Wikipedista:Dbartolomeus/Pískoviště

Klasicistní nábytek

Klasicistní nábytek byl tvořen v období klasicismu (z lat. classicus = vynikající, vzorový), tj. od 18. století do poloviny 19. století.

Klasicistní nábytek se na rozdíl od barokních a rokokových forem vyznačoval vnějším přiznáním konstrukce – například vertikálními sloupky na čelech komod nebo přiznáváním rámové konstrukce zdůrazněním výplní a nosných prvků. Výsledkem bylo také odkrytí a prodloužení nohou. Silně se projevovala ve tvarech nábytku přísnost až strohost forem, upřednostňovány byly především hladké plochy a vyvážené proporce. I ve tvorbě klasicistního nábytku je vidět příklon k antickým formách, ze kterých klasicismus vychází.

Historie

Zatímco v celé Evropě pokračovala během druhé poloviny 18. století umělecká tvorba po francouzském vzoru v rokokových formách, zvýšily se v kolébce tohoto slohu, v samotné Francii, společenské rozpory tak, že v poslední čtvrtině století vyústili v mohutný revoluční výbuch. Spolu se starým společenským řádem byla smetena i základna zjemněného a formálně vyumělkovaného slohu. Po krátkém období hledání byl nahrazen novou formou. Klasické prvky antických řádů, které byly posilující mízou ve všech epochách, přispěly i v této situaci. Forma nábytku se dostala opět do souvislosti s architekturou, tvary nábytku se zjednodušily, různě zprohýbané linie a plochy se narovnaly.

Prvně byl klasicismus použitý ve stavebnictví, kde navazoval na renesanční architekturu Paladia. V interiéru se objevuje po roce 1770 jako styl Ludvíka XVI a Marie Antoinetty, důležitou událostí byly vykopávky v Pompejích a v  Herculaneum, které byly inspirací pro nový sloh. Klasicismus byl v průběhu první poloviny 19. století nahrazen nastupujícím Empírem, který se rozšířil z Francie za vlády Napoleona Bonaparte jakožto nový císařský sloh (empír – z franc. empire, císařství).

Nábytek klasicismu

Vzhled a propracovanost klasicistního nábytku závisela na době a místě vyrobení. Zpočátku byl klasicistní nábytek vyráběn v královských dílnách pro šlechtu, ale především pro francouzského krále Ludvíka XVI a jeho manželku Marii Antoinettu. Tento nábytek byl spíše směsicí rokoka a klasicismu. Byl zdoben směsicí antických a rokokových motivů v podobě řezby a byl bohatě zlacený.

Po Velké francouzské revoluci byl klasicistní nábytek vyráběný v manufakturách a řemeslných dílnách. Byl zjednodušený, zprohýbané plochy se narovnaly, nebyl tak bohatě zdobený jako za vlády Ludvíka XVI, přednost dostala kresba dřeva. Nábytek se stal na první pohled lehčím, důležitá byla symetrie, byly používány antické motivy, velmi častou se stala pásková intarzie. V Anglii se stal klasicistní nábytek dostupnějším díky rozvoji průmyslové výroby, byl vyráběn ve velkých počtech a velmi zjednodušený.

Konstrukce a materiály

Upřednostňovány byly hladké, klidné plochy. Povrch nábytku byl opatřován lesklou politurou, v jednodušších případech se voskoval. Oblíbené byly pololesklé laky, vedle leštěných povrchů byl používaný broušený bílý lak nebo také černě mořený dub, přednost později dostávala kresba dřeva. Používala se rámová konstrukce s výplní a běžné je také použití spárovky.

Literatura

• LOSOS, Ludvík. Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování. První vydání. vyd. Praha: Grada 266 s. ISBN 978-80-247-3546-7.
• MEDKOVÁ, Eva; BOHMANNOVÁ, Andrea. Starožitný nábytek: údržba a opravy. [s.l.]: Nakladatelství technické literatury, 1985. 262 s. ISBN 04-306-85.
• PROKOP, Vladimír. Kapitoly z dějin výtvarného umění. [s.l.]: O.K. - Soft, 1990. 70 s. ISBN 80-238-0377-8.