Wikipedista:Petr Eibisch/Pískoviště

Kostel Všech svatých v Horšově

Historie kostela

Nedaleko Horšovského Týna v obci Horšov byl koncem 12. století vystaven biskupský dvorec včetně pozdně románského tribunového kostela Všech svatých. Ves Horšov byla tehdy poměrně důležitým hospodářským a církevně správním centrem velkého majetku pražských biskupů v této části země. Nacházelo se v něm centrum arcijáhenství, dohlížející nad kněžími v celém Domažlickém kraji. Důležitost Horšova ovšem koncem 13. století začala upadat na úkor nově vzniklého Horšovského Týna, který měl strategicky výhodnější polohu při přechodu důležité zemské cesty přes Radbuzu.

Po přesunu arcijáhenství ke Kostelu Sv. Apolináře v Horšovském Týně zůstal biskupský dvorec volný a ve 14. století se stal tvrzí, která stála vedle původního Kostela Všech svatých. V této době byl kostel rozšířen o gotickou Kapli Svaté Barbory, rozšíření lodi severním směrem a presbyterium. Právě gotický krov presbyteria je jedním z nejcennějších prvků kostela. Je zde dochován znak nejstarších gotických krovů, plátový spoj krokví s vaznými trámy. Tato technologie byla později nahrazena obvyklým středovým čepem.

Na počátku 16. století byla přistavěna štíhlá kostelní věž. V roce 1648 byl kostel vydrancován Švédy. Znovu vysvěcen byl až bezmála po sto letech, v roce 1745. V období před rokem 1745 byl ještě kostel obohacen o barokní, převážně interiérové úpravy. Od této doby má kostel v podstatě stejnou podobu, v jaké ho známe dnes.

Během druhé poloviny 20. století kostel pustl. V devadesátých letech pak značně schátralý kostel převzal Památkový ústav v Plzni a v období mezi lety 2001 a 2005 zde byla vykonána rozsáhlá rekonstrukce v rámci Programu záchrany architektonického dědictví.

Dnešní stav

Kostel stojí na vyvýšeném pozemku někdejšího hřbitova obehnaném hřbitovní zdí. Přístup na pozemek je zajištěn skrz raně barokní bránu směrem od vsi. Stavba je tvořena obdélnou lodí, v jejímž jihozápadním koutě stojí štíhlá hranolová věž, polygonálním presbyteriem, sakristií v podobě Kaple Sv. Barbory a západní vstupní předsíní. Původní románskou jednolodní svatyni dokazuje jednak prostorové a půdorysné uspořádání, ale i poměrně rozsáhlé pozůstatky svislého zdiva z velkých, pečlivě opracovaných žulových kvádrů. Také zdivo klenuté z lomového kamene bylo na donedávna schátralé stavbě pod chybějící omítkou dobře patrné. V severním průčelí lodi stojí gotický portál, který je zčásti zaslepený zazdívkou z barokního období. Portál je vytesán z pískovce a jeho součástí měla být zdobná římsa kolem obvodu obloukového portálu, její osekání je v daném místě dobře patrné. V západní části lodi se nachází dvoupatrová tribuna, která zahrnuje prostory pod koutovou věží sklenuté v přízemí a prvním patře křížovou klenbou bez žeber. Presbyterium je opatřeno křížovými žebrovými klenbami stejně jako sakristie, zatímco klenba vstupní předsíně vychází ze schematu klášterní klenby s lunetami.

Sakristie

Při gotické přestavbě se s přidáním sakristie nepočítalo. To dokazuje její umístění i fakt, že na jižní straně presbyteria bylo osekáno zdivo opěráku v místě pro navázání zdi sakristie. Další opěrák v místě sakristie musel být zbourán celý.

Velmi významná je její vnitřní výmalba, kterou datujeme do roku 1489, která se dochovala ve velkém rozsahu. Na východní stěně se nachází pozůstatky malby Bolestného Krista s nástroji jeho utrpení, Panny Marie ve slunci oděné, sv. Kryštofa a archanděla Michaela, jak váží duše. Na jižní straně jsou pak znázorněny výjevy mariánsko-christologického cyklu. Zbylé stěny, západní a severní, zachycují legendy o sv. Barboře v celkem 25 obrazech ve čtyřech řadách nad sebou. Kápě křížové klenby byly zdobeny malbou sedících postav čtyř církevních otců s nápisovými páskami a symboly evangelistů, ze kterých se dodnes zachovala pouze torza.

Severní věž

Věž je vyzděna z lomového kamene, stejně jako gotický štít, se kterým je navíc skladebně provázaná. To dokazuje, že s věží se na rozdíl od sakristie počítalo již od začátku gotické přestavby.

Nejvyšší patro věže, určené pro zavěšení zvonu, je osazeno gotickými obdélnými okny s bohatě tvarovaným pískovcovým ostěním. Ta byla nejpravděpodobněji původně zhotovena pro reprezentativní světskou stavbu. Otázka, proč byla okna nakonec umístěna na zvonici kostela, zůstává nezodpovězená.

Presbyterium

Na klenebních kápích presbyteria lze taktéž nalézt malby pocházející z pozdně gotického období, které byly objeveny teprve nedávno. I přes značné poškození je poznat, že kdysi šlo o tématický výpravný celek. Jedná se o náměty cyklu světců, symbolů evangelistů nebo andělů s nástroji Kristova utrpení. Zbytek ploch je zdoben malbou s bohatým stylizovaným rostlinným dekorem.

Vrcholně barokní úpravy

Poslední úpravy kostela jsou vrcholně barokní a proběhly v roce 1740 před druhým vysvěcením kostela. Zvenčí barokní úpravy dokazují tři kasulová okna. Dvě z nich osvětlují prostor lodi a třetí je umístěné na severní straně presbyteria.

Daleko výraznější jsou úpravy uvnitř kostela, zejména v lodi. Svislé členění stěn lodi tvoří svazkové a sdružené pilastry se zjednodušenými korintskými hlavicemi, stojící na vysoké zalamované podnoži. Plochý barokní strop je zdoben velkým štukovým zrcadlem ve zdobně vykrajovaném rámu a malovaným páskovým ornamentem. Západní tribuna byla uspořádána nad trojčetným půdorysem v přízemí. V prvním i druhém patře dnešní tribuny se trojčetnost v prostorovém řešení již neopakuje. Balustrády v prvním patře a středním poli druhého patra jsou půdorysně zprohýbány. Hlavní oltář na způsob sloupové architektury s postranními portály, oba boční oltáře baldachýnového typu i kazatelna jsou dekorovány bohatou sochařskou a řezbářskou prací. S takovým jevem se u podobných venkovských filiálních kostelů běžně nepotkáváme.