Vlastislav Kroupa

český odbojář a novinář

Vlastislav Kroupa (3. března 1920 Bosonohy27. dubna 1944 Vratislav) byl zakladatel protinacistické odbojové organizace Hnutí slovanské domoviny, působící na jižní Moravě, popravený za svoji činnost německými úřady ve Vratislavi (Breslau).

Vlastislav Kroupa
Narození3. března 1920
Bosonohy
Úmrtí27. dubna 1944 (ve věku 24 let)
Vratislav
Příčina úmrtípopraven
Vzděláníobchodní akademie
Povolánínovinář
Znám jakozakladatel odbojové skupiny „Hnutí slovanské domoviny“
Citát
„Jsem hrdý, že umírám jako voják lepšího zítřka, a lituji pouze, že mám jen jeden život, který mohu milované vlasti obětovat.“
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v rodině řezníka, pocházejícího z dělnického prostředí. Jeho otec jako drobný živnostník s pokrokovými názory a výhradami k buržoaznímu vedení republiky, byl okolím chápán jako člověk levicového zaměření, ač jím nebyl. Neměl tedy dobré postavení v obci a otci se nedařilo. Roku 1937 se s rodinou přestěhoval do sousedního Starého Lískovce, kde se uvolnila řeznická živnost. Ve stejném roce začal Vlastislav Kroupa studovat na obchodní akademii, kde se setkal s Marxovým Komunistickým manifestem. Od mládí byl sečtělý, zajímal se o základy a principy společnosti, ve které žil a oplýval politickým přehledem. Zpočátku se jako pasivní posluchač účastnil politických schůzí stran první republiky, ale později i vystupoval v diskuzích. V Brně-Lískovci založil junácký oddíl, do kterého se marně pokusil vnést svoje myšlenky. Na svých názorech a na svém panslavistickém přesvědčení tedy založil skupinu stejně smýšlejících kamarádů nazývanou „Slovanská obec práce“. Kroupa postupně budoval organizaci mladých v rozsáhlém brněnském okolí a pomocí svého spolužáka vytvořil bojovou skupinu až na Moravskobudějovicku.

Během tří let mělo hnutí již 200 členů a v roce 1941 Vlastislav Kroupa navrhl nový název „Hnutí slovanské domoviny“. Hnutí se dařilo ucházet pozornosti gestapa do doby, než bylo zrazeno konfidenty, takže 16. listopadu 1942 byl Kroupa zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích v Brně. Odolával tvrdým výslechům gestapa a díky statečnému postoji Kroupy i jeho druhů trvalo gestapu téměř rok, než uzavřelo případ Hnutí slovanské domoviny, i když se mu podařilo zatknout jen 67 členů z více než 200 organizovaných. 19. ledna 1944 byl postaven spolu se svými spolubojovníky před breslauský Volksgericht a odsouzen k trestu smrti. Trest byl vykonán dne 27. dubna 1944 ve Vratislavi.[1]

V den popravy napsal svůj poslední dopis, jenž byl v roce 1971 uveřejněn v tisku.

Výňatek z dopisu: „Drazí rodiče, příbuzní a známí. Píši Vám poslední dopis, neboť večer budu popraven. Děkuji Vám za vše, co jste pro mne učinili. Nikdy v životě jsem nepoznal, co je to strach a také dnes ne. Jsem hrdý, že umírám jako voják lepšího zítřka, a lituji pouze, že mám jen jeden život, který mohu milované vlasti obětovat. Jen žádné sentimentality a pamatujte, že život je tvrdý boj. Loučím se s Vámi se všemi, s vlastí, národem a ostatními lidmi dobré vůle.“

Večer téhož dne byl popraven. Bylo mu 24 let. Stal se tak příkladem hrdinství a vlastenectví pro mladou generaci.[2]

Pomníky

editovat
 
Pomník Vlastislava Kroupy v Brně-Bosonohách
  • Pomník Vlastislav Kroupa – umístění: Brno, městská část Bosonohy[3]
  • Pomník obětem 1. a 2. světové války – umístění: Brno, Bosonožské náměstí, Brno - Bosonohy[4]
  • Pomník obětem 2. světové války a vojákům Rudé armády – umístění: Brno, Rybnická/Pisárecká, Brno - Nový Lískovec[5]

Pojmenované ulice

editovat
  • Kroupova (Starý Lískovec)
  • Vladislava Kroupy (Bosonohy). Ulice byla pojmenována nesprávně a roku 1972 přejmenována jako ulice Ztracená.

Reference

editovat
  1. STYX, Josef. Zapadalo slunce nad Breslau naposledy. Brno: Šimon Ryšavý, 2011. 275 s. ISBN 9788073540999. S. 140–145. 
  2. Bosonohy - Pamětihodnosti. www.bosonohy.cz [online]. [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-25. 
  3. KOSINA, David. Pomník Vlastislav Kroupa [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2016-09-23 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  4. VÁLEK, Petr. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2010-03-28 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  5. VÁLEK, Petr. Pomník Obětem 2. světové války a vojákům Rudé armády [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2016-12-28 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.