Whina Cooperová ONZ DBE (9. prosince 189526. března 1994) byla respektovaná maorská stařešinka (kuia), která dlouhé roky bojovala za práva Maorů, zvláště maorských žen. Za svou činnost si vysloužila vedle oficiálních státních vyznamenání i neoficiální titul Te Whaea o te Motu, v překladu „Matka národa“.

Whina Cooperová
Rodné jménoHōhepine Te Wake
Narození9. prosince 1895
Hokianga Harbour
Úmrtí26. března 1994 (ve věku 98 let)
Panguru
Příčina úmrtínemoc
BydlištěHokianga Harbour
Alma materSt Joseph's Maori Girls' College (od 1907)
Povoláníučitelka, historička, aktivistka a vůdce komunity
Oceněníčlen Řádu britského impéria (1953)
komandér Řádu britského impéria (1974)
Dáma komandér Řádu britského impéria (1980)
Řád Nového Zélandu (1991)
New Zealand Suffrage Centennial Medal 1993 (1993)
RodičeHeremia Te Wake[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se v severním Northlandu jako Hōhepine (Josephine) Te Wake at Te Karaka. Její otec Heremia Te Wake byl katolický katecheta a maorský vůdce místních klanů (hapu) Ngāti Manawa a Te Kaitutae. Heremia měl na svou dceru dalekosáhlý vliv a již odmala ji vzdělával v genealogii a historii. Po střední škole chtěl Heremia svou dceru přinutit k dohodnutému sňatku s vůdcem Ngāti Tūwharetoa jménem Tureiti Te Heuheu Tukino V, avšak mladá Hōhepine odmítla a začala raději pracovat v místním obchodě. Na chvíli se věnovala učitelství, avšak v roce 1914 ze vzdělávaní odešla a začala se plně soustředit na komunitní záležitosti.[2]

Působení

editovat

V následujících letech byla Cooperová vedoucí osobností v mnoha sporech mezi královskou korunou a maorskými kmeny, a to zejména v otázce vlastnických práv novozélandské půdy. Cooperová si postupně vybudovala celostátní renomé, které ji přivedlo v roce 1949 do Aucklandu. V roce 1951 byla zvolena předsedkyní Ligy sociálního zabezpečení maorských žen (Māori Women's Welfare League). K jejím největším životním úspěchům patří vedení symbolického protestního pochodu ze severního cípu Severního ostrova až do Wellingtonu v roce 1975. Bylo jí tehdy 79 let. Tento pochod měl upozornit na drtivou ztrátu půdy držené Maory v předchozích desetiletích.[3] Cooperová zůstala politicky aktivní i v následujících letech, než v roce 1994 zemřela ve věku 98 let.[2]

Reference

editovat
  1. Dostupné online. [cit. 2019-05-01].
  2. a b Cooper, Whina [online]. New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Celebrating Dame Whina Cooper and the fight for Māori land rights - New Zealand Parliament [online]. New Zealand Parliament, 2020-12-09 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat