Wikipedista:Jakub Kárný/Kuznetsova křivka

Toto je moje pískoviště.

Kuznetsův poměr

Všechny tyto poznatky jsou shrnuty ve veličině, která měří jev příjmové nerovnosti. Tato veličina je definovaná jako Kuznetsův poměr. Vyjadřuje tradičně poměr (podíl) celkového příjmu nejbohatších 20 % obyvatelstva ku celkovému příjmu nejchudších 40 % obyvatelstva. Takto definovaný Kuznetsův poměr s vyšší hodnotou vyjadřuje větší příjmovou nerovnost, když je celkový příjem těch nejbohatších 20 % větší než celkový příjem těch nejchudších 40 %. Se snižujícím se Kuznetsovým poměrem je vyjadřován stav menší příjmové nerovnosti, ekvivalentně popsatelného jako větší příjmová rovnost. Lze však stejně tak zadefinovat Kuznetsův poměr převrácenou hodnotou, tedy podílem celkového příjmu nejchudších 40 % obyvatel a celkového příjmu nejbohatších 20 % obyvatel. Interpretace takového Kuznetsova poměru je přesně opačná.

Východoasijský zázrak

Kuznetsova hypotéza znázorněná příslušnou křivkou říká, že s rostoucím příjmem (a ekonomickým růstem) zpočátku roste příjmová nerovnost. Praktický střet s touto hypotézou přinesl mezi lety 1965 až 1990 tzv. Východoasijský zázrak, velmi rychlý ekonomický růst 8 východoasijských zemí (Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, ale i Indonésie, Malajsie a Thajsko). V případě těchto států a souvisejícího ekonomického jevu došlo k opaku toho, co předkládá Kuznetsova hypotéza. Tyto ekonomiky byly schopné dosáhnout velkého růstu, navíc v relativně krátkém časovém období, bez signifikantního nárůstu příjmové nerovnosti. Dokonce se dá mluvit spíš o cestě k větší rovnosti. Nemluvíme zde však o samovolném selhání Kuznetsovy hypotézy, zmíněné asijské státy se o to zasloužily aktivním přístupem v podobě správně cílených reforem.

Zvýšili tak produkci a i příjem na venkově, dosáhli tak vyšších úspor u všech vrstev obyvatelstva, navíc zařídili zvýšenou domácí poptávku, která byla důležitá před masivním exportním zájmem zvenčí. V neposlední řadě zajistili účinnou redistribuci příjmů vedoucí k politické stabilitě. V následujících letech pak udržovali rovnoměrnou distribuci příjmů, která rovněž přispívala k ekonomickému růstu. Navíc jako součást jejich politiky rovnoměrné distribuce příjmů zabránili uměle růstu cen nemovitostí, ke kterým by přirozeně došlo. To by ale vedlo k rozevření nůžek mezi příjmy bohatších a chudších, kteří při rostoucích cenách nemovitostí nejsou schopni pořízení. Všechny tyto kroky dohromady vedly k tomu, že popřeli dynamiku Kuznetsovy hypotézy a navíc tím interně podpořili svůj výrazný ekonomický růst.

Kuznetsův vlastní názor

Kuznetsova práce, kterou publikoval v roce 1955 a která obsahovala jeho hypotézu znázorněnou Kuznetsovou křivkou, má zajímavý vývoj v tom, jak je v pozdějších letech vnímána, skoro povýšena na platný zákon. Sám Kuznetsov totiž svoji práci považoval za teoretickou, což i zdůrazňoval, varoval před tím, že jeho práce s dílčími daty není plnohodnotný důkaz. Rovněž upozorňoval na citlivost dat, pro které navrhl tuto teorii. Důležité je v tomto ohledu zmínit, že ač jeho práce se stala základem pro několik formálních modelů a ekonometrických studií, on sám si zvolil pro prezentaci jeho práce číselné příklady, nikoli obecné matematické modely. Chtěl, aby jeho studie měla co nejširší dosah.

Výsledky studií o EKC

Rané studie o EKC z počátku 90. let hovořily o rozdílu vlivu lokálních a globálních znečisťujících látek. Vztah lokálního znečištění a příjmu byl vyjádřen spíše křivkou ve tvaru obráceného U, zatímco vztah globálního znečištění (například znečištění oxidem uhličitým) a příjmu nebyl vůbec vyjádřen pomocí EKC. Zajímavým příkladem studie z tohoto období je stude Shafika a Bandyopadhyaya z roku 1992. Ti odhadovali EKC pro několik typů znečištění a pozorovali, které typy ve vztahu s příjmem odpovídají EKC. Lokální znečištění vzduchu tomu odpovídalo, stejně tak růst množství městského odpadu a emisí uhlíku rostl způsobem odpovídajícím počátku EKC s rostoucím příjmem. Zajímavé je, že naopak nedostatek čisté pitné vody a kanalizační sítě klesal s rostoucím příjmem. Zde růst příjmů podpořil rozvoj. Nakonec na kácení lesů příjem žádný vliv neměl.

Pozdější studie o EKC využívající více vypovídající vzorky dat zase přicházeli se závěry, že obecně existuje pouze monotónní vztah mezi příjmem a mezi emisemi síry a uhlíku. Nicméně ve studii odhadu EKC Dijkgraafa a Vollebergha z roku 1998, kdy čerpali z dat uhlíkových emisí pouze pro země OECD, se ukázalo, že v tomhle vzroku dat nalezli vztah příjmu a uhlíkových emisí jako EKC.

Celkově se ale má za to, že model pracující se vztahem znečišťování a příjmů na bázi EKC není kompletní. Ukázalo se, že obecně ten vztah je spíše monotónní, kdy může v průběhu času nabrat klesající tendenci. Ukazuje to i kritika na teoretické i ekonometrické úrovni. Z teoretického úhlu pohledu považují někteří za chybný především předpoklad, že zde neexistuje žádná zpětná vazba dopadající na průmyslovou produkci, když dochází ke znečišťování (a bere tak příjem jako vnější vliv). Z ekonometrického hlediska jsou zde podle kritiků nedostatky v pojetí statistické analýzy (například v heteroskedasticitě, což značí proměnlivost rozptylu v datech, nebo v opomenuté závislosti některých veličin).