Wang Wej
Wang Wej (čínsky pchin-jinem Wáng Wéi, znaky zjednodušené 王维, tradiční 王維, psal také pod pseudonymem Mo-ťie (čínsky pchin-jinem Mójié, znaky 摩詰; 699?–759?) byl čínský básník, malíř a politik z období dynastie Tchang. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem své doby.[2]
| Wang Wej | |
|---|---|
 | |
| Narození | 699 Yongji |
| Úmrtí | 759 (ve věku 59–60 let) nebo srpen 761 (ve věku 61–62 let) Čchang-an |
| Povolání | malíř, básník, spisovatel, politik, hudebník a kaligraf |
| Žánr | portrét |
| Rodiče | Wang Chulian[1] |
| Příbuzní | Wang Jin (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPocházel z provincie Šan-si, při úřednických zkouškách v roce 721 získal nejlepší ohodnocení vůbec, což mu zajistilo rychlou úřední kariéru. Když bylo při An Lu-šanově povstání obsazeno hlavní město, předstíral prý hluchotu (podle jiných zdrojů si způsobil kožní onemocnění), aby nemusel spolupracovat se vzbouřenci. Po smrti své manželky se stáhl do ústraní a věnoval se hlavně studiu a poesii. Byl přesvědčeným buddhistou, pseudonym Mo-ťie si vybral podle postavy z buddhistické sútry Vimalakīrti. Z dnešního hlediska je nejvýznamnější součástí jeho díla jeho poesie, Wang Wej je řazen k největším čínským básníkům vůbec. Většinu jeho díla tvoří popisné básně zachycující přírodu a reflektující buddhistickou životní filosofii.
Jako malíř patří Wang Wej k zakladatelům čínského krajinářství, ale jeho malířské dílo je známo jen z pozdějších kopií.[3] Věnoval se i nástěnné výzdobě buddhistických chrámů.
Ukázka z poezie
editovatBáseň Pavilón mezi bambusy je uvedena v překladu Josefa Hiršala:
V příšeří houštiny bambusů sedávám sám.
Hraji na loutnu, chvílemi dlouze halekám.
Tu v hloubi háje nikdo z lidí o mně neví.
Jasná luna jen přichází a září na mne tam.
Česká vydání
editovatKromě jednotlivých básní v antologiích (např. Zpěvy staré Číny Bohumila Mathesia nebo Nefritová flétna Františka Hrubína vyšly dva výbory z jeho díla:
- Trojzvuk, Melantrich, Praha 1987, přeložil Josef Hiršal pod jménem Marty Ryšavé[4], jde o výbor z poezie Meng Chao-žana, Wang Weje a Po Ťü-iho (pod jménem Paj Siang-šan).
- Ptačí křik, Perplex, Opava 2009, přeložil Dan Jedlička.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang Wej na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wang Wej
- (anglicky) http://www.chinese-poems.com/wang.html
- (anglicky) https://web.archive.org/web/20111113123116/http://gallery.sjsu.edu/oldworld/asiangate/chinesepainting/painting/bio/bio.htm
Literatura
editovat- Olga Lomová, Poselství krajiny. Obraz přírody v díle básníka Wang Weje. Praha: DharmaGaia, 1999. ISBN 80-85905-56-6. 240 s. Archivováno 25. 6. 2012 na Wayback Machine.
- Olga Lomová. Když se básníkovi “rozběhne štětec”: Wang Weiovy básně složené žertem. Studia orientalia Slovaca V, 2006, s. 139–160. ISSN 1336-3786.
Reference
editovat- ↑ Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 379-380
- ↑ Archivovaná kopie. darkenedskye.blog.cz [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-26.
- ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1021
