Vzdušný kořen
Vzdušné kořeny jsou zvláštní nadzemní orgány některých rostlin, zejména tropických a subtropických. Podle typu mají různé funkce a vyvíjejí se z různých orgánů, například z kořenů nebo stonku. Mnohé z nich jsou metamorfózy kořene. Některé vzdušné kořeny mají na povrchu mnohovrstevnou houbovitou pokožku zvanou velamen.
Pneumatofor (dýchací kořen)
editovatPneumatofory zajišťují dostatečný přístup vzduchu v zamokřených půdách a bažinách.[1] Vyskytují se například u tisovce dvouřadého (Taxodium distichum) a u dřevin vegetační formace mangrovy.
Vzdušný zavlažovací kořen
editovatVzdušné zavlažovací kořeny slouží k příjmu vody při vysoké vlhkosti vzduchu. Často mají i asimilační funkci.
Asimilační (zelený) kořen
editovatAsimilační kořeny obsahují chloroplasty a přebírají funkci listů.
Vzdušný kořen pro symbiózu
editovatNěkteré rostliny na zamokřených půdách hostí ve svých vzdušných kořenech symbiotické hlízkové bakterie vázající dusík. Jiné vylučováním sladkého sekretu lákají mravence, kteří pak rostlinu brání.
Chůdovitý kořen
editovatChůdovité kořeny (anglicky stranglers – obepínají podkladovou rostlinu, kterou jakoby škrtí) slouží rostlinám, které klíčí ve výšce, k dosažení půdy. Mohou také vyrůstat ze stonku kousek nad zemí; pak slouží k dodatečnému ukotvení rostliny na měkkých půdách, například u kukuřice.
Příčepivý kořen
editovatPříčepivé kořeny slouží popínavým rostlinám k přichytávání na podklady, jako jsou stromy, skály nebo zdi. Vyskytují se například u lián nebo břečťanu.
Haustorium (parazitický kořen)
editovatHaustoria se přichytávají na hostitelskou rostlinu a vrůstají do jejích cévních svazků, odkud čerpají vodu a živiny.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 2. upr. vyd. Praha: Scientia, 1994 s. 93.
Literatura
editovat- ROSYPAL, Stanislav a kol. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu vzdušný kořen na Wikimedia Commons