Wikipedista:Eliška Zeisková/Pískoviště
Dědická dohoda či přesněji dohoda o vypořádání dědictví je vícestranné hmotněprávní právní jednání, kterým dědici stanoví (zpětně ke dni úmrtí zůstavitele), na kterého z dědiců z pozůstalosti přejdou jednotlivá práva, popřípadě také jednotlivé závazky. Dědická dohoda se uzavírá v rámci dědického řízení zpravidla u notáře jako soudního komisaře a podléhá schválení soudem, který tak činí usnesením.
Dědická dohoda je tedy jedním z kroků dědického řízení.
Zakotvení v zákoně
editovatPravidla a postupy při dědickém řízení upravuje zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (viz § 2 tohoto zákona). Řízením o pozůstalosti se detailně zabývají § 98 - § 288 tohoto zákona, přičemž o dědické dohodě hovoří § 185.[1]
Dědické právo je popsáno v občanském zákoníku, tedy v zákoně č. 89/2012 Sb., a to v § 1475 - § 1720.[1]
Kdy během dědického řízení dochází k dohodě
editovatStručné shrnutí průběhu dědického řízení. Kdy v něm dochází k dědické dohodě?
- Matriční úřad oznámí soudu smrt osoby. Soud zahájí řízení.
- Předběžná šetření (například zjištění stavu jmění zůstavitele, zjištění osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení půjde, informace o závěti a dalších listinách, atd.).
- Vyrozumění dědiců o dědickém právu, poučení o možnostech (např. odmítnutí dědictví).
- Provedení soupisu pozůstalosti a stanovení její ceny.
- Projednání dědictví - soud k němu předvolá dědice, vykonavatele závěti a další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti jde.
- Rozhodnutí o dědictví - zákon uvádí osm možností rozhodnutí o dědictví, z nichž dvě hovoří o dědické dohodě (§ 185, d) a f)[2]).[2]
Pravidla a náležitosti
editovatDohodu je třeba uzavřít před soudním komisařem nebo před soudem. Účastníci ji musí podepsat a činí tak na základě shodného projevu vůle. Není podstatné, zda dědí proto, že je to dáno zákonem či závětí anebo obojím. Pokud se některý z dědiců k dohodě nevyjádří, dohoda nevznikne. Dohoda může být změněna či nahrazena novou dohodou, dokud ve věci nerozhodne odvolací soud - taková změna opět vyžaduje souhlas všech dědiců, kteří dohodu uzavřeli. Soud nemůže schválit pouze část dohody, schvaluje ji celou.[3]
Po sepsání dohody je lhůta 14 dní na odvolání, práva na odvolání je možné se vzdát.
Uzavřít dědickou dohodu není povinné.[4] Pokud nedojde k dohodě, bude dědických podílech rozhodovat soud.
Obsah dědické dohody
editovatDědická dohoda obsahuje vyjádření shodného přání dědiců, jak má být pozůstalost rozdělena.
Určitou majetkovou hodnotu může nabýt buď jeden z dědiců, nebo více dědiců do podílového spoluvlastnictví (v takovém případě je vhodné současně uvést velikosti podílů jednotlivých dědiců). Možná je i situace, že si celé dědictví rozdělí jen jeden z dědiců nebo jen někteří z nich; v takovém případě se zpravidla v dědické dohodě výslovně uvádí, kteří z dědiců nenabývají z dědictví ničeho. Dědická dohoda může obsahovat také určení, na kterého z dědiců přešly jednotlivé dluhy náležející do dědictví (včetně odpovědnosti za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele po odečtení případného pohřebného, což představuje dluh dědictví za vypravitelem pohřbu).
Dále může dědická dohoda obsahovat:
- závazek jednoho z dědiců uhradit jinému dědici (na jeho dědický podíl) dohodnutou peněžní částku ve stanoveném termínu (splatnost lze určit pevným datem anebo lhůtou počítanou od právní moci usnesení o dědictví),
- zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu jako věcného práva k určité nemovité věci jedním z dědiců (nebo i více dědici) ve prospěch jiného dědice, avšak pouze v případě, že účastníkem dohody je nový vlastník celé věci nebo všichni její noví spoluvlastníci (typicky se jedná o zřízení doživotního bezplatného práva užívání konkrétní nemovitosti, popřípadě její části),
- zřízení zástavního práva.
K tomu, aby odpovědnost za nějaký dluh byla v dědické dohodě upravena odlišně, než stanoví zákon, se vyžaduje souhlas dotyčného věřitele, který však není účastníkem dědické dohody.
Reference
editovat- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 292/2013 Sb. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.
- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 292/2013 Sb. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.
- ↑ LAVICKÝ, PETR. Civilní proces/ 3, Řizení nesporné : zákon o zvláštních řízeních soudních : zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (řizení ve věcech veřejného rejstříku).. Právní stav publikace je k 30.6.2015. vyd. Praha: [s.n.] XXXI, 979 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-7478-869-7, ISBN 80-7478-869-5. OCLC 974521879
- ↑ LAVICKÝ, PETR, 1977-. Občanský zákoník : komentář. 1. vyd. vyd. Praha: C.H. Beck ^^^sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7400-529-9, ISBN 80-7400-529-1. OCLC 890261666