Wikipedie:Článek týdne/2010/23
Alexandr Fjodorovič Kerenskij, rusky Алексaндр Фёдорович Керенский (22. dubna 1881, Simbirsk, dnešní Uljanovsk – 11. června 1970, New York) byl ruský politik, právník, druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917.
Kerenskij se narodil do rodiny ředitele místní školy. V letech 1899 až 1904 studoval právo na univerzitě v Petrohradě. Roku 1905 vstoupil do Strany socialistů revolucionářů.
V roce 1912, poté, co přestoupil do Skupiny práce, se stal poslancem za trudoviky za město Volsk a brzy patřil k jejich nejvýznamnějším poslancům. V Dumě se soustředil na resort spravedlnosti a patřil k předním socialistickým odpůrcům carského režimu.
Když vypukla únorová revoluce roku 1917, patřil Kerenskij k jejím vůdcům. Poté, co 25. února car Mikuláš II. abdikoval, byl sestaven dvanáctičlenný prozatímní výbor Státní dumy, jehož se stal Kerenskij členem. V té době byl i místopředsedou Petrohradského sovětu. Později se stal i ministrem spravedlnosti v prozatímní vládě Georgije Lvova. V dubnu 1917 se stal ministrem války a válečného námořnictva.
7. července 1917 odstoupila vláda Georgije Lvova, nová byla složena Kerenským. V té době již došlo k obecnému rozkladu, na vládu útočili nejen bolševici, ale i pravicové síly.
Jelikož žádná z prozatímních vlád nebyla schopná ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu především mezi dělníky. Proto došlo 25. října 1917 k říjnové revoluci. Kerenskij odešel do Anglie a odtud do Francie.
Žil v Paříži do roku 1940. Po německém útoku na Francii odešel do USA, kde žil v New Yorku až do své smrti.