Wikipedista:Michalkarzcu/Řezenská stezka

Řezenská cesta (také Česká cesta) byla nejdůležitější cestou mezi českou kotlinou a Podunajím od paleolitu do vrcholného středověku. V různých modifikacích je kontinuálně používána do současnosti. Cesta prostupovala pohořím tzv. Českého/Hornofalckého lesa a spojovala prostory rozvodí Dunaje a Labe. Díky tomu lze Řezenskou cestu považovat za jednu z nejdůležitějších cest střední Evropy a bezpochyby významný úsek, jež propojoval nejen západní, jižní a východní Evropu, ale tvořila jednu z klíčových částí globální trasy mezi Evropou a Asií.

Přírodní podmínky

Řezenská cesta dokonale respektovala regionální geomorfologické a hydrologické podmínky. Začínala v prostoru Dunajského kolene (v prostoru dnešního Řezna), kde se křížila se severojižní dunajskou pobřežní cestou, v římském období známou jako via iuxta amnem Danuvium. Její hlavní trasa procházela chamsko-furthskou sníženinou podél řeky Řezné (Regen) a Kouby (Chamb). Poté procházela Českým lesem, podél Teplé a Studené Bystřice k domažlickému průsmyku na jižním úbočí Čerchova. Druhou alternativní větví byla trasa směřující povodím řeky Náby a Schwarzachu k prostupu na Černém potoce severně od Čerchova. Tyto dvě hlavní větve se následně původně setkávaly v domažlické kotlině, odkud pokračovaly hlavní trasou podél řeky Zubřiny k soutoku s Radbuzou. Podél řeky dál mířila do plzeňské kotliny a odtud do pražské kotliny protnuté Vltavou, která se severně vlévá do Labe.

Historie

Pravěk

Paleolit, neolit, eneolit

Přítomnost člověka v chamsko-furthské sníženině je již pro starší dobu kamennou prokázán objevem pěstního klínu v Pösingu, západně od Chamu. Na základě dalších nálezů používaných surovin v horním Bavorsku a Čechách, lze předpokládat, že právě chamsko-furthská snížena byla významným nástupním prostorem k průchodu Českým lesem a Všerubskou vrchovinou již před více než 250.000 lety. Další stopy tranzitu tak pozorujeme až v mladší době kamenné, kdy horskou krajinou migrovali lidé využívající štípanou industrii. Do Čech putují především rohovce těžené v bohatých ložiscích u Arnhofenu nedaleko Abensbergu, západně od Řezna. Pro tuto významnou trasu se vžil název „pazourková cesta“, něm. „Feuersteinstraβe“. Cesta tvořila významnou osu neolotického a eneolotického osídlení.

Doba bronzová

Trasa byla intenzivně využívána v době bronzové, kdy jsou ve všech zásadních horských prostupech a jejich okolí evidovány nálezy bronzových artefaktů. Nálezy surového bronzu svědčí, že tudy procházel obchod s touto strategickou komoditou. Patrně byla cesta důležitou transportní linií také pro dílčí suroviny, z nichž byl bronz sléván. V Čechách se nacházela ložiska mědi nebo cínu, který byl těžen severně od trasy ve Slavkovském lese a Krušných Horách.

Doba železná

Trasa procházela bohatými hornofalckými a českými oblastmi na železnou rudu, což ji předurčilo již v době halštatské k transportu strategické suroviny, železa. Výnosný obchod mohl vést v podhůří k etablování velmi bohatých a mocných lidí. Vládnoucí elity budovaly podél trasy mohutná opevněná hradiště. Největší se nacházela například na Černém vrchu u Svržna. Podél trasy byly zřizovány halštatské dvorce, například v Regenburg-Kumpmühl, ve Štítarech. Podél trasy byly totiž objeveny bohaté pohřby elity. Pozoruhodný je zejména nález z Mírkovic s železnými zbraněmi, zlatými šperky, s dvoukolovým vozem a koňskými postroji, Mezi nálezy byla nádoba typu stamnos-situla, jež je raritním dokladem dálkového tranzitu z Etrurie do české kotliny.

V mladší době železné cesta propojovala významná oppida v Podunají, jako Kelheim, s oppidy ve středních Čechách, zejména se Stradonicemi a Závistí. Menší oppidum Lamberg u Chamu kontrolovalo prostup chamsko-furthskou sníženiou. Po cestě probíhal tranzit klíčových surovin, zejména zlata a železa.

Doba římská

Římská expanze vedená Tiberiem a Nerem Claudiem Drusem severně měla za cíl vstoupit až do české kotliny, zničit Marobudovu říši a vytvořit provincii Boiohaema. Tento pokus byl zastaven bitvou v Teutoburském lese v roce 9. n. l. Jihozápadně byla zřízena provincie Raetia. Podél hraniční řeky Dunaje začal být budován limes romanus. Proti cestě z Českého lesa, která plynule pokračovala v jedné linii až do hlavního města provincie Augusta Vindelicum (dnešní Augsburg), byla zpevněna kastelem v prostoru Regensburg-Kumpfmühl Tento tábor byl zničen v průběhu Markomanské expanze z české kotliny ve 2. století. Začali Markomanské války vedené císařem Marcem Aureliem. Strategický kastel byl nahrazen velkým táborem pro 3. italickou legii, který byl nazván Castra Regina. Monumentální tábor se stal nejen nejvýznamnější vojenskou pevností na Dunaji, ale zároveň obchodním centrem zasvěceným bohu Merkurovi, které zprostředkovávalo kontakty s germánskými kmeny na východě. během 3 až 5. století byla cesta využívána ke germánským vpádům do Římské říše. Prostorovou provázanost germánských kmenů rozložených poblíž římského dunajského limitu s těmi v české kotlině jednoznačně dokládá keramika typu Friedenhain-Přešťovice. K roku 408 je kladeno definitivní zničení Castra Regina, k zhroucení provincie Raetie došlo roku 476 po Kr.