Wikipedista:Farkhiud/Pískoviště
Ruská prstová abeceda
editovatRuská prstová abeceda (rusky русская дактильная азбука, také daktylologie) je pomocný systém ruského znakového jazyka. V ruské prstové abecedě každý tvar jedné ruky (obvykle nehybná pravá ruka ohnutá v lokti[1]) odpovídá písmenu ruského jazyka. Mnoho znaků ruského znakového jazyka má vizuální podobu, která odpovídá písmenům ruské abecedy[2]. Mluvní komponent (tvar a pohyby rtů) znaku jednotlivých písmen prstové abecedy je shodný jako u mluveného ruského jazyka. Daktylologie se liší od běžných znaků, které znamenají pojem nebo komplex pojmů. Daktylologie se používá k vyslovování pomocných slov (např. rus. „a“, „nu“, „by“, „eh“), slov, která nemají vytvořené ustálené znaky (např. „defragmentace“, „genom“, toponyma a osobní jména), stejně jako v případě pokud je potřeba ujasnit význam slova.
Ruská prstová abeceda je známa od první poloviny 19. století [3] [4].
Pravidla pro používání ruské prstové abecedy jsou následující [5]:
- Znakování se provádí plynule s pravou rukou obrácenou k osobě
- Ruka je ohnutá v lokti, v souladu s pravopisnými pravidly.
- S vyslovování daktylských slov a pohledem na partnera.
- Slova jsou oddělena pauzou a fráze zastavením.
Reference
editovat- ↑ Зайцева Г.Л. Жестовая речь. Дактилология: Учеб. для студ. высш. учеб. заведений. - М.: Гуманит. изд.. pedlib.ru [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ DEAFBLOGGER. Русская ручная (пальцевая, дактильная) азбука глухих (глухонемых) .. Обсуждение на LiveInternet - Российский Сервис Онлайн-Дневников. www.liveinternet.ru [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ЭСБЕ/Глухонемота и глухота — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ В. Флёри. Глухонемые, рассматриваемые в отношении к их состоянию и способам образования самым свойственным их природе - СурдоЦентр - Всероссийский Союз переводчиков русского жестового языка. www.surdocentr.ru [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Гейльман И.Ф. Знакомьтесь: Ручная речь. - М.: Загрей, 2001. 172 с.. pedlib.ru [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.