Wikipedista:EdelS/Pískoviště

obrázek

Richard Kukula

Richard Kukula (9. října 1857 Slovenske Konjice, Slovinsko - 14. ledna 1927 Praha, Československo) byl filolog, knihovník a mezi lety 1897-1918 ředitel Veřejné c. k. Universitní knihovny v Praze, tedy dnešní Národní knihovny České republiky.

Studium a kariéra

Po absolvování gymnázia v Mariboru studoval na univerzitách ve Štýrském Hradci, Praze a poté, co v roce 1882 získal doktorát z filozofie, pracoval v knihovnách ve Vídni, Celovci a Berlíně. Koncem roku 1896 přešel do Veřejné c. k. univerzitní knihovny v Praze, kde působil nejprve jako tzv. kustod extra statum, posléze byl v roce 1897 jmenován bibliotekářem. Jeho kariéra se prudce vyvíjela, a tak zde od roku 1906 zastával funkci vládního a od roku 1911 dvorního rady. V praxi to znamenalo, že zde byl celkem 21 let ředitelem.

Působení ve Veřejné c. k. universitní knihovně

Richard Kukula - již coby vládní radní, přijal plán re-organizace knihovny a podle pruské instrukce vypracoval směrnici Amts-Instruktion für die Ausarbeitung der K. k. öffentichen und Unviversitäts-Bibliotek in Prag (Leipzig, 1897). Poté, co byla tato instrukce vydána tiskem, snesla se na ni obrovská vlna odborné kritiky. Z toho důvodu ztratil Kukula důvěru kompetentních míst a bylo díky tomu zřejmé, že nebude dosazen na vyšší místo do Vídně (v jeho případě se pomýšlelo na centrální inspektorát nad knihovnami), nýbrž že zůstane v Praze.

Kukula měl plán být s prací podle instrukce hotov za 6 let, který se posléze ukázal být přehnaně ambiciozním. Práce byla pouze povrchní a vyznačovala se spoustou dalších, dílčích problémů. Sbírky nebyly například vůbec rozepisovány a staré názvy se naopak příliš zkracovaly. Anonymní hesla byla často měněna za účelem unifikace, které ovšem nebylo dosaženo. Problematické bylo rovněž rozvazování přítisků a přívazků i u původních historických vazeb. Rozvázané svazky se nestíhaly katalogizovat a mnohdy léta ležely nezpracovány napříč tomu, že se jich marně dožadovali čtenáři pod starými a již neplatnými signaturami. Masivně se vyřazovaly duplikáty a bylo přerušeno úplné vytváření předmětového katalogu, budovaného sedmdesát let. Podklady pro revizi ztrácely na kvalitě a provádění roční revize jako takové se úplně zastavilo. Tato pauza, v lidových kruzích nazývaná přestávkou Kukula-Lücke, trvala celkem 22 let. Z hlediska prostorového řešení byl nedostatek místa na knihy řešen v Klementinu běhouny, které vymezovaly chodby, po jejichž stranách byly knihy uskladňovány v policových regálech někdy i ve třech řadách. Dohledávání jednotek tak bylo velmi problematické a obtížné.

S Veřejnou c. k. universitní knihovnou pod vedením Richarda Kukuly je spojena řada dalších organizačních opatření. Z velké části bylo uvolněno absenční půjčování, které zároveň poškodilo onu zásadní konzervační funkci knihovny a zejména samotnou instituci povinných výtisků. Byl podporován volný přístup k příruční knihovně, ve které se nacházela vzácná první vydání děl českých spisovatelů. Pozitivním rysem Kukulovy „éry“ pak bylo především rozšiřování knihovních prostor. Jednalo se například o přemístění výpůjčního protokolu, rozšíření čítárny časopisů nebo zřízení šatny pro čtenáře. V tomto období byla také poprvé ustanovena samostatná studovna, věnovaná univerzitním profesorům.

Kritika

Záhy po vzniku republiky byla prvním Kukulovým aktem německy psaná žádost, aby byl jmenován dvorním radou, což mohlo v tehdejší společnosti vyvolat četná pohoršení. Oficiální kritika na sebe nenechala dlouho čekat když roku 1925 vydal ve Výmaru spis Erinnerungen eines Bibliothekars. Tato kniha byla plná polopravd, nepřesností a snahy předvést autora jako váženého a ctěného muže, což vyvolalo odmítavé reakce. Na půdě Spolku českých knihovníků ji kritizoval zejména J. Volf, ovšem asi nejznámější kritiku na tento spis přinesl v silvestrovském článku v deníku Prager Tagblatt Max Brod, který ji nazval „nejveselejší ze všech knih“.

„...kniha, jejíž četba po léta vždycky znova, i v nejhorších časech, dovedla mě naladiti k nejbezstarostnější veselosti, kniha, jejíž předčítání strhuje celé stolní společnosti k takovým bouřím smíchu, že se křičí ze všech stran: slyšte, slyšte! Kniha nejvýš pozoruhodná!“

Éra Richarda Kukuly byla ve Veřejné c. k. universitní knihovně poznamenána spíše mnoha stíny, než úspěchy. Přesto zde však vzniká nový jmenný generální katalog, který nahradil předchozí z roku 1821, založený za Františka Posselta, tiskem vycházejí soupisy latinských rukopisů (mezi lety 1905-1906) a rukopisů českých (1906), jejichž autorem byl Josef Truhlář, vychází katalog německých rukopisů Waltera Dolcha (1909) atd. Dne 7. ledna roku 1920 byl Richard Kukula penzionován a o sedm let později 15. ledna 1927 umírá v důsledku mozkové mrtvice v Praze, v tehdejším Československu.

V pořadí sedmý ředitel Veřejné c. k. universitní knihovny v letech 1753-1825.

Pracovní funkcí Kustod označujeme správce sbírek.

Termín extra statum označuje kvalifikovaného odborníka, který mohl vykonávat i jiné stálé zaměstnání (např. mohl být mimořádným profesorem na univerzitě).

„...kniha, jejíž četba po léta vždycky znova, i v nejhorších časech, dovedla mě naladiti k nejbezstarostnější veselosti, kniha, jejíž předčítání strhuje celé stolní společnosti k takovým bouřím smíchu, že se křičí ze všech stran: slyšte, slyšte! Kniha nejvýš pozoruhodná!“