Wikipedista:Knife245/Pískoviště

Attelánská fraška

Attelánská fraška byla částečně improvizovaná, nepříliš dlouhá komedie nazvaná podle města Atelly (dnešní Itálie), která byla provozována v Římské říši od (století) do (století). Atellánská fraška parodovala například báje, podobně jako mimos, nebo aktuální politickou situaci v říši. Právě politické narážky ji však přivedly ke konfliktu s tehdejší mocí. Proto byla kolem roku 46 př. n. l. vytlačena z velkých měst zpět na venkov. V renesanci na ni pravděpodobně navázaly některé postavy komedie dell'arte.

Attelana byla původně ovlivněna řeckou divadelní tradicí. Jakmile se však usadila v Římě, inspirovala se právě římskými komediemi. Podle Liviových zpráv prošla zřejmě nejprve amatérskou fází - byla provozována římskými mladíky, kteří ovšem měli, na rozdíl od tehdejších herců, všechna občanská práva a stáli v úctě veřejnosti. Později se herecky profesionalizovala a byla provozována jako dohra k tragédiím. Měla tedy stejnou funkci jako Řecké satyrské drama.

Jako každá z římských divadelních forem prošla i atellánská fraška literárním stadiem. Toto stadium patrně počíná v 1. století př. n. l., kam bývají umisťováni dva autoři, o nichž víme, že se atellanou zabývali - Lucius Pomponius Bononensis a Novius. Na základě nalezených fragmentů však nelze rozlišit styl jednoho či druhého autora. Znalosti atellany jsou celkově omezeny nedostatkem materiálu. Nedochovala se ani jedna hra, nalezené části vytržené z kontextu jsou velmi skrovné a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Soubor nálezů, který je k dispozici od roku 1834, kdy vyšla první antologie fragmentů, se příliš nezměnil - do dneška nepřesahuje 300, často neúplných veršů.

Postavy

Attelana byla komedie s ustálenými typy postav hraná v maskách. Podle některých antických zpráv se herci atellany nazývali také personnati (maskovaní), protože prý nosili, na rozdíl od herců mimu, na jevišti právě ony velmi výrazné masky. Juvenalis mluví o venkovském dítěti, které se v divadle při hraní atellany leklo hercovy masky, která byla pitvorná a příšerně rozšklebená. Tyto masky způsobovaly, že pohyb herců na jevišti byl nutně expresivní.

Hlavními typy postav byli: Maccus, Bucco, Manducus, Pappus a Dossenus.

Maccus a Bucco bývají často synonymy pro šaška nebo blázna, podle Apuleia jsou ztělesněním hlouposti. Maccus, patrně totožný s oním typem, který zná mimus pod názvem Stupidus, byl postavou velmi oblíbenou. Nacházíme tituly nazvané jako Maccus vojákem, Panic Maccus, Maccus exulant, Dvojčata Maccové. Bucco pochází od slova bucca (držka, huba). Zachovaly se názvy titulů jako Bucco gladiátorem či Adoptovaný Bucco. Jméno může signalizovat vychloubačnost, lakotu a možná také nenažranost. Právě další typ, Manducus, je odvozen od slova mando (jíst, žrát). Mělo jít patrně o postavu jedlíka, nebo obra kanibala. Jméno Pappus je ekvivalentem řeckého pappos (dědek). Ve fragmentech se objevuje jako starý šašek - známe jej z titulů jako Pappus farmářem, Pappova nevěsta nebo Pappovy nesnáze. Jméno Dossennus se většinou odvozuje od dorsum (hrb), šlo tedy o postavu hrbáče.

Není jasné, zda těchto výrazných typů postav bylo víc, víme jen, že známé typy nemusely vystupovat najednou. Je pravděpodobné, že atellaniolae nebo atellanky, jak je současníci nazývali, byly útvary malé. Přesto býval jejich děj nejspíše dosti komplikovaný.

Souvislosti

Pociťovaná souvislost s komedií dell'arte je především typologická. Její typy však nemají nutně předobraz jen v atellaně. Například Pantalon může ukazovat k postavě atellánského Pappa, ale také k jiným typům z římské komedie. Zanni ukazují svým jménem k oskému Sannio, ale daleko spíše než Maccovi a Bucconovi se podobají dvojici Plautových otroků (z nichž jeden je chytrým a lstivým městským otrokem a druhý je prostoduchý, pánovi oddaný venkovan). Nové bádání naznačuje, že komedie dell'arte byla spíše ovlivněna soudobou učenou komedií (commedia erudita), která přímo čerpala ze zdrojů římského dramatu.