831/. Hope byl natolik očarován architekturou starověkého Egypta, Řecka a především Říma, že jeho práce byly výrazně a jednoznačně inspirované klasickou archeologií.

Nábytek, který Thomas Hope navrhoval, byl vyrobený z brazilského růžového dřeva i mahagonu a byl hojně zdoben aplikami ze zlaceného bronzu. Strohá architektura byla zvýrazňována etruskými palmetami, palmovými listy, liktorskými sekyrami a egyptskými sfingami.

Federal (Hepplewhite)

c753

Léta 1790 – 1815: Toto období odráží rostoucí vlastenectví pociťované v mladých amerických státech. Jejich touha vyvinout svůj vlastní osobitý styl nábytku byla zřejmá. Stylisticky také odráží architektonický styl známý jako Federal, kde byla rovnováha a symetrie nesmírně důležitá.

Dřeviny používané v tomto období byly mahagon a mahagonová dýha, ale používala se i jiná původní dřeva, jako javor, bříza nebo atlas. V souladu s architektonickou výzdobou té doby byly oblíbené intarzie, stejně jako řezbářské a dokonce i malované prvky. Motivy použité pro intarzii zahrnovaly zvonky, urny, festony, akantové listy a pilastry, abychom jmenovali alespoň některé. Intarzované pásy a linie byly také oblíbené a často používané v kombinaci s jinými intarziemi.

Nohy tohoto období bývají rovné nebo zúžené k chodidlu. Chodidlo může být jednoduché prodloužení nohy, baňaté nebo rýčovité. V tomto období vznikly dvě nové formy nábytku. Jsou to příborník a pracovní stůl. Počítejte s tím, že v křeslech a pohovkách najdete trochu více pohodlí, ale ne příliš tlusté polštáře nebo sedačky.

Když je kus nábytku vyroben v Anglii nebo stylizovaný podle anglického příkladu, může být známý jako Hepplewhite. Časový rámec je stejný. Robertu Adamovi se připisuje vytvoření stylu známého jako Hepplewhite během 60. let 18. století a vedoucí formy. Další anglická kniha silně ovlivnila tehdejší designéry. Tento byl od Alice Hepplewhite a pod názvem The Cabinet Maker and Upholsterer's Guide, publikovaný v letech 1788, 1789 a 1794.

Sheraton

Roky 1790 – 1810: Styl známý jako Sheraton se velmi podobá Federal. Linky jsou poněkud rovnější a design jasnější než Federal. Kousky Sheraton jsou spíše spojeny s venkovskými truhláři. Mezi dřeviny patří mahagon, mahagonová dýha, javor a borovice, stejně jako další původní dřeviny. Toto období bylo silně ovlivněno dílem Thomase Sheratona a jeho sérií knih The Cabinet Maker and Upholsterer's Drawing Book z let 1791-1794 a jeho The Cabinet Directory, 1803, a The Cabinet-Maker, Tapholsterer, and General Artist's Encyclopedia. z roku 1804.