Wikipedista:NoJin/Pískoviště 5

Josef Vomáčka
Josef Vomáčka (2019
Narození	17. 7. 1945, Litvínov
Vzdělání	Fak. architektury ČVUT (2 roky)
Povolání	publicista, novinář, filmový kritik, rozhlasový redaktor a režisér, galerista, kurátor
Zaměstnavatel	svobodné povolání

Josef Vomáčka (* 17. července 1945, Litvínov) je publicista, novinář, filmový kritik, rozhlasový redaktor a režisér, galerista a kurátor.

Život a profesní kariéra

Středoškolská studia absolvoval v Praze na Gymnáziu Botičská, kde byla jeho spolužačkou Ivana Zelníčková, později provdaná Trumpová. Povinnou dvouletou vojenskou službu strávil u tankového vojska. V 60. letech absolvoval dva roky studia na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického. V roce 1964 ČVUT opustil a nastoupil jako osvětlovač ve Filmovém studiu Barrandov. Zažil zde vrchol nové vlny československého filmu a pracoval pro přední české režiséry (Věra Chytilová, Jiří Krejčík, Ladislav Rychman, Ján Roháč, Zbyněk Brynych, Otakar Vávra, Oldřich Lipský) na filmech Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů, Romance pro křídlovku, A pátý jezdec je strach nebo Tajemství čínského karafiátu s Olgou Schoberovou.

V letech 1966-1969 pracoval jako zvukový režisér vysílání v Československém rozhlasu. Během normalizačních prověrek byl propuštěn a přechodně se živil jako prodavač zeleniny. Poté nastoupil se do propagačního oddělení Národního podniku Laktos, kde obnovil např. značku prvorepublikových ovocných jogurtů JoVo a zavedl název čerstvého termizovaného sýru Lučina. V Laktosu navázal kontakt s ROH v Supraphonu a během normalizace připravil jako spoludramaturg řadu neveřejných filmových promítání v Divadle hudby, Divadle Rubín a Divadle v Řeznické. Roku 1976 se mu podařilo spolu s manželkou navštívit Paříž, ale poté až do roku 1989 směl cestovat pouze do socialistických zemí.

V Laktosu připravoval také zahraniční zájezdy pro zaměstnance. Zorganizoval i měsíční zájezd do Číny a Vietnamu, kterého se zúčastnila i řada výtvarníků a fotografů, maskovaných jako zaměstnanci Laktosu. Koncem 80. let vyřizoval zájezd do Jugoslávie pro Alexandru Berkovou a spřátelil se s jejím mužem Vladimírem Novákem a členy neformálního sdružení 12/15. Stal se jejich manažerem a roku 1988 připravil tehdy největší nezávislou výstavu na zámku v Kolodějích, kterou navštívilo kolem 12 000 lidí, později až do roku 2005 dalších šest výstav. Od roku 2001 vedl malou galerii U kamene v Chebu a byl kurátorem několika výstav v Chebu, Praze a v Opavě a od roku 2011 kurátorem sokolovské výstavní síně v Klášterním kostele sv. Antonína Paduánského. V letech 1998-2006 spolupracoval na doprovodných programech Galerie Rudolfinum.

Po roce 1990, s přestávkou v letech 1995-1998, připravoval 20 let pořady o filmech pro Český rozhlas a Českou televizi (Regina Praha, Vltava, ČT3, ČT2). Do roku 1995 působil jako dramaturg a provozovatel předních pražských jazzových klubů. V letech 1990-1994 byl organizačním ředitelem Syndikátu novinářů České republiky a roku 1994 ředitelem nakladatelství Pragma. V letech 1990-1995 byl šéfredaktorem týdeníku PRO, specializovaného na kulturu a filmové recenze. Po dobu devíti let se podílel na pořadu Svět filmu a dalších sedm let na Filmovém týdeníku. Organizoval filmové projekce na menších nezávislých filmových festivalech a byl členem odborné poroty filmové ceny Trilobit.

V letech 1994–2010 byl ředitelem marketingu stavební, investiční a obchodní společnosti Bohemia Real Invest. Píše recenze o architektuře pro web ČT 24 a působí jako spolupracovník vědeckých konferencí a výstav o architektuře a urbanismu (Archifest, Europan, Fragnerova galerie v Praze). Přispívá články do časopisů Atelier, Architekt, Panorama, Klíč, PRO, Reflex nebo pro web ČT 24. Působí jako filmový kritik, kurátor výstav výtvarného umění a architektury i průvodce Prahou. Přednáší o architektech a pražské architektuře.

Od 90. let organizuje specializované zahraniční zájezdy s agenturou Ars Viva a s cestovní divizí Galerie Jaroslava Fragnera v Prazea přednáší o nich v Městské knihovně v Praze.

Realizoval více než 237 výstav moderního českého umění v českých galeriích i v zahraničí (Haus am Waldsee Berlin, Niederoesterreichische Landesmuseum Wien, Stilwerk Berlin, Alte Schule Berlin). Působí jako člen správní rady Spolku Architectura a je členem spolku ArtLib.

Osobní život

Josef Vomáčka byl ženatý a má dvě děti. Po téměř třicet let se přátelil s Hanou Hegerovou, se kterou sdílel společný zájem o architekturu a urbanistiku. Hana Hegerová byla posluchačkou jeho pořadů v rozhlasu a sama ho oslovila. Na počátku pandemie covidu-19 se v Čechách nakazil koronavirem těsně před odjezdem do Paříže, kde pak propukly první příznaky. Upadl zde do bezvědomí a po převozu do nemocnice byl po tři měsíce v ohrožení života, ochrnul na obě nohy a pravou ruku. Po převozu do Prahy a intenzivní dvouměsíční rehabilitaci se znovu postavil na nohy, ale teprve po roce se znovu naučil chodit bez opory.

Bibliografie (výběr)

• Josef Vomáčka: Václav Fiala - Socha pro gotický sloup, Kostel sv. Bartoloměje, Cheb 2002
• Josef Vomáčka, Pavel Štrýbr: I na Slunci žijí bytosti, Galerie 4, Cheb 2003
• Josef Vomáčka a kol. Petr Johanus: Oživlé předměty z depozitáře, Galerie Carpe diem, Praha 2010
• Josef Vomáčka, Marie Zdeňková: Miroslav Melena, Scénograf a architekt, Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2011, ISBN 978-80-7008-255-3
• Josef Vomáčka, in: Miroslav Jiřele (ed.), Margita Titlová Ylovsky: Ikony – Po roce 2000, Galerie hlavního města Prahy 2023

Externí odkazy

• Informační systém abART: Josef Vomáčka
• Z Metropole: Josef Vomáčka, ČT 24, 16.7.2022
• Radio Wave: Bourání s publicistou, kurátorem, kritikem a organizátorem Josefem Vomáčkou, 2014
• Josef Vomáčka, Potřeba krásy, Galerie Benedikta Rejta, 16.12.2021, YouTube video