Wikipedista:BederQ/Pískoviště/p55

Linka Ginza 銀座線
popis obrázku
Stát	Japonsko Japonsko
Město	Tokio
Síť metra	Tokijské metro
Datum otevření	30. prosince 1927
Poslední prodloužení	15. ledna 1939
Počet cestujících	počet cestujících přepravených za rok
Přepravní kapacita	maximální počet cestujících přepravených za hodinu
Barva na mapě	oranžová
Technické informace
Typ linky	podzemní
Počet stanic	19
Délka	14,3 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Přívod proudu	Napájecí kolejnice
Napájecí soustava	600 V ss
Depa	Šibuja, Ueno
Soupravy	Tokio Metro typ 1000
Mapa linky
popisek mapy
Externí odkazy
OpenStreetMap	relace na OpenStreetMap mapová data
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda průběh trati (několik možností, vizte níže)

Kazoku (japonsky 華族, „velkolepý/vznešený rod“) byl dědičný šlechtický titul Japonského císařství, který existoval mezi lety 1869 a 1947. Vznikl sloučením feudálních pánů daimjó a dvorních šlechticů kuge do jednoho systému po vzoru britskému šlechtickému titulu peer . Významní vojenští důstojníci, politici a učenci byli příležitostně povýšeni do šlechtického stavu až do kapitulace císařství během druhé světové války v roce 1945 (新華族, shin kazoku , rozsvícený. „nově zušlechtěný“).  Systém byl zrušen ústavou v roce 1947 , která zakazovala jakoukoli formu aristokracie, ale potomci kazoku stále tvoří jádro tradiční vyšší třídy ve společnosti země, odlišné od zbohatlíků.

Původ

Following the Meiji Restoration of 1868, the ancient court nobility of Kyoto, the kuge (公家), regained some of its lost status. Several members of the kuge, such as Iwakura Tomomi and Nakayama Tadayasu, played a crucial role in the overthrow of the Tokugawa shogunate, and the early Meiji government nominated kuge to head all seven of the newly established administrative departments.

The Meiji oligarchs, as part of their Westernizing reforms, merged the kuge with the former daimyō (大名, feudal lords) into an expanded aristocratic class on 25 July 1869, to recognize that the kuge and former daimyō were a social class distinct from the other designated social classes of shizoku (士族, former samurai) and heimin (平民, commoners). They lost their territorial privileges. Itō Hirobumi, one of the principal authors of the Meiji constitution, intended the new kazoku peerage to serve as a political and social bulwark for the "restored" emperor and the Japanese imperial institution. At the time, the kuge (142 families) and former daimyō (285 families) consisted of a group of total 427 families.

All members of the kazoku without an official government appointment in the provinces were initially obliged to reside in Tokyo. By the end of 1869, a pension system was adopted, which gradually displaced the kazoku from their posts as provincial governors and as government leaders. The stipends promised by the government were eventually replaced by government bonds.

Něco

V roce 1884 došlo k reorganizaci kazoku a staré feudální tituly byly nahrazeny tituly:

1. Princ, (公爵, Kóšaku)
2. Markýz (侯爵, Kóšaku)
3. Hrabě, the equivalent of an Earl (伯爵, Hakušaku)
4. Vikomt (子爵, Šišaku)
5. Baron (男爵, Dašaku)