Wikipedista:Emil Dostál/Pískoviště

Ladislav boldi
Ladislav Boldi
Ladislav Boldi
Základní informace
Jinak zvaný/áBoldy
Narození16. května 1966 (58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánízpěvák, textař, skladatel, podnikatel
Aktivní roky2003 – současnost
VydavatelUniversal music

Ladislav Boldi (16. května 1966 v Praze) je český podnikatel v oblasti sociálních projektů, zpěvák, textař a hudební skladatel.

Životopis

editovat

Dětství a mládí

editovat

Narodil se 16. 5. 1966 v kojeneckém ústavu v Praze 2, kam ho biologická matka odložila těsně po porodu. Po pěti letech ústavní péče v předškolním věku byl přemístěn do dětského domova v Horních Počernicích. Během tamního pobytu byl z nevysvětlitelných důvodů pravidelně umísťován do psychiatrické léčebny v Dolních Počernicích, kde ho surově bili, připoutávali na lůžko, nebo zavírali do klece. Kvůli jeho agresivnímu chování vůči vychovatelům, byl následně přeložen do ústavu s přísnějším dozorem v obci Býchory. Po třech letech byl opět eskortován do dalšího výchovného ústavu ještě s přísnějším dozorem pro nezletilé v obci Liběchov. 

Brutální fyzické i psychické násilí, včetně bezpráví, bylo tehdy neoddělitelnou součástí ve všech výchovných a sociálních ústavech, proto ze strachu převzal Ladislav Boldi „zákon do vlastních rukou“ a krutě se mstil každému, kdo se podílel na bezohledném týrání, šikanování a vykořisťování slabších. Zastával názor, že brutální týrání páchané na slabších a bezmocných lidech musí zastavit, aby se sám později neocitl v bezprostředním ohrožení. Tímto postojem pak záměrně nabourával dlouhodobě zavedený systém ve výchovných ústavech, který ponižoval a devalvoval důstojnost člověka. 

Během následujících let agresivně napadl řadu vychovatelů včetně ředitele ústavu, za což byl ve třinácti letech krvavě zbit a následně eskortován do psychiatrické léčebny v Kosmonosech (okres Mladá Boleslav), kde ho opět zavírali do klece a jeho zuřivost tlumili bitím a silnými dávkami sedativ. Za své agresivní fyzické útoky na vychovatelský sbor byl mnohokrát přivázán k židli, aby se nemohl bránit, a surově zmlácen policejními pendreky až do bezvědomí. 

Po svém zotavení zorganizoval v roce 1980 další vzpouru proti celému vychovatelskému sboru, která skončila mnoha vážnými zraněními spolužáků a obzvlášť těžkým ublížením na zdraví třech vychovatelů. Za tento cílený útok byl posléze eskortován do nejhoršího výchovného ústavu v zemi, Obořiště (okres Příbram), kde zažil tu nejbrutálnější krvavou šikanu a teror, proti kterým již nebylo možné žádné obrany ani dovolání se spravedlnosti. 

V devatenácti letech byl z ústavní „péče“ propuštěn do „civilizovaného světa“, aniž mu vedení výchovného ústavu zajistilo práci a bydlení, byť to zákon ukládal za povinnost. V občanském průkazu Ladislava Boldiho, chybělo nejen razítko trvalého bydliště, ale především zákonného zaměstnavatele, takže ve skutečnosti pro stát neexistoval. Ocitl se bez domova, bez práce, veškeré státní podpory a pomoci, odkázán na jistou smrt. Nikdo z úředníků ani sociálních pracovníků nevěděl, jak jeho situaci řešit, neboť na jednu stranu stát Ladislava Boldiho trestal za to že nepracoval, a na stranu druhou ho trestně postihoval za to, že pracoval, ale na černo.

V zoufalé snaze přežít se nechával nelegálně zaměstnávat, ovšem tím se dopouštěl trestného činu, za který byl nepodmíněně odsouzen k dvanácti měsícům trestu odnětí svobody. Trest však Ladislav Boldi nemohl nastoupit, neboť teoreticky ani prakticky pro stát neexistoval.  Spal převážně ve sklepích, na rozestavěných stavbách, v lese, na chodnících u státních budov i na autobusových zastávkách. V zimě roku 1986 byl nalezen hladový a s omrzlinami prvního stupně na kladenském nádraží, odkud ho Veřejná bezpečnost (policie) odvezla do nemocnice. Celým případem se začala velmi pečlivě zabývat. Po roční usilovné snaze však nikdo z vedení policie nenašel pro Ladislava Boldiho vhodné řešení a kauza „BOLDI“ se tak obloukem opět vrátila sociálnímu úřadu na stůl jako bumerang. Nebyl nikdo, kdo by mu byl ochoten pomoci, nebo alespoň poradit jak přežít.

Na úřadech, kde doslova žebral o práci a o nějaké peníze na jídlo, měl trvalý zákaz vstupu. Kvůli ohrožení na životě z dlouhodobého hladovění a dehydratace, byl nakonec hospitalizován v nemocnici. Po svém zotavení se opět vydal hledat práci avšak beznadějně. Nezájem ze strany oficiálních úřadů a institucí donutil Ladislava Boldiho žít na ulici. 

Temná minulost

editovat

Po sametové revoluci, se začal živit jako vyhazovač nebo vymahač dluhů. Jedna z posledních akcí se mu však v pozdějších letech stala osudnou. Do bytu jeho nejlepšího kamaráda násilně vnikla skupina osmi romských vyděračů, aby se zmocnila veškerých cenností, včetně luxusního vozu. Ladislav Boldi se všem vyděračům za jejich chování pomstil natolik agresivním a brutálním způsobem, že byl nakonec sám odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let. (§ 235 tr.zák).

Po uvěznění často a velmi surově napadal nejen vězeňskou stráž, ale i nebezpečné spoluvězně. V průběhu pětiletého pobytu ve věznicích vystřídal celkem sedm kriminálů, až nakonec skončil v tom nejhorším (Bělušice - okres Most).

Počátky nového života

editovat

Z vězení se vrátil v roce 2000, kdy se rozhodl od základů změnit svůj život a tvrdě pracovat na rozvoji svých skutečných talentů – skladbě písní, zpěvu a přáním podnikat v oblasti sociálně prospěšných projektů. Byl si vědom, že svých „velkých vizí“ těžko dosáhne bez kvalitního vzdělání a tak po maturitě na střední škole nastoupil v roce 2009 na Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů, obor diplomacie, kde následně složil bakalářské zkoušky. Hudební kariéra První úspěchy zazamenal v roce 2003, kdy se seznámil s Martinem Červenkou (který se mimo jiné zabýval vyhledáváním nových talentů) a následně vydal u společnosti Universal Music své debutové album „Vsadil jsem všechno“, (odkaz na http://www.novinky.cz/kultura/13515-boldyho-mezni-chvile-a-odzbrojujici-uprimnost.html) na kterém spolupracoval s hudebním skladatelem Karlem Maříkem. Do vězení a jiných sociálních ústavů se vrátil už jen jako zpěvák a společně s dalšími věhlasnými osobnostmi s Michalem Suchánkem, Richardem Genzrem a Danielem Landou, vystupoval pro odsouzené a opuštěné děti. (odkaz na http://romove.radio.cz/cz/clanek/19788) V roce 2011 nazpíval ve filmu Hranaři (odkaz https://cs.wikipedia.org/wiki/Hranaři) z prostředí podnikatelů a politiků, ale i podsvětí a korupce režiséra Tomáše Zelenky song „Bůh s námi“. V součastné době skládá písničky, které reflektují dobu ve které žijeme a publikuje je především na serveru youtube.

Podnikatelská činnost a sociálně prospěšné projekty

editovat

Ovlivněn zkušenostmi ze svého mládí, spatřuje odjakživa smysl života v boji proti sociální nespravedlnosti. Podniká v provozu restaurace, pronájmu nemovitostí a získané prostředky investuje do veřejně prospěšných projektů. V roce 2007 společně s týmem několika studentů spouští úspěšný web Deník politika, který ve své době nabídl revoluční možnost ohodnotit práci veškerých politických zastupitelů v České republice. Databáze obsahovala přes 60 000 profilů jednotlivých politiků. Recenze na serveru denik.cz (odkaz na http://www.denik.cz/z_domova/denik-politika-web-o-politice-si-tvori20090808.html). Ladislav Boldi spatřuje hlavní cíl projektu v možnosti pomoci občanům, aby mohli více ovlivnit politiky a kultivovat tak prostředí v naší společnosti. V roce 2015 nahradil Deník politika novou sociální sítí Pyxees, která jej má plně nahradit a překonat novými funkcemi jako je názorová shoda mezi občany a politiky, či měření společenského a politického vlivu konkrétních uživatelů s ambicemi vstoupit na světový trh, kde ve stejném oboru působí např. americká sociální síť Brigade (odkaz).