Vonné látky v kosmetice

Vonné látky v kosmetice mají nezastupitelnou roli, příjemně dráždí čichové receptory. Používají se od starověku, ale rozvoj voňavkářství nastal až ve Francii koncem 17. století. Vedoucí postavení si v tomto oboru udržuje Francie dodnes.

Tyto látky patří mezi nejčastější alergeny v kosmetice.

Rozdělení vonných látek

1) přírodní

• rostlinné
• živočišné

2) syntetické

1. Přírodní vonné látky

Rostlinného původu

• vůní květů a dalších částí rostlin tvoří silice, neboli etherické oleje – jsou uloženy ve zvláštních siličních buňkách
• jsou to většinou kapaliny příjemně vonící, nerozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech
• metody získávání:

• extrakce

• vyluhování vonných látek do vhodného rozpouštědla (tuk, olej, alkohol)
• patří k nejstarším metodám získávání vonných látek

• lisováním

• takto se získávají silice z citrusových plodů

• destilací s vodní parou

• materiál se zahřívá v destilační aparatuře a vodní pára sebou strhává uvolňující se silici, která se po ochlazení usazuje jako olejovitá vrstva na povrchu vody. Touto metodou se vyrábějí silice z plodů, listů nebo kořene, z oddenků a květů.

Živočišného původu

• vonné látky vytvářejí také živočichové
• většina tkáňových látek, které vznikají v živočišných tělech, jsou spíše páchnoucí látky (záleží na jejich koncentraci, zda cítíme vůni nebo zápach)
• nejznámější vonné látky živočišného původu jsou:

• ambra

• šedá hmota silně pronikavého zápachu, vzniká v trávicím ústrojí vorvaně při poranění polykanou stravou (př. kraby, sépiemi), patří k nejcennějším vonným látkám

• mošus = pižmo

• jedna z nejintenzivněji vonících látek, je to sekret, který se shromažďuje ve váčku, ležícím v blízkosti pohlavních orgánů samce Kabara pižmového (příbuzný asijských jelenů)

• cibet

• je to silně páchnoucí výměšek, který se ukládá ve váčcích poblíž řitního otvoru Cibetky (kočky cibetové), je to žlutá až žlutohnědá masťovitá hmota

2. Syntetické vonné látky

S rozvojem chemie začal stoupat počet látek vyrobených syntetickou cestou, buď jako napodobeniny přírodních látek nebo jako látky zcela nové, u kterých byly aromatické vlastnosti objeveny náhodně

• používají se v potravinářství i v kosmetice
• mezi nejdůležitější synteticky vyrobené vonné látky patří: kumarin, vanilin, heliotropin

Vonná kompozice = směs vonných látek

• použití samostatných aromatických látek k parfemaci KP není vhodné, protože v čistém stavu nemají dostatečně zajímavou a plnou vůni anebo tato vůně není dostatečně stabilní
• parfémovou kompozici často tvoří 30-50 vonných látek

rozeznáváme 3 základní složky vonné kompozice:

1) špička vůně

• obsahuje nejtěkavější látky, vytváří svěží tón, který rychle vyprchá

2) srdce kompozice (střed)

• obsahuje středně těkavé látky, vůně by měla vydržet co nejdéle (několik hodin)

3) fixátory (konec vůně)

• odpařují se pomalu, snižují odpařování silic a zbytku kompozice, vůně je těžší, po delší době zřetelně voní

Biologické účinky vonných látek

• nevýhody: způsobují alergické reakce

• výhody:
  • repelentní účinky – odpuzují hmyz
  • anestetické – utišují bolest
  • antiseptické – ničí choroboplodné zárodky
  • uvolňují křeče, hojí …

Aromaterapie

Je několik let stará metoda, při které se používají vůně léčivých rostlin (tzv. etherické oleje) k prevenci a léčbě nemocí. Etherické oleje jsou prchavé látky se složitou strukturou, kterou utváří někdy i několik set složek. Jejich léčivé účinky nejsou způsobeny pouze jejich chemickým složením, ale také nahromaděním sluneční energie a vyzařováním určitých elektromagnetických vibrací → z tohoto důvodu nejsou vhodné syntetické náhražky rostlinných vůní, které mohou navíc vyvolávat alergie.

Dnes^[kdy?] je hojně využíván především tea tree oil

Reference

Použitá literatura

• Vlastní pracovní listy
• Kniha kosmetiky