Vzdušný kořen

rostlinný orgán

Vzdušné kořeny jsou zvláštní nadzemní orgány některých rostlin, zejména tropických a subtropických. Podle typu mají různé funkce a vyvíjejí se z různých orgánů, například z kořenů nebo stonku. Mnohé z nich jsou metamorfózy kořene. Některé vzdušné kořeny mají na povrchu mnohovrstevnou houbovitou pokožku zvanou velamen.

Pneumatofor (dýchací kořen)

editovat
 
Pneumatofory tisovce dvouřadého (Taxodium distichum)

Pneumatofory zajišťují dostatečný přístup vzduchu v zamokřených půdách a bažinách.[1] Vyskytují se například u tisovce dvouřadého (Taxodium distichum) a u dřevin vegetační formace mangrovy.

Vzdušný zavlažovací kořen

editovat

Vzdušné zavlažovací kořeny slouží k příjmu vody při vysoké vlhkosti vzduchu. Často mají i asimilační funkci.

Asimilační (zelený) kořen

editovat

Asimilační kořeny obsahují chloroplasty a přebírají funkci listů.

Vzdušný kořen pro symbiózu

editovat

Některé rostliny na zamokřených půdách hostí ve svých vzdušných kořenech symbiotické hlízkové bakterie vázající dusík. Jiné vylučováním sladkého sekretu lákají mravence, kteří pak rostlinu brání.

Chůdovitý kořen

editovat

Chůdovité kořeny (anglicky stranglers – obepínají podkladovou rostlinu, kterou jakoby škrtí) slouží rostlinám, které klíčí ve výšce, k dosažení půdy. Mohou také vyrůstat ze stonku kousek nad zemí; pak slouží k dodatečnému ukotvení rostliny na měkkých půdách, například u kukuřice.

Příčepivý kořen

editovat

Příčepivé kořeny slouží popínavým rostlinám k přichytávání na podklady, jako jsou stromy, skály nebo zdi. Vyskytují se například u lián nebo břečťanu.

Haustorium (parazitický kořen)

editovat

Haustoria se přichytávají na hostitelskou rostlinu a vrůstají do jejích cévních svazků, odkud čerpají vodu a živiny.

Reference

editovat
  1. ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 2. upr. vyd. Praha: Scientia, 1994 s. 93.

Literatura

editovat
  • ROSYPAL, Stanislav a kol. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.

Externí odkazy

editovat