Walter Venus

Walter Venus
Walter Venus
	Walter Venus (1929-1932)
Typ	hvězdicový, pístový sedmiválec
Výrobce	Walter
Konstruktér	Ing. F. A. Barvitius
První rozběh	1929
Vyrobeno kusů	17
Výroba	1929–1932
Vyvinut z motoru	Walter NZ-85 (1926–1930), Walter NZ-95

Walter Venus byl československý sedmiválcový zážehový vzduchem chlazený hvězdicový, pístový motor. Byl vyvinut koncem 20. let 20. století a byl vyráběn Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. v Praze-Jinonicích.^[1] Motor Walter Venus je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Vznik a vývoj

Oblíbená řada lehkých motorů NZ-40, NZ-60, NZ-85 a NZ-120 pro sportovní a školní letadla začala na přelomu 20. a 30. let 20. století zastarávat, přestože byly výkonově modifikovány na typy NZ-45, NZ-70, NZ-95 a NZ-130. Bylo zájmem továrny Walter tuto řadu nahradit novými typy. Nová konstrukční řada se objevila v roce 1929 a byla pojmenována podle hvězd. Byly to opět hvězdicové motory, Walter Polaris (tříválcový), Walter Vega (pětiválcový), Walter Venus (sedmiválcový) a Walter Mars (devítiválcový). Sdílely stejné válce, písty a další součásti, měly stejný kompresní poměr a otáčky, stejné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm, lišily se jen počtem válců. „Prostřední“ Walter Venus byl sedmiválcový hvězdicový benzinový motor s karburátorem Zenith typ 50-J. Oproti předchozímu motoru Walter NZ-85 resp. NZ-95 měl zvýšený kompresní poměr, téměř stejnou hmotnost a zvýšený výkon.

Popis motoru

Motory Vega, Venus a Mars (London 1929)

Největší konstrukční, metalurgické a technologické změny oproti řadě NZ proběhly na válcích motoru resp. na jejich hlavách. Nové typy hlav již nebyly odlévány z litiny, nýbrž z hliníkové slitiny.^[2] Válce tak byly „kompozitní“ konstrukce. Na výkovek tělesa válce z oceli byly přišroubovány hlavy odlité z hliníkových slitin. Neobvyklé bylo, že hlavy byly odnímatelné bez odstranění celého válce z klikové skříně, protože byly montovány za studena, a tím podstatně urychlovaly a usnadňovaly montáž a demontáž. Karburátor Zenith typ 50-J, který byl umístěn v dobře přístupném místě v zadní části klikové skříně, dodával směs do prstencovité komory, odkud byla směs vedena k jednotlivým válcům nasávacími trubkami. Zapalování obstarávala dvě magneta Scintilia MN7D popř. MN7DA,^[2] která byla namontována na konzolách a byla integrována do zadní části krytu motoru. Mazání olejovým, pístovým čerpadlem nové konstrukce s čističem oleje.^[3] Ucelená řada motorů této „hvězdné série“, s tímto počtem a uspořádáním válců, ale jiným vrtáním a zdvihem měla v následujících letech volné pokračování v dalších verzích Castorů (Castor II, III).

Jako počet vyrobených motorů Walter Venus se uvádí 17 ks, nejednalo se tedy o nějak úspěšný motor.^[4] Tímto typem také končí výroba sedmiválcových a všech ostatních hvězdicových motorů Walter s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm. Bylo několik typů letadel, kde se Walter Vega, Walter Venus a Walter Mars objevily, ale takových úspěchů jako „enzety“ už tyto nové hvězdy nedobyly. Hvězdicové motory postupně začaly uvolňovat místo invertním, řadovým motorům.

Použití

Motor Walter Venus nebyl tak úspěšný jako jeho souputníci Walter Vega a Walter Mars. Objevil se na jednom československém letounu Aero A-34 Kos resp. i na Aero A-134 Kos. Z evropských aplikací byl instalován na litevském letounu ANBO V, na italských Breda Ba.15-S (některé prameny tento letoun označují jako Breda Ba.15-P). Švýcarský pilot Jean-René Pierroz se s tímto letounem v roce 1930 zúčastnil soutěže „Challenge International de Tourisme“ 1930 a obsadil slušné 14. místo z 35 klasifikovaných. Je ovšem pravdou, že na letounech Breda Ba.15 bylo použito více motorů, takže Walter Venus byl jeden z řady (Cirrus III, de Havilland Gipsy, Colombo S.63, Walter NZ-85, Walter NZ-120, Walter Mars a Isotta-Fraschini 80 T). Tento motor byl také jedním z těch, které byly namontovány na italském „obojživelníku“ Savoia-Marchetti S.56, mezi nimiž lze jmenovat např. Anzani 70 HP, Anzani 80 HP, FIAT A.53 (115 HP), FIAT A.54 (135 HP) atd.

Aero A-34 Kos z roku 1929 byl malý sportovní a cvičný dvouplošník, využívaný v československém civilním a vojenském letectví. Křídla tohoto letounu mohla být sklopena na šířku letounu jen 2,91 m, a to umožňovalo vlečení automobilem z letiště na letiště. Prototyp (registrace L-BASO) měl hvězdicový motor Walter Vega o výkonu 85 koní. Měl se účastnit mezinárodní soutěže „Challenge International de Tourisme“ 1929 (pilotovaný Josefem Novákem), ale musel 8. srpna 1929 ze soutěže odstoupit pro selhání motoru a vynucené přistání. Sedm letounů Aero A-34 a jeho varianty postavila továrna Aero s různými motory: 3 Aero A-34Js měly motor Walter Junior a 3 Aero A-134s měly Walter Venus.^[5]

Jeden z letounů Breda Ba.15 byl v roce 1932 provozován Ústřední pilotní školou. Byl osazen motorem Walter Venus o výkonu 82 kW/110 k. Ústřední pilotní škola jej např. využívala pro kurz létání podle přístrojů. Při letech se cvičil start bez viditelnosti, stoupání, horizontální let, udržování kursu, zatáčky, změna kursu a klouzání. Žák si předem vypočítal kurs a celý let absolvoval bez viditelnosti.^[6]

Použití v letadlech

Specifikace

Data dle^[8]^[9]

Walter Venus (křivky užitečného výkonu)

Technické údaje

Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec
Vrtání válce: 105 mm
Zdvih pístu: 120 mm
Celková plocha pístů: 606 cm²
Zdvihový objem motoru: 7273 cm³
Hmotnost suchého motoru: 126 kg
Vnější průměr motoru: 946 mm

Walter Venus (křivky výkonu)

Součásti

Rozvod: OHV, dvouventilový (sací a výfukový)
Karburátor: Zénith typu 50-J
Zapalování: 2 magneta Scintilla MN7D popř. MN7DA
Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
Pohon: dvoulistová, dřevěná vrtule
Počet otáček vrtule: 1750 ot/min
Směr otáčení motoru a vrtule: vpravo

Výkony

Maximální, vzletový: 115 k (84,6 kW) při 1800 ot/min
Nominální, jmenovitý: 110 k (80,9 kW) při 1750 ot/min
Kompresní poměr: 5,15:1
Spotřeba paliva: 235 g·h⁻¹·k⁻¹ / 320 g·h⁻¹·kW⁻¹
Spotřeba oleje: 7–10 g·h⁻¹·k⁻¹ / 9,5–13,6 g·h⁻¹·kW⁻¹
Poměr výkonu k hmotnosti: 0,64 kW/kg

Galerie

Aero A-34 pilotované Josefem Novákem při závodu Challenge International de Tourisme 1929
ANBO V s motorem Walter Venus
Breda Ba.15-S
Walter Venus a Breda Ba.15-P – Challenge International de Tourisme 1930
CASA III a Walter Venus
Savoia-Marchetti S.56
Walter Venus a letadlo Savoia-Marchetti S.56

Odkazy

Reference

↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 218, 272–273.
↑ ^a ^b Nové typy leteckých motorů Walter. Letectví. 1929-09, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 320–326. Dostupné online.
↑ J. Walter & Co.. Flight, Vol. XXI. (1929), No. 30 (JULY 25, 1929), page 762 [online]. ROYAL AERO CLUB OF THE UNITED KINGDOM, 25.7.1929 [cit. 15.1.2019]. Dostupné online.
↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 85–86, 250–253.
↑ Kurs létání podle přístrojů. Důstojnické listy. 1932-08-16, roč. 12, čís. 34, s. 4. Dostupné online.
↑ JIROUT, Jaroslav. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430-434.
↑ FLIEGER, Jan. Walter Venus [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
↑ Technická příručka leteckých motorů NZ-70, NZ-95, NZ-130, Vega, Venus a Mars. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter a spol., 1930. 135 s.

Literatura

PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Venus na Wikimedia Commons
Walter Jinonice
Akciová továrna J. Walter a spol.
Československé letectvo 1918–1939
History of J. Walter & Co.

[1] NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 218, 272–273.

[:0-2] Nové typy leteckých motorů Walter. Letectví. 1929-09, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 320–326. Dostupné online.

[3] J. Walter & Co.. Flight, Vol. XXI. (1929), No. 30 (JULY 25, 1929), page 762 [online]. ROYAL AERO CLUB OF THE UNITED KINGDOM, 25.7.1929 [cit. 15.1.2019]. Dostupné online.

[4] DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.

[5] NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 85–86, 250–253.

[6] Kurs létání podle přístrojů. Důstojnické listy. 1932-08-16, roč. 12, čís. 34, s. 4. Dostupné online.

[7] JIROUT, Jaroslav. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430-434.

[8] FLIEGER, Jan. Walter Venus [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.

[9] Technická příručka leteckých motorů NZ-70, NZ-95, NZ-130, Vega, Venus a Mars. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter a spol., 1930. 135 s.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]