Wikipedie:Transkripce hindštiny

Tento návod shrnuje hlavní zásady pro přepis z dévanágarí do českého jazyka, resp. zejména z hindštiny a sanskrtu. Nejedná se o přesnou transliteraci, ale o zavedený úzus, jak transkribovat dévanagárský text do češtiny. Následující návod by měl sloužit k postupnému sjednocení přepisů pojmů, jež mají svůj původ v hindštině či sanskrtu (případně nepálštině či maráthštině).

Následující návod vychází z „edičních poznámek“ knih:

• Jaroslav Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha: Lidové Noviny 2008, s. 1047–1051,
• Jan Filipský a kol.: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, Praha: Lidové Noviny 2003, s. 425–431,
• dále s bylo přihlíženo ke knize Dušan Zbavitel, Jaroslav Strnad: Učebnice sanskrtu, Praha: Nakladatelství Karolinum 2006.

Návod není úplný ani zcela závazný. Někdy jsou přípustné dvě různé podoby, a to především z následujících důvodů: Jednak na Indickém subkontinentu existuje celá řada jazyků a při přepisování místních názvů bývá přihlíženo k pravopisu a výslovnosti spisovného jazyka příslušného státu indické federace (např. tamilštiny v Tamilnádu), vzácněji i místního jazyka menších regionů, čímž se český přepis vymyká níže uvedeným zásadám. Navíc se jinak postupuje při přepisu sanskrtu a jinak při přepisu hindštiny a jiných moderních jazyků (přičemž sanskrtské termíny a jména se vyskytují i v těch). V prvním případě se striktně všechna "inherentní a" (v transliteracích ISO i IAST: a) zachovávají i v českém znění. V druhém případě se vynechává v souladu se soudobou výslovností mluvených jazyků. Dále pak i sami indologové (odborníci na indické jazyky) se mezi sebou liší ve dvou drobnostech přepisu (anusvára před sonoranty, u někoho "n", u jiného "m"; ne/krácení koncového -á).

Standardní česká transkripce dévanágarí

1. 1 Konsonanty – v zásadě platí, že zvláštní diakritická znaménka a znaky nahrazujeme českými:

   a) ṣ, ś se přepisuje jako "š"

   b) retroflexní konsonanty se nijak nevyznačují - splývají s dentálními (tzn. na místo ṭ, ṭh, ḍ, ḍh, ṇ, jakož i retroflexní vibranty ṛ se píše "t", "th", "d", "dh", "n", "r")

   c) z nazálních konzonantů zůstává m zachováno a ṅ, ñ, ṇ, n se přepisují všechny jako "n"; u diakritik nazalizace vokálů (ṁ, ṃ) o způsobu přepisu rozhoduje litera bezprostředně následující:

   c1) před labiálami (čili p, ph, b, bh, m) se přepisují obě diakritiky jako "m"

   c2) před velárami (k, kh, g, gh, ṅ), dentálami (t, th, d, dh, n, l, s), a retroflexami (ṭ, ṭh, ḍ, ḍh, ṇ) se n přepisují jako "n"

   d) vokalické r (ISO: r̥, IAST: ṛ) odpovídá liteře r, pokud je vokalické r užito ve staroindických slovech; pokud je užito v novoindických slovech, tato hláska se přepisuje jako ri, která odpovídá výslovnosti v současné hindštině

   e) j se přepisuje jako dž

   f) ḥ na konci slova se vypouští, uvnitř slova se přepisuje h

   g) y se přepisuje jako j

2. 2 Vokály:

   a) podobně jako u konsonantů se zvláštní znaky nahrazují českou diakritikou (např. ā, ī se přepíše jako á, í atd.):

   b) dlouhé á na konci slov se dle jednoho úzu (např. v pracech D. Zbavitele, V. Miltnera, J. Strnada) krátí na "a" (s výjimkou přídavných jmen, po kterých následuje zeměpisné jméno); dle jiného úzu (např. v pracech O. Friše) se toto zkracování neprovádí.

   c) „e“, „o“ se píší dlouze

   d) diftong ai zůstává ve své původní podobě, tj. nepřepisuje se "aj", jak bylo zvykem ve starší literatuře českých indologů

   e) v přepisech z hindštiny, maráthštiny, nepálštiny (a obdobně v přepisech další písem: bengálštiny, pandžábštiny, urišjtiny, gudžarátštiny) se inherentní krátké "a" vynechává tam, kde se vynechává ve standardní výslovnosti těchto jazyků.

3. 3 Koncovky:

   a) viz 2b

   b) viz 1f

   c) anusvára (ISO: ṁ, IAST: ṃ) se v přepisech ze sanskrtu píše:

   c1) na konci slova a před literami přepisu "p", "b", "m", "v" vždy jako "m"

   c2) před literami českého přepisu "k", "g", "t", "d", "n" vždy jako "n"

   c3) před literami českého přepisu "j", "r", "l", "s", "š", "h" buď jako "n" (což lépe odpovídá výslovnosti sanskrtu) nebo jako "m" (ve shodě s anglickým přepisem)

4. 4 Obecné zásady:

   a) jména složená se píší dohromady (např. Himáčalpradéš na místo Himáčal Pradéš) s výjimkou jmen osobních, která se píší zvlášť po anglickém vzoru (v případě potřeby rozdělení dlouhých sanskrtských kompozit lze použít spojovník, nikdy mezeru)

   b) slova zakončená souhláskou jsou v drtivé většině rodu mužského; slova zakončená na písmeno a jsou rodu ženského (mužská jména se z tohoto pravidla vymykají, např. Ganéša apod.); jména zakončená na -i, -u, -o jsou rodu středního

   c) přídavná jména u jmen vlastních se tvoří následovně:

   c1) ke dvěma a tříslabičným slovům, která jsou zakončena na -i, -í, -u, -ú, se přidává přípona -ský a samotné slovo je zachováno v plném znění (např. dvouslabičné Dillí zůstane při transformaci do adjektiva zachováno v plném znění, jen se přidá přípona -ský, čili vznikne dillíský)

   c2) víceslabičná slova zakončená na -i, -í, -u, -ú, se tvoří obdobně, avšak konečná samohláska zaniká (např. Káthmándú => káthmándský)

   d) dévanágarí nerozlišuje mezi velkými a malými písmeny; vlastním jménům, geografickým názvům apod. se proto přisuzují velká písmena podle českého pravopisu

Konkrétní příklady přepisů

dévanágarí	transliterace	český přepis	vysvětlení úprav při přepisu	zásada
महात्मा	mahātmā	mahátma / mahátmá	samohlásky přepsané do české podoby, koncové dlouhé á zkráceno na a	2a, 2b
कृष्ण	kṛṣṇa	Kršna nebo Krišna	pokud se jedná o boha Kršnu, jehož jméno má staroindický původ, přepisujeme ṛ jako r, pokud se jedná o řeku Krišnu, jejíž jméno má původ v novoindickém jazyce, přepisujeme ṛ jako ri; konsonanty ṣ, ṇ, se přepsaly jako š, n	1b, 1d
भैरवः	bhairavaḥ	Bhairava	koncové ḥ zaniká	1f, 2d
अवलोकितेश्वर	avalokiteśvara	Avalókitéšvara	u liter o, e, dochází k označení délky; ś se mění na š	2c, 1f
संसार	saṃsāra	sansára / samsára	před dentální sykavkou ṃ jako "n" / ṃ jako "m" pod vlivem transliterace a anglického přepisu	1c2, 3c3

Výjimky

český přepis	vysvětlení výjimky
Bombaj	i přesto, že je slovo zakončeno souhláskou, je rodu ženského