Wikipedista:ŠvejkzKřešic/pískoviště

Hrádek
Náves s kostelem sv. Matouše
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Ctiboř
Okres	Benešov
Kraj	Středočeský kraj
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	49°44′12″ s. š., 14°54′15″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Ctiboř (3,92 km²)
PSČ	258 01
Hrádek
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Hrádek část obce Ctiboř v okrese Benešov je malá vesnice a hlavní mariánské poutní místo Podblanicka. Leží na výrazném ostrohu, nad jedním z četných zákrut říčky Blanice. Nachází se asi 1 km na východ od Ctiboře a 4 km severovýchodně od Vlašimi. V roce 2009 zde bylo evidováno 14 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 23 obyvatel. Poutní ruch je tu spojen s uctíváním gotické sochy omilostněné Panny Marie Hrádecké z druhé poloviny 14.st. Hlavní poutě se konají každoročně po tři první červencové neděle.

Hrádek leží v katastrálním území Ctiboř o výměře 3,92 km².

Historie

Historie této obce možná sahá až do raného středověku. Do této doby sem totiž starší vlastivědná literatura klade přemyslovské hradiště (tak je toto místo dokonce prohlášeno za kulturní památku) a jako hradiště ji označuje, byť velmi rezervovaně i odborná literatura. Některými současnými odborníky je však tato interpretace spíše zpochybňována. Jisté je, že v obci kdysi stávaly dvě tvrze. První z nich je asi 200 metrů severně od kostela, přímo u řeky Blanice a říká se jí dnes Kočičí hrádek nebo Kočičina. Dodnes se z něj dochoval pouze asi 65 metrů dlouhý a 2 až 5 metrů hluboký příkop, stočený do oblouky, oddělující tak od okolního terénu tvrzištní pahorek s nevýraznými terénními relikty- asi pozůstatky nějakých staveb. Celé toto tvrziště i s příkopem má průměr asi 25 metrů. Druhá tvrz se pak nacházela přímo v obci naproti kostelu. Z této tvrze se zachovalo sklepení, na němž je dnes postavena chalupa, bývalá hospoda, z konce 18.století s krásným barokním štítem- dnes celkem citlivě rekonstruována. Datum vzniku obou tvrzí ani její zakladatele neznáme. Amatérský historik a kněz z přelomu 19. a 20. století Julius Košnář jejich počátek klade do 11. až 12. století, ale zcela určitě jsou pozdějšího původu. První písemná zmínka je z roku 1356 a týká se potvrzení kněze Václava Mikuláš z Dobřan jako faráře na Hrádku. V roce 1369 je pak v Knihách konfirmačních arcidiecese Pražské vzpomenut jistý Proczek de Hrádek a v roce 1372 stateční rytíři Prošek a Markvart. Mezi lety 1386 až 1417 spravovali hrádek panošové Bohuněk a Jan. Právě Jan z Hrádku byl jedním ze signatářů, kteří připojili svou pečeť pod stížný protestní list odeslaný do Kostnice proti upálení Mistra Jana Husa. Jeho potomek (snad syn nebo vnuk) neznámého jména však byl již stoupencem Jednoty zelenohorské a stál po boku Zdeňka ze Šternberka. Do této doby se klade zánik tvrze na Hrádku. Kolují o ní dvě verze. První z nich hovoří o tom, že byla dobyta a zbořena při obléhání nedalekého Českého Šternberka a to za vydatné podpory tehdejších majitelů Vlašimi Trčků z Lípy roku 1467. Druhá praví, že se majitelé Hrádku dali na lapkovství a král Jiří z Poděbrad je za to potrestal a jejich tvrz pobořil, což by v té době nebylo nijak neobvyklé. Tak jako tak, od té doby listiny mluví už jenom o "tvrzi pusté- Hrádku spáleném". Nejdéle se prý zachovala věž čili bašta, ale i ta byla nakonec rozebrána a kamení použito na stavbu zdi okolo kostela. Celý majetek poté připadl do rukou vítězů, Trčků z Lípy. Hrádek jako velmožský dvorec sice zanikl, zůstal zde však kostel. Ale i ten byl patrně do značné míry poškozen, neboť, jak praví legenda, Mikuláš Trčka z Lípy musel zachránit před požárem a zničením vzácnou hrádeckou sošku Panny Marie. Přes tuto zkázu se zdá, že Hrádek byl v kraji a krajině velmi významné místo. Svědčí o tom to, že roku 1540 Mikulášův syn, Mikuláš ml. cennou gotickou sošku do patrně již opraveného kostela vrátil. Rod Trčků vlastnil Hrádek až do roku 1546, kdy tehdejší majitelé Burian a Ferdinand Trčkové majetek postupně rozprodali a Ctiboř, Hrádek a mlýn pod Hrádkem koupilo město Vlašim za 450 kop grošů českých. Svědčí o tom záznam, který byl v roce 1549 spolu s povolením krále Ferdinanda I vložen do zemských desek. Město Vlašim se od tohoto roku stalo i patronem kostela na Hrádku, kde se od těch dob konali pobožnosti podle řádu utrakvistického, tedy podobojí. To trvalo až do roku 1624, kdy z nařízení císaře Ferdinanda II. všichni utrakvističtí duchovní musely své fary opustit. V Českých zemích vrcholí doba protireformační. Jako součást rekatolizačních snah je prosazován a podporován mariánský kult a stím spojený důraz na tradiční katolické poutě na významná poutní místa s tímto kultem spojená. V této době se ojevují první písemné záznamy o slavných hrádeckých poutích k soše Milostné Panny Marie. Doba od druhé poloviny sedmnáctého století do století osmnáctého kdy se celé Čechy vzpamatovávají z pohrom třicetileté války je pro Hrádek paradoxně "zlatým věkem". Do té doby to totiž bylo trochu pozapomenuté místo. Byla zde pouze pustá tvrz a kostel a pokud se někde v písemných pramenech objevuje o místním svatostánku zmínka, hovoří se o něm jako o kostele Ctibořském (ecclesia Ctiboriensis), podle sousední vsi. Nyní však díky velkolepým poutím pozemky a do té doby víceméně opuštěné chalupy kupují a přestavují noví majitelé převážně z Vlašimi. Díky četným a velkorysým darům dochází i k obnově a dostavbě kostela sv. Matouše. Např. nákladem bohatého vlašimského měšťana Václava Klobásy st. byla pro vzácnou hrádeckou sochu vybudována boční mariánská kaple. Hrádek tak pomalu ale jistě dostává nynější obrysy a to jak v půdorysu sídla, tak i charakterem zástavby a hlavně vnější podobou kostela. Stává se tak opět centrem celého okolí. Roku 1787 byla císařským dekretem Josefa II. z 12.2. potvrzena hrádecká lokalita zahrnující Hrádek se dvěma mlýny (Žáčkovým a Mazourovým), Ctiboř, Libež, Nemíž, Petříny, Podolí a dvůr i mlýn Blanický. V roce 1797 založil tehdejší duchovní správce na Hrádku V. Hámoň Knihu pamětní osady hrádecké, která se tak stává bohatým zdrojem informací o tomto poutním místě. Roku 1834 byla dostavěna nová škola pro 90 žáků z přilehlých obcí. V druhé polovině 19. st. Za působení ducovního A.N.Vlasáka, regionálního historika, kronikáře a národního buditele, byl generálně opraven kostel a nově zrekonstruována celá fara. V roce 1910 za faráře F.V.Kamarýta došlo k opravě barokní věže kostela. Všechny tyto obnovy byly většinou financovány ze štědrých darů lidí z blízkého i širšího okolí a svědčí tak o mimořádném vztahu obyvatel Hrádecka ke "svému" kostelu. Stejně tak jako řada drobných sakrálních památek v krajině okolo Hrádku, které vznikly většinou v 19. a počátkem 20. století také z peněz a za pomoci místních obyvatel.

Panoráma Hrádku na černobílé reprodukci obrazu Václava Jansy (cca 1892)

Pamětihodnosti

• Tvrziště Kočičina
• Hradiště Hrádek

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ŠvejkzKřešic/pískoviště na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Ctiboř na webu ČÚZK