Wikipedista:Jan Polák/Lázně Libverda
Lázně Libverda (německy Bad Liebwerda, anglicky Spa Libverda) je lázeňská obec nacházející se v Libereckém kraji (v okrese Liberec), na severních úpatích Jizerských hor, ve vzdálenosti asi 18 km od krajského města. V obci je kromě zámečku a dalších lázeňských budov i mateřská a základní škola a též hasičská zbrojnice. Ve směru z východu na západ protéká obcí Libverdský potok. Severně od obce ve vzdálenosti asi 0,5 kilometru se nachází výletní restaurace Obří sud.
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o obci, která se tehdy jmenovala Lybenwerde, se objevuje v roce 1381 v urbáři frýdlantského panství (urbář obsahoval soupis povinností poddaných vůči vrchnosti). Tento urbář je dnes uložen ve státním archivu v Děčíně. Tehdejšími obyvateli obce byli patrně pastýři. Na konci 14. století se začaly šířit zprávy o léčivých účincích zdejšího pramene a to přispělo k široké známosti obce. Pramen využívali k osvěžení především poutníci přicházející z Lužice do mariánského poutního kostela Navštívení Panny Marie v blízkých Hejnicích. Vodě se v té době přezdívalo „Boží voda“.[1][2] a jímala se do lipového špalku.[3]
Obec se úspěšně rozvíjela a v polovině 16. století již měla asi 40 usedlostí. Ty obývalo 21 sedláků, 1 zahradník, 10 podruhů a 8 domkářů. V obci tou dobou stály mlýn, tři kovárny a pila. Tou dobou se šířil i věhlas zdejší vody. Do Drážďan si ji nechával v soudcích dovážet saský kurfiřt August I. a na svá válečná tažení si ji nechal dopravovat také majitel zdejšího panství Albrecht z Valdštejna. Začátkem 17. století dala léčivá voda vzniknout malým lázním, které však během třicetileté války (1618 –1648) takřka zanikly.[3]
Majitelé zdejšího panství, rod Clam-Gallasů, ale začaly během druhé poloviny 18. století opět ožívat. Roku 1760 nechali vystavět nový lázeňský dům a mezi roky 1786 a 1818 došlo k odkrytí dalších pramenů, které postupně dostávaly názvy podle členů Clam-Gallasovské rodiny (Mariin, Josefinin, Kristiánův, Vilémův a Eduardův). Starou Boží vodu nechali zasypat. Majitelé panství si v obci nechali postavit také malý zámeček. Roku 1807 se v lázních léčila ruská princezna a velkokněžna, švagrová ruského cara Anna Fjodorovna a během roku 1814 také hudební skladatel Carl Maria von Weber, který zde údajně zkomponoval operu Čarostřelec. Léčit se sem jezdil i český jazykovědec Josef Jungmann.[3]
Roku 1910 se začalo s plněním zdejší kyselky do lahví a vyvážela se především do Německa. Roku 1936 byl obci udělen statut lázní.[3]
Hlavním zdrojem jsou dnes dva vydatné prameny navrtané během padesátých let 20. století. V lázních se léčí především nervové onemocnění, únava, vyčerpanost, potíže kloubů, oběhového ústrojí, srdce či cév. Při léčebných kúrách jsou aplikovány koupele, slatinné lázně, vodoléčba a elektroléčba.[3]
V parku se dochovalo několik cenných objektů: dřevěný hudební pavilon z roku 1803, dále pavilon nad Mariánským pramenem z roku 1808, klasicistní zámeček, patrový klasicistní objekt čp. 82 z roku 1800 a jiné. Areál doplňuje lázeňský ústav Nový dům.[3]
V roce 1651 byl proveden soupis poddaných podle víry[p 1] a z něj vyplývá, že v obci v té době žilo 113 osob,[1][2] a také, že v obci stál jeden vodní mlýn s jedním strojem, jež ovšem občas neměl ke svému provozu dostatek vody.[4]
http://www.laznelibverda.cz/cs/informace-o-obci/historie-obce/nejstarsi-historie.html V roce 1771 proběhlo, stejně jako v jiných obcích, číslování domů. Číslo jedna většinou připadlo hospodě. V obci v tu dobu bylo 68 domů. Do roku 1786 stoupl počet na 78. Pomalu začínal rozvoj obce a to díky léčivým pramenům. Po smrti hraběte Filipa Josefa Gallase v roce 1757 je ustanoven za dědice frýdlantského panství jeho synovec Kristián Filip Clam s podmínkou, že on i jeho potomci připojí ke svému jménu také jméno Gallas a budou užívat také Gallasovský erb. Tak vzniká nová rodová větev Clam-Gallasů. Tento majitel frýdlantského panství je považován za zakladatele dnešních lázní.
Přírodní léčivé zdroje
editovatVše je ze zdroje:[5] Přírodním zdrojem je přírodní prostá železitá kyselka obsahující zvýšený obsah kyseliny metakřemičité, hypotonická, s obsahem CO2. Prameny Hubert a Christians Brunch a také vhodné působí velice příhodné podhorské klima.
K nejznámějším pramenům minulosti a současnosti patří:
- Boží voda (Bierborn, Bierwasser)
- Mariin (Marienquelle, býval stáčen)
- Ocelový (od 1768, též Železitý, užíval se k pití)
- Kristián (od 1793, Christiansbrunn, užíval se ke koupelím)
- Josefína (od 1793/1805, Josephinenquelle, užíval se k pití)
- Wilhelm (od 1806, Wilhelmsbrunn)
- Eduard (od 1818, užíván dodnes ke koupelím)
- Kristián (Christians Brunch býval kdysi stáčen)
- Stahlbrunn
- Nová Marie (užíván dodnes k pití)
- Nový Kristián (užíván dodnes k pití)
- Hubert (nejnovější v provozu)
Indikace (= určení choroby a následné předepsání vhodné léčby (vhodného výkonu) při určité nemoci): V lázních se léčí nemoci oběhového ústrojí, nemoci pohybového ústrojí a duševní poruchy.
Léčba: komplexní lázeňská léčba nemocí kardiovaskulárních, chorob pohybového ústrojí a neuróz.
Lázeňské objekty a zařízení:
- Lázeňský ústav Nový dům
- lázeňské domy Frýdlant, Haná a Moravěnka
- komplementární objekty Zámeček, Jizera, Ostrava
Historie:
- první tištěná zmínka o libverdských zřídlech je z roku 1604, kdy jsou uvedeny ve spise Stirpium et fossilium Silesiae catalogus slezského lékaře Caspara Schwenckfelda z Hirschbergu
- Němci nazývali v té době nejvydatnější pramen Bierborn (Bierwasser), a to podle hnědého zbarvení železitého okru. Češi mu říkali Boží voda
- o pramenech kolovaly četné legendy vztahující se k zázračným uzdravením
- dobrá chráněná poloha a léčivá zřídla známá nejpozději od 16. století vedly majitele panství Kristiána Filipa Clam-Gallase k založení lázní po roce 1782. Hrabě nechal roku 1785 provést chemickou analýzu pramenů od dr. J. H. Bauera a postavit u nich hostinec, lázeňská zařízení a park.
- roku 1811 proslulý bílinský lékař F. A. Reuss provádí novou analýzu zřídel
- někdejší letní zámeček hrabat Clam-Gallasů od sklonku 18. století postupně přebudován na lázně
- v letech 1786 až 1818 postupně navrtány prameny Mariin, Kristiánův a Eduardův. Později zdejší hlavní prameny nesly jména Marienquelle, Josephinenquelle a Stahlbrunn
- 1793 – některý zřídla byla znehodnocena, a tak došlo k navrtání dvou nových pramenů zvaných až do roku 1945 Christiansbrunn a Wilhelmsbrunn
- novodobé jímání libverdských vod provedeno v letech 1912 až 1914. V téže době byly postaveny nové lázeňské a ubytovací budovy
- prameny Kristián a Marie se exportovaly až do roku 1952
Z dobových pramenů:
- 1831 – Josefiin a Železitý pramen se užívá k pití, od roku 1793 se užívá pramen Christianův, hlavně ke koupelím mužů, čtvrtý pramen – Wilhelmův – je znám od roku 1805
- 1837 – prameny byly užívány již kolem roku 1600, je zde velké množství pramenů, čtyři hlavní vývěry jsou Pitný pramen, Josefiin pramen, Ocelový pramen a Vilémův pramen. Pití, koupele a sprchy, pití vody smíchané s oslím mlékem; indikace: dýchací potíže, astma, ledvinové nemoci, potíže močových cest, poruchy menstruace, revmatismus, dna
- 1895 – alkalické kyselky Christian a Ocelový pramen, železitá kyselka, vodoléčba; indikace: nemoci cest dýchacích, tuberkulóza, choroby žaludku, ženské nemoci, chudokrevnost
- 1899 – klimatické a ocelité lázně
- 1920 – dva prameny prostých kyselek (Kristián a Eduard), pitná a taktéž koupelová léčba, dále Mariánský pramen na export 200 000 lahví ročně. Kompletní lázeňský dům; indikace: nemoci zažívacího ústrojí a nemoci krevního oběhu, chudokrevnost, ženské nemoci, nemoci nervové. Majitel lázní (hrabě) Filip Clam-Gallas.
- 1931 – lázně pro nemoci srdce, rašelinné lázně, železité prameny, silně mineralizované peloidy, radioaktivní alkalické kyselky Christian a Eduard, mnoho druhů koupelí; indikace: nemoci srdce, chudokrevnost, dna, revmatismus, ženské nemoci, neuróza
- 1949 – prameny Kristiánův, Eduardův, Mariánský, železnaté kyselky, kapacita lázní 260 lůžek
- 1999 – lázně při úpatí Jizerských hor, dnes pět pramenů uhličitých vod, prameny jsou známé od 14. století; léčba: choroby srdce, cév a pohybového ústrojí
Dnes se využívají kromě nejmladšího pramene Eduard z nových vrtů S1 a S2 k pitným kúrám prameny Nová Marie a Nový Kristián.
Slavní návštěvníci a pacienti:
- 1840–1843 Josef Jungmann (má v Libverdě desku)
- nejvýznamnějším byl Carl Maria von Weber, který zde údajně zkomponoval svou operu Čarostřelec a Libverdu miloval
- malíř Josef Führich
- přírodovědec Alexander von Humboldt
Významné budovy a plastiky:
- dochovaný dům čp. 114, bývalý letní zámeček hrabat Clam-Gallasů z roku 1816, dnes hlavní léčebný ústav. Klasicistní budova postavená podle projektu A. Otty von F. Thuna. Jako protějšek byl ve stejném roce vybudován objekt čp. 113
- ředitelství lázní z doby kolem roku 1800
- pavilon nad Mariánským pramenem původně z roku 1808
- dřevěný osmiboký hudební pavilon z roku 1803
- u aleje obelisk z roku 1803
- na konci aleje památník s vázou z roku 1798
Obecní správa a politika
editovatZastupitelstvo obce
editovatObec má do od roku 1998 devítičlenné zastupitelstvo (do té doby bylo pouze sedmičlenné), v jehož čele je starosta. Jím od roku 2002 je Jan Pospíšil,[6] jenž vystřídal Jaroslava Havránka.[7] Ve volbách v roce 2010 kandidovala dvě uskupení. Ze „Sdružení pro Libverdu“ se do zastupitelstva dostalo šest kandidátů, zbylí tři zastupitelé kandidovali za uskupení „Libverda 2010“.[8]
Ve volbách roku 1994 se do zastupitelstva dostali čtyři kandidáté „Sdružení nezávislých kandidátů“, jež doplnili tři nezávislí, kteří se voleb účastnili každý samostatně.[9] Vedle nich ještě samostatnou kandidátku postavila Komunistická strana Čech a Moravy, jejíž člen (Vladimír Pastyřík) se ovšem do zastupitelstva nedostal.[10] O čtyři roky později kandidovalo do zastupitelstva jedno tříčlenné „Sdružení nezávislých kandidátů“ a dále devět samostatně kandidujících nezávislých. Všichni samostatně nezávislí kandidáté se do zastupitelstva obce dostali, ze sdružení mandát nezískal nikdo.[11] Pro obecní volby roku 2002 byly sestaveny kandidátky dvou sdružení (pojmenované „Sdružení pro Libverdu“ a „Sdružení Libverda“) a dále se jich účastnili čtyři samostatně kandidující nezávislí kandidáté (Josef Forman, Jiří Kellner, Ladislav Jeřábek a Vlastimil Řezníček). Do zastupitelstva se dostalo šest kandidátů „Sdružení pro Libverdu“ a tři ze „Sdružení Libverda“). Z nezávislých neprošel nikdo.[12] Ve volbách v roce 2006 kandidovalo v obci jedno devítičlenné uskupení „Sdružení pro Libverdu“, jehož všichni členové získali mandát obecního zastupitele.[13]
Obecní symboly
editovatDne 18. března 2003 převzali zástupci obce z rukou tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomíra Zaorálka na základě rozhodnutí číslo 17 znak a vlajku obce. Na znaku je v modrém poli zlatě vyvedené zřídlo se dvěma stříbrnými prameny přeložené červeným srdcem. Po pramenech kráčí kohout s červenou zbrojí. Vlajka (mající poměr šířky ku délce listu 2:3) má modrožlutě šikmo dělený list s bílým šikmým pruhem, jehož šířka činí jednu čtvrtinu délky listu. Horní okraj tohoto pruhu tvoří úhlopříčku listu. V modrém žerďovém poli je žlutě zbarvený kráčející kohout s červenou zbrojí. Přes bíle a žlutě zbarvené pole je umístěno červené srdce.[14]
Členství ve sdruženích
editovatLázně Libverda jsou členem euroregionu Nisa sdružující obce z České republiky, Polska a Německa v příhraničních oblastech Frýdlantského i Šluknovského výběžku, jehož snahou je podpora a rozvoj této oblasti.[15] Obec je také členem dvou mikroregionů. Jedním je Frýdlantsko, jenž podporuje vzájemnou spolupráci a koordinaci činnosti svých členů v oblasti rozvoje regionu,[16] a dále je zakládajícím členem Svazku obcí SMRK, který se snaží o rozvoj cestovního ruchu v oblasti (vybudoval například Singltrek pod Smrkem).[17]
Nejbližší okolí
editovatPopis obce
editovatDopravní spojení
editovatVybavení obce
editovatPamětihodnosti
editovatZ průvodce pro zloděje: Dům č. p. 113 Postaven současně se zámkem, tvoří jeho protějšek. Trojkřídlý na podkovovitém půdorysu, patrový.
Budova ředitelství lázní Z doby kolem roku 1800. Klasicistní, patrová, členěná obdélníkovými okny v rámcích (v patře s obdélníkovými parapety) a obdélníkovým portálem se segmentovým záklenkem a ukončená kladím s triglyfovým vlysem.
Pavilón nad Mariánským pramenem Z roku 1808, dřevěný, osmiboký, na sloupech.
Hudební pavilón Z roku 1803, postaven zednickým mistrem F. Thunem, kruhový, dřevěný, na sloupech.
Obelisk Poblíže aleje - z roku 1803. Původní reliéf J. Malínského odstraněn.
Památník Na konci aleje - z roku 1798. S vázou ve vrcholu.
POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 2. 1.. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. (Umělecké památky Čech; sv. 2). Heslo Lázně Libverda, s. 212-213.
Radan Květ
editovat- kyselka: uhličitá, hydrogenuhličitanověhořečnatovápenatá voda
- historie lázní začíná nenápadně v 16. století obezděním pramene kyselky
- je pravděpodobné, že zdroj byl využíván od osídlení již ve 14. století
- koncem 18. století založeny skutečné lázně
- v průběhu 19. století se výstavba lázní rozvinula, ale v poslední třetině století ustala a poklesla také návštěvnost lázní
- až ve 20. století přes válečná běsnění v jeho prvé polovině se lázně opět těší přízni pacientů
- zdroje kyselek pro lázně v současné době poskytují tři vrty. Jeden z nich – S-1a – zajišťuje přítok do pavilonu s pítkem (pramenní vázou) a další dva – S-2a, BJ-5 – slouží jak pro koupele, tak pro pitnou kúru
- ostatní starší prameny již byly opuštěny
- libverdská kyselka byla už v 19. století plněna do lahví, ale provoz plnírny byl v roce 1952 zastaven
Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti
editovat- v lázních po dobu 25 let působil na pozici vedoucího lékaře MUDr. Jan Sláma. Měl podíl na zvelebení lázní a byl prvním z lékařů, kteří u nás prováděli akupunkturu. Sám s touto metodou dosahoval vynikajících výsledků.
- v používání akupunktury po MUDr. Slámovi po jeho úmrtí pokračoval MUDr. Vojtěch Kotek[20]
- po úmrtí primáře Jana Slámy na jeho místo v Libverdě nastoupil MUDr. Josef Suchomel[21]
- MUDr. Josef Suchomel byl několik roků v Libverdě primářem[22]
- MUDr. Zdeněk Kopal byl v Libverdě primářem. Nad obcí stojí vyhlášený Obří sud. Na vrchu sudu byl nápis restaurace vyveden neonovými písmeny. Jednou se stalo, že písmeno „S“ přestalo svítit[23]
Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje
editovatPrameny v Lázních Libverdě sloužily už zřejmě obyvatelům hradiště na Chlumu. Toto hradiště bylo osídleno od doby bronzové až po Slovany.[24]
Již odtěžená skalka východně od libverdského hřbitova sloužila jako údajné místo čarodějných sabatů (tedy kultovních obřadů pohanů, kteří byli v očích křesťanů ďábly). Lidé se zde prý mohli potkat i s trpaslíky, vílami a dalšími elementárními bytostmi. Podobně jako u Hradce zde dochází k prolínání hranice mezi sférami a světy.[24] – docházelo tak zde zřejmě k okultistickým akcím/seancím/…
Toulavá kamera
editovat- původně pastevecká obec
- díky rozvoji lázeňství se změnila na rekreační letovisko
- hlavní lázeňská budova vznikla v roce 1964
- součástí lázeňského areálu je i anglický park
- Obří sud po požáru na Javorníku je jedinou stavbou toho druhu v ČR
„ | Ve dnech 10. až 30. července 1814 pobýval v Lázních Libverda zakladatel německé romantické opery, tehdy sedmadvacetiletý Carl Maria von Weber. Přijel z Prahy, kde působil od roku 1813 jako ředitel německé opery, a cestou přenocoval v libereckém hotelu U Zlatého beránka na dnešním Sokolovském náměstí. Traduje se, že ho romantické skály Ořešníku a Divé Maří inspirovaly při psaní opery Čarostřelec. Ta však měla premiéru až o sedm let později. To už Weber šéfoval drážďanské opeře a stejně tak ho mohlo inspirovat neméně krásné Českosaské Švýcarsko. Devadesát let po jeho návštěvě byla na zdi lázeňského hotelu Helm odhalena pamětní deska. Hotel v říjnu 1911 vyhořel a na jeho místě byla postavena nová budova nazývaná dnes Ostrava. Zejména péčí německého státu a sdružení Hematkreisverband Friedland e. V. na ní byla osazena nová deska připomínající pobyt světoznámého romantického skladatele. | “ |
— Roman Karpaš[26] |
Jizerka Smědava (E 18777)
editovat- strana 16 (Vlastimil Pilous, kapitola Geomorfologické poměry): u toku potoka Jizerky se nacházejí borkoviště, která ale byla v minulosti nevratně poškozena při těžbě rašeliny pro potřeby libverdských lázní.
- strana 19 (Vlastimil Pilous, kapitola Geomorfologické poměry): Borkoviště – jáma po těžbě rašeliny pro balneologické účely v Lázních Libverda. O používání rašeliny při léčbě máme nejstarší záznam už z roku 1842. V roce 1960 byla sice vyhlášena rezervace Rašeliniště Jizerky, ale lázně dostaly od Ministerstva školství a kultury, pod které tehdy ochrana přírody patřila, výjimku. Přesto v roce 1963 definitivně ustala. V současnosti na místo upozorňuje jedno ze zastavení naučné stezky Tři iseriny.
- strana 21 (Jarmila Sýkorová, kapitola Vznik a vývoj rašelinišť): do roku 1965 se na Jizerce těžila rašelina pro lázeňské potřeby a odvážela se do Lázní Libverdy ——— oproti předchozí poznámce je zde skutečně jiný rok
- strana 57 (Jiří Hušek, kapitola Ochrana přírody a krajiny): rašeliniště Jizerky bylo také jedním z míst v Jizerských horách, kde se těžila rašelina pro Lázně Libverda —— bylo jedním z míst
- strana 94 (kapitola Jizerka do roku 1918): v osmdesátých letech 19. století zažíval sklářský průmysl v Jizerských horách nebývalou konjunkturu a brusírny skla vznikaly i tam, kde nikdy předtím sklářský průmysl neexistoval, jako třeba v Lázních Libverda
- strana 95 a 96 (kapitola Jizerka do roku 1918): V letech 1893-1895 vybudovalo frýdlantské panství se zemskou peněžní podporou prodloužení silnice z Bílého Potoka na Smědavu. S pracemi se začalo 1. května 1893. Původní vozovou cestu připomíná především balvan s křížkem zvaný Brzda, s dodnes patrnými vytesanými iniciály stavitelů a letopočty 1816 a 1895 - daty stavby staré cesty a nové silnice. U něj se dříve vozkové pomodlili, přitáhli brzdy a teprve pak se pustili se svým nákladem příkře klesajícím úvozem dolů
- strana 115 (kapitola Jizerka mezi válkami): koncem dvacátých let jezdil vždy od poloviny května do poloviny října šestkrát denně autobus na lince Kořenov nádraží - Souš - Smědava - Bílý Potok - Hejnice - Lázně Libverda
- strana 170 (kapitola Horská služba): od 10. května 2014 přibyla další stanice horské služby v Bikecentru Lázně Libverda
- strana 179 (Miroslav Jech a Roman Karpaš, kapitola Stará Smědava): ve třicátých letech (20. století) provozoval hejnický autodopravce Brettschneider autobusovou linku z Lázní Libverda na Smědavu
- strana 181 (kapitola Nová Smědava): Nedlouho po válce byla původní autobusová linka z Lázní Libverda na Smědavu provozovaná ČSAD obnovena a prodloužena až do Harrachova. Autobus jel dvakrát denně, ráno a odpoledne. Autobusy byly vždy plné a mnoho lidí v nich dokonce stálo. Jednalo se zpravidla o pacienty z Lázní Libverda. Pokud byl autobus v opravě, jezdilo se dokonce i na korbě nákladního automobilu zakrytého plachtou a vybaveného jen dřevěnými lavicemi. Nezapomenutelný řidič pan Kobr z Libverdy celou cestu komentoval informacemi o krajině
Magdalena Dvořáková: Kam za živou vodou (E 18350)
editovat- strana 94
- Koncem 14. století se začaly šířit zvěsti o léčivých účincích zdejšího pramene a proudit sem davy poutníků, kteří měli primárně namířeno do poutního kostela v Hejnicích, ale cestou se nezapomněli osvěžit léčivou minerální vodou, které se již tehdy říkalo Boží voda. Historie lázeňství se datuje od roku 1782, kdy hrabě Christian Philipp z Clam-Galasů nechal založit první lázně. Lázně získaly takový věhlas, že je roku 1799 navštívil i císař Josef II., roku 1807 ruská velkokněžna Anna Fjodorovna a roku 1814 skladatel Carl Maria von Weber. Dokonce se říká, že cesta k Velkému Štolpišskému vodopádu ho inspirovala při psaní opery Čarostřelec. Lázně jsou dodnes oblíbeným cílem
- strana 95
- a zaměřují se na nemoci kardiovaskulárního a pohybového aparátu.
- A ještě pověst. Říká se, že za dávných časů se v místě dnešních lázní usadil salikvarda, tedy hajník, který střežil pohraniční stezku. Postavil si tu chaloupku a na dvorku měl nějaké to prasátko a houf slepic, kterým kraloval kohout. Jenže kohout najednou začal náramně tloustnout. Salikvardovi to přišlo divné, a tak začal kohouta sledovat. Zjistil, že nepije jako ostatní slepice z potoka, ale že se chodí napájet do mokřiska nedaleko stezky. Zkusil tedy i on pít stejnou vodu a skutečně i on začal přibírat na váze a být velmi zdravý. Příčinu nebylo možné tajit donekonečna, a tak za chvíli chodili k prameni všichni hajníci. Na památku pověsti můžeme spatřit na střeše Eduardova zřídla kohouta dodnes.
- Územní plán Lázní Libverdy - textová část: http://www.laznelibverda.cz/filemanager/files/file.php?file=19703
- Seznam nemovitých kulturních památek v Libverdě
- Zajímavé info o Lázních Libverdě: http://www.wowdaily.info/menhiry/a.asp?a=2002759&db=444
- v http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/92004043AA/$File/13n106cd2.pdf na straně 267
- silnice:
- silnice III/29015 (Hejnice – Ludvíkov pod Smrkem) [[|]]
- roku 2000 — http://www.rsd.cz/doprava/scitani_2000/html/tab_li.htm
- N1 = 43 — lehká nákladní vozidla (užitečná hmotnost do 3,5 t) [počet vozidel / 24 hod]
- N2 = 7 — střední nákladní vozidla (užitečná hmotnost 3,5 - 10 t) [počet vozidel / 24 hod]
- PN2 = 0 — přívěsy středních nákladních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
- N3 = 3 — těžká nákladní vozidla (užitečná hmotnost přes 10 t) [počet vozidel / 24 hod]
- PN3 = 0 — přívěsy těžkých nákladních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
- NS = 0 — návěsové soupravy [počet vozidel / 24 hod]
- A = 27 — autobusy [počet vozidel / 24 hod]
- PA = 0 — přívěsy autobusů [počet vozidel / 24 hod]
- TR = 3 — traktory [počet vozidel / 24 hod]
- PTR = 1 — přívěsy traktorů [počet vozidel / 24 hod]
- T = 84 — těžká motorová vozidla a přívěsy [počet vozidel / 24 hod]
- O = 572 — osobní a dodávkové automobily [počet vozidel / 24 hod]
- M = 8 — jednostopá motorová vozidla [počet vozidel / 24 hod]
- S = 664 — součet všech motorových vozidel a přívěsů [počet vozidel / 24 hod]
- TNV = 41 — těžká nákladní vozidla [počet vozidel / 24 hod] (0,1.N1+0,9.N2+PN2+N3+PN3+1,3.NS+A+PA)
- C = 1 — traktory [počet vozidel / 24 hod]
- roku 2005 — http://www.scitani2005.rsd.cz/html/tab_li.htm
- T = 159 — celoroční průměrná intenzita těžkých vozidel [počet vozidel / 24 hod]
- O = 789 — celoroční průměrná intenzita osobních vozidel [počet vozidel / 24 hod]
- M = 15 — celoroční průměrná intenzita motocyklů [počet vozidel / 24 hod]
- S = 963 — celoroční průměrná intenzita všech vozidel [počet vozidel / 24 hod]
- roku 2005 — http://www.scitani2005.rsd.cz/html/tab_li.htm
- roku 2010 — http://scitani2010.rsd.cz/pages/results/section/default.aspx?l=Libereck%C3%BD%20kraj
- TV = 82 – těžká motorová vozidla celkem (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
- O = 490 – osobní a dodávková vozidla bez přívěsů i s přívěsy (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
- M = 19 – jednostopá motorová vozidla (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
- SV = 591 – všechna motorová vozidla celkem (součet vozidel) (RPDI [počet vozidel / 24 hod])
- roku 2010 — http://scitani2010.rsd.cz/pages/results/section/default.aspx?l=Libereck%C3%BD%20kraj
- Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2. díl), vydalo Libri v roce 2002, strana 333:
- spis „Stirpium et fossilium Silesiae catalogus“ z roku 1604 upozorňuje na libverdská zřídla využívaná poutníky směřujícími do Hejnic
- prameny byly podrobeny analýze:
- roku 1785 hrabě Christian Philip Clam-Gallas
- roku 1811 F. A. Reuss — lékař z Bíliny
- existovala tu i stáčírna minerálních vod
- publikace „Encyklopedie lázní a léčebných pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“
- Počty obyvatel v Lázních Libverdě:[27]
- 1869: 924
- 1880: 849
- 1890: 780
- 1900: 813
- 1910: 795
- 1921: 712
- 1930: 719
- 1950: 502
- 1961: 478
- 1970: 450
- 1980: 388
- 1991: 389
- 2001: 456
- Počty domů v Lázních Libverdě:[27]
- 1869: 147
- 1880: 151
- 1890: 153
- 1900: 160
- 1910: 159
- 1921: 160
- 1930: 170
- 1950: 172
- 1961: 115
- 1970: 110
- 1980: 101
- 1991: 94
- 2001: 123
- V Liberci byla na počátku 90. let 19. století budována vojenská nemocnice (dnes základní škola Lesní). Nemocnice měla několik odloučených pracovišť a jedno z nich bylo i v Libverdě.[28]
Šachová koncovka
editovatOdkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Tak zvaný Soupis poddaných podle víry z roku 1651 byl proveden v rámci rekatolizačních snah v pobělohorské době po podepsání Vestfálského míru dne 24. října 1648, jímž se ukončila Třicetiletá válka.[4]
Reference
editovat- ↑ a b Historie lázní [online]. Lázně Libverda: Lázně Libverda, a. s. [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Floresiensis. Nejstarší historie obce [online]. Lázně Libverda: Obec Lázně Libverda, 2007-02-07 [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f DAVID, Petr; DOBROVOLNÁ, Věra; SOUKUP, Vladimír. Frýdlantsko. Praha: Nakladatelství S & D, 2008. 176 s. ISBN 978-80-86899-38-1. Kapitola Za známými i utajenými krásami, s. 108–109.
- ↑ a b KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Vodní mlýny na Frýdlantsko v roce 1651, s. 82–83.
- ↑ BURACHOVIČ, Stanislav; WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 456 s. ISBN 80-7277-048-9. Kapitola Lázně Libverda, s. 191–194.
- ↑ POKORNÁ, Lucie. Singltrek v Jizerských horách nabízí 70 kilometrů cyklotras [online]. Praha: Česká televize, 2012-09-25 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ PEŠKOVÁ, Žaneta. Historie sboru [online]. Lázně Libverda: Obecní úřad Lázně Libverda, 2009-10-24 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2010 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 18. 11. – 19. 11. 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Jmenné seznamy. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 18. 11. – 19. 11. 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 1998 – 2000 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 01. 11. – 02. 11. 2002 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2013-04-02]. Kapitola Výsledky voleb. Dostupné online.
- ↑ Symboly – Lázně Libverda [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2003-03-18 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Oblast působnosti / Členství [online]. Žitava: Euroregion Neisse [cit. 2013-04-02]. Kapitola Členství. Dostupné online.
- ↑ Frýdlantsko [online]. Frýdlant: Dobrovolný svazek obcí mikroregion Frýdlantsko [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Stanovy Svazku obcí SMRK [online]. Nové Město pod Smrkem: Svazek obcí SMRK, 2007-03-06 [cit. 2013-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KVĚT, Radan. Minerální vody České republiky: vznik, historie a současný stav. Třebíč: Akcent, 2011. 150 s. ISBN 978-80-7268-862-3. Kapitola Lázně Libverda (okres Liberec), s. 73.
- ↑ Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Efektní akupunktura, s. 62–63.
- ↑ Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Neobvyklá léčebná metoda, s. 77.
- ↑ Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Ten šroubek mi dal do nohy doktor Šroubek aneb nomen omen, s. 80.
- ↑ Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Revmatologovi k narozeninám, s. 81.
- ↑ Balnearius. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti: lázeňské historky, anekdoty a vtipy. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2009. 261 s. ISBN 978-80-86660-26-4. Kapitola Obří sud, s. 105.
- ↑ a b KROČA, Jan. Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje. 1. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2008. 174 s. ISBN 978-80-86720-42-5. Kapitola Libverda a Hejnice, s. 12.
- ↑ PODHORSKÝ, Marek; TOUŠLOVÁ, Iveta; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 229 s. ISBN 80-7316-228-8. Kapitola Lázně Libverda, s. 80.
- ↑ KARPAŠ, Roman. Návštěva, o které se mluví dodnes. S. 37. Krkonoše – Jizerské hory [online]. [cit. 2013-06-04]. Roč. 2004, čís. 7, s. 37. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Liberec, s. 440–441.
- ↑ NOVÁK, Vladimír. Armáda v Liberci a Libereckém kraji: vojenské posádky, vojenské útvary, vojenská zařízení, vojenské školy. Liberec: Knihy 555, 2008. 136 s. ISBN 978-80-86660-27-1. Kapitola Vojenská posádka Liberec, s. 7.
Frýdlant | Nové Město pod Smrkem | |||
Raspenava | Smrk | |||
Lázně Libverda | ||||
Hejnice | Bílý Potok |
Odkazy
editovatLibverda
editovat- Wikipedie:WikiProjekt České obce
- http://www.novinky.cz/cestovani/180797-lecivou-silu-pramenu-lazni-libverda-objevil-jako-prvni-kohout.html
- http://zpravy.idnes.cz/libverda-muze-prijit-po-povodnich-o-to-nejcennejsi-o-sve-lecive-prameny-1np-/domaci.aspx?c=A100813_1432490_liberec-zpravy_alh
- http://liberec.idnes.cz/voda-v-laznich-libverda-leci-dpx-/liberec-zpravy.aspx?c=A120905_1825190_liberec-zpravy_oks
- http://www.fobyma.net/clanky/archiv/archiv-clanku/archiv-clanku-rok-2012/2012-01-11-novy-pomnicek-na-medenci.html – zmínka o lípě u kavárny
- http://www.fobyma.net/fotoalbum/pomnicky--krizky-a-pamatky-jizerskych-hor/pomnik-zakladatelu/ – píše o dvou pomnících v lázeňském parku: „Pomník zakladatelů (Grüder Denkmal) nechal zřídit Christian Kryštof Clam Galles v hlavní aleji parku za zámečkem 22.7.1790. Jedná se o dva pomníky asi 200 metrů od sebe. (zdroj: A. Havránková – kronikářka obce Lázně Libverda“
- http://www.lesycr.cz/o-nas/casopis-lesu-zdar/Stranky/oaza-klidu-jmenem-libverda.aspx
- http://www.toulkypocechach.com/libverda.php
- http://www.rozhlas.cz/dvojka/jejakaje/_zprava/994169 – horská služba v Lázních Libverdě
- http://www.rozhlas.cz/liberec/informacezliberecka/_zprava/horska-sluzba-bude-mit-v-laznich-libverda-novou-sluzebnu-ohlida-singltrek-i-sever-jizerskych-hor--1310523 – horská služba si postaví pobočku v Lázních Libverdě
- http://www.toulkypocechach.com/libverda.php – pošta, porcelánka, ošetřovna za 1. světové války
- Frýdlantský Albrecht má dvojče v Libverdě (o duplicitní Valdštejnově soše)
- Jedna kandidátka a ještě neúplná. V Lázních Libverda moc na výběr nebylo (komunální volby 2014)
- Orientační běh s kohoutem a můrou – orientační běh v lázeňském parku během září 2006
- Dětský tábor „Na Vyhlídce“ (u Obřího sudu)
- O skryté síle obou Štolpichů – vodní mlýn v Libverdě
- na přelomu 19. a 20. století zkoumal botaniku v okolí Libverdy Eduard Kratzmann[1]
- po druhé světové válce Frýdlantsko botanizoval Vladimír Jehlík, rodák z Lázní Libverdy[1]
- Nešťastný a neveselý rok 1866 v údolí Smědé – z histoerie Lázní Libverdy
- kniha „Minerální vody Severočeského kraje“
- na konci 19. století se v Libverdě vybudoval meteorologický domek na kolonádě – Kapličky? Ne! Tohle jsou „domečky na počasí“
- Sport v přírodě a léčivé prameny. Lázně Libverda využívá i horská služba
Frýdlantsko
editovat- Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec, A-Le (ze stránky)
- http://www.mesto-frydlant.cz/cs/mesto-frydlant/uzemni-planovani/uzemne-analyticke-podklady.html
- Vursta P. a kol., 130 let Pardubicko-liberecké dráhy (NADAS, Praha 1989) – mají ji v ODISu
- seznam silnic na Frýdlantsku (barevný symbol před číslem silnice zobrazuje, zda byla komunikace zařazena do CSD 2010):
- I/13
- II/290
- II/291
- III/0352
- III/0353
- III/0354
- III/0355
- III/0356
- III/0357
- III/0358
- III/03510
- III/03511
- III/03512
- III/03513 (částečně)
- III/03514
- III/03515
- III/2901
- III/2902
- III/2903
- III/2904
- III/2909
- III/29010
- III/29011 (částečně)
- III/29013
- III/29014
- III/29015 (částečně)
- III/29016
- III/2911
- III/2912
- III/2913
- III/2914
- III/2915
- III/2916
- III/2917
- III/2918
- III/2919
- III/29110
- z publikace Drama '38 (vypůjčeno z městské knihovny):
- strana 106 (kapitola Vyvrcholení napětí):
- odpoledne 15. září 1938 došlo ve Frýdlantě k pokusu obsadit okresní úřad, ale byl tam vyslán pohotovostní oddíl poručíka Kreissingera, který tvrdě zlikvidoval veškerý odpor
- strana 107 (kapitola Vyvrcholení napětí):
- 15. září 1938 opravoval liberecký automechanik František Gernet vůz vedoucího SdP z Libverdy. Vedoucí SdP se chlubil, že SdP v Libverdě je vyzbrojena tak, že o tom nikdo nemá ani tušení
- 16. září odmítli dělníci pracovat v lomech poblíž Frýdlantu, které dodávaly materiál na opevňovací práce. Okresní úřad situaci rychle uklidnil.
- strana 109 (kapitola Vyvrcholení napětí):
- 16. září 1938 vláda oficiálně zrušila SdP. V reakci na to někteří přívrženci strany neskrývali odpor k republice a například povozníky z Raspenavy a Dětřichova museli vojáci donutit k práci pro armádu pod hrozbou násilí
- 17. září 1938 vznikl Sudetendeutsches Freikorps (SF), ozbrojená organizace sudetských Němců, kteří z území Německa a s jeho podporou podnikali bojové akce proti Československu. Náčelníkem SF byl Konrád Heinlein a sídlo štábu bylo v Donndorfu v Bavorsku. SF vznikla z tisíců Němců, kteří v předchozích dnech prchali za hranice. Tito lidé byli vycvičeni instruktory z SA a vybaveni výstrojí a výzbrojí po rakouské armádě. Jejich úkolem bylo trvale narušovat klid u hranic a ve formě teroristických skupin podnikat menší akce proti československým orgánům a vojenským hlídkám.
- strana 106 (kapitola Vyvrcholení napětí):
- http://zpravy.idnes.cz/liberecko-ma-o-ctyri-kulturni-pamatky-mene-smetly-je-povodne-p5p-/domaci.aspx?c=A100908_173109_liberec-zpravy_alh – Frýdlantsko vlivem povodně přišlo o kulturní památky
- přejmenování obcí na Frýdlantsku:[2]
- pro osadu Philippsberg (místní obec Albrechtice) název Filipov
- pro obec Bullendorf název Bulovka
- pro obec Bunzendorf název Boleslav
- pro obec a osadu Engelsdorf název Andělka
- pro osadu Hohenwald (místní obec Kristiánov) název Vysoký
- pro obec Mildenavu název Luh
- pro obec a osadu Mildeneichen název Lužec
- pro osadu Karolinthal, patřící k téže obci, název Peklo
- pro obec Dittersbächel název Dětřichovec
- pro obec Hegewald název Hajniště
- pro obec Lusdorf pod Smrkem název Ludvíkov pod Smrkem
- přejmenování obcí na Frýdlantsku:[3]
- pro osadu Philippsthal (místní obec Andělka) název Filipovka
- pro osadu Zahne (místní obec Andělka) název Saň
- pro obec Ringenhain název Větrov
- pro obec Schönwald název Krásný Les
- pro obec Wustung název Poustka
- pro obec Wünschendorf název Srbská
Reference
editovat- ↑ a b VONIČKA, Pavel; BURDA, Jan; HONSA, Ivo; MAZÁNKOVÁ, Šárka. Příroda Frýdlantska. 1. vyd. Liberec: Jizersko-ještědský horský spolek, 2010. 246 s. ISBN 978-80-87095-04-1. Kapitola Úvod a stručná historie výzkumů, s. 81.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra ze dne 1. července 1947 č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. In: Sbírka zákonů. 1947. Dostupné online. Čl. II. V zemi České. Ve znění pozdějších předpisů. České Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra ze dne 16. ledna 1948 č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947. In: Sbírka zákonů. 1948. Dostupné online. Čl. I. V zemi České. Ve znění pozdějších předpisů. České Dostupné online.