Wikipedista:Kyberz/Pískoviště

1. Ruská národní armáda
Nárukávní znak
Země	Německá říše Německá říše
Vznik	červenec 1941
Zánik	3. května 1945
Druh vojska	pěchota
Typ	útvar zvláštního určení
Funkce	zpravodajský útvar
Velikost	6 000 - 10 000 mužů
Posádka	Rezidentury: Kyjev, Simferopol, Černihiv, Mogilev, Pskov Velitelství: Varšava,Vratislav, Bad Elster
Přezdívka	Ruský výcvikový prapor, Divize zvláštního určení R, Zelená armáda zvláštního určení, Zvláštní jednotka R
Velitelé	Boris Alexejevič Smyslovskij
Nadřazené jednotky	Abwehr, wehrmacht
Účast
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Diverzní a sabotážní akce proti Rudé armádě
Insignie
Znak
	Ruská (Petrova) trikolóra

1. Ruská národní armáda byla protisovětké vojenské uskupení, které působilo jako součást wehrmachtu za druhé světové války s celkovým počtem 6 až 10 000 lidí. Vznikla jako zpravodajská a průzkumná jednotka, která byla od počátku svázána s německou vojenskou tajnou službou - abwehrem. Jako ucelená bojová jednotka se do bojů s Rudou armádou nezapojila.

Historie útvaru začíná po německém útoku na SSSR, kdy v červenci 1941 německé velitelství povolilo vytvoření průzkumného praporu u Skupiny armád Sever, který dostal jméno Ruský výcvikový prapor a později Divize zvláštního určení R. Organizátorem byl bílý emigrant Boris Alexejevič Smyslovskij, který byl agentem abwehru.

24. září 1941 byla v rámci skupiny armád Sever v Pobaltí zformována jedna z prvních ruských dobrovolnických jednotek na východní frontě - cvičný průzkumný prapor (německy Lehrbataillon für Feind-Abwehr und Nachrichtendienst).

S ohledem na velký rozsah partyzánského hnutí v okupovaných částech SSSR, byla v útvaru vyčleněna zvláštní jednotka pro zpravodajskou činnost zaměřenou proti partyzánům - Zvláštní jednotka R.

Velitelství a jeho rezidentury se nacházely na celém území okupovaných částí SSSR a to v Kyjevě, Simferopolu, Černigově, Mogilevu a Pskově. V okupované Varšavě byl prováděn výcvik pod přímým vedením Smyslovského, které školily agenty pro získávání informací o rozmístění, struktuře, vedení a plánech partyzánských oddílů. V rámci své bojové činnosti útvar vytvářel falešné partyzánské oddíly, které zabíjeli civilisty, kradli dobytek a vypalovali domy. Cílem byla diskreditace partyzánského hnutí, rozkrytí sítě podporovatelů a fyzická likvidace velitelů partyzánských skupin.

Zvláštní velitelství navíc udržovalo v letech 1941-1942 kontakt s protisovětskými ozbrojenými skupinami v týlu Rudé armády.

Od roku 1942 až do konce války působilo jako součást útvaru 12 zpravodajských škol pro špionážní a sabotážní činnost v týlu Rudé armády a pro boj proti partyzánům. V týle Rudé armády podnikala záškodnické útoky na vojenská zařízení, pomáhala zásobovat zbraněmi a jiným materiálem protisovětské skupiny v sovětském zázemí. Výcvikové prapory učily metody provádění průzkumu v sovětském týlu.

Vedení útvaru složené z emigrantů přitom otevřeně prohlašovalo, že práce v zájmu Wehrmachtu je pouze nezbytným opatřením vynuceným válečnou situací a organizované formace jsou považovány za jádro budoucí nezávislé ruské armády.

V roce 1943 se útvar přejmenoval na Zelenou armáda zvláštního určení (rusky Зелёная армия особого назначения) a později Zvláštní jednotka R.

Bylo jednáno o zařazení útvaru do ROA, ale v důsledku neshod mezi Vlasovem a velitelem divize Smyslovským nedošlo k dohodě. Nikdy nebyla začleněna do ROA a operovala nezávisle.

Zvláštní jednotky byly z velké části obsazeny bývalými bělogvardějci z řad emigrace. Jako svoji vlajku používaly předrevoluční ruskou vlajku (bílo-modro-červenou).

Útvar tajné organizaci Sonderdivision R (divize zvláštního určení ruská) vzniklé v zimě na přelomu let 1942 a 1943, která byla maskována jako stavební firma. Její agenti jednali pod krycí legendou zaměstnanců hospodářských, silničních, zásobovacích institucí okupačních úřadů, obchodních cestujících a jinými.

S ohledem na množství nezdarů sabotážních akcí byl velitel útvaru zatčen s podezření, že je dvojím agentem, a Zvláštní jednotka R byla rozpuštěna. Po provedení vyšetřování, které trvalo šest měsíců, byla obvinění stažena a činnost útvaru byla obnovena s tím, že aktivity budou omezeny pouze a jen na východní frontu proti SSSR. Průzkumné prapory a jednotky byly rozmístěny po celé frontě.

4. dubna 1944 byl útvar pod jeho vedením přejmenován na 1. Ruskou národní armádu (RNA) a zařazen pod oddělení generálního štábu Zahraniční armády Východ vedenou Gehlenem. V této době také probíhal výcvik agentů, kteří měli v poválečné období pokračovat v boji proti sovětské moci.

Dne 23. ledna 1945 bylo kvůli hrozbě přiblížení Rudé armády urychleně evakuováno velitelství divize z Vratislavy do Bad Elsteru. Zde byl 12. února 1945 přijat rozkaz přejmenovat divizi na Zelenou armádu zvláštního určení.

Základem pro vytvoření této formace byl personál zpravodajských škol, stejně jako rekruti ze zajateckých táborů - celkem asi 6 tisíc lidí. Velitelský štáb představovali především staří bílí emigranti.

4. dubna 1945 obdržela status spojenecké armády wehrmachtu. Náčelníkem štábu RNA byl jmenován plukovník S. N. Rjasnanskij, velitelem 1. pluku podplukovník Tarasov-Sobolev a velitelem 2. pluku podplukovník Bobrikov.

18. dubna 1945 zahájila RNA na rozkaz svého velitele ústup na západ před postupující Rudou armádou. V panujícím zmatku na konci války a díky rozrušení dopravní sítě se nepodařilo útvar udržet celý pohromadě. Zbývajících 462 vojáků RNA 3. května 1945 překročili hranici Lichtenštejnského knížectví, kde požádal o azyl, který jim byl přiznán. O osudech vojáků, kteří podlehli nabídkám k návratu do SSSR není nic bližšího známo, ale má se za to, že byli likvidováni.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дивизия «Руссланд» na ruské Wikipedii.