Wikipedista:Draffix/skladiště

Moje skladiště se zdroji, které snad jednou použiju

Roky ve filmu

1962 ve filmu - Četní němečtí filmaři ohlašovali na festivalu v Oberhausenu konec "kina dědečků". Manifest volající po nových metodách podepsali mj. Alexander Kluge a Edgar Reitz. - Společně s dalšími prominenty získal Charles Chaplin čestný doktorát na Oxfordské univerzitě. - Poté, co se 20th Century Fox dostala díky výrobním nákladům na snímek Kleopatra do finančních potíží, uzavřel prezident společnosti Darryl F. Zanuck dočasně její hollywoodská studia. - Soudním rozhodnutím byl po čtyřech týdnech zrušen zákaz uvádění filmu Spojka. Po odeznění antikomunistických nálad se boj mezi americkými cenzory a jejich odpůrci soustředil především na téma sexu a drog. - Nejvyšší soud ve Washingtonu rozhodl, že produkční firmy nesmějí televizním společnostem vázat prodej divácky vděčných snímků (tzv. "block booking"). Podobná rozhodnutí padla i v oblasti distribuce. - Bývalé studio Hala Roache v Culver City přešlo do vlastnictví realitní firmy. Ve 20. a 30. letech zde vznikaly slavné filmy, mj. komedie s oblíbenou dvojicí Laurel a Hardy. - Nezávislí, politicky angažovaní filmoví tvůrci v USA se sdružovali v distribuční organizace představující alternativu ke komerčním firmám. Průkopníkem se stala Film Makers Cooperative a brzy ji následovali filmaři i v dalších státech. Nekomerční filmová scéna byla tak nejživější na celém světě. 1963 ve filmu - Francouzský režisér Jean Renoir dostal za své celoživotní dílo čestný doktorát na Kalifornské univerzitě v San Francisku. - Politická kampaň proti Pieru Paolu Pasolinimu vyvrcholila. Byl odsouzen ke čtyřem měsícům vězení za urážku. Podnětem byla epizoda Tvaroh v satirickém povídkovém filmu francouzských a italských režisérů Rogopag. - Americká Organizace na ochranu černošských občanských práv NAACP si stěžovala na diskriminaci v Hollywoodu: v údajně historicky věrohodném snímku Nejdelší den (1962) se neobjevil jediný černoch, přestože invaze se jich účastnilo více než 1500. Důvod k radosti měla NAACP 20. srpna, kdy byla uzavřena s velkými studii smlouva o minimální kvótě zaměstnaných černochů. - Premiérou snímku Sucho se v Rio de Janeiru poprvé představila na latinskoamerické filmové scéně nová brazilská škola Cinema novo. - Na stížnosti odborů ohledně natáčení amerických filmů v zahraničí odpovídal mluvčí produkčních firem Eric Johnson, že tomu kvůli nižším výrobním nákladům nelze zabránit. 1964 ve filmu - Studio Paramount prodal vysílací práva na své filmy televizní společnosti NBC za 60 miliónů dolarů. - Nový zákon na podporu kinematografie usnadnil v Dánsku výrobu umělecky náročnějších děl. Brzy následovaly i další země, např. Švédsko. Ve Francii byla kinematografie dotována už od 50. let. V Německu byly z fondů podporovány především zábavné snímky. - Producenti i kritici byli po skončení MFF (Cannes) v Berlíně rozhořčeni: Protože se v Německu právě diskutovalo o otevřenějších snímcích, byly filmy považované za amorální staženy z festivalového programu. Také festivalová porota se podle kritiků rozhodla ocenit neškodný průměr místo umělecky odvážnějších snímků. - Americký režisér Mel Brooks se v New Yorku oženil s herečkou Anne Bancroftovou, držitelkou ceny pro herečku na MFF v Cannes. Společně pak účinkovali v dalších jeho úspěšných filmech. - Ve Francii přišel do kin film, neúplná verze propagandistického snímku Leni Riefenstahlové "Přehlídka nádorů - Oslava krásy (1935)", která pojednává o olympijských hrách v Berlíně 1936; sekvence, v níchž je oslavován Hitler, byly vystřiženy. - Jean-Luc Godard musel ustoupit cenzuře a změnit tilul svého nového filmu na Vdaná žena, aby nezpochybnil instituci manželství. 1965 ve filmu - Glauber Rocha předložil svůj manifest Estetika hladu, stěžejní dokument sociálně angažovaného brazilského "cinema novo". - Národní francouzské filmové centrum zaznamenalo alarmující pokles návštěvnosti kin. Prodalo-li se v roce 1957 ještě 423 milióny vstupenek, roku 1964 to činilo už pouze 273 miliónů. Ve všech tradičních filmových zemích kromě Itále byla situace obdobná. - Provozovatelé kin ve Francii uspořádali akci "Kino zdarma", aby upozornili na neúměrné daňové zatížení a další vysoké náklady. - Režisér George Stevens hrozil žalobou společnosti Paramount, pokud by byl jeho snímek A Place in the Sun (1951) pro vysílání televizní stanice NBC sestříhán. Z obdobného důvodu se 30. listopadu soudil Otto Preminger: jeho film The Anatomy of A Murder (1959), který prodala Columbia chicagské televizní společnosti, byl přerušen 36 reklamními šoty. S rozvojem televize se však tyto pokusy o ochanu filmových tvůrců ukázaly jako neúčinné. - V nejdůležitějším francouzském filmovém časopisu té doby "Cahiers du Cinéma" došlo k intelektuální revoluci: teoretickou základnu mají propříště tvořit formalismus a lingvistika. Redaktoři se tak distancují od méně vědecké koncepce "autorského filmu" a předchozího vysokého hodnocení hollywoodských režisérů. Autorský film vystřídal měřítka konvenčního francouzského "kvalitativního kina" koncem 50. let, kdy pro časopis začali pracovat tvůrci "nové vlny" Francois Truffaut a Jean-Luc Godard. - V NDR začala kampaň proti snímkům kritizujícím současnost. Četná díla byla zakazována, veřejně napadána nebo se vůbec nevyráběla. K podobným represím docházelo v následujích letech i v téměř všech ostatních socialistických zemích. Nejtrvaleji byl poškozen rozvoj uměleckého filmu v Číně ("kulturní revoluce") a v ČSSR (konec pražského jara). 1966 ve filmu - Americká společnost MGM si nechala překopírovat své staré němé filmy na méně hořlavý acetátový materiál. - V Nashvillu, stát Tennessee (USA), byla zabavena kopie filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Provozovatel kina byl navíc zatčen na základě městské vyhlášky o boji proti obscénnosti. - Podle sdělení odborného časopisu Variety se tento rok natočilo z finančních důvodů v zahraničí 62 z 136 amerických filmů. - Hays-Production Code, cenzurní kodex americké kinematografie, se po letech 1956 a 1961 opět přizpůsobil změně etických hodnot. Od vzniku zvukového filmu kodex upravuje, co se nesmí ve filmu objevit - zpočátku určoval dokonce i maximální délku polibku. - Studia Paramountu byla prodána koncernu Gulf (and - upravit) Western. Hollywoodské společnosti už nebyly schopny nést samy rizika filmového podnikání. V příštích letech fúzovala řada dalších studií s koncerny působícími v jiném oboru nebo se studia dostávali do závislosti na bankách a jiných investorech. - Po protestech církve bylo ve Francii zakázáno uvedení psychologické studie Jacquesa Rivettea "Jeptiška". - Podle vzoru alternativních filmových tvůrců v New Yorku a jiných částech USA se také v Anglii organizovalo nezávislé zájmové sdružení London Film Makers"Co-op. 1967 ve filmu - United Artist oznámil nabídku k prodeji. Po uzavření obchodu přešel tato tradiční společnost do vlastnictví pojišťoven Trans-america. - Snímek Omara Khlifiho "El Fajir" byl prvním samostatně vyrobeným filmem v Tunisku. Jinak trh arabsky mluvených filmů ovládl Egypt, odkud také pochází světová hvězda Omar Sharif. Další snímky se produkují v Alžírsku. - Gloria Swansonová poprvé představila v USA rekonstruovanou verzi "Queen Kelly" Ericha von Stroheim. Také v Evropě se do té doby uváděla pouze zkrácená verze. - Svou činnost zahájil American Film Institute, vládou a filmovým průmyslem podporovaný ústav na zkoumání, katalogizaci a rozvoj amerického filmu. - Jako třetí hollywoodskou společnost odkoupila Warner Bros. velká firma: Warner Bros. tedy tvořil součást zábavního koncernu Seven Arts. - Herec Marcello Mastroianni obdržel vyznamenání Za zásluhy o rozvoj italské republiky. - Pařížské "Trois Luxembourg" bylo novou formou kina. Tzv. multisalles měly několik projekčních síní a postupem doby se prosazovaly i v mezinárodním měřítku. - Režisér Joseph von Sternberg a další tvůrci protestovali proti novému německému zákonu na podporu filmu, protože jako předchozí zákony podporoval výrobu triviálních komerčních snímků. Umělecký film naopak našel nový domov na minifestivalu v Hofu, jenž se brzy stal evropským centrem náročného filmu. 1968 ve filmu - Klasický snímek s Marlonem Brandem "Wild One" mohl být po patnácti letech uveden ve Velké Británii. Cenzura film zakázala z obavy, aby anglická mládež nenapodobovala mladistvé zločince, o nichž pojednává. - Ve Francii směl být uveden skandální film "V Peru umírají ptáci", třebaže Comission de kontrole du cinema jej doporučila zakázat. V Itálii bylo naopak jeho uvedení 29. listopadu 1968 zakázáno. - Na počátku horkého politického léta měla svou aféru také francouzská kinematografie. Filmové hvězdy a režiséři protestovali proti propuštění Henriho Langloise, zakladatele a ředitele státní pařížské filmotéky a jednoho z otců moderního evropského filmu. Langlois mohl nakonec dál zastávat úřad, i když s mnohem menšími dotacemi. - Newyorský filmový podnikatel Joseph Levin prodal za 40 miliónů dolarů svůj podnik Embassy Film, který se od roku 1960 úspěšně zabával distribucí hlavně zahraničních filmů. - Politizace francouzského filmy vyvrcholila v době studentských bouří. Po zahájení generální stávky svolali levicoví filmoví tvůrci "generální sněm", který měl radikálně demokratizovat filmové odvětví. Dne 17. a 18. května způsobili militantní diváci a přední filmové osobnosti, mj. režiséři Godard, Lelouch a Truffaut, přerušení MFF v Cannes. Přestože činnost četné radikální filmové skupiny měla silné duchovní a umělecké impulzy, neuskutečnila se jediná z považovaných reforem. - Poté, co jednotky armád Varšavské smlouvy rozdrtily "pražské jaro", nemohli mnozí čeští režiséři pokračovat v práci. Úspěšný režisér Miloš Forman, který právě pobýval v Paříži, posléze emigroval do Spojených států. - Robert Redford zřídil ekologický zemědělský a odpočinkový areál, který se nazývá Sundance podle postavy, kterou vytvořil ve filmu "Butch Cassidy a Sundance Kid". - Motion Pictures Association of America zavedl dobrovolnou sebekontrolu. Nové filmy jsou od té doby označovány určitými písmeny jako vhodné pro děti, mládež, mládež v doprovodu dospělých a dospělé. - Produkce italských filmů vzrostla ze 182 snímků (1965) na 254. Započítány byly i koprodukce s finanční účasti Itálie. Čtvrtinu filmů tvořily erotické komedie. 1969 ve filmu - Produkční společnost Jacquesa Tatiho ohlásila v Paříži po neúspěchu posledního filmu "Playtime (1968)" krach. - Kvůli "napadání občanské společnosti" ve francouzském filmu "Le Grabuge" vyloučil ředitel Darryl F. Zanuck tento snímek bývalého dokumentaristy Edouarda Luntze z distribuční sítě 20th Century Fox. - V Bostonu (USA) byl majitel kina odsouzen k šestiměsíčnímu vězení, protože i přes zákaz uvedl film Roberta Aldriche "The Killing of Sister George". Zákaz uvedení byl zrušen teprvé poté, co kritika Aldrichovo dílo zařadila mezi deset nejúspěšnějších filmů roku. - I přes rozsáhlá protiopatření sovětských úřadů měl ruský film "Andrej Rublev" mezinárodní premiéru na MFF v Cannes. Sovětská vláda zabránila jeho uvedení už vletech 1967 a 1968, načež byly na MFF v Benátkách bojkotovány všechny sovětské snímky. Po jediné projekci v Cannes byl film zakázán pro zahraničí na další čtyři roky. - Akcionáři sdružení vzniklého spojením firem Warner Bros. a Seven Arts na valné hromadě v New Yorku rozhodli o další fúzi s filmovým koncernem Kinney National Services. - Soud zamítl odvolání proti zákazu uvedení dokumentárního snímku Titticut Follies ve Spojených státech. Film byl natočen jako nonprofitní projekt v ústavu pro mentálně zaostalé zločince. - Herečka Sharon Tateová se spolu s přáteli stala obětí masakru. Krvavý zločin se udál v domě jejího snoubence, filmového režiséra Romana Polanského. Později odsouzenými pachateli byli členové jedné satanské sekty. - Rozhodnutím newyorského soudu nesměl obchodník Kirk Kerkorian proti vůli vedení nakupovat akcie filmové společnosti MGM. V pozadí soudního procesu byl boj různých zájmových skupin o kontrolní balík akcií, díky kterému by mohly změnit vedení firmy a rozhodovat o dalších fúzích. - Poprvé po 30 letech nebyly na MFF v Benátkách uděleny žádné ceny. Ředitel festivalu Ernest Laura se tím pokoušel soutěž demokratizovat. Pro nedostatek dotací však festival na několik let přerušil činnost a teprve v 80. letech prožil svou renesanci. 1970 ve filmu - Za vedení Ulricha Gregora, filmového kritika a historika, zahájilo provoz kino Arsenal. Angažovaný progam Přátel německé kinematografie byl znám za hranicemi Německa. - Americký filmový průmysl prožil jednu z největších krizí, která ho kdy postihla. Jenom v posledních pěti měsících propustila studia na 700 zaměstnanců. - Po 42 měsících se z programu berlínského kina Royal-Palast stáhl film Dr. Živago (1965). Za tu dobu film vydělal přes 7 miliónů DM. - Festival Berlinale byl předčasně ukončen. Podle zprávy jedné z tiskových agentur porota odmítla film "OK" Michaela Verhoevena s odůvodněním, že film nepřispívá k porozumění mezi národy (film ukazoval znásilňování a vraždění vietnamských dívek americkými vojáky). Protesty a bouřlivé diskuse vedly k předčasnému ukončení festivalu. - Podle analýzy, která byla předložena Bílému domu, zaujímaly USA první místo na světě v produkci pornografických snímků. Výroba v roce 1969 přestavovala 135 - 200 celovečerních filmů. Ze statistických údajů za rok 1970 o roční výrobě německých filmů vyplynulo: 42 (procento) tvořily pornografické filmy, 19 (procento) zaujímal nový německý film. 1971 ve filmu - Společnosti 20th Century Fox a Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) oznámily, že se nebudou fúzovat. Obě společnosti totiž bojovaly koncem šedesátých let s těžkými ztrátami. Společnost MGM začala na podzim roku 1970 dokonce prodávat pozemky, kulisy a kostýmy. - 15.4. 1971 herec C. Scott vyvolal skandál. Odmítl přijmout Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Generál Patton. - Peter Ariel, Hark Bohm, Uwe Brandner, Michael Fengler, Veith von Furstenberg, Florian Furtwangler, Hans Werner Geissendorfen, Peter Lilienthal, Hans Noever, Thomas Schamoni, Laurenz Straub, Volker Vogeler a Wim Wenders založili Filmverlag der Autoren. Sami řídili výrobu a distribuci svých filmů, protože distribuční firmy o "nový německý film" neměly zájem. - Filmový festival v Cannes oslavil pětadvacáté výročí svého trvání. Poprvé se zde proto udělují dvě zvlaštní ceny. - William Gosset vystřídal ve správní radě společnosti 20th Century Fox dosavadního prezidenta Richarda D. Zanucka. Téměr 40(procento) akcionářů vyslovilo Zanuckovi, který byl koncem roku 1970 propuštěn, nedůvěru. Důvody byly vysoký deficit (Zanuck se zmínil o sumě 65 miliónů za rok 1970), jakož i obava, že studio díky filmům, jako jsou např. Blumen ohne Duft, Beyond the Valley of the Dolls známého autora sex-filmů Russe Meyera, mohlo utrpět na vážnosti. - Po předchozím přerušení Berlinale organizovali Přátelé německé kinematografie novou soutěž - 1. mezinárodní fórum mezinárodního filmu. - Richard D. Zanuck, bývalý prezident společnosti 20th Century Fox, a David Brown, bývalý viceprezident, žalovali filmovou společnost pro "neoprávněné propuštění". Žádali 14,5, resp. 7,7 miliónů dolarů odškodného. - Přes mohutné protesty majitelů komerčních kin se ve Frankfurtu otevřel první komunální biograf. Na programu byl retrospektivní série filmů s Busterem Keatonem. 1972 ve filmu - Nejslavnější kino Francie, Gaumont-Palace, zavřelo své brány. V kině, které bylo otevřeno v roce 1911, bylo 2800 míst a největší promítací plátno v Evropě. - Charles Chaplin obdržel krátce před svými 83. narozeninami čestného Oscara. Předtím získal tento slavný komik a producent Oscara v roce 1929. - 26.6. 1972 měl premiéru film Christiana Ziewera "Liebe Mutter, mir geht es gut" v programu Forum na berlínském filmovém festivalu. Byl prvním v řadě "dělnických filmů", které charakterizovaly východoněmeckou kinematografii 70. let. - Po propuštění z 20th Century Fox opustil Richard Zanuck o osm měsíců později i vedení firmy Warner Bros., se kterou spolupracoval. Společně s Davidem Brownem, bývalým viceprezidentem společnosti Fox, založili vlastní producentskou společnost Zanuck-Brown Company. - Herečka Jane Fondová odjela do Hanoje. Tam zahájila kampaň proti Nixonově politice ve Vietnamu a jeho republikánské vládě. Jejím postojem bylo šokováno mnoho Američanů, z nichž někteří ji obviňovali dokonce z velezrady. - Pasiliniho snímek "I racconti di Cantenbury" byl v Itálii pro svůj pohoršlivý, frivolní obsah zakázán. - Americká společnost Warner Brothers Pictures Inc. fúzovala s firmou Kenney Services a společně tak vytvořily jeden z největších koncernů zábavního průmyslu na světě. Společnost, která vznikla z této fúze, nesla název Warner Communications Inc. a jejich 6590 zaměstnanců působilo ve všech médiích. 1973 ve filmu - Při udělování Oscarů vypukl skandál: Marlon Brando, který měl obdržet cenu za "Kmotra", odmítl cenu přijmout. Na pódium poslal místo sebe mladou indiánku, která zdůvodnila jeho odmítnutí ceny falešným obrazem indiánů ve filmu a televizi. - Pět měsíců před jeho smrtí propůjčil Johnu Fordovi Americký filmový institut Cenu za celoživotní dílo. - Enno Patalas, renomovaný filmový publicista (filmový kritik), se stal vedoucím mnichovského Filmového muzea. Jeho retrospektivní snahy a úsilí o rekonstrukce německých filmových klasických děl získaly jemu i muzeu mezinárodní prestiž. - Walt-Disney-Production oslavilo padesáté výročí kresleného filmu. Mickey Mouse, nejslavnější postava této firmy, spatřil světlo světlo světa v roce 1927. - V NDR poprvé vyšel nejdůležitější filmový časopis Film und Fernsehen. - V Americe měl premiéru film "Král v New Yorku" Charlese Chaplina. Uvedení filmu, který se v evropských kinech objevil již v roce 1957, do americké distribuce bránil Chaplin až do doby, kdy po triumfálním přijetí při udělování Oscara v roce 1972 došlo k jeho usmířením s Hollywoodem. 1974 ve filmu - Herec Mario Dorf získal cenu Ernesta Lubitsche za rok 1974. - Filmová společnost Wildwood Productions, kterou vlastnil Robert Redford, si za 450 000 dolarů zajistila autorská práva na knihu reportérů Carla Bernsteina a Boba Woodwarda o aféře Watergate. O dva roky později podle ní vznikl úspěšný film "Všichni prezidentovi muži". - Americký satirický magazín The Harvard Lampoon propůjčil Barbaře Streisandové cenu za nejhorší herecký výkon roku 1973 za roli ve filmu "Takoví jsme byli". - Ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové? by jako rozhádaný manželský pár málem zbourali svět. Roku 1974 manželství Taylorová/Burton ale končí i v osobním životě. Po svatbě v roce 1964 byli považováni za vzorový filmový pár. V říjnu 1975 se brali podruhé: o půl roku později ohlásili další termín rozvodu. - Po čtrnácti letech se opět uděluje nejvyšší západoněmecká filmová cena. Zlatá miska, dotovaná 500 000 DM, je propůjčena Maximilianu Schellovi za film Chodec. Dílo pojednává o velkoprůmyslníkovi a zároveň bývalém nacistovi, kterého aktuální události nutí vypořádat se se svým svědomím. - V Berlíně vyšlo první vydání časopisu Frauen und Film. - V Los Angeles se dostal do kin katastrofický film Zemětřesení. S ním se představila nová zvuková technologie. Pomocí "sensurround" zaznívaly téměr neslyšitelné ruchy, jajich kmitočet mohl divák vnímat celým tělem. 1975 ve filmu - Britská královna Alžběta II. povýšila 86letého Charlie Chaplina do rytířského stavu. - Francouzská vláda předložila návrh zákona o zrušení filmové cenzury, který podpořil prezident Valéry Giscard d"Estaing. Protože filmy, jež "porušovaly lidská práva nebo k porušení vybízely", byly z nové úpravy vyňaty, pokládali mnozí Francouzi tuto "liberalizaci" za frašku. - Georges Cravenne oznámil založení francouzské filmové ceny "César", jež vděčí za svůj název tvůrci sošky sochaři Césarovi. Kategoriemi a způsobem udělování je obdobou amerického Oscara. Dne 3. dubna 1976 byly poprvé předány každoroční ceny. - Z jistého římského studia zcizili neznámí pachatelé 86 filmových kotoučů, mezi nimichž byla mnohá díla italského režiséra Federica Felliniho. - Francouzský parlament schválil zákon, jímž byla se začátkem příštího roku uvalena zvláštní daň na pornografické filmy. Tím poplynuly do státní poklany sto miliónů franků. - Herci Elizabeth Taylorová a Richard Burton uzavřeli druhý sňatek. Rozvedli se o půl roku později. 1976 ve filmu - Stuttgartské státní zastupitelství dalo v několika německých městech zkonfiskovat "Saló e le 120 giorni de Sodoma" Piera Paola Pasoliniho pro "předvádění sadistických perverzit". - Francis Ford Coppola natáčel na Filipínách se svolením diktátora Marcose s příslušníky jeho armády bojové scény pro svůj film Apocalypse Now. - V Paříži byla poprvé udělena filmová cena César. - Po neshodech s daňovými úřady opustil Ingmar Bergman Švédsko a odjel do Spolkové republiky Německo, kde pracoval jako režisér v Residenztheater v Mnichově. - V USA se konala premiéra prvního koprodukčního americko-ruského filmu Modrý pták, romantické pohádky v režii George Cukora. - MFF Cannes opustila izraelská delegace na protest proti antisemitským pasážím ve filmu "Schatten der Engel" Daniela Schmida, zfilmované kontroverzní Fassbinderovy hry "Smetí, město a smrt". - Režisér Robert Altman žádal vedení MFF Berlín, aby nezařazovalo do soutěže jeho film Buffalo Bill a Indiáni, protože neakceptovala verzi, kterou pro Evropu sestříhal Dino De Laurentiis. Přesto byl film vyznamenán Zlatým medvědem. - Monumentální epos "Novecento" Bernarda Bertolucciho byl v Itálii zakázán, protože jistý ředitel knihovny ze Salerna označil film za pornografický. Zákon ještě z časů Mussoliniho dovolil každému občanovi vznést požadavek na zákaz filmu. - V Postupimi bylo zřízeno filmové muzeum, kam byl umístěn i filmový archiv NDR. 1977 ve filmu - Mnichovské státní zastupitelství zkonfiskovalo film "Andy Warhol"s Bad" pro údajnou oslavu násilí. - Americká herečka Bette Davisová byla jako první žena vyznamenána cenou Amerického filmového institutu za celoživotní přínos filmovému umění (Life Achievement Award). - Režisér Roman Polański byl v Kalifornii obviněn ze sexuálního styku s třináctiletou dívkou. V srpnu přiznal vinu, ale před vynesením rozsudku odjel do Francie. - V Mnichově poprvé proběhly Mnichovské filmové dny. - Filmová společnost Constantin přes úspěch snímku "Železný kříž" ohlásila úpadek. S podporou jistého továrníka byla brzy nato založena Neue Constantin, jejím ředitelem se stal Bernd Eichunger. - Španělská vláda zrušila cenzuru a dovolila volný dovoz filmů. 1978 ve filmu - Spolkový tribunál rozhodl, že film "Ai no corrida" není pornografický a uvolnil jej k promítání v NSR. - Britský filmový institut označil v Německu diskutovaný film "Hitler - ein Film aus Deutschland" za "nejoriginálnější a nejfantastičtější film roku". - 50. udílení Oscarů oslavily v Los Angeles staré i nové hollywoodské hvězdy. Woody Allen, nostitel hlavní ceny, který se nikdy netajil svým pohrdlivým míněním o hollywoodských filmových cenách, se k předávání nedostavil. - Werner Herzog, Volker Schlondorff a někteří další němečtí filmaři vytvořili před jedním mnichovských kinem lidský řetězec; protestovali proti tomu, že italský film "Padre padrone" nepřišel před uvedením v televizi do kin. - Postavička Walta Disneye Mickey Mouse oslavil 50. narozeniny. Byla první postava kresleného filmu, která obdržela v Hollywoodu hvězdu na "chodníku slávy". 1979 ve filmu - V rámci čínsko-americké kulturní dohody byl film Charlese Chaplina "Moderní doba (1936)" uveden jako první americký film v Čínské lidové republice. - FBI zahájila rozsáhlé vyšetřování ve věci ilegálního kopírování a rozšiřování filmů. Filmoví piráti způsobili škodu ve výši 800 miliónů dolarů ročně. - Na protest proti "vietnamskému" filmu "Lovec jelenů" Michaela Cimina, který byl uváděn na Berlinale mimo soutěž, stáhlo SSSR své příspěvky. Ostatní socialistické státy kromě Rumunska následovaly sovětský příklad. - American Film Institute vyznamenal Alfreda Hitchcocka za jeho celoživotní dílo Cenou za celkový přínos filmovému umění. - U příležitosti udílení Oscarů obvinila Jane Fondová režiséra Michaela Cimina, že jeho film "Lovec jelenů" je rasistickou interpretací vietnamské války. - Náboženské skupiny v mnoha městech Spojených států odsuzovaly uvedení britského filmu společnosti Monty Python "Život Briana", jehož "blasfemické" pojetí se podle jejich mínění dotýkalo náboženského cítění věřících. - Na hamburském filmovém festivalu, jehož se účastnilo 43 německých režisérů, vydali filmoví tvůrci Hamburskou deklaraci, v níž protestovali proti ovlivňování filmové tvorby grémii a televizními institucemi. 1980 ve filmu - Goethův institut a Export-Union se dohodly na spolupráci, jejímž cílem bylo sladit kulturní náročnost a komerční úspěch. - V Hamburku proběhla první Mezinárodní filmová burza. - Na filmovém festivalu v Benátkách se představil čtrnáctidílný film Rainera Wernera Fassbindera "Berlin - Alexanderplatz". - Film "Nebeská brána" Michaela Cinima se stal největším propadákem produkční společnosti United Artists. Diváci měli možnost vidět jen značně zkrácenou verzi filmu. - Režisér Steven Spielberg představil další verzi svéhé filmu "Blízká setkání třetího druhu", v němž kombinoval dosud nepoužitý materiál s novými záběry. - Půjčovní firma Atlas film převzala nevýdělečné rozšířování televizního seriálu "Holocaust". 1981 ve filmu - Výsledky průzkumu o vlivu médií potvrdily, že kino patří k nejoblíběnějším místům schůzek mladých lidí. Téměř 80 (procent) všech návštěvníků kin patřilo do věkové skupiny mezi 12 a 30 lety. - Vzhledem k atentátu na prezidenta USA Ronalda Reagana bylo vyhlašování cen Akademie odloženo o jeden den. - Teprve měsíc po premiéře v evropských kinech byl uveden "Superman II" filmové společnosti Major Companies v USA; ditributoři pokládali měsíc červen za zvlášť vhodný k uvádění filmů do kin. A skutečně, Superman II vydělal za jediný víkend 14,1 miliónů dolarů. - Po uvedení filmu Ponorka napsal autor stejnojmenné románové předlohy Lothar-Gunther Buchheim několik článků, v nichž se kriticky vyjádřil k filmové realizaci svého díla. - S pomocí nákladné techniky - širokoúhlého formátu Panavision a se zvukem Dolby-Stereo - natočil německý režisér Adolf Winkelmann svůj nový film "Jede Menge Kohle". - Po nárůstu návštěvnosti v západoněmeckých kinech na 144 miliónů (1980) tento počet od roku 1981 klesal. 1982 ve filmu - Film Wolfganga Patersena "Das Boot" se promítal s velkým úspěchem i v amerických kinech a za pouhých sedm měsíců po uvedení vydělal přes 500 miliónů dolarů. - Turecký exilový filmař Yilmaz Guney obdržel Zlatou palmu v Cannes za film "Cesta". Dílo vznikalo za přísných bezpečnostních opatření a v maximální tajnosti, protože režisér byl ve své vlastni svého času vězněn a film dokončil v zahraničí po útěku z vězeňské dovolené. V nepřítomnosti byl opět odsouzen k více než sedmi letům vězení. - Benátky, nejstarší filmový festival na světě, oslavil své padesáté výročí. Zahájen byl 6. srpna 1932 uvedením filmu "Fantom Londýna" režiséra Roubena Mamouliana - V pařížském kině Rex začal 12. festival fantastických filmů (trvající do 20.11.) - Režisér Maximilian Schell natočil film o slavné herečce Marlene Dietrichové. Tato mezinárodní koprodukce Spolkové republiky Německo, Francie a ČSSR byla uvedena do kin v roce 1983 pod názvem "Marlene". 1983 ve filmu - Retrospektivní filmy Berlínského filmového festivalu připomínaly herečky a herce, kteří před padesáti lety, v roce, kdy se moci chopili nacionální socialisté, emigrovali před nelidským režimem do ciziny. - Velký úspěch festivalu fantastického filmu přiměl pořadatele, aby výběr uvedených filmů představili v německých kinech, kde se díla setkala se značným ohlasem diváků. - Současně se zahájením filmového festivalu v Cannes byl otevřen nově vybudovaný "Palais de festival et de congres", určený k pořádání budoucích festivalových přehlídek. - Ve španělském Gijonu se již po jedenadvacáté konal festival filmů pro děti a mládež (do 8.7. 1983), kde se mohly uplatnit především snímky brazilské produkce. - Dosavadní ředitel filmového festivalu v Benátkách režisér Carlo Lizzani byl ve své funkci vystřídán novinářem Gianem Luigim Rondim. - Režisér Walter Hilly použil pro svůj film "Streets of Fire" nový negativ Kodak 5293, který vynikal mimořádnou citlivostí na světlo. Díky této inovaci bylo při nočním natáčení možné použít nepřímého osvětlení, což mělo bezprostřední vliv na estetickou kvalitu obrazu. - Taneční film "Flashdance" si překvapivě rychle získal přízeň diváků. S dosavadními tržbami v hodnotě 1,7 miliónů sesadil z vedoucí příčky celoročního žebříčku snímek "Ghándí". 1984 ve filmu - V rámci mezinárodního berlínského festivalu se konala retrospektivní přehlídka filmů Ernsta Lubitsche z let 1916-1933. Na program přehlídky byly zařazeny všechny jeho americké a německé filmy, které se zachovaly. - Nově otevřené Německé filmové muzeum ve Frankfurtu na Mohanem nabídlo filmovým pracovníkům i široké veřejnosti bohatý výběr materiálu z historie filmu. Muzeum se svou široce koncipovanou nabídkou zamýšlelo odlišit se od podobných institucí v jiných zemích. - V mnoha kinech probíhalo vzpomínkové představení věnovaná památce herce Emila Janningse, který by 23. 7. 1984 oslavil sté narozeniny. Jannings byl první herec, kterého Hollywood poctil Oscarem. - Kritika i odborné publikum bylo zklamáno pouze průměrnou kvalitou filmů uváděných na MFF v Benátkách. Nabídku přitom z velké části tvořily filmy televizní produkce. - Ve Welsu skončily první Rakouské filmové dny. Během pěti dnů zde bylo uvedeno zhruba dvě stě filmů. - Filmoví distributoři konstatovali, že na německém filmovém trhu stále převládá americká produkce. Na tyto filmy, které zhlédlo 13,16 miliónů diváků, připadlo 62,8 (procent) celkového trhu; na druhém místě se umístily německé filmy s 18,1 (procent). Na situaci nic neměnilo ani úspěch německého "Nekonečného příběhu", který zhlédly 4 milióny diváků. 1985 ve filmu - Na sympoziu v Los Angeles diskutovali odborníci o významu děstské filmu. Americký filmový, televizní a videoprůmysl uznal děti za jednu z nejdůležitějších cílových skupin, ve veřejnoprávní televizi tvořila produkce pro nejmenší diváky přibližně 30 (procent) vysílacího času. - Velká americká studia vykazovala nejnižší zisky za poslední roky. Se 160 milióny dolarů zůstávaly letní výsledky dokonce ještě za rekordně neúspěšným předchozím rokem. Ze 40 filmů jen 12 vydělalo více, než činily jejich náklady, nejúspěšnějším filmem byl Rambo II, který utržil zhruba 145 miliónů dolarů. - Firma Canon koupila od francouzské produkční společnosti Gaumont 30 kin v Itálii. Poté hodlala tento koncern získat další kina i ve Spolkové republice Německo. - Herbert Edward Turn, který dosáhl v mezinárodním filmovém obchodě velkých úspěchů, hodlal s 1,5 miliardy doalrů vstoupit do MGM/UA. - Americký režisér a herec Woody Allen uzavřel se společností Orion Pictures novou smlouvu na tři filmy. Stanovil si podmínku, že se tyto filmy nebou promítat v Jihoafrické republice (kvůli její politice apartheidu). 1986 ve filmu - Zakoupením produkční a distribuční společnosti Screen Entertainment získala americká firma Canton rozhodující podíl na britském filmovém trhu. Do svých rukou dostala 269 kin, což představovalo 40 (procent) všech anglických kin, dále studia a práva na více než 2000 filmů. - V německých kinech se promítal film Johannesa Schaafa "Momo". Zatímco kritika se ke snímku stavěla spíše odmítavě, autor literární předlohy Michael Ende byl s filmovou podobou svého díla spokojen - na rozdíl od adaptace jiné jeho knihy, "Nekonečný příběh". Pro jedenáctiletou představitelku titulní postavy Radost Bokelovou se "Momo" stala startem k televizní a filmové kariéře. - Pracovníci Filmového archivu Cinématheque Francaise se rozhodli rekonstruovat jeden z nedokončených filmů Orsona Wellese. Jednalo se o snímek "Don Quixote" z roku 1957, který byl natáčen ve Španělsku a Mexiku. V roce 1986 bylo objeveno mnoho metrů natočeného materiálu a v témže roce byl prezidentem jednoho z nejvýznamějších francouzských filmových archivů jmenován režisér Constantin Costa-Gavras. - Film Romana Polanského "Pirates" přišel do kin ve zkrácené verzi (o 26 minut). Distribuční společnost se chtěla novou podobou snímku, trvajícího nakonec jen 98 minut, vyhnout možnému komerčnímu neúspěchu. 1987 ve filmu - V Hollywoodu začaly oslavy 100. výročí založení filmové metropole. - Proces perestrojky zasáhl i do oblasti filmu. Na 37. MFF v Berlíně byla uveden řada "trezorových" filmů, které byly po léta cenzurou zakázány. Dva z těchto snímků - "Skorbnoje besčuvstvije (1986)" a "Téma (1979)" - byly promítány v rámci soutěže. - V Universal City v Los Angeles byl otevřen největší komplex kin na světě. Byl vybudován nákladem 16 milionů dolarů a se svými 5940 místy předstihl dosud největší Radio City Music Hall v New Yorku s 5874 místy. - Taneční film "Hříšný tanec" vyvolal u mládeže mnoha zemí doslova horečku "mamba" a také vlnu řady podobných filmů. - Velké filmové společnosti oznámily v New Yorku své ztráty po krachu na burze v polovině října. Akcie studií klesly asi o 20 (procent), největší ztráty zaznamenal TriStar s 39 (procent). - Americký filmový průmysl vyčíslil svůj obrat v prodeji a půjčování videokazet na 4,4 miliardy dolarů. Video tak vydělalo téměř dvakrát tolik než filmová distribuce. 1988 ve filmu - Film Bernarda Bertolucciho "Poslední císař" měl úspěšnou premiéru v Japonsku. Distributoři se do poslední chvíle obávali, aby scéna masakru v Nankingu, který zavinili japonští vojáci v roce 1937, nestála v cestě kladnému přijetí filmu. - V Jihoafrické republice zabavila policie několik hodin po premiéře kopie filmu Richarda Attenborougha "Volání svobody", který vypráví o zavražděném jihoafrickém obránci občanských práv Steve Bikovi. Důvodem byla potřeba "uchránit veřejnost před možnými výtržnostmi, které by film mohl vyprovokovat". - Soukromá bezpečnostní služba zajišťovala newyorský Ziegfeld Theatre během americké premiéry filmu Martina Scorseseho "Poslední pokušení Ježíše Krista". Proti uvedení filmu proběhly demonstrace v sedmi amerických městech. Snímek už předem vyvolával na celém světe spory o možném omezování umělecké svobody s ohledem na náboženské nebo etické cítění.V Paříži francouzští katolíci podpálili při premiéře snímku kino. - Autobiografie herce Kirka Douglase "Hadrářův syn" se umístila na pátém místě amerického žebříčku bestsellerů. - V berlínském Theather des Westens byly poprvé slavnostně uděleny Evropské filmové ceny Felix, které se měly stát kontinentálním protějškem amerického Oscara. - Americký filmový průmysl uzavřel rok s tržbami téměř 4,4 miliardy dolarů. Přestože dále pokračoval pokles návštěvnosti (o 2 procenta), znamenalo to na základě zvýšené ceny vstupenek vzestup o téměř 3 (procento) oproti rekordu roku 1987. 1989 ve filmu - Sté výročí narození anglického herce, režiséra a producenta Charlieho Chaplina (zemřel 25.12. 1977) bylo na celém světě oslaveno přehlídkami jeho filmů a výstavami jeho děl. - Během mezinárodního filmového festivalu v Cannes byl znovu uveden slavný snímek Davida Leana "Lawrence z Arábie". Kritika i diváci byli i touto verzí, kterou v roce 1988 zrekonstruoval Robert A. Harris, fascinováni. Celých 27 let totiž diváci sledovali snímek o 35 minut kratší. - Více než 40 miliónů dolarů na tržbách získal v USA během prvního víkendu filmu "Batman" - což byl dlouho rekordní výsledek. Dokonalá reklamní kampaň a prodej zboží s motivy netopýřího muže učinkovaly tak, že se ve Spojených státech začalo mluvit o "batmanii". Film se s konečnou tržbou přes 250 miliónů dolarů (při výrobních nákladech 42 miliónů dolarů) stal třetím nejúspěšnějším snímkem všech dob. - Roční příjmy amerického filmového průmyslu překročily v roce 1989 poprvé hranici 5 miliard dolarů. 1990 ve filmu - 40. mezinárodní filmový festival v Berlíně se poprvé konal v obou částech města. Velký zájem vyvolaly východoněmecké filmy z 60. let, které byly dlouho dobu zakázané (např. "Spur der Staine"), ale i "Coming Out" Heinera Carowa. - Japonský režisér Akira Kurosawa získal v Hollywoodu čestného Oscara za celoživotní dílo. - Nový rekord v tržbách zaznamenali v amerických kinech "Želví nindžové", jejichž uvedení rozpoutalo v USA doslova "želví horečku". - "Robin Hood" Johna Irvina se promítal dříve v televizi než v kinech. Současně totiž vznikal ještě jeden film o Robinu Hoodovi a obě produkční společnosti (20th Century Fox a Morgan Creek) soupeřily o první uvedení svého filmu. - Udělení Zlaté palmy filmu Davida Linche "Zběsilost v srdci" rozdělilo diváky i novináře na dva tábory. Mnozí kritikové (a např. i většina církevních institucí) vytýkala filmu nepokrytou prezentaci perverze a násilí. - V USA nedošlo k očekávaném rekordu na tržbách čtyř velkých filmů: vytoužené "šílené léto" se k velkému zklamání velkých studií nekonalo. - V amerických kinech měl premiéru film Chrise Columbuse "Sám doma", který se s tržbami 213 miliónů dolarů stal jednou z nejúspěšnějších komedií všech dob. 1991 ve filmu - Jeffrey Katzenberg, šéf společnosti Walta Disneye, vydal prohlášení, které brzy vzbudilo obecnou senzaci. Jako představitel jedné z největších a nejúspěšnějších společností v něm vyzýval jak vlastní studio, tak i další významná hollywoodská studia k omezení stále stoupajících nákladů na film, které se pak stávaly neúměrně drahými, a tudíž neziskovými. - V Praze založil vydavatel Ronald Schur filmové nakladatelství CINEMA. 7. května vyšlo v nákladu 55 000 výtisků první číslo filmového měsíčníku Cinema. Do konce roku se prodalo více než půl miliónů časopisů. - Produkční společnost Orion ohlásila bankrot. Dluhy firmy, která se kvůli snížení nákladů v září přesunula z New Yorku do Los Angeles, dosáhly výše 500 miliónů dolarů. Přes takové úspěchy, jako byly Tanec s vlky nebo Mlčení jehňátek, klesly akcie Orionu během pouhých dvou let z 15,25 na 1,25 dolaru. - V mnoha německých městech - Bochumu, Gelsenkirchenu a Kolíně - byly otevřeny multiplexy, filmové paláce s nejmodernějšími kinosály a komplexním zázemím. Za gigantickým projektem v Bochumu stála americká společnost United Cinemas International (UCI), která byla založena firmami Paramount Communications, MCA Inc. a United Artists. Multiplexy v Gelsenkirchenu a Kolíně financovalo Constantin Warner Kino GmbH, firma, která pracuje pro největší mediální koncern na světě, Time Warner, a mnichovský Constantin Kino-Holding. 1992 ve filmu - V Los Angeles získal Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film snímek režisérky Agnieszky Hollandové "Europa, Europa". Producent Artur Brauner otevřeně kritizoval německou výběrovou komisi za to, že nezvolila tento film pro nominaci na Oscara. - Oscara za nejlepší film poprvé získal horor. "Mlčení jehňátek" Jonathana Demmeho byl také teprve třetím filmem v celé historii udílení této prestižní ceny, který zvítězil ve všech pěti nejdůležitějších kategoriích - film, režie, scénář, mužský herecký výkon, ženský herecký výkon. Podobný triumf zaznamenal dříve jen Caprův film "Stalo se jedné noci" a Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem". - Francouzský koncern Générale des Eaux (CGE) přebralo studio DEFA v Berlíně-Babelsbergu, které bylo s rozlohou 432 000 m2 největším filmovým studiem v Evropě. Celou společnost později v roce 1998 přebral francouzský koncern Vivendi. - V Berlíně byla propůjčena Spolková filmová cena snímku Helmuta Dietla "Schtonk", vyprávějící o skandálu kolem uveřejnění zfalšovaných Hitlerových deníků. - V Mnichově byl poprvé promítán šestadvacetihodinový cyklus Edgara Reitze "Die zweite Heimat" o životě hudebníka Hermanna Simona. - Před 75 lety byl založen německý filmový koncern UFA. 1993 ve filmu - Po čtyřiceti letech byl v Číně zrušen státní monopol filmové výroby a obchodu. I v jiných oblastech se Čína přiblížila mezinárodnímu standardu: ještě v tomto desetiletí měla být dokončena výstavba filmového produkčního centra. - Po úspěšné produkční společnosti Merchant/Ivory, která 32 let vyráběla nezávislé filmy, zakoupila Disneyova skupina nejsilnější nezávislou distribuční společnost MIRAMAX. Disneymu tedy patřily vedle Buena Vista Pictures, Touchstone a Hollywood Pictures dvě další velmi úspěšné společnosti. - Ameriku zasáhla mánie dinosaurů: "Jurský park" Stevena Spielbergra překonal svým úspěchem všechny ostatní filmy. Už první víkend po americké premiéře vytvořil rekord - s tržbami 47 miliónů dolarů se dostal na první místo před filmem "Batman se vrací" z roku 1992. Triumfální tažení pokračovalo a postupně obsáhlo celý svět. "Jurský park" utržil do poloviny roku 1994 celosvětově přes 900 miliónů dolarů. - Americká společnost (kabelová televize) Viacom Inc. převzala za 8,2 miliardy dolarů Paramount Communications Inc. s Paramount Pictures, posledním nezávislým hollywoodským studiem. Po společnostech Time Warner, News, Bertelsmann a Disney vznikl tímto sloučením pátý největší mediální koncern na světě. K Paramountu patří vedle studia a televizního kanálu mimo jiné i nakladatelství, sportovní kluby a Madison Square Garden v New Yorku. 1994 ve filmu - V pražské Lucerně se poprvé udělovaly české výroční filmové ceny - Český lev. Organizátorem a autorem celé myšlenky byla agentura Vachler Art Company (VAC). Vůbec prvním, kdo Českého lva získal, byl režisér František Vláčil za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. - Udělení Zlaté palmy na MFF v Cannes 1994 filmu "Pulp Fiction - historky podsvětí" režiséra a scénáristy Quentina Tarantina vyvolalo skandál a bouřlivé diskuse na téma "kam až jsem to došli". Prapor spravedlivého rozhořčení třímal v ruce především francouzský tisk. - Po pouhých 47 dnech promítání předstihl "Lví král" s 217,4 miliónů dolarů tržeb (v USA a Kanadě) "Aladina" a stal se do roku 2003 (kdy ho předstihl film "Hledá se Nemo") nejúspěšnějším filmem všech dob. Celosvětově se v roce 1994 obsadil ve filmovém žebříčku druhé místo (za snímkem "Forrest Gump"). - Tři nejmocnější muži Hollywoodu - Steven Spielberg, David Geffen a Jeffrey Katzenberg - založili novou produkční společnost DreamWorks, která se vedle filmové výroby věnuje také populární hudbě a interaktivní počítačové zábavě. 1995 ve filmu - V pražské Lucerně byly již podruhé vyhlášeny české výroční filmové ceny Český lev. Nejvíce jich získal snímek "Díky za každé nové ráno" (nejlepší film, režie, scénářa a ženský herecký výkon v hlavní roli). Plyšového lva za nejhorší film roku získal "Ještě větší blbec, než jsme doufali". - Šéf kanadského gigantu Seagram (alkoholické nápoje) Edgar Bronfman, ml. koupil od japonského elektronického koncernu Matsushita 80 (procent) společnosti MCA, jejíž součástí je i studio Universal. Cena byl vyčíslena na 5 miliard 700 miliónů dolarů. Po 22 letech tak z MCA odešel osvědčený vedoucí tandem Lew Wasserman - Sid Sheinberg, které nahradily Bronfman a Ron Meyer (jenž přešel z Ovitzovy CAA). - Vznikla Česká filmová a televizní akademie. Zakládající schůzky se zúčastnili Jan Bernard, Karel Černý, Jaromil Jireš, Václav Marhoul, Ivo Mathé, Jiří Menzel, Miroslav Ondříček, Theodor Pištěk, Zdeněk Svěrák, Petr Valcher, František Vláčil a po telefonu i Miloš Forman. Čestným prezidentem byl později zvolen Vláčil, předsedou představenstva Ondříček. - Zahájil se 1. ročník pražského mezinárodního filmového festivalu Zlatý Golem, 30.6. pak 30. ročník MFF v Karlových Varech. Oba festivaly dlouho soupeřily o prestižní kategorii A, kterou pro rok 1995 nakonec získal Zlatý Golem. - Do kin přišel třetí díl zfilmovaného komiksu "Batman navždy". Snímek Joela Schumachera získal na tržbách během prvního víkendu po premiéře jen v USA a Kanadě 52 784 433 dolarů, čímž překonal dosavadní prvenství "Jurského parku" (48,5 miliónů). - Walt Disney Company oznámila svůj úmysl koupit za 19 miliard dolarů největší americkou televizní společnost Capital Cities/ABC. Února roku 1996 vznikl jeden z největších mediálních a zábavních koncernů na světě. - 28. 12. uplynulo přesně 100 let od první veřejné projekce snímků před platícím obecenstvem, natočeným kinematografem bratří Lumiérů. Představení v Indickém salónku Grand Café na bulváru Kapucínů je pokládáno za oficiální počátek dějin filmu. John Ford Biografie John Ford se narodil 1. února 1895 jako nejmladší z 11 dětí. Své rodné jméno Sean Aloysius O"Fearna změnil nejprve na Jacka, později na Johna Forda, a to poté, co jeho starší bratr Francis přijal jméno Ford (podle alžbětisnkého básníka Johna Forda). Prostřednictvím staršího bratra Francise se roku 1914 dostal k filmu. V roce 1917 inscenoval svůj první film "The Tornado". Ve stejném roce následovalo osm dalších, v nich většinou hraje hlavní roli westernová hvězda Harry Carey. Filmem "Ocelový oř" se roku 1924 prosadil. Historická fakta výstavby prvního železničního spojení mezi americkým východním a západním pobřežím Ford dalekosáhle ignoruje a vypráví zde milostný příběh, který předjímá mnoho prvků z jeho pozdějších westernů. To se týkalo především využití krajiny jako dramatického prvku. "Ocelový oř" se nenátačel ve studiu, ale na původních místech. Western se stal jeho ústředním žánrem, který podstatně ovlivnil svými dalšími filmy jako "Přepadení (1939)", jezdeckou trilogii "Fort Apache (1948)"; "Měla žlutou stužku (1949)", "Rio Grande (1950)", "Stopaři (1956)" a "Podzim Cheyennů (1964)". Jeho filmy o Irsku patří k nejmelancholičtějším pracím tohoto režiséra irského původu. "Denunciant (1935)" o zrádci v irském boji za nezávislost nebo "Tichý muž" (1952)", jeho jediný milostný film, zaujímá v díle tohoto režiséra zvláštní místo a patří k jeho nejkrásnějším filmům. V roce 1966 režíroval svůj poslední hraný film "Sedm žen". Na festivalu v Benátkách byl v roce 1971 vynamenán za celoživotní dílo (přes 120 filmů, z nich asi polovina byly westerny). Při této příležitosti byl uveden dokumentární film Petera Bogdanoviche "Režíroval John Ford". Umřel 31. srpna 1973 v Palm Desert v Kalifornii. Zajímavosti Hvězda Dne 26. května se narodil John Wayne ve Wintersetu ve státe Iowa. Westernová hvězda Tom Mix opatřil studentovi práci jevištního truhláře u filmu. Spřátelil se s režisérem Johnem Fordem a od roku 1926 dostával první filmové role. Wayne vystupoval ve více než 70 nízkorozpočtových filmem, když mu Ford v roce 1939 nabídl roli ve filmu "Přepadení". Jako mrzoutský "Ringo Kid" se stal Wayne filmovou hvězdou. Politicky byl Wayne reakcionář, který v roce 1944 patřil mezi zakladatele Motion Pictures Alliance for the Preservation of American Ideals a později se stal jejím předsedou. Jako režisér, producent a herec v hlavních rolí byl podepsán pod válečnými filmy "The Alamo (1960)" a "The green Barrets (1967)". John Wayne umřel 11. června 1979. Do hlavní role byl obsazen ve 142 filmech. Bratr 14. srpna 1881 se narodil Francis Ford. Vedle činnosti herce a producenta realizoval jako režisér 78 němých filmových westernů. Mladšímu bratrovi opatřil místo rekvizitáře. Později vystupovali oba bratři jako herci společně v seriálech "The broken Coin (1915)" a "The purple Mask (1916)". V pozdějších letech patřil k pevnému štábu herců ve filmech svého bratra - byl obsazován převážně do rolí zálesáků a irských pijáků. Francis Ford umřel 5. září 1953. Reference SCHRODER, Nicolaus. Slavní filmoví režiséři. Praha: Slovart, 2004.  Fritz Lang Biografie Fritz Lang se narodil 5. prosince 1890 ve Vídni. Rodiči byli měststký stavební mistr Anton Lang a jeho žena Paula. Fritz Lang přerušil studium architektury, aby pokračoval studiem malířství na Vídeňské akademii grafických umění. Přestoupil na Staatliche Kunstgewebeschule (Státní uměleckoprůmyslová škola) v Mnichově. Od roku 1913 žil Lang jako umělecký malíř v Paříži a v roce 1914 se vrátil zpět do Vídně, kde se jako dobrovolník hlásil do války. V Iazaretu začal Lang psát krátké příběhy a scénáře, které koupil producent a režisér Joe May. Erich Pommer byl upozorněn na jeho talent a přivedl Langa v roce 1918 k firmě Decla jako dramaturga. Po svém režijním debutu "Vášnivá žena (1919)" Lang dále působil autorsky. Když spolupracoval opět s Joem Mayem, seznámil se u něj s úspěšnou autorkou Theou von Harbou. Filmem "Putující obraz" začala roku 1921 spolupráce, jež skončila roku 1932 filmem "Závěť doktora Mabuse" a Langovou emigrací. Filmy "Unavená smrt (1921)", oba filmy o doktoru Mabusovi (1922, 1933), "Nibelungové (1927)" a přirozeně "Metropolis (1927)", stejně jako "Vrah mezi námi (1931)" patřily k velkým úspěchům páru, který v letech 1922 až 1933 žil v manželství. Erich Pommer, který v roce 1933 emiroval do Paříže, uzavřel s Langem smlouvu na zfilmování hry Franze Molnara "Liliom (1934)". V témže roce, již se smlouvou s MGM, odjel Lang do Hollywoodu. Teprve v roce 1936 natočil svůj první americký film. "Byl jsem lynčován", film produkovaný MGM neochotně a s nízkým rozpočtem, se stal úspěšným překvapením. Po zkušenostech s MGM se Lang, který patřil od roku 1936 mezi zakladatele Protinacistické ligy, se již nevázal dlouhodobě na jedno studio a pracoval jako nezávislý režisér. Ve spolupráci s Bertoldem Brechtem natočil film "I katové umírají (1942)", který s filmem "Hon na člověka (1941)" a "Ministerstvo strachu (1944)" patří k Langovým protifašistickým filmům. V následujících letech natočil Lang v USA úspěšné žánrové filmy, jejichž hodnotu poznalo Německo teprve po projevech úcty, jež mu složili režiséři Nové vlny. Filmy "Tygr z Ešnapuru (1959), "Indický hrob (1958)" a "Tisíc očí doktora Mabuse (1960)", tedyy poslední Langovy filmy, natočené pro Arthur Brauner CCC-Filmkunst, založené na úspěších dvojice Lang/Harbou ve dvacátých letech, se staly propadáky po umělecké i obchodní stránce. Pod režií Jeana Luca-Godarda se naposled objevil Fritz Lang v roce 1963 před kamerou po boku Brigitte Bardotové a Michela Piccoliho. Zajímavosti V roce 1958 se Fritz Lang ještě jednou vrátil do západního Německa. Pro západoberlínské studio CCC inscenoval tři remaky na náměty své exmanželky They von Harbou z dvacátých let. Langův comeback ztroskotal. K tomu napsal Enno Patales v časopise Filmkritil: "Langův něměcký comeback působí jako návrat veterána, který v třicet let nebyl ve studiu, třicet let neměl v ruce scénář a neviděl žádný film: dramaturgická neobratnost, umělělecká lhostejnost a špatný vkus se v něm spojují snad jen jako u Veita Harlana... Film "Tygr z Ešnapuru" tak znamená posmrtné vítězství They von Harbou, této věcné velitelky ženské setniny německého filmu, nad emigrantem Langem." Reference - BROŽ, Jaroslav. Fritz Lang. Praha: [s.n.], 1970.  - GILIGAN, Patrick. Fritz Lang. The nature of the beast. New York: [s.n.], 1997.  - TOTENBERG, Michael. Fritz Lang. Reinbek: [s.n.], 1985.  Kmotr II "Drž se svých přátel, ale ještě více svých nepřátel". Čas a další dva filmy zdůraznily zoufalství a nihilismus "kmotrovské" ságy. Pokračování pamětihodného originálu z roku 1972 je neodmyslitelným doplňkem, "pronásledovaným", jak to zamýšlel scénárista a režisér Francis Ford Coppola, "přízrakem" prvního filmu. Je to svým způsobem ironie, vezmeme-li v úvahu, že Coppolu z natáčení prvního filmu málem vyhodili a měl takové starosti se svou finanční situací, že byl při premiéře "Kmotra" zavřený v hotelovém pokoji při práci na scénáři "Velkého Gatsbyho". Po obrovském finančním úspěchu snímku po něm Paramount požadoval pokračování s takovou úporností, že mu učinili nabídku, kterou nemohl odmítnout. Kromě značného podílu na zisku dosáhl rovněž naprosté umělecké svobody. Kmotr II získal šest Oscarů - včetně jediného Oscara za nejlepší film, kterého v historii dostalo pokračování nějakého snímku - a je temnější, pronikavější a snad i přesvědčivější díky rozpracování korupce moci do podoby totálního mravního úpadku. Jednotlivé scény, postupy a motivy bezpochyby odrážení původní snímek, ale druhý díl je elegičtější a smutnější a pojatý ve velkolepějším měřítku se složitým prolínáním časových rovin a paralelami i kontrasty mezi dvěma dony Corleonů, Vitem a Michaelem. Tentokrát Coppola zkoumá jednoznačně pro většinového diváka, jsk přes dvě generace stoupá Michaelova moc a poté upadá do melancholie, bezohlednosti a zrady. Centrální opakující se události jsou zde opět rodinné oslavy a film začíná v padesátých letech bombastickým večírkem v sídle Michaela a Kay u jezera Tahoe na počest biřmování jejich syna Anthonyho. Dozvíme se, že je v běhu hlavní plán spočívající ve zlegalizování podnikání rodiny Corleonů a Michael sleduje své zločinecké zájmy od Nevady po Kubu. Michaela rovněž sužují domácí problémy, vládní vyšetřování a výhružky od konkurentů i společníků. Rubem Michaelova vzestupu je temně zabarvený příběh jeho otce, Vita Andoliniho narozeného na přelomu století v Corleone na Sicílii, kde z něj krvavá vendeta učinila napřed sirotka a poté zmateného emigranta zadrženého na Ellis Islandu. Po letech vidíme mlčenlivého Vita jako prodavače v koloniálu na newyorské Lower East Side, jak sleduje utužování moci obávaného místního zločineckého bosse a nennápadně, bezohledně si ji začíná uzurpovat pro sebe. Respektovaný a prosperující se vrací do Corleone, aby dal do pořádku staré záležitosti, přičemž předává dědictví svým synům. Film je opět plný výtečně prokreslených postav a dokonalé scénografie - oslavy v Malé Itálii, novoroční revoluce v Havaně. Nicméně určitě nejvíc oslovuje závěrečná scéna druhého dílu Kmotra, v níž nás mrazí z pohledu na osamoceného Michaela, jehož hříchy narostly mimo možnost spásy a usmíření. Reference SCHNEIDER, Steven Jay. 1001 Filmů které musíte vidět, než umřete. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2006. ISBN 80-7207-560-8.

Sídla světa
Antigonë Poloha Stát Albánie Albánie Kraj Gjirokastër Okres Gjirokastër Antigonë Antigonër je obec v okresu Gjirokastër, kraji Gjirokastër, jižní Albánii. Obec je známá historickým městem Antigonia. Reference Portály: Albánie

Nástřel k návodu monobooku

Vzhled Tato stránka má sloužit jako návod, jak si zvolit svůj vlastní vzhled, popřípadě jak si vlastní přizpůsobit. Vzhled, ve Wikipedické terminologii, jsou různé typy podob encyklopedie. Wikipedie, jako stránka běžící na svobodném software MediaWiki, je zcela skinovatelná, tedy vzhled si může přizpůsobit každý registrovaný uživatel. Bez zaregistrování je možné používat pouze výchozí skin, monobook. Postup Klikněte na Nastavení vpravo nahoře obrazovky Na liště klikněte na Vzhled, kde máte možnost změnit si svůj vlastní vzhled, popřípadě si přizpůsobit podle sebe. Jednotlivé vzhledy si můžete prohlédnout tlačítkem Náhled. Jak si přizpůsobit vzhled Výchozí wikipedické vzhledy jsou definovány v několika CSS a JavaScript složkách. Některé z nich jsou editovatelné pouze osobami z Wikimedia Foundation a některé patří do mechanismu jmenného prostoru MediaWiki. Tyto wiki stránky můžete vidět přímo na Wikipedii, ale kvůli prevenci proti vandalům jsou zabezpečeny, editovat je mohou pouze správci (každopádně jakékoli návrhy jim můžete napsat na diskusní stránku). Vedle těchto složek si uživatelé mohou přizpůsobit výchozí vzhled podle sebe na specifické podstránce jejich uživatelské stránky. Tyto podstránky může shlédnout kdokoliv, editovat je však může pouze uživatel kterému patří nebo správci. Změny wiki stránek ovlivní pouze uživatele, který si tuto změnu vytvořil. Pro změny výchozího vzhledu se používají dvě podstránky, "Wikipedista:VašeJméno/Monobook.css" a "Wikipedista:VašeJméno/Monobook.js". Vzhled Výchozí CSS Výchozí JS Vlastní CSS Vlastní JS Kuře MediaWiki:Chick.css MediaWiki:Chick.js Wikipedista:VašeJméno/chick.css Wikipedista:VašeJméno/chick.js Klasický MediaWiki:Standard.css MediaWiki:Standard.js Wikipedista:VašeJméno/standard.css Wikipedista:VašeJméno/standard.js Kolínská modř MediaWiki:Cologneblue.css MediaWiki:Cologneblue.js Wikipedista:VašeJméno/cologneblue.css Wikipedista:VašeJméno/cologneblue.js Moderní MediaWiki:Modern.css MediaWiki:Modern.js Wikipedista:VašeJméno/modern.css Wikipedista:VašeJméno/modern.js MonoBook (výchozí) MediaWiki:Monobook.css MediaWiki:Monobook.js Wikipedista:VašeJméno/monobook.css Wikipedista:VašeJméno/monobook.js Můj vzhled MediaWiki:Myskin.css MediaWiki:Myskin.js Wikipedista:VašeJméno/myskin.css Wikipedista:VašeJméno/myskin.js Nostalgie MediaWiki:Nostalgia.css MediaWiki:Nostalgia.js Wikipedista:VašeJméno/nostalgia.css Wikipedista:VašeJméno/nostalgia.js Jednoduchý MediaWiki:Simple.css MediaWiki:Simple.js Wikipedista:VašeJméno/simple.css Wikipedista:VašeJméno/simple.js Vektor MediaWiki:Vector.css MediaWiki:Vector.js Wikipedista:VašeJméno/vector.css Wikipedista:VašeJméno/vector.js Příklady Paginazero Mitchan Hill Kiterd

Ralph Wykeham
Ralph Nathaniel Fiennes Wykeham-Twisleton, obvykle zkráceno na Ralph Fiennes, (* 22. prosince 1962, Ipswich) je britský herec a režisér. Kariéra Již od mládí projevoval umělecký talent a jeho matka společně se sourozenci ho podporovali. Společně se svou sestrou se dvakrát objevil v hlavní roli (Oněgin a Chromophobia).

Dějiny filmu

50. léta

Zlatá éra Asijské kinematografie

Plakát k filmu Rašómon (1950) režiséra Akiri Kurosawy

Rozmezí konce druhé světové války a počátek šedesátých let se označuje jako "Zlatá éra" asijské kinematografie. Během této doby bylo v Japonsku natočeno mnoho významných filmů, například Pozdní jaro (1949) a Příběh z Tokia (1953) režiséra Yasujirō Ozu, filmy Rašómon (1950), Sedm samurajů (1954), Krvavý trůn (1957) nebo Tři zločinci ve skryté pevnosti (1958) Akiri Kurosawy a sci-fi katastrofický snímek Godzilla (1954). Tyto filmy měly pak postupně vliv na světovou kinematografii. Jmenovitě Kurosawův film Sedm samurajů byl několikrát předělán, jako western v Sedm statečných (1960) či sloužil jako inspirace Bollywoodským filmům jako například Plameny (1998) nebo China Gate (1998). Motiv Rašómona byl použit ve filmu Zneuctění (film) (1964) a inspiroval snímky s tzv. Rašómonův efektem, například Andha Naal (1954), Obvyklí podezřelí (1995) nebo Hrdina (2002). Film Tři zločinci ve skryté pevnosti byl také inspirací režiséra George Lucase k natočení sci-fi filmů Star Wars. Japonská Nová vlna započala na konci 50. let a postupně pokračovala do 60. let. Během tohoto období vynikli další známí režiséři, Kenji Mizoguchi, Mikio Naruse, Hiroshi Inagaki a Nagisa Óšima. Japonská kinematografie se pak později stala hlavní inspirací pro vývoj Nového Hollywoodu během 60. a 80. let.

Indický filmový režisér Satyajit Ray

V Indii se v 50. letech vyprodukovalo na 200 filmů ročně, které získaly větší uznání až na mezinárodních filmových festivalech. Jeden z nejvýznamějších režisérů této doby byl Satyajit Ray, který mimo jiné natočil trilogii Apu (1955-1959). Jeho filmy a styl významně ovlivnily světovou kinematografii, včetně režisérů jako Akira Kurosawa, Martin Scorsese , James Ivory , Abbás Kiarostamí, Elia Kazan, François Truffaut , Steven Spielberg , Carlos Saura , Jean-Luc Godard , Isao Takahata , Gregory Nava, Ira Sachs, Wes Anderson nebo Danny Boyle . Podle Michaela Sragowa z měsíčníku The Atlantic, "mladistvý příchod žánru drama, který v padesátých letech zaplavil většinu filmových studií, dluží obrovský dluh především trilogii Apu" . Další známí Indičtí filmaři, pocházející z této doby, jsou například Guru Dutt , Ritwik Ghatak , Raj Kapoor, Bimal Roy, Karimuddin Asif a Mehboob Khan .

Také v Jižní Korei se během "Zlaté éry" začaly natáčet filmy, jako první úspěšný byl remake Chunhyang-jon (1955) režiséra Lee Kyu-hwana . V ten samý rok byl také natočen snímek Yangsan do, který byl počátkem produktivní kariéry režiséra Kim Ki-younga. Ke konci 50. let se pak významně zvýšila kvantita i kvalita natáčených filmů. Filmy Jižní Korei, jako například komedie Sijibganeun nal (1956) v režii Lee Byeong-ila, začaly vyhrávat mezinárodní ocenění. Pro porovnání, na začátku padesátých let bylo v Jižní Korei vyprodukováno pouze pět filmů ročně, roku 1959 to bylo již 111 filmů.

V této době se také začala vyvíjet Filipínská kinematografie, společně s příchodem dalších uměleckých a vyspělých filmů a významným zlepšením filmových technik mezi filmaři. V místním filmovém průmyslu se velmi výrazně zvýšila produkce, bylo natočeno několik filmů ročně a někteří místní talenti začali získávat uznání i v zahraničí. Během této éry měli svou premiéru režiséři například Gerardo de León, Gregorio Fernández, Eddie Romero, Lamberto V. Avellana nebo Cirio H. Santiago.

Zajímavosti

• Vrcholu slávy dosáhl film ve 40. letech, kdy návštěvnost ve Spojených státech dosáhla 90 milionů týdně. Ve Spojených státech případalo v roce 1938 na jednu domácnost 2,52 návštěvy kina za týden. V roce 1942 2,33 a v roce 1946 to bylo ještě 2,34 návštěvy na domácnost za týden. V roce 1986 to bylo 0,23 návštěvy za týden.

• Za druhé světové války se stala propaganda mimořádně důležitou složkou politiky všech zúčastněných. Pro všechny strany bylo zcela běžnou praxí vzájemné monitorování rozhlasového vysílání, vyhodnocování denního tisku, filmového zpravodajství apod. Na základě jejich analýzy a za současného sledování reakcí veřejnosti pak hodnotili vliv jak vlastní, tak protivníkovy propagandy a vyvíjely kontrapropagandu, jejíž účelem bylo vyvracet protichůdné propagandistické koncepty. O dominantní postavení na evropském kontinentě dlouhodobě usilovala nacistická propaganda.

• Goebbels: "Umění je svobodné a umění má svobodné zůstat, ovšem musí si přivyknout na jisté normy."

• Hlava ministerstva propagandy a lidové osvěty, šéf propagandistického aparátu NSDAP a prezident filmové komory Goebbels o Křižníku Potěmkinu: "Je to úžasně dobře udělaný film, jeden z těch, který ukazuje jedinečné filmařské mistrovství. Je to film, který by mohl k bolševikům přivést kohokoliv bez pevného ideologického přesvědčení. To znamená, že umělecké dílo může velice dobře vyhovovat politickým požadavkům a že může být sdělován s úspěchem dokonce i ten nejodpornější postoj, pokud je vyjádřen skrze médium, které má vynikající uměleckou kvalitu".

• Ačkoliv Hitler při zřizování ministerstva propagandy a lidové osvěty důrazně požadoval provádět velkorysou propagační a osvětovou práci, aby nedošlo k politické letargii, byla pro německou společnost charakteristická spíše apatie. K té přispívala mimo jiné i únava z přemíry propagandy. Kromě toho navenek projevovaný souhlas byl často motivován strachem z možné represe.

• V lednu 1942 byla založena firma UFA, jež sdružovala všechny německé produkční společnosti - Bavaria Film, Berlin-Film, Terra Film, Tobis AG, Prag-Film a Wien-Film. Některé kinematografické podniky vlastnila sama strana NSDAP, jako například Deutsche Filmherstellungs- und Verwertungs-GmbH, zkráceně DFG. Společnost DFG postupně vyrobila sérii filmů líčících teritoriální expanzi Třetí Říše - prvním byl třicetiminutový Osudový obrat (1939), jehož záměrem bylo podat členům nacistické strany i obyvatelstvu shrnující obraz politicko-vojenské akce, směřující k rozbití Československa, a "morálně" ji ospravedlnit. Film vznikal pod značným časovým tlakem a je v každém ohledu relativně skromný. Dalším filmem DFG byl Polské tažení (1940), které líčilo okolnosti německého vpádu do Polska, následoval snímek Vítězství na Západě (1941) popisující německé tažení do západní Evropy a posledním filmem série byl Věčný Žid (1940), antisemitský pseudodokument v němž byly využívány především snímky z polských ghett.

• Do konce roku 1941 byly zlikvidovány všechny české výrobní firmy a zůstaly jen dvě produkční společnosti - Lucernafilm a Nationalfilm. Všechny půjčovny byly sjednoceny do monopolního podniku Kosmos, který tak měl vedle Lucernafilmu a Nationalfilmu jediný právo k distribuci českých filmů. Filmové organizace se těsně po začátku okupace sdružily do Ústředí filmového oboru, z nějž vzniklo Filmové ústředí v Čechách a na Moravě, v němž ovšem neměli Němci zastoupení a organizace se snažila hájit autonomii české filmu. Proto zřídil v roce 1941 říšský protektor Českomoravské filmové ústředí, zkráceně ČMFÚ, kam byla z ministerstva obchodu převedena veškerá kompetence v oboru kinematografie. V roce 1939 ministerstvo vnitra zakázalo filmy Hej rup!, Svět patří nám, Třetí rota, M. R. Štefánik, Poručík Alexandr Rjepkin, Jízdní hlídka, Neporažená armáda a C. a k. polní maršálek. V letech 1939-1944 bylo zakázáno 113 českých hraných filmů předválečného období, které nějakým způsobem mohly podporovat národní vědomí či obhajovat ideu české nebo československé státnosti. S příchodem Reinharda Heydricha do Prahy na podzim 1941 byla cenzura ještě zpřísněna. Postupně pak filmová cenzura přešla z ministerstva vnitra do kompetence gestapa.

• Koncem roku 1939 se v Mánesu sešlo asi padesát spisovatelů, herců a filmových pracovníků, aby se shodli na dalším postupu. Značný počet spisovatelů zasával názor, že pro budoucnost českého filmu by bylo užitečné, kdyby jej v té chvíli nacisté zlikvidovali, aby se po jejich porážce mohlo začít znovu. Stanovisko filmařů a části herců bylo odlišné, argumentovali s tím, že v době nacistického teroru je každé slovo, které zazní v kině z plátna, nedocenitelnou oporou pro morálku a psychiku obyvatelstva. Nakonec byly dohodnuty tři principy, na nichž měla česká filmová tvorba stát: "Nepřipustit jakákoli ústupek směrem ke kolaboraci s okupanty, což znamená volit jen velice opatrně současnou tematiku. Podporovat u diváka národní vědomí a vůli k rezistenci tím, že ho vrátíme k minulosti - ke klasickým autorům, k době národnostních zápasů. Do třetice je nutno usilovat všemi prostředky o postupné zvyšování celkové kvality tvorby."