Waitoreke (také kaureke nebo novozélandská vydra) je údajný vodní živočich, vyskytující se na Novém Zélandu.

Waitoreke má prý štíhlé asi půl metru dlouhé tělo s krátkýma nohama a hustou tmavě hnědou srst. Je popisován jako samotářský noční tvor žijící ve vodních tocích odlehlých oblastí Jižního ostrova. Živí se pravděpodobně rybami. Vzhledem i způsobem života tak nejspíše připomíná evropskou vydru.

Historie

editovat

Podle vyprávění domorodých Maorů byl waitoreke v minulosti hojný a někdy ho chovali jako domácího mazlíčka. Kapitán James Cook se ve svém deníku zmiňuje o pozorování waitoreke [1]. Nejvěrohodnější svědectví podal roku 1861 německý cestovatel a geolog Julius von Haast, který viděl stopy a kožešinu tohoto zvířete, která byla bíle skvrnitá a postrádala plovací blány. Jeden farmář Hastovi vyprávěl, jak waitorekeho spatřil u potoka a chtěl ho zabít jezdeckým bičem. Když zvíře udeřil, ostře zakviČelo a skočilo do vody. Haastovo líčení převzali Ferdinand Hochstetter a Alfred Brehm. Ještě Ottův slovník naučný uvádí waitoreke jako skutečně existující, byť vzácné, zvíře. Protože ale vědci nezískali k dispozici žádný exemplář tohoto tvora, bývá waitoreke pokládán za fiktivního tvora.

Etymologie

editovat

Název waitoreke se překládá jako „ostnaté vodní zvíře“. To může odkazovat jak na ježatou srst vodních savců, tak i na jedovou ostruhu ptakopyska. Jiné vysvětlení vychází ze slovesa torangi – skrývat se. Uznávaný jazykovědec Te Rangi Hiroa (Peter Buck) však prohlašuje, že je to všechno nesmysl a žádný takový výraz v maorském jazyce nikdy neexistoval. [2]

Vysvětlení

editovat

Teorie o původu waitoreke

editovat
  • nikdy neexistoval, je to folklorní báchorka. Proti tomu bývá namítáno, že lidská fantazie může stvořit létající draky nebo obří humanoidy, ale proč by si někdo vymýšlel tak nenápadné zvíře; proto někteří přírodovědci odmítají zařadit waitoreke do oblasti kryptozoologie a vážně jeho existenci zkoumají. [3]
  • máme co dělat s příbuzným australského ptakopyska, který zde přežil ještě z období, kdy byly obě pevniny spojeny. V této souvislosti bývá připomínána fosilie ze Saint Bathans, zatím nepopsaný druh primitivního savce velikosti krysy, zřejmé příbuzný ptakořitným, pocházející z miocénních vrstev (stáří 19–15 milionů let) v oblasti Otago na Jižním ostrově. není vyloučeno, že zde jeho potomci mohli přežít déle a vyhynout až v důsledku konkurence zavlečených druhů savců
  • je to vodní hlodavec příbuzný australské myši bobří, podle některých svědectví si waitoreke staví hráze; teoreticky by mohly myši bobří na Nový Zéland připlout z Austrálie nebo Tasmánie na vyvráceném kmeni nebo jiném přirozením „voru“.
  • jde o vačnatce z příbuzenstva kunovců; který se sem dostal z Austrálie nebo z Tasmánie na vyvráceném kmeni nebo jiném přirozeném „voru“, podle některých svědectví má waitoreke na hřbetě bílé skvrny jako kunovci. V samotné Austrálii však nežije žádný vačnatec specializovaný na vodní prostředí.
  • jde o endemický druh vydry. Na Novém Zélandu však před příchodem Evropanů prokazatelně nežily šelmy. Není pravděpodobné, že by zrovna vydry tvořily výjimku. Pravděpodobná není ani možnost, že by se vydry z oblasti Indonésie dostaly na Nový Zéland společně s austronéskými předky Maorů.
  • hlášení o waitoreke vznikla záměnou s mořskými lachtany, kteří se proti proudu řek dostali do vnitrozemí. Waitoreke by však měl být daleko menší než lachtan a mít zcela jiný tvar těla.
  • nejromantičtější, avšak nejméně pravděpodobné, vysvětlení označuje waitoreke za živoucí fosilii, potomka cynodontů (savcovitých plazů z období triasu).

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • Jaroslav Mareš: Legendární příšery a skutečná zvířata, Práce, Praha 1993
  • Ivan Heráň: Zvířata celého světa 9 – Kunovité šelmy, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1982

Externí odkazy

editovat