Wikipedista:Mostly Harmless/Infobox pro gramatiky

Esperantská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Flektivní jazyk
Slovosled
Druh slovosledu:	nespecifikováno, většina esperantistů používá SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý:	la, užívaný před počitatelnými slovy, před zástupcem (příkladem) jednoho druhu objektů, před adjektivy, užívanými jako substantiva a před přivlastňovacími zájmeny
Člen neurčitý:	neužívá se
Člen dělivý:	neužívá se
Bez členu:	Ta slova, u nichž se neužívá určitý člen.
Numerativ
Numerativ:	neužívá se
Podstatná jména
Koncovka:	Všechna podstatná jména v esperantu mají koncovku –o.
Rozlišují se:	* rod číslo; pád;
Duál:	není
Triál:	není
Plurál:	koncovka -j
Skloňování:	z pádů existuje pouze akuzativ, tvořený v singuláru koncovkou –n
Slovesa
Časování:	Esperanto při časování nerozlišuje osobu, pouze čas a způsob. minulý indikativ: -is; přítomný indikativ: -as; budoucí indikativ: -es; příčestí minulé činné: -inta; příčestí přítomné činné: -anta; příčestí budoucí činné: - onta; příčestí minulé trpné: -ita; příčestí přítomné trpné: -ata; příčestí budoucí trpné: -ota; infinitiv: -i; imperativ: -u; kondicionál: -us;
Zápor slovesa:	Částice ne před slovesem.
Otázka:	* otázky, na něž je možno odpovědět ano-ne se tvoří pomocí tázacího zájmena ĉu na začátku věty ostatní otázky se tvoří pomocí jiných tázacích zájmen;
Přídavná jména
Koncovka:	Všechna přídavná jména v esperantu mají koncovku -a
Skloňování:	Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména
Přivlastňovací přídavná jména:	Se tvoří přidáním adjektivní koncovky –a k podstatnému jménu
Stupňování:	* komparativ se tvoří pomocí slova pli, které se klade před přídavné jméno superlativ se tvoří pomocí slova pleja, která se klade před přídavné jméno;
Příslovce
Koncovka:	Všechna příslovce v esperantu mají koncovku e
Stupňování:	Příslovce se stupňují stejně jako přídavná jména
Tvoření:	Příslovce se tvoří jednoduše změnou koncovky na -e
Zájmena
Skloňování osobních zájmen:	Osobní zájmena pro: první osobu singuláru: mi; druhou osobu singuláru: vi; třetí osobu singuláru maskulina: li; třetí osobu singuláru feminima: ŝi; třetí osobu singuláru neutra: ĝi; první osobu plurálu: ni; druhou osobu plurálu: vi; třetí osobu plurálu: ili; neurčitý podmět: oni; zvratné zájmeno: si; Osobní zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména, tedy koncovkou -n. Přivlastňovací zájmena se tvoří od osobních zájmen koncovkou -a.
Číslovky
Skloňování číslovek:	Základní číslovky jsou nesklonné, řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména
Tvorba číslovek řadových:	Řadové číslovky se tvoří koncovkou –a.

Švédská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Flektivní jazyk
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny.
Člen
Člen určitý:	Člen určitý se připojuje jako koncovka, ve společném rodě má tvar -en, ve středním rodě -et, v plurálu –na.
Člen neurčitý:	Má tvar en ve společném rodě a ett ve středním rodě. Používá se ve významu "jeden", takže pochopitelně není v plurálu. Klade se před dotyčné podstatné jméno.
Člen dělivý:	neužívá se
Bez členu:	Bez členu jsou ta slova, pro něž se nehodí ani jeden člen.
Numerativ
Numerativ:	neužívá se
Podstatná jména
Rozlišují se:	• Dva pády, nominativ a genitiv. • Dvě čísla, singulár a plurál. • Dva rody, společný (mužský a ženský) a střední.
Slovesa
Časování:	• Infinitiv většinou končí na –a, často před ním je částice att. • Přítomný čas má ve všech tvarech u většiny sloves koncovku –r. • Budoucí čas se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv. • Pretéritum se tvoří koncovkou –de/-te/-dde u slabých sloves, silná slovesa jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku. • Perfektum se tvoří pomocí har + supinum. • Supinum má u slabých sloves stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (-t/-tt), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený –it (a obvykle změněnou kmenovou samohlásku). • Plusquamperfektum se tvoří pomocí hade + supinum. • Minulý kondicionál se tvoří skulle ha + supinum. • Přítomný kondicionál se tvoří skulle+infinitiv. • Pasivum se tvoří buď pomocí koncovky –s nebo pomocí bli + příčestí trpné. • Příčestí trpné se u slabých sloves tvoří pomocí –d/-t/-dd, -t/-tt, -de/-te, u silných pomocí –en, -et, -na. • Příčestí přítomné se tvoří pomocí koncovky –ande, -ende.
Zápor slovesa:	Tvoří se pomocí částice inte, knižně také ej nebo icke.
Otázka:	Se tvoří přehozením podmětu a přísudku.
Přídavná jména
Skloňování:	• Silné – se tvoří u všech rodů pomocí –a, výjimečně u maskulin pomocí –e. Užívá se ve spojení s určitým členem. • Slabé - užívá se jindy, ve společném rodě je bez koncovky, ve středním s koncovkou –t a v množném čísle s –a.
Stupňování:	• Komparativ se tvoří pomocí –are. • Superlativ se tvoří pomocí –sta v určitém tvaru a –ast v neurčitém.
Příslovce
Stupňování:	{{{Stupňování příslovcí včetně nejdůležitějších výjimek.}}} }}
Tvoření z přídavného jména:	Většinou jako přípona –t ke tvaru neutra, u přídavných jmen se zakončením na –lig může být přípona –en, další příponou může být –vis.
Zájmena
Číslovky
Skloňování:	Číslovky jsou nesklonné.
Číslovky řadové:	Mají nepravidelné tvary

Anglická gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Analytický jazyk se zbytky flexe
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý:	the – užívá se
Člen neurčitý:	a, před samohláskou an
Člen dělivý:	neužívá se
Bez členu:	Vlastní jména, některé ustálené fráze.
Numerativ
Numerativ:	neužív´á se
Podstatná jména
Rozlišují se:	* pouze číslo
Duál:	Angličtina nemá duál, pouze pro dva objekty se používá zájmeno either
Triál:	nemá
Plurál:	koncovka -s
Skloňování:	angličtina neskloňuje podstatná jména
Slovesa
Časování:	Časování pravidelných sloves infinitiv: to+základní tvar; přítomný prostý: základní tvar, pouze v 3. osobě singuláru koncovka –s.; přítomný průběhový: tvar slovesa be+základní tvar s koncovkou –ing.; předpřítomný: tvar slovesa have+základní tvar s koncovkou –ed; předpřítomný průběhový: tvar slovesa have+been+základní tvar s koncovkou –ing; minulý prostý: základní tvar s koncovkou –ed.; předminulý: tvar slovesa have+základnít tvar s koncovkou –ed; minulý průběhový: minulý tvar slovesa be+základní tvar; předpřítomný průběhový: minulý tvar slovesa have+been+základní tvar s koncovkou –ing; budoucí prostý: shall/will+základní tvar; budoucí průběhový: shall/will+be+základní tvar s koncovkou –ing; předbudoucí: shall/will+have+základní tvar; předbudoucí průběhový: shall/will+have+been+základní tvar s koncovkou –ing; přítomný kondicionál: would+základní tvar; přítomný průběhový kondicionál: would+be+základní tvar s koncovkou –ing; minulý kondicionál: would+have+základní tvar s koncovkou –ed; minulý průběhový kondicionál: would+have+been+základní tvar s koncovkou –ing; imperativ: základní tvar, jenže ve slovosledu VOS.; ; Časování slovesa to be: infinitiv: to be; imperativ: be; příčestí přítomné: being; příčestí minulé: been; přítomný indikativ: am (1.os. singuláru), are (2. os. singuláru a všechny osoby plurálu), is (3. os. singuláru); minulý indikativ: was (1. a 3. os. singuláru), were (ostatní osoby); přítomný subjunktiv: be (všechny osoby); minulý subjunktiv: were (všechny ososby); ; Časování slovesa to have: infinitiv: to have; základní tvar: have; třetí osoba singuláru přítomného času: has; minulý čas prostý: had; příčestí minulé: had; příčestí přítomné: having; Časování slovesa to do infinitiv: to do; základní tvar: do; třetí osoba singuláru přítomného času prostého: does; příčestí přítomné: doing; minulý čas prostý: did; příčestí minulé: done; Trpný rod: tvar slovesa be+příčestí minulé.
Zápor slovesa:	Částice not.
Otázka:	Tvoří se prohozením slovosledu na VOS nebo pomocí tázacího zájmena.
Přídavná jména
Skloňování:	Angličtina přídavná jména neskloňuje.
Přivlastňovací přídavná jména:	se tvoří koncovkou ´s od podstatného jména.
Stupňování:	* jednoslabičná a dvojslabičná přídavná jména se stupňují pomocí koncovek –er (komparativ) a –est (superlativ) trojslabičná a víceslabičná přídavná jména se stupňují pomocí more a the most před slovesem;
Příslovce
Stupňování:	příslovce se stupňují stejně, jako přídavná jména
Tvoření:	příslovce se od přídavných jmen tvoří koncovkou -ly
Zájmena
Skloňování osobních zájmen:	* první osoba singuláru: nominativ I, akuzativ me, zvatný tvar myself druhá osoba singuláru: nominativ you, akuzativ you, zvratný tvar yourself; třetí osoba singuláru maskulina: nominativ he, akuzativ him, zvratný tvar himself; třetí osoba singuláru feminima: nominativ she, akuzativ her, zvratný tvar herself; třetí osoba singuláru neutra: nominativ it, akuzativ it, zvratný tvar itself; první osoba plurálu: nominativ we, akuzativ us, zvratný tvar ourselves; druhá osoba plurálu: nominativ you, akuzativ you, zvratný tvar yourselves; třetí osoba plurálu: nominativ they, akuzativ them, zvratný tvar themselves;
Přivlastňovací zájmena:	* první osoba singuláru: my druhá osoba singuláru: your; třetí osoba singuláru maskulina: his; třetí osoba singuláru feminima: her; třetí osoba singuláru neutra: its; první osoba plurálu: our; druhá osoba plurálu: your; třetí osoba plurálu: their;
Číslovky
Skloňování číslovek:	Číslovky jsou nesklonné
Tvorba číslovek řadových:	číslovky řadové se tvoří koncovkou –th, pouze od one (1) je řadová číslovka first, od two (2) je second a od three (3) je third

Rozhodl jsem se udělat infobox pro gramatiky. Rozhodl jsem se je sem dát, aby byly pohromadě. Zatím jsem udělal tři, ale počet stále roste. Tenhle projekt se buď ujme na Wikipedii jako infobox, nebo ho dám na své stránky a pojede nezávisle na Wikipedii...pokud byste měli nějaké připomínky, chyby (mýlit se je lidské) napište je laskavě na diskuzní stránku nebo je změňte přímo v kódu, pokud se v tom vyznáte. Pokud uděláte další infobox, třeba i svého umělého jazyka nebo jazyka, kterým se zabýváte, sem s ním. Prosím, pište na diskuzní stránku.

Vysvětlivky

V položce Slovosled se užívá zkratka SVO a budou se používat (snad) i další zkratky tohoto druhu - vyjadřuje slovosled, který daný jazyk má. S znamená subject, tedy podmět, V znamená verb, tedy přísudek, a O object neboli předmět. Pokud je slovosled touto zkratkou nevyjádřitelný

Pokud se mi nepodařilo nějakou položku zjistit, je políčko vyplněno otazníkem. Pokud náhodou znáte odpověď na dotyčnou otázku, nestyďte se a vysvětlete mi ji na diskuzní stránce tohoto článku.

U jazyků, které k zápisu neužívají latinku ani cyrilici, což jsou jediné dvě abecedy, u nichž jsem schopen zajistit text v původním pravopise, je užit přepis do latinky dle uvedení u konkrétního infoboxu - většinou je užit přepis do angličtiny, který užívá anglická Wikipedie. V přepisu čínských znaků jsem se rozhodl, že budu dodržovat raději českou transkripci akademika Švarného.

Numerativy (anglicky measure words) jsou mnohdy velmi komplikovaným způsobem asijských jazyků (čínština, bengálština), jak vyjádřit číslo podstatného jména. U evropských jazyků pochopitelně nejsou vyplněna.

Anglická gramatika

Švédská gramatika

Esperantská gramatika

Italská gramatika

Italská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Flektivní jazyk s prvky analytického (analytické je např. skloňování podstatných jmen)
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	U otázek tvořených tázacím zájmenem může chybět podmět či předmět, resp. může být nahrazen tázacím zájmenem
Člen
Člen určitý:	Člen určitý stojí před podstatným jménem a má několik tvarů: v jednotném čísle mužského rodu tvar „il“ v množném čísle mužského rodu tvar „i“ v jednotném čísle ženského rodu tvar „la“ v množném čísle ženského rodu tvar „le“ podstatnými jmény, která začínají na z, ps, gn, x nebo s před souhláskou či na jakoukoli samohlásku má určitý člen tvar v jednotném čísle mužského rodu tvar „lo“ v množném čísle mužského rodu tvar „gli“ v jednotném čísle ženského rodu tvar l´ (l+apostrof) v množném čísle ženského rodu zůstává tvar le
Člen neurčitý:	* v mužském rodě „un“ v mužské rodě před souhláskami z, ps, gn a s před souhláskou má tvar „uno“ v ženském rodě „una“ v ženském rodě před samohláskami „un´“ (un+apostrof) v množném čísle se neužívá
Člen dělivý:	* vyjadřuje neurčitou část celku či neurčité množství předmětů nahrazuje neurčitý člen v množném čísle pojí se vždy s množným číslem v mužském rodě má tvar „dei“ v mužském rodě před z, ps, gn a s před souhláskou má tvar „degli“ v ženském rodě má vždy tvar „delle“
Bez členu:	Bez členu jsou pouze vlastní jména
Numerativ
Numerativ:	Numerativ se v italštině neužívá.
Podstatná jména
Rozlišují se:	* dva gramatické rody, mužský a ženský (většinou končí podstatná jména mužského rodu na –o a podstatná jména ženského rodu na –a, -i či –ù, výjimky jsou většinou cizí slova) dvě gramatická čísla, jednotné a množné čtyři pády, nominativ, genitiv, dativ a akuzativ, které se tvoří pomocí předložek
Duál:	neužívá se
Triál:	neužívá se
Plurál:	* pokud maskulinum v singuláru končí na –o, končí plurál na –i pokud femininum v singuláru končí na –a, plurál končí na –e pokud jakékoli slovo (maskulinum i feminimum) v singuláru končí na –e, plurál končí na -i pokud maskulinum v singuláru končí na -a, končí plural na -i pokud maskulinum v singuláru končí na -è, končí plural také na è pokud femininum v singuláru končí na -à, plural končí také na -à pokud femininum v singuláru končí na -o, plural končí na -i slova na –cio a –gio mají plurál na –ci a –gi slova na –co a –go mají plurál buď na -ci a –gi, pokud kmen slova končí na samohlásku nebo –chi a –ghi, pokud kmen slova končí na souhlásku slova na –cia a –gia mají plurál na: -cie a –gie, pokud kmen slova končí na samohlásku nebo –ce a –ge, pokud kmen slova končí na souhlásku
Skloňování:	Italština skloňuje pomocí předložek: genitiv se tvoří předložkou „di“ dativ se tvoří předložkou „a“ nominativ a akuzativ je bezpředložkový
Slovesa
Časování:	* slovesa se časují podle tří vzorů: parlare (slovesa v infinitivu končící na –are), leggere (slovesa v infinitivu končící na –ere) a partire (slovesa v infinitivu končící na –ire) takto: oznamovací způsob: {}
Zápor slovesa:
Otázka:	Otázka se tvoří buď tázacím zájmenem, které se klade na místo větného členu, na nějž se tážeme.
Přídavná jména
Skloňování:	Adjektiva stojí převážně za podstatným jménem, k němuž se váže, a má stejnou koncovku jako podstatné jméno.
Přivlastňovací přídavná jména:	{{{Přivlastňovací přídavná jména}}} }}
Stupňování:	* komparativ se tvoří částicí più, která se klade před přídavné jméno superlativ se tvoří tak, že se k částici přidá určitý člen il, tedy il più absolutní superlativ se tvoří tak, že se kromě il più přidá k přídavnému jménu jako koncovka –issimo.
Příslovce
Stupňování:	Příslovce se stupňují stejně, jako přídavná jména.
Tvoření:	Příslovce se tvoří koncovkou –mente, která se připojí k přídavnému jménu.
Zájmena
Skloňování osobních zájmen:	{
Číslovky
Skloňování číslovek:	Číslovky jsou nesklonné
Tvorba číslovek řadových:	nepravidelná

Litevská gramatika

Litevská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Flektivní jazyk
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO, variace/inverze možné(relativně časté), avšak ne libovolně; na posledním(i rozvitém) větném členu je významový důraz. Změnou slovosledu se mění důraz a tím i významový odstín
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý:	není
Člen neurčitý:	není
Člen dělivý:	není
Bez členu:	Vše
Numerativ
Numerativ:	není
Podstatná jména
Rozlišují se:	* Sedm pádů Vardininkas (nomimativ) Kilmininkas (genitiv) Naudininkas (dativ) Galininkas (akusativ) Šauksmininkas (vokativ) Įnagininkas (instrumentál) Vietininkas (lokativ - zásadně bezpředložkový) Čtyři tvary lokativu: 7.a) inesiv (existence uvnitř) (plně "oficiální" tvar) 7.b) iliativ (směřování dovnitř, rudimentálně používané) 7.c) adesiv (existence u, při, používané nejméně, jen v litevských vsích v Bělorusku) 7.d) aliativ (směřování k(nikoli dovnitř), používáno běžně) dva rody, mužský a ženský (mužský rod není dále rozlišován na životný a neživotný), některá slova jsou bez rodu (bevardė giminė) (podst.jm. jen v archaické litevštině; v moderní lit. běžně: přídavná jm., číslovky, některá příčestí sloves). dvě čísla, singulár, plurál, rudimentálně v nářečích duál
Duál:	Rudimentálně jen v nářečích, prakticky se nepoužívá
Triál:	není
Plurál:	Všechny pády jako v singuláru; všechny odlišné od sg.
Skloňování:	V litevštině je 5 tříd skloňování vzory(bez rozlišení typů podle přízvuku): I. mužské 1.vyr-as; 2.sveč-ias; 3.med-is; 4.lok-ys; II. (převážně ženské) 1.jūr-a; 2.žin-ia; 2a)mart-i; 3.žem-ė III. 1.šal-is; 2.žuv-is; 3. dant-is IV. 1.liet-us; 2.vais-ius V. 1.(mužské:2.-7.p.-en-)rud-uo; 2.(ženské:2.-7.p.-er-)ses-uo
Přechylování:	používá se (jen u výrazů, které č.j. chápe jako životné); v jednotlivých vyjímkách přechylovat nelze.
Přechylování příjmení:	Odlišné podle rodinného stavu: Příjmení dosud nevdaných: koncovky: -aitė,-ytė,-utė,-ūtė Příjmení vdaných: koncovky: -ienė,-uvienė Příjmení žen (nově) s neutrální koncovkou -ė, případně nepřechýlena(velmi zřídka)
Slovesa
Časování:	Infinitiv: -ti, častější kratší -t osoby: 1., 2., odlišné v sg. a pl.; 3.os. shodné tvary sg. a pl.; rod se nerozlišuje základní typy skloňování: rozlišení podle 3.os. minulého času: vzor: I. tvrdé bėg-o I. měkké ar-ė II. tyl-ėj-o III. sak-ė III. (-oj) saug-oj-o Nepravidelnosti: přít.č. I. tvrdé, min.č. I. měkké barti hláskové změny v kořeni sloves: * I.typ. 7 podtypů: 1. byra, bąla(šąla,gęsta), 2a. gynė, 2b. bėrė, 3. gijo, 4. a-n-ka, ki-m-ba, 5. kąsti-kanda(lįsti, kęsti, švęsti, spręsti, skųsti), 6. tilpti-telpa, 7. krauti - krau-n-a - kro-v-ė * II.typ. 4 podtypy: 1. alksta, 2. joja, 3. moka - mok-ėj-o, 4. miega - mieg-oj-o * III. nepravidelná slovesa: auti, būti, dėti, duoti, eiti, gauti, imti, pulti, mirti, virti Minulý, minulý násobný a přítomný indikativy mají v sg. 1-3 os. specifické tvary podle vzorů I. tvrdé - III.(-oj-) - nepravidejná; 1., 2. os. pl. tvoří z 3.os. sg.:+ -me, -te; 3. os. pl. = 3. os. sg. Budoucí indikativ: koncovka infinitivu (-ti/-t) nahražena 1.sg. -siu, 2. sg. -si, 3. -s, 1.pl. -sime, 2.pl. -site Imperativ: koncovka infinitivu (-ti/-t) nahražena 2. sg. -k, 1.pl. -kime, 2.pl. -kite, 3. os.: pomocné sl. tegu(tegul) nebo předpona te- +3.os.přít.č. Kondicionál: koncovka infinitivu (-ti/-t) nahražena 1.sg. -čiau, 2. sg. -tum, 3. -ų, 1.pl. -ume, 2.pl. -ute(řidčeji -umete) Dalyvis (pl.: dalyviai) ~příčestí. Tyto tvary se skloňují, stupňují rozlišuje se druh, čas, rod,(bez rodu), číslo, pád, zájmennost, shoduje se s dalšími větnými členy v rodě, čísle pádu a zájmennosti. Znamená: z děje (činnosti) vyvstávající vlastnost věci, okolnost nebo samu činnost (děj). Může vystupovat jako kterýkoliv větný člen. * Neveikiamosios rūšies būtojo laiko dalyvis (~příčestí minulé trpné). Tvořen z infinitivu: seg-ti →seg-tas(mask.), -ta(fem.) (připnut,-a) * Veikiamosios rūšies būtojo dažninio laiko dalyvis (~příčestí minulé násobné činné). Tvořen z 3.os.min.nás.č.: seg-dav-o →seg-dav-ęs(mask.), -dav-us-i(fem.) (připínávav,-vši) * Neveikiamosios rūšies būsimojo laiko dalyvis (~příčestí budoucí trpné). Tvořen z 2.os.bud.č.: seg-si →seg-sim-as (mask.), seg-sim-a(fem.)(který bude připnut,-a) * a) Veikiamosios rūšies būsimojo laiko dalyvis (~příčestí budoucí činné). Tvořen z 2.os.bud.č.: seg-si →seg-si-ąs (pouze mask.)(který hodlá(slibuje)připnout/připínat) * b) Veikiamosios rūšies būsimojo laiko dalyvis (~příčestí budoucí činné). Tvořen z 2.os.bud.č.: seg-si →seg-si-ant-is (mask.), -si-ant-i (fem.)(který,-á připne/bude připínat) * a) Veikiamosios rūšies esamojo laiko dalyvis (~příčestí přítomné činné). Tvořen z 3.os.přít.č.: seg-a →seg-ąs(pouze mask.)((ospravedlňuje se, že)(který právě připíná) * b) Veikiamosios rūšies esamojo laiko dalyvis (~příčestí přítomné činné). Tvořen z 3.os.přít.č.: seg-a →seg-ant-is(mask.), seg-ant-i (fem.)(připínaje,-jíc) * Veikiamosios rūšies būtojo kartinio laiko dalyvis (~příčestí minulé činné). Tvořen z 3.os.min.č.: seg-ė →seg-ęs(mask.), seg-us-i(fem.)(připnuv,-vši/připínav,-vši) * Neveikiamosios rūšies esamojo laiko dalyvis (~příčestí přítomné trpné). Tvořen z 3.os.přít.č.: seg-a →seg-am-as (mask.), seg-am-a(fem.)(připínán,-a) * Reikiamybės dalyvis (~příčestí patřičnosti). Tvořen z infinitivu: seg-ti →seg-tin-as(mask.), -tin-a(fem.) (význam:~mělo by se...hoden,-na připnutí) Pusdalyvis (pl.: pusdalyviai) ~příčestí(polopříčestí). Tyto tvary se neskloňují, rozlišuje se druh, rod, (bez rodu), číslo, shoduje se s dalšími větnými členy v rodě a čísle. Znamená: okolnost vyvstávající z vedlejší činnosti téhož původce. Může vystupovat jako větný člen, určující okolnost. * Pusdalyvis (~příčestí přítomné činné). Tvořen z infinitivu seg-ti →seg-dam-as(mask.), -dam-a(fem.) (připínaje,-jíc) Padalyvis (pl.: padalyviai) ~příčestí(podpříčestí). Tyto tvary se neskloňují, rozlišuje se druh, čas. Znamená: okolnost vyvstávající z činnosti jiného původce. Může vystupovat jako větný člen, určující okolnost. * Būtojo dažninio laiko padalyvis (~podpříčestí minulé násobné). Tvořen z 3.os.min.nás.č.: seg-dav-o →seg-dav-us(připínávav,-vši) * Būsimojo laiko padalyvis (~podpříčestí budoucí). Tvořen z 2.os.bud.č.: seg-si →seg-si-ant(který bude připínat/-nán/-nut) * Esamojo laiko padalyvis (~podpříčestí přítomné). Tvořen z 3.os.přít.č.: seg-a →seg-ant (připínaje,-jíc) * Būtojo laiko padalyvis (~podpříčestí minulé). Tvořen z 3.os.min.č.: seg-ė →seg-us (připínav,-vši) Būdinys (~příčestí zdůraznění). Tyto tvary se neskloňují. Znamená: zdůraznění významu slovesa. Může vystupovat jako větný člen, určující okolnost. * Būdinys (pl.: būdiniai)(~příčestí zdůraznění). Tvořen z infinitivu seg-ti →seg-te (Náramně/důkladně připínaje,-jíc)
Zápor slovesa:	Předpona ne- (nepravidelně: slovesa būti a eiti).
Otázka:	Ve větě: otázky, na něž je možno odpovědět ano-ne se tvoří pomocí tázacího slůvka ar na začátku věty, ostatní pomocí příslušného tázacího slova. Věty, neobsahující tázací výraz, jsou bez ohledu na slovosled a větnou intonaci vnímány jako jiné než tázací (nejčastěji jako oznamovací).
Zvratná slovesa:	Tvoří se přidáním zvratné koncovky -s(i) ke tvarům bez předpon zakončeným na samohlásku, kromě: -u→uos(i)(nikoliv -au→-aus(i), -i→ies(i)(nikoliv -ai→-ais(i); koncovky -is ke tvarům zakončeným na souhlásku. U tvarů sloves s předponami se koncovka -s(i)/-is přesouvá za poslední předponu: mokausi→nepasimokau, segęsis→užsisegęs .
Přídavná jména
Rozlišuje se:	Jako u podstatných jmen.
Jmenné tvary:	Nejsou
Zájmenné tvary:	Používají se ve všech pádech, obou číslech, obou rodech, ve všech stupních.
Stupňování:	Základní stupňování: 3 stupně:I. základní; II. komparativ; III. superlativ. Vedlejší: II.a) komparativ minimálního rozdílu. (Aukštėlesnysis laipsnis) III.a) superlativ absolutní.
Přivlastňovací přídavná jména:	neužívají se; v této funkci slouží genitiv příslušného jména nebo číslovky.
Příslovce
Stupňování:	Stupňují se stejně jako přídavná jména.
Tvoření:	Tvoří se z přídavných jmen: -as → -ai; -us, -is, (-ys) → -iai. (obvyklá hláskozměna: t→č, d→dž). Některá příslovce se tvoří nepravidelně od odlišného slovního základu.
Zájmena
Rozlišují se:	*Sedm pádů(+varianty lokativu), dva rody, bez rodu, dvě čísla; vše jako u podstatných jmen; z toho zvratná zájmena nemají nominativ a vokativ.
Druhy zájmen:	* 3 základní + 6 vedlejších: Základní: osobní (asmeniniai) Přivlastnovací (savybiniai) zvratná (sangrąžiniai) Vedlejší: ukazovací (parodomieji) určitá (sám, samý) (pažymimieji(... pats)) tázací/vztažná (klausiamieji/santykiniai) neurčitá (nežymimieji) odlišující (atskiriamieji) zevšeobecňující (apibendrinamieji) (záporná se v litevštině nerozlišují; přiřazují se do téže skupiny jako jejich kladné protějšky)
Číslovky
Rozlišuje se:	Sedm pádů(+varianty lokativu), dva rody, bez rodu, dvě čísla; vše jako u podstatných jmen; u mnohých číslovek mnohé z těchto kategorií chybí.
Druhy číslovek:	* 2 základní skupiny: I. základní, II. řadové. I. Základní (kiekiniai - kiek=kolik?) I.a) základní (pagrindiniai - pagrindas=základ) I.b) skupinové (kuopiniai) I.c) pomnožné (dauginiai) I.d) zlomkové (trupmeniniai) II. Řadové (kelintiniai - kelintas=kolikátý) (tvoření 1 - 4: nepravidelné) (řadové číslovky se dál nerozlišují) (neurčité a tázací číslovky se nerozlišují, přiřazují se do příslušných skupin uvedených výše)
Po číslovkách následují pády:	* po základních číslovkách: 1;21,31...101: nominativ sg. 2 - 9;22-29,32-39...102: nominativ pl. 10-20;30,40...100genitiv pl. po zlomkových číslovkách: Následuje genitiv sg. nebo pl. - podle kontextu. Plurál se častěji používá v úředním či odborném stylu. (vysvětlení pro výrazy v nominativu) tato základní jednotka se dále skloňuje: pokud v nominativu shodné - skloňují se obě části shodně; pokud neshodné - skloňují se pouze části původně v nominativu, části v genitivu zůstávají neměnné. Ad I.d) exaktní zlomkové výrazy se tvoří takto: čitatel - základní číslovka, jmenovatel - řadová číslovka v zájmenném tvaru, femininu, pád a číslo podle pravidel uvedených výše. Celý tento tvar se dále skloňuje(shodně).
Počítání pomnožných výrazů:	Používají se pomnožné číslovky (I.c)); taktéž řadové č. se používají v plurálu; mají vždy množné č. (a to i "1"), rozlišují dva rody, s počítanými výrazy se plně shodují.
Neohebné slovní druhy
Neohebné slovní druhy :	* předložky (prielinksniai) spojky (jungtukai) citoslovce (co pociťuje) (jaustukai) Částice (dalelytės) citoslovce (zvukomalebné náhražky sloves ) (ištiktukai )
Přízvuk
Rozlišují se:	Tři typy přízvuku, levý (trumpa) pravý (tvirtapradė) vlnivý (tvirtagalė) přízvuk (kirtis[fem.]).

Žemaitská gramatika (pozor, na článku se pracuje, pahýl!!)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Pozor, prototože úpravy zatím nebyly dokončeny, některé z informací zatím nejsou pravdivé!

Žemaitská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Flektivní jazyk
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO, variace/inverze možné(relativně časté), avšak ne libovolně; na posledním(i rozvitém) větném členu je významový důraz. Změnou slovosledu se mění důraz a tím i významový odstín
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý:	není
Člen neurčitý:	není
Člen dělivý:	není
Bez členu:	Vše
Numerativ
Numerativ:	není
Podstatná jména
Rozlišují se:	* Sedm pádů/pádová otázka Vardėninks/kas? (nomimativ) Kėlmėninks/kuo? (genitiv) Naudėninks/kam? (dativ) Galėninks/kon? (akusativ) Inagėninks/kou? (instrumentál) Vėitėninks/kamė? (lokativ) Šauksmėninks/ē!(r.m.)uo!/(r.ž.) (vokativ) Žemaité používají prakticky jen tvar lokativu odpovídající litevskému inesivu, naprosto vyjímečně je užíván iliativ dva rody, mužský a ženský (mužský rod není dále rozlišován na životný a neživotný) tři čísla, singulár, duál, plurál
Duál:	používá se; všechny pády jako v singuláru; všechny odlišné od sg.
Triál:	není
Plurál:	Všechny pády jako v singuláru; všechny odlišné od sg.
Skloňování:	V žemaitštině je 5 tříd skloňování vzory(bez rozlišení typů podle přízvuku): I. mužské 1.nom-s; 2.veln-'s; 3.med-is; 4.arkl-īs; II. (převážně ženské) 1.vėišn-ė; 2.varl-ie; 3.pīl-ė; 4. died-ė, 5. ras-a, 6. muork-a; III. 1. pėl-ės - hrad; 2. dont-ės; IV. 1.sūn-os; V. 1.(mužské:2.-7.p.-on-)š-ou; 2.(ženské:2.-7.p.-er-)dokt-ie
Přechylování:	používá se (jen u výrazů, které č.j. chápe jako životné); v jednotlivých vyjímkách přechylovat nelze.
Přechylování příjmení:	Odlišné podle rodinného stavu: Příjmení dosud nevdaných: koncovky: -ātė Příjmení vdaných: koncovky: -ienė,-ovienė Příjmení žen (nově) s neutrální koncovkou -ė, případně nepřechýlena(obojí velmi zřídka)
Slovesa(nutno opravit)
Časování:	Infinitiv: -t osoby: 1., 2., odlišné v sg. a pl.; 3.os. shodné tvary sg. a pl.; rod se nerozlišuje základní typy skloňování: rozlišení podle 3.os. minulého času: vzor: I. bėg-o II. tyl-ėj-o Nepravidelnosti: přít.č. I. tvrdé, min.č. I. měkké barti hláskové změny v kořeni sloves: * I.typ. 7 podtypů: 1. byra, bąla(šąla,gęsta), 2a. gynė, 2b. bėrė, 3. gijo, 4. a-n-ka, ki-m-ba, 5. kąsti-kanda(lįsti, kęsti, švęsti, spręsti, skųsti), 6. tilpti-telpa, 7. krauti - krau-n-a - kro-v-ė * II.typ. 4 podtypy: 1. alksta, 2. joja, 3. moka - mok-ėj-o, 4. miega - mieg-oj-o * III. nepravidelná slovesa: auti, būti, dėti, duoti, eiti, gauti, imti, pulti, mirti, virti Minulý, minulý násobný a přítomný indikativy mají v sg. 1-3 os. specifické tvary * Pusdalyvis (pl.: pusdalyviai) ~příčestí(polopříčestí). Tyto tvary se neskloňují, rozlišuje se druh, rod, (bez rodu), číslo, shoduje se s dalšími větnými členy v rodě a čísle. Znamená: okolnost vyvstávající z vedlejší činnosti téhož původce. Může vystupovat jako větný člen, určující okolnost. * Pusdalyvis (~příčestí přítomné činné).
Zápor slovesa:	Předpona na- (nepravidelně: slovesa ... ...).
Otázka:	Ve větě: otázky, na něž je možno odpovědět ano-ne se tvoří pomocí tázacího slůvka ar na začátku věty, ostatní pomocí příslušného tázacího slova. Věty, neobsahující tázací výraz, jsou bez ohledu na slovosled a větnou intonaci vnímány jako jiné než tázací (nejčastěji jako oznamovací).
Zvratná slovesa:	Tvoří se přidáním zvratné koncovky -s(i) ke tvarům bez předpon zakončeným na samohlásku, kromě: -u→uos(i)(nikoliv -au→-aus(i), -i→ies(i)(nikoliv -ai→-ais(i); koncovky -is ke tvarům zakončeným na souhlásku. U tvarů sloves s předponami se koncovka -s(i)/-is přesouvá za poslední předponu: mokausi→nepasimokau.
Přídavná jména
Rozlišuje se:	Jako u podstatných jmen.
Jmenné tvary:	Nejsou
Zájmenné tvary:	Používají se ve všech pádech, obou číslech, obou rodech, ve všech stupních.
Stupňování:	Základní stupňování: 3 stupně:I. základní; II. komparativ; III. superlativ. Vedlejší: II.a) komparativ minimálního rozdílu. III.a) superlativ absolutní.
Přivlastňovací přídavná jména:	neužívají se; v této funkci slouží genitiv příslušního jména nebo číslovky.
Příslovce
Stupňování:	Stupňují se stejně jako přídavná jména.
Tvoření:	Tvoří se z přídavných jmen: -as → -ai; -us, -is, (-ys) → -iai. (obvyklá hláskozměna: t→č, d→dž). Některá příslovce se tvoří nepravidelně od odlišného slovního základu.
Zájmena
Rozlišují se:	*Sedm pádů(+varianty lokativu), dva rody, bez rodu, tři čísla; vše jako u podstatných jmen; z toho zvratná zájmena nemají nominativ a vokativ.
Druhy zájmen:	* 3 základní + 6 vedlejších: Základní: osobní (asmenėnē ivardē) Přivlastnovací (savėbīnē)?? zvratná (songrōžėnē i.) Vedlejší: ukazovací (paruoduomė̅jē) určitá (sám, samý) (pažīmamė̅jē(... pats)) tázací (klausamė̅jė) neurčitá (nažīmamė̅jē) odlišující (??) zevšeobecňující (??) (záporná se v žemaitštině nerozlišují; přiřazují se do téže skupiny jako jejich kladné protějšky)
Číslovky
Rozlišuje se:	Sedm pádů(+varianty lokativu), dva rody, bez rodu, dvě čísla; vše jako u podstatných jmen; u mnohých číslovek mnohé z těchto kategorií chybí.
Druhy číslovek:	* 2 základní skupiny: I. základní, II. řadové. I. Základní (?? - kiek=kolik?) I.a) základní (?? - pagrindas=základ) I.b) skupinové (??) I.c) pomnožné (??) I.d) zlomkové (??) II. Řadové (?? - kelintas=kolikátý) (tvoření 1 - 4: nepravidelné) (řadové číslovky se dál nerozlišují) (neurčité a tázací číslovky se nerozlišují, přiřazují se do příslušných skupin uvedených výše)
Po číslovkách následují pády:	*po základních číslovkách: 1;21,31...101: nominativ sg. 2 - 9;22-29,32-39...102: nominativ pl. 10-20;30,40...100genitiv pl. po zlomkových číslovkách: Následuje genitiv sg. nebo pl. - podle kontextu. Plurál se častěji používá v úředním či odborném stylu. (vysvětlení pro výrazy v nominativu) tato základní jednotka se dále skloňuje: pokud v nominativu shodné - skloňují se obě části shodně; pokud neshodné - skloňují se pouze části původně v nominativu, části v genitivu zůstávají neměnné. Ad I.d) exaktní zlomkové výrazy se tvoří takto: čitatel - základní číslovka, jmenovatel - řadová číslovka v zájmenném tvaru, femininu, pád a číslo podle pavidel uvedených výše. Celý tento tvar se dále skloňuje(shodně).
Počítání pomnožných výrazů:	Používají se pomnožné číslovky (I.c)); taktéž řadové č. se používají v plurálu; mají vždy množné č. (a to i "1"), rozlišují dva rody, s počítanými výrazy se plně shodují.
Neohebné slovní druhy
Neohebné slovní druhy :	* předložky (prielinksniai) spojky (jungtukai) citoslovce (co pociťuje) (jaustukai) Částice (dalelytės) citoslovce (zvukomalebné náhražky sloves ) (ištiktukai )
Přízvuk
Rozlišují se:	Tři typy přízvuku, levý (trumpa) pravý (tvirtapradė) vlnivý (tvirtagalė) přízvuk (kirtis[fem.]).