Wikipedista:Ikcur/pískoviště 2
Kladensko-rakovnická pánev je součást středočeského permokarbonu.[1][2][3][4] [5] [6]
Do této oblasti patří kladenská, rakovnická a severní část žihelské pánve, která je součástí západočeské oblasti s pánví plzeňskou, manětínskou, radnickou, žihelskou a mšensko-roudnickou. Vznik svrchněpaleozoické jezerní (limnické) pánve řadíme do období závěrečných fází variské orogeneze a období, kdy vnitrohorské jezerní (intramontánní limnické) pánve byly vyplňovány klastickými sedimenty od westphalu do stefanu, to je v období cca 310 až 290 milionu let. Mocnost sedimentární výplně je od několika metrů až po 1400 m. Sedimenty mají cyklické uspořádání, které odráží klimatické vlivy, tektonickou činnost a změny přísunu materiálu. Permokarbon je pokryt uloženinami svrchní křídy.
Podloží kladensko-rakovnické pánve tvoří horniny svrchnoproterozoického stáří s převahou břidlic s polohami drob a spilitu nebo tvrdého buližníku, které se vyskytují v čočkovitých útvarech až několik metrů mocných. Toto podloží bylo silně zvrásněno na přelomu proterozoika.
Kladensko-rakovnická pánev je protažena ve směru severovýchod–jihozápad sledující směr hlavních poruch.
Seznam důlních společností v kladensko-rakovnické uhelné pánvi
editovatSeznam důlních společností v kladensko-rakovnické uhelné pánvi zahrnuje významné těžební společnosti, které se nacházely a působily přibližně mezi Tuchlovicemi a Brandýskem v pásmu dlouhém 18 km a širokém 1,5 až 8,5 km v jihovýchodní části této oblasti.
První písemná zmínka o těžbě uhlí v kladensko-slánsko-rakovnickém revíru jsou z roku 1463. V tomto revíru bylo vyhloubeno na 1200 jam a v období 1771–2002 vytěženo více než 260 milionů tun uhlí. Poslední doly byly uzavřeny v roce 2002.[7]
Název společnosti | Další názvy | Období působení | Doly ve vlastnictví (výběr) | Poznámka | Zdroj |
---|---|---|---|---|---|
Buštěhradské doly Prago, a.s. v Dubí u Kladna,
od 1939 Buštěhradské kamenouhelné doly, a.s. v Dubí u Kladna |
Doly Prago Dubí,
Pragodoly |
1918–1945 | Prago I, | [6][8][9] | |
Buštěhradská dráha, a.s. | Bustehrader Eisenbahn–BEB,
Buštěhradská železniční společnost, a.s. |
1853–1918 | František Josef v Dubí, | Prodej dolů v roce1918 Pražské úvěrové bance | |
Buštěhradské panství,
od roku 1848 |
Buštěhradský velkostatek | do 1848 | štoly: Barbora, Josef, Bohumír, Ferdinandova,
doly: Jan (Nový Jan), Marie Anna a Prokop v Dubí, Ludmila, Marie Antonie a Václav ve Vrapicích a Cvrčovicích |
Vyčlenění do samostatného celku Císařské buštěhradské doly | |
Císařské buštěhradské doly | 1848–1882 | Ferdinand v Cvrčovicích, Prokop v Dubí, František Josef v Dubí | Prodej v roce 1882 společnosti BEB | ||
C. k. kutební komise | Státní kutací komise,
erár, rakouský stát |
1842–1854 | Michael Layer, Kübeck, Thinnfeld, Průhon | od 1854 majetek Společnosti státní dráhy | |
C. k. privilegované rakouská společnost státní dráhy
od roku 1932 Kamenouhelné doly, a.s., v Kladně |
K. k. priv. Österreichische Staatseisenbahn Geselschaft (StEG),
Společnost státní dráhy |
1854–1936 | Michael Layer (IX.), Kübeck (II), Thinnfeld (I.), Průhon (III.), Bresson (IV.), Engerth (V.), Barré (VI.) v Kladně, Ronna (VII.) ve Vinařicích, Theodor (VIII.) ve Pcherách,
Jan (Felix) (X.) v Otovicích |
zakoupeny v roce 1936 PŽS | |
Kutací společenství Václav Černý | Václav Černý z Buckova | 1803–1846 | štola: Václav ve Stehelčevsi,
důl: Václav v Cvrčovicích, Josef a Ludvík ve Vrapicích, Naděje (Dobrá naděje) v Dubí. sv. Florián a sv. František ve Cvrčovicích |
Prodány Florentinu Robertovi | |
ČMD | 1993–2005 | Kladno v Libušíně, Tuchlovice,
ČSM ve Stonavě |
zánik splynutím s OKD | ||
Mirošovské kamenouhelné těžařstvo | Mirošovsko-libušínská společnost | 1883–1906 | Jan, Schoeller v Libušíně | Doly v Libušíně prodány 1905 PŽS.
Od 1906 změněna na Svatoňovickou báňskou společnost |
|
PŽS | Prager Eisenindustrie-Gesellschaft | 1857–1945 | |||
Středočeské uhelné a železnorudné doly, n. p. (SUŽD) | Středočeské uhelné doly, n.p., Kladno, Kladenské doly, n.p., Kladno, Kladenské doly–trust Kladno, Kombinát kamenouhelné doly, Kladno, sdružení kamenouhelných dolů Kladno, Kamenouhelné doly–koncern Kladno | 1946–1990 | Nástupce: Státní uhelné podniky důl Kladno a důl Tuchlovice | ||
Státní uhelné podniky důl Kladno a důl Tuchlovice | 1990–1993 | Kladno v Libušíně, Tuchlovice, | Nástupce: ČMD | ||
Palivový kombinát Ústí, s.p., středisko Kladno[7] | od 17. prosince 1990 | Od roku 2004 přebírá doly ČMD důl Schoeller a Tuchlovice[10] | |||
Florentin Robert | Doly florentina Roberta | 1845–1857 | Ludvík ve Vrapicích, Václav ve Cvrčovicích, Naděje v Dubí | zakladatel PŽS |
Pomocná tabulka:
Vznik PŽS
Těžařsaká společnost | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Novotný Václav | ⇒ | Těžařstvo Antonína Vítka a Václava Novotného | ||||||
Vítek Antonín | Vojtěch Adalbert Lanna | Kutací společnenství Václava Černého | ⇐ | Václav Černý | ||||
↓ | ↓ | ↓ | ||||||
Pražské uhelné doly u Kladna (Novotný, Lanna) | Bratři Kleinové | |||||||
↓ | ||||||||
Kladenské železářské těřastvo | ⇐ | Kladenské kamenouhelné těřastvo | Doly Florentina Roberta | Mirošovsko-libušínská společnost | ||||
↘ | ↓ | ↓ | ↓ | |||||
Pražská železářská průmyslová společnost | Mirošovsko-libušínsko-svatoňovická společnost | |||||||
↓ | ↓ | |||||||
Teplická válcovna, a.s. | ⇒ | Pražská železářská společnost, a.s. | ||||||
↑ | ↑ | ↑ | ||||||
C.k. kutební komise | ⇒ | Společnost státní dráhy | H. D. Lindheim, | Česká montánní společnost | ⇐ | Fürstenberské železárny, panství |
Odkaz
editovatReference
editovat- ↑ HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. 1. vyd. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Vznik a geologická stavba kladenského revíru, s. 15 až 36.
- ↑ kladensko-rakovnická pánev - Geologická encyklopedie. www.geology.cz [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Permokarbonsá vnitřní molasa. geologie.vsb.cz [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ GEOLOGIE RAKOVNICKA. malodoly.netstranky.cz [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ KRAUSOVÁ, Jana. Vliv těžby černého uhlí na krajinu oblasti Kladenska. S. 23. dspace.cuni.cz [online]. 2013 [cit. 2021-05-13]. S. 23. Bakalářská práce. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ a b MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 80.
- ↑ a b Palivový kombinát Ústí, s.p., Kladenské doly – Středisko Kladno. Palivový kombinát Ústí, s. p. [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
- ↑ MELICHAR, Karel. Důležité důlní společnosti působící v Kladněa jeho nejbližším okolí od 40.let 19.století. Hornický zpravodaj [online]. 2007 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online.
- ↑ HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. 1. vyd. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Přehled historicky doložených úvodních důlních děl, s. 138 a 214.
- ↑ O nás. Palivový kombinát Ústí, s. p. [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
Literatura
editovat- HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ikcur/pískoviště 2 na Wikimedia Commons