Vojtěch Henniger ze Seebergu
Vojtěch Jan svobodný pán Henniger ze Seebergu (německy Adalbert Johann Freiherr Henniger von Seeberg) (23. prosince 1807 Praha – 10. října 1873 Milín) byl český šlechtic a rakouský státní úředník. Ve státní správě působil od roku 1829, řadu let strávil na různých pozicích v Haliči a později v severních Čechách. Svou kariéru završil jako viceprezident českého místodržitelství v Praze (1867–1870).
| Vojtěch svobodný pán Henniger ze Seebergu | |
|---|---|
| Viceprezident českého místodržitelství | |
| Ve funkci: 1867 – 1870 | |
| Předchůdce | Antonín Lažanský z Bukové |
| Nástupce | Václav Rieger |
| Prezident krajské správy v Litoměřicích | |
| Ve funkci: 1854 – 1864 | |
| Zemský prezident v Bukovině | |
| Ve funkci: 1849 – 1853 | |
| Předchůdce | Eduard Bach |
| Nástupce | Franz von Schmück |
| Narození | 23. prosince 1807 Praha |
| Úmrtí | 10. října 1873 (ve věku 65 let) Milín |
| Titul |  svobodný pán |
| Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Hennigerů ze Seebergu povýšeného v roce 1744 do panského stavu.[1] Narodil se v Praze jako třetí syn c. k. komořího a státního úředníka Jana Nepomuka Hennigera (1777–1850)[2] a jeho manželky Marie Ludoviky, rozené Malovcové z Malovic (1784–1866).[3] Vojtěch působil od mládí ve státních službách, začínal jako konceptní praktikant u haličské zemské vlády ve Lvově (1829), kde byl od roku 1834 guberniálním koncipistou. Později byl krajským komisařem v Sambiru (1836–1839) a Žovkvě (1839–1847) ve východní Haliči (dnešní Ukrajina). V letech 1847–1849 byl krajským komisařem v Čortkivu.
Po reorganizaci státní správy v roce 1849 byl pověřen vedením zemské správy Bukoviny se sídlem v Černovicích (1849–1853).[4][5] V roce 1853 byl nakrátko přeložen ke krajskému úřadu do České Lípy a v letech 1854–1864 vedl krajský úřad v Litoměřicích.[6] V roce 1864 byl s titulem dvorního rady přidělen k českému místodržitelství a během prusko-rakouské války v roce 1866 byl pověřen jeho vedením.[7] V letech 1867–1870 zastával funkci místodržitelského viceprezidenta v Čechách s titulem místodržitelského rady I. třídy.[8] K datu 12. února 1870 byl penzionován.
V roce 1847 byl jmenován c. k. komořím.[9] Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1865) a Řádu železné koruny II. třídy (1868). Získal čestné občanství v Černovicích, Litoměřicích[10] a Podmoklech.[11]
Zemřel náhle 10. října 1873 v Milíně na Příbramsku poblíž tehdejšího rodového sídla ve Smolotelích, kde byl také pohřben.
Rodina
editovatV roce 1834 se ve Lvově oženil s hraběnkou Marií, rozenou Desfoursovou (1808–1871), dcerou generála jezdectva hraběte Vincence Desfourse (1778–1857).[12] Marie byla později dámou Řádu hvězdového kříže[13] a zemřela na zámku Smolotely. Z manželství se narodily čtyři děti.[14] Nejstarší dcera Marie (1838–1910) byla původně dámou Ústavu šlechtičen v Brně a následně manželkou c. k. polního podmaršála Johanna Herrenschwanda (1833–1907). Druhorozená dcera Luisa (1841–1915) byla dámou Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze. Třetí dcera Leopoldina (1842–1861) zemřela předčasně v devatenácti letech. Jediný syn Vincenc (1847–1916) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Evžena. Po rodině své matky byl dědicem sekundárního peněžního fideikomisu hrabat Desfoursů. V roce 1873 požádal o spojení jmen a erbů obou rodů a na základě císařského majestátu ze dne 29. září 1874 začal užívat alianční jméno Freiherr Henniger von Seeberg-Desfours zu Mont et Athienville.[15] Protože zemřel svobodný a bez potomstva, jeho úmrtím tato aliance zanikla.
Vojtěchův nejstarší bratr Jan Nepomuk (1805–1868) byl c. k. komořím a majitelem několika velkostatků v Čechách, další bratři Arnošt (1806–1836), Leopold (1809–1860) a Štěpán (1820–1878) sloužili v armádě.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Jan Nepomuk Henniger in: Biografický slovník českých zemí dostupné online
- ↑ Rodina Jana Nepomuka Hennigera na webu geni.com dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Bukovině na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1853; Gotha, 1853; s. 200 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1859; Vídeň, 1859; s. 21 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 380 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 363 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 98 dostupné online
- ↑ Přehled čestných občanů Litoměřic na webu Města Litoměřice dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Vojtěcha Hennigera in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 396 dostupné online
- ↑ Rodokmen Desfoursů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 200 dostupné online
- ↑ Rodina Vojtěcha Hennigera na webu geni.com dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 112, 167, 388 ISBN 80-86781-08-9
Literatura
editovat- KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 235 ISBN 978-80-88304-18-0
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2014; Praha, 2011; s. 148–160 (heslo Henniger ze Seebergu) ISBN 978-80-904241-5-9