Wikipedie

Wikipedista:Lenka Holá/Hans Vermeer

< Wikipedista:Lenka Holá
Hans Josef Vermeer
Narození24. září 1930 (po smrti)
Německo Iserlohn, Německo
Úmrtí4. února 2010 (ve věku 79 let)
Německo Heidelberg, Německo
Národnostněmecká
Chybí svobodný obrázek.

Hans Josef Vermeer (24. září 1930 – 4. února 2010) byl německý lingvista a translatolog, který je znám především jako zakladatel teorie skoposu. Mezi jeho další předměty zájmu patřila portugalština, germanistika (zejména středověká odborná literatura), lingvistika, indologie, translatologie a dějiny překladu.[1]

Život a akademická dráha

editovat

Hans Vermeer se narodil 24. září 1930 v německém Iserlohnu, kde v roce 1950 dokončil středoškolské vzdělání. Ještě téhož roku nastoupil na bakalářské studium překladatelství (specializace angličtina a španělština) na Univerzitě Heidelberg, které dokončil v roce 1952. Poté, co strávil nějaký čas v Portugalsku na Univerzitě v Lisabonu, získal v roce 1953 ještě jeden bakalářský titul v oboru překladatelství, tentokrát se zaměřením na portugalštinu. Ve studiu portugalštiny pak pokračoval i v magisterském studiu, které dokončil o rok později (obor překladatelství a tlumočnictví).[2]

Následující roky pak působil na Univerzitě Heidelberg. Mezi lety 1954 a 1962 vyučoval portugalštinu na tamější Katedře překladatelství a tlumočnictví. V roce 1962 obhájil svou disertační práci o názvosloví barev v nejrůznějších indoevropských jazycích, jejich odlišnostech a problematice překladu. V letech 1962–1964 vyučoval jazyky jižní Asie (například urdštinu a hindštinu) na Katedře moderních jazyků. V roce 1968 obhájil svou habilitační práci zabývající se strukturou středoasijských a jihoasijských jazyků, čímž přispěl k problematice tzv. jazykových svazů. Mezi lety 1968 a 1970 působil jako odborný asistent na Katedře lingvistiky. V následujících letech se přesunul na Univerzitu Johannese Gutenberga v Mohuči, kde až do roku 1983 vedl sekci Obecné a aplikované lingvistiky. Následně se však vrátil zpět do Heidelbergu, kde byl v letech 1984–1992 vedoucím sekce Obecné translatologie se zaměřením na portugalštinu.[2]

Kromě pedagogické činnosti se intenzivně věnoval i výzkumu. Již v 60. letech 20. století cestoval do Indie, Pákistánu a na Cejlon, kde zkoumal tamější dialekty a varianty angličtiny a portugalštiny. V rámci téhož výzkumného projektu vycestoval i do Štýrského Hradce a Anglie. V roce 1986 odcestoval do Španělska, kde studoval baskičtinu. Dalšími zeměmi, kam v souvislosti se svým výzkumem zavítal, byly Finsko, Turecko, Japonsko či Indonésie.[3][4]

Ačkoliv odešel v roce 1992 do důchodu, rozhodl se ve své akademické práci i nadále pokračovat. Nejenže se stal emeritním profesorem, ale následně byl jmenován i hostujícím profesorem na řadě německých a evropských univerzit. Byl mimo jiné pozván na Humboldtovu univerzitu v Berlíně (1992), na Univerzitu Innsbruck (1999–2002) a na Bosporskou univerzitu (2002–2003) v Istanbulu. V roce 2008 se jako hostující profesor vrátil na Univerzitu Heidelberg a na Univerzitu Johannese Gutenberga, kde působil na Fakultě překladatelství a tlumočnictví, lingvistiky a kulturních studií až do roku 2010.[1][2][5]

17. ledna 2010, tedy jen pár dní před jeho smrtí, mu byl Univerzitou Johannese Gutenberga udělen čestný doktorát. V Německu šlo o první titul tohoto druhu udělený v oboru překladatelství.[1]

Dílo

editovat

Ačkoliv jej nejvíce proslavila jeho teorie skoposu (která měla zásadní význam pro rozvoj funkcionalistické myšlenkové školy v translatologii), je rovněž autorem celé řady dalších, tematicky různorodých článků a knih z oblasti lingvistiky, překladu a tlumočení. Za svůj život napsal více než 300 publikací. Vermeer ovšem nebyl pouze teoretikem – sám od roku 1953 také aktivně překládal a tlumočil: mezi jeho pracovní jazyky patřila například portugalština, francouzština a baskičtina.[2][5][6]

Jeho první publikace, která vyšla v roce 1959, se týkala portugalštiny. Od roku 1960 začal vydávat i práce věnované germanistice, v roce 1963 publikoval svá první díla zabývající se lingvistikou a indologií. V tomto období se také začal zajímat o translatologii (které nakonec zasvětil přes polovinu svých publikací) a výuku cizích jazyků.[1][5]

Od roku 1986 působil také jako redaktor. Jeho významným počinem bylo vydávání časopisu TEXTconTEXT, v němž dal slovo méně známým badatelům – řada z nich se později stala vyučujícími translatologie na nejrůznějších německých univerzitách. V roce 1989 vydal první ze série publikací th (translatorisches handeln), o něco později započal edici TEXTconTEXT Wissenschaft.[5][6]

Mezi jeho další příspěvky patří vydání sedmi svazků věnovaných dějinám a teorii překladu, v nichž využil své znalosti hebrejštiny, řečtiny, latiny, různých románských jazyků a angličtiny, stejně jako poznatky z indologie a historického vývoje němčiny.[1]

Hans Vermeer sehrál důležitou roli při formování dnešní podoby translatologie, a to zejména svou snahou o větší interdisciplinaritu oboru. Translatologii totiž podle něj nestačilo stavět pouze na lingvistice samotné: jednak z toho důvodu, že překlad či tlumočení nejsou procesy pouze lingvistické, jednak proto, že lingvistika si neumí klást takové otázky, které by pomohly veškeré problémy translatologie vyřešit.[7][8]

Výběr z díla

editovat
  • VERMEER, Hans. Adjektivische und verbale Farbausdrücke in den indogermanischen Sprachen mit ē-Verben. Ein Beitrag zur Frage der Wortarten und zum Problem der Übersetzbarkeit. Heidelberg: Julius Groos, 1963. 
  • VERMEER, Hans. Untersuchungen zum Bau zentral-süd-asiatischer Sprachen: Ein Beitrag zur Sprachbundfrage. Heidelberg: Julius Groos, 1969. 
  • VERMEER, Hans. Einführung in die linguistische Terminologie. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1971. 
  • VERMEER, Hans. Allgemeine Sprachwissenschaft: Eine Einführung. Freiburg: Rombach, 1972. 
  • VERMEER, Hans. Aufsätze zur Translationstheorie. Heidelberg: Vermeer, 1983. 
  • VERMEER, Hans; REISS, Katharina. Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie. Tübingen: Niemeyer, 1984. 
  • VERMEER, Hans; WITTE, Heidrun. Mögen Sie Zistrosen? Scenes & frames & channels im translatorischen Handeln. Heidelberg: Julius Groos, 1990. 
  • VERMEER, Hans. Skopos und Translationsauftrag: Aufsätze. Heidelberg: Institut für Übersetzen und Dolmetschen, 1990. 
  • VERMEER, Hans. Skizzen zu einer Geschichte der Translation. Frankfurt am Main: IKO-Verlag für Interkulturelle Kommunikation, 1991. 
  • VERMEER, Hans. Wie lernt und lehrt man Translatorisch(-)?. Lebende Sprachen. 1993, roč. 38, s. 5–8. 
  • VERMEER, Hans. A skopos theory of translation (some arguments for and against). Heidelberg: TEXTconTEXT, 1996. 
  • VERMEER, Hans. Translation and the "meme". Target – International Journal of Translation Studies. 1997, roč. 9, čís. 1, s. 155–166. 
  • VERMEER, Hans. Starting to unask what translatology is about. Target – International Journal of Translation Studies. 1998, roč. 10, čís. 1, s.  41–68. 
  • VERMEER, Hans. Luhmann's "Social Systems" theory: Preliminary fragments for a theory of translation. Berlin: Frank & Timme, 2006. 
  • VERMEER, Hans. Ausgewählte Vorträge zur Translation und anderen Themen: Selected papers on translation and other subjects. Berlin: Frank & Timme, 2007. 

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hans Vermeer na anglické Wikipedii a Hans J. Vermeer na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e SALEVSKY. Salevsky: Prof. Dr. Dr. h.c. Hans J. Vermeer. target.22.1.01sal [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d MAINZ, Johannes Gutenberg-Universität. Vita | Hans J. Vermeer. Johannes Gutenberg-Universität Mainz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MAINZ, Johannes Gutenberg-Universität. FB 06 Vermeer-Archiv. Johannes Gutenberg-Universität Mainz [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ KELLETAT, Andreas F. Abschied von Hans J. Vermeer. Lebende Sprachen. 2010-01, roč. 55, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-12-04]. ISSN 0023-9909. DOI 10.1515/les.2010.011. 
  5. ↑ a b c d KOPP, Ruth Katharina. Hans J. Vermeer (24 September 1930 – 4 February 2010) A thinker and his work. Translation Studies. 2010-09, roč. 3, čís. 3, s. 375–377. Dostupné online [cit. 2024-12-03]. ISSN 1478-1700. DOI 10.1080/14781700.2010.496938. (anglicky) 
  6. ↑ a b CRONIN, Michael. Foreword. mTm - minor Translating major-major Translating minor-minor Translating minor. 2012-12, roč. 4, 2012, s. 7–9. 
  7. ↑ MAINZ, Johannes Gutenberg University. Hans J. Vermeer. Johannes Gutenberg University Mainz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ NORD, Christiane. Translating as a purposeful activity: functional approaches explained. Second edition. vyd. Milton Park, Abingdon, Oxon New York: Routledge 1 s. (Translation theories explored). ISBN 978-1-138-57336-9, ISBN 978-1-351-18932-3. 

Literatura

editovat
  • Vermeer, Hans Josef. In: HABEL, Walter. Wer ist wer? Das deutsche Who’s who. 24. vyd. Lübeck: Schmidt-Römhild, 1985. S. 1278.
  • SNELL-HORNBY, Mary. The legacy of Hans J. Vermeer: A tribute to a great translation scholar. mTm - minor Translating major-major Translating minor-minor Translating minor. Athens: Diavlos Publications, 2012-12, roč. 4, s. 284–287. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Lenka_Holá/Hans_Vermeer&oldid=24451785“