Whina Cooperová
Whina Cooperová ONZ DBE (9. prosince 1895 – 26. března 1994) byla respektovaná maorská stařešinka (kuia), která dlouhé roky bojovala za práva Maorů, zvláště maorských žen. Za svou činnost si vysloužila vedle oficiálních státních vyznamenání i neoficiální titul Te Whaea o te Motu, v překladu „Matka národa“.
| Whina Cooperová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Hōhepine Te Wake |
| Narození | 9. prosince 1895 Hokianga Harbour |
| Úmrtí | 26. března 1994 (ve věku 98 let) Panguru |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Bydliště | Hokianga Harbour |
| Alma mater | St Joseph's Maori Girls' College (od 1907) |
| Povolání | učitelka, historička, aktivistka a vůdce komunity |
| Ocenění | člen Řádu britského impéria (1953) komandér Řádu britského impéria (1974) Dáma komandér Řádu britského impéria (1980) Řád Nového Zélandu (1991) New Zealand Suffrage Centennial Medal 1993 (1993) |
| Rodiče | Heremia Te Wake[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se v severním Northlandu jako Hōhepine (Josephine) Te Wake at Te Karaka. Její otec Heremia Te Wake byl katolický katecheta a maorský vůdce místních klanů (hapu) Ngāti Manawa a Te Kaitutae. Heremia měl na svou dceru dalekosáhlý vliv a již odmala ji vzdělával v genealogii a historii. Po střední škole chtěl Heremia svou dceru přinutit k dohodnutému sňatku s vůdcem Ngāti Tūwharetoa jménem Tureiti Te Heuheu Tukino V, avšak mladá Hōhepine odmítla a začala raději pracovat v místním obchodě. Na chvíli se věnovala učitelství, avšak v roce 1914 ze vzdělávaní odešla a začala se plně soustředit na komunitní záležitosti.[2]
Působení
editovatV následujících letech byla Cooperová vedoucí osobností v mnoha sporech mezi královskou korunou a maorskými kmeny, a to zejména v otázce vlastnických práv novozélandské půdy. Cooperová si postupně vybudovala celostátní renomé, které ji přivedlo v roce 1949 do Aucklandu. V roce 1951 byla zvolena předsedkyní Ligy sociálního zabezpečení maorských žen (Māori Women's Welfare League). K jejím největším životním úspěchům patří vedení symbolického protestního pochodu ze severního cípu Severního ostrova až do Wellingtonu v roce 1975. Bylo jí tehdy 79 let. Tento pochod měl upozornit na drtivou ztrátu půdy držené Maory v předchozích desetiletích.[3] Cooperová zůstala politicky aktivní i v následujících letech, než v roce 1994 zemřela ve věku 98 let.[2]
Reference
editovat- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-05-01].
- ↑ a b Cooper, Whina [online]. New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Celebrating Dame Whina Cooper and the fight for Māori land rights - New Zealand Parliament [online]. New Zealand Parliament, 2020-12-09 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Whina Cooperová na Wikimedia Commons
