Wikipedie

Walter Scolar

letecký hvězdicový motor

Walter Scolar byl československý devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor pro pohon lehkých, akrobatických letadel. Byl vyvinut ve 30. letech 20. století a byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze-Jinonicích od roku 1936.[1]

Walter Scolar
Walter Scolar (hvězdicový, pístový devítiválec)
Walter Scolar (hvězdicový, pístový devítiválec)
TypPístový motor
VýrobceWalter
KonstruktérIng. F. A. Barvitius
První rozběh1936
Hlavní použitíBeneš-Mráz Be-252,
Beneš-Mráz Be-252C
Výroba1936–1939
Vyvinut z motoruWalter NZ-120 (1927–1931), Walter Mars (1929–1932), Walter Gemma (1933–1939), Walter Bora (1934–1939), Walter Bora II-R (1935–1939)
Walter Scolar, Muzeum letectví Košice 2010

Vznik a vývoj

editovat

Walter Scolar byl posledním motorem v řadě motorů Walter NZ-120 (1927–1931), Walter Mars (1929–1932), Walter Gemma (1933–1939), Walter Bora (1934–1939), Walter Bora II a Walter Bora II-R (1935–1939). Oproti svým předchůdcům měl zkrácený zdvih za 120 mm na 100 mm.[2] Po homologaci, která proběhla v roce 1936, byl používán především na československých letounech firmy Beneš-Mráz z Chocně.

Motor byl řešen speciálně s ohledem na použiti ve školních letadlech tzn. při konstrukci byly vzaty v úvahu požadované vlastnosti jako jsou spolehlivost, trvanlivost i při zvýšeném namáhání ve školním provozu, konstrukční jednoduchost, snadná a jednoduchá obsluha. Průměr motoru byl však oproti svým předchůdcům zmenšen zkrácením zdvihu a v konstrukci bylo použito všech nových poznatků, získaných při stavbě motorů s vysokou výkonností. Tak bylo dosaženo u motoru SCOLAR vlastnosti, charakterizovaných těmito údaji: při obsahu 78 litrů a průměru 98 cm má nominální výkonnost 160 k. s. při 2200 ot./min. a nejvyšší výkonnost 180 k s při 2500 ot./min.: specifická výkonnost je 23 1 kg/k. s.[3]

Počty vyrobených motorů Walter Scolar oficiální statistiky neuvádějí, ale zřejmě se jednalo jen o desítky kusů.[4] Motory Walter Scolar byly představeny koncem roku 1936 na aerosalonu v Paříži a pak byly součástí expozic továrny Walter na leteckých výstavách v Praze (červen 1937), na II. mezinárodním aerosalonu v Miláně (říjen 1937) a opět na aerosalonu v Paříži (leden 1939), ale počet jejich aplikací to nerozšířilo. Motor Walter Scolar je vystaven v Leteckém muzeu Kbely a ve Slovenském technickém múzeu, pobočka Múzeum letectva v Košicích.

Popis motoru

editovat

Byl to devítiválcový, hvězdicový motor s vrtáním 105 mm a zdvihem 100 mm (9H). Klasický benzinový motor (oktanové číslo min. 73) s karburátorem Stromberg NAR 62. Motor s příslušenstvím měl hmotnost 165 kg a v této hmotnosti, která je poměrně nízká s ohledem na nutnou robustní konstrukci motoru, jsou zahrnuty všechny potřebné pohony. V základním příslušenství měl pohon palivové pumpy, otáčkoměru, rozdělovače pneumatického spouštěče, příruby pro mechanický, externí spouštěč, za karburátorem kompresor v nasávacím systému a montážní okruží. Lopatkové kolo kompresoru mělo shodné otáčky s klikovou hřídelí. Při zkráceném zdvihu se zmenšila i jeho velikost – průměr snížen na 984 mm, což dovolilo – oproti jeho předchůdcům zvýšit nominální a maximální otáčky motoru. Pomocné pohony, uspořádané na motoru, jsou přizpůsobeny potřebným instalacím ve školních letadlech: ozubec na hřídeli pohonů a příruba na zadním víku pro mechanicky spouštěč, rozdělovač pneumatického spouštěče. pohon otáčkoměru a pohon palivové pumpy Přední konec klikového hřídele má normalizované drážkování pro montáž kovových vrtuli.[3]

Kliková skříň se skládala ze dvou hlavních polovin, dělených ve střední rovině válců, z mezistěny, předního víka se 2 větrači a zadního víka s nástavcem pohonů. Zadní víko obsahovalo kruhovou komoru rozváděcího lopatkového kola. Nosné části klikové skříně byly vyrobeny z hliníkové slitiny vysoké pevnosti, méně namáhané části z elektronu. Ke skříni byl připojen hlavními šrouby plechový montážní kruh. Válce byly vykovány z oceli a opracovány v celku s chladicími žebry a upevňovací přírubou. Hustě žebrovaná hlava ze zvláštní hliníkové slitiny je za horka našroubována na válec. Do hlavy byla zalisována a zaválcována sedla ventilu, zalisována vedení ventilů a zatažena pouzdra pro svíčky a spouštěcí ventilky. Do sacího a výfukového hrdla byla zašroubována ocelová pouzdra pro připojení příslušných potrubí. Klikový hřídel, vykovaný z oceli Poldi L-Vitrix Sp. 52 byl dvojdílný; spojení obou polovin bylo provedeno sevřením klikového čepu v rozříznuté hlavici zadního ramene, stažené šroubem. Dutin hřídele bylo využito k rozvádění mazacího oleje. Hřídel byl uložen ve dvou hlavních válečkových ložiskách v klikové skříni a v tlakovém kuličkovém ložisku v předním víku: to zachycovalo osové síly vrtule. Vzadu byl připojen k hřídeli drážkami nástavec pro pohon magnet, olejové a palivové pumpy a otáčkoměru, ukončený ozubcem pro spouštěč. Přední konec klikového hřídele měl normalizované drážky podle ČSN-AE-5.2 č. 10 pro nasazení vrtulové hlavy.[2]

 
Walter Scolar a Beneš-Mráz Be-252 Beta-Scolar (1937)

Použití

editovat

Jednokřídlé dolnoplošníky Beneš-Mráz Be-252 Beta Scolar a jeho následník Be-252C Beta Scolar, ve kterých byl tento motor použit, navrhl ing. Beneš v roce 1937 resp. 1938 (Továrna na letadla, ing. Pavel Beneš a ing. Jaroslav Mráz, Choceň). Jednalo se o dvousedadlový cvičný letoun pro výcvik ve vysoké akrobacii, popřípadě ke kondičním letům s instruktorem. Letoun byl zalétán v dubnu 1938. Drak předchozího typu Beneš-Mráz Be-52 byl ponechán téměř beze změny. Při letových zkouškách se Walter Scolar projevil velmi dobře, zejména při vertikálních obratech. Zklamání však přinesly vlastnosti prototypu Be-252 (OK-BEZ) ve vývrtce. V zimě 1938 zkoušky pokračovaly a vedly k přestavbě letounu na typ Be-252C. Změna byla provedena jednoduše – na původní plochý trup byly připevněny lehké tvarové přepážky a celek s trupem vejčitém průřezu byl doplněn podélnými lištami. Navíc byly upraveny aerodynamické přechody mezi křídlem a trupem. Kabina dostala průběžný prosklený, zcela uzavřený kryt. Firemní šéfpilot Petr Široký zalétal prototyp Be-252C (OK-YOA) v březnu 1939 jen několik dnů před okupací.[5] Ještě v československém zbarvení a imatrikulací, ale se svastikou na ocase byl pak Be-252C používán německou Luftwaffe jako cvičný letoun.[6]

Použití v letadlech

editovat

Technická data

editovat
  • Počet válců: 9
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 100 mm
  • Celková plocha pístů: 779 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 7793 cm³
  • Celkový průměr: 984 mm
  • Délka: 880 mm
  • Hmotnost suchého motoru: 155–165 kg (dle vybavení příslušenstvím)
 
Walter Scolar (1936), charakteristiky

Součásti

editovat
  • Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil na válec, rozvod OHV
  • Příprava palivové směsi: karburátor Stromberg NAR 62
  • Požadavek na paliva: min. 73oktanový letecký benzín
  • Spotřeba: 240 g·h−1·k−1 / 326 g·h−1·kW−1
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Spotřeba oleje: 6–10 g·h−1·k−1 / 8,2–13,6 g·h−1·kW−1
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule, alternativně kovová

Výkony

editovat
  • Nominální, jmenovitý výkon: 160 k (118 kW) při 2200 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 180 k (132 kW) při 2500 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,4:1
  • Poměr max. výkonu k objemu (specifická výkonnost): 23,1 k/l (17,0 kW/l)
  • Poměr max. výkonu k hmotnosti (specifická hmotnost): 1,16 k/kg (0,85 kW/kg)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Walter Scolar. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 219, 270–273. 
  2. ↑ a b SCHMID, J. ing. Motor Walter Scolar 160/180 KS.. Letectví. 1937-12, roč. 17, čís. 12, s. 538–540. Dostupné online. 
  3. ↑ a b SCHMID, J. ing. Motor Walter Scolar 160/180 k. s.. Letec. 1938-01-26, roč. 14. (1938), čís. 1, s. 9. Dostupné online. 
  4. ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Beneš-Mráz Be-252. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 200–201. 
  6. ↑ FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví. idnes.cz [online]. MAFRA, a. s., 25.6.2015 [cit. 14.1.2019]. Dostupné online. 
  7. ↑ FLIEGER, Jan. Walter Scolar [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ ENGINES at the PARIS SHOW. Flight, No. 11/1936, page 579 [online]. OFFICIAL ORGAN OF THE ROYAL AERO CLUB, 26.11.1936 [cit. 14.1.2019]. Dostupné online. 
  9. ↑ Bulletin Walter, Walter Scolar. I, No. 1. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1937. 92 s. 

Související články

editovat

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Scolar&oldid=23591425“