Vlastenec na vsi
Vlastenec na vsi (v německém originále Der Patriot auf dem Lande) je drobná příležitostná opera (singspiel, autorským označením „rodinná scéna se zpěvem a tancem“) o jednom dějství českého skladatele Františka Ondřeje Holého na libreto Karla Emila Schuberta. Její premiéru uvedla 24. ledna 1778 Wäserova divadelní společnost ve Vratislavi.
| Vlastenec na vsi | |
|---|---|
| Der Patriot auf dem Lande | |
 Titulní strana libreta Vlastence na vsi | |
| Základní informace | |
| Žánr | singspiel („rodinná scéna se zpěvem a tancem“) |
| Skladatel | František Ondřej Holý |
| Libretista | Karl Emil Schubert |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | němčina |
| Premiéra | 24. ledna 1778 Vratislav, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik, charakteristika a historie
editovatSkladatel František Ondřej Holý působil na přelomu 60. a 70. let 18. století v Praze jako kapelník u divadelní společnosti Johanna Josepha Bruniana. Roku 1773 odešel do Berlína ke společnosti Gottfrieda Heinricha Kocha (1703–1775) a po jeho smrti působil u Wäserovy společnosti. Johann Christian Wäser (1743–1781) měl od roku 1772 výlučné divadelní privilegium pro slezskou metropoli Vratislav, avšak od roku 1777 s částí společnosti provozoval zájezdy po Slezsku i mimo ně a vedení souboru usídleného ve Vratislavi – u kterého byl zaměstnán i Holý – přenechal své manželce Marii Barbaře Wäserové (1749–1797), která ji vedla i po Wäserově smrti.[1][2]
Pro všechny tyto společnosti psal Holý hudbu pro divadelní potřeby – především zpěvohry (singspiely), avšak také hudbu k činohrám nebo příležitostným scénám, jakož i úpravy či instrumentaci děl jiných skladatelů. Mezi příležitostné skladby k dynastickým příležitostem, jejichž slova většinou psal vratislavský soudní úředník a příležitostný dramatik Karl (nebo Carl) Emil Schubert (1741–1803), patřila i zpěvohra Vlastenec na vsi (hrála se též pod mírně pozměněným názvem Vlastenci na vsi / Patrioten auf dem Lande[3]). Tu uvedla Wäserova společnost ve Vratislavi poprvé 24. ledna 1778 u příležitosti narozenin krále Fridricha II. – jako úvodní kus k tragédii Giovanna Montaldi Johanna Friedricha Schinka, se dvěma reprízami[4] – a opět o rok později, v podstatném přepracování, rovněž 24., 25. a 26. ledna[5] (text této konečné verze vyšel tiskem[6]).[pozn. 1] Jedná se o jevištní dílo jen se skromným dějem, v první části v zásadě činoherním, s využitím techniky melodramu; hudba a tanec se více uplatní až v rozsáhlém alegorickém divertissement, které tvoří druhou polovinu díla.[6]
Recenze v berlínském časopise Litteratur- und Theater-Zeitung komentovala: „[Vlastenec na vsi] obdržel dosti velké ovace. Možná by se býval líbil ještě více, kdyby to dobré, co obsahuje, nespočívalo v oněch rysech, které se při sebemenším nedostatku soustředění ze strany herců či obecenstva ztratí. Také nebyl dobře nastudován, dekorace nebyly nic zvláštního a balet nebyl dost krásný. Ale protože v tomto kusu hráli paní [Marie Barbara] Wäserová, pan [Simon] Schmelz, pan Philipp Müller a slečna Röggenová, byl přinejmenším zahrán s citem.“[4]
Když v témže časopise roku 1779 vyšla recenze publikovaného textu této scény, dávala Vlastenci na vsi přednost před ostatními Schubertovými příležitostnými kusy s Holého hudbou (Oběť věrnosti / Das Opfer der Treue a Chrám osudu / Der Tempel des Schicksals): „Vlastenec na vsi se nám ve všech ohledech líbil nejvíce. Skutečné, horoucí vlastenectví, představené přirozeně, vřele a živě, musí zanechat hluboký dojem na každé vlastenecké, poctivé srdce a spolehlivě – je-li to podáno tak, jak učinil pan Schubert – vždy dosáhne více, než když se utečeme k pouhé alegorii.“[7]
Vlastenec na vsi se hrál i na jiných místech – například v Mnichově – není však jasné, zda v témže hudebním zpracování.[3] Holého hudba se nedochovala.[1]
Postavy
editovat
Postavy kusu
- Pan von Biederstädt, plukovník
- Henriette a Julie, jeho dcery
- Pan von Treumund, jeho švagr
- Pan von Hohenfels
- Amtmann
Postavy divertissement
Děj opery
editovat.jpg)
Henriette a Julie, dcery plukovníka von Biederstädta (Julii ještě nebylo čtrnáct, Henriettě již ano), se připravují na slavnost, kterou jejich otec pořádá k narozeninám krále Bedřicha Velikého. Julie dokončuje svůj dar otci: obraz Bedřicha podle rytiny Daniela Chodowieckého, Henriette se učí oslavnou píseň na téhož panovníka, k níž text napsala sama, melodii však složil mladý pan von Hohenfels. Ten vyniká ve všech směrech – má mimo jiné schopnost komponovat jako Benda – a Henriette je do něj zamilovaná. Avšak její otec ho nenávidí, protože Hohenfelsův zesnulý otec v poslední válce krále zradil a pomáhal nepřátelům. Jeho syn je však vzorným pruským vlastencem, který po smrti otce opustil slibnou kariéru v slezském zemském kolegiu, aby povznesl zděděné panství. Strýc obou děvčat, pan von Treumund, se dovtípil Henriettiny náklonnosti a potají požádal Hohenfelse, aby zorganizoval dnešní divertissement před následným bálem. Přichází Hohenfels a vysvětluje Henriettě, že se o ni bude ucházet, ale pokud ho její otec odmítne, má se s tím smířit, protože o ni víc usilovat nebude. Pak hovoří o úlohách, které mají v divertissement hrát, a Julie za Henriettina melodramatického doprovodu přednáší úryvek z Lavaterových Fyziognomických fragmentů o postavě krále, který ji k obrazu inspiroval.
Přichází plukovník a Henrietta mu hraje slouhou píseň oslavující krále a vlast (Erfülle, Patriotenfreude). Plukovník děkuje a přijímá i Juliin dar, i když jí vytýká, že král na jejím obraze vypadá dobrotivěji než na předloze. Když se začne vyptávat, kdo napsal hudbu k Henriettině písni, dostaví se strýc Treumunda naznačuje plukovníkovi, že skladatel oné ódy by rád měl s Henriettou do roka dítě. Plukovník se dovtípí, kdo to je, a jeho mírný odpor je strýcovými argumenty a Henriettinými zkroušenými pohledy rychle zlomen. Svoluje tedy pod podmínkou, že zásnuby nezastíní pravý účel dnešní slavnosti, totiž oslavu panovníka.
Otevírají se dveře do sálu a začíná divertissement. V čele vojáků, kteří tančí okolo poprsí Bedřicha Velikého na vlasteneckém oltáři, přichází Génius Pruského státu a zpívá o hrdinském králi a jeho pošetilém nepříteli, kterého Bedřich vždy znovu porazil (tj. Habsburkům) (árie se sborem Noch geht mein König ohne Rast). Je přiváděna Nesvornost v okovech a bohyně Vítězství věnčí královu bustu bobkovým listem. Nato přicházejí múzy – Kleió s pergamenem a věncem, Erató s lyrou a Melpomené s tragickou larvou – doprovázené bohyněmi skládajícmi panovníkovi hold a zdobícími jeho oltář girlandami. Erató opěvuje vlasteneckou věrnost „nejlepšímu králi“ (árie Heil dem, der seinen König liebt), načež jedna z Grácií prozpěvuje slávu i korunnímu princi Bedřichu Vilémovi. Divertissement končí sborem a charakteristickým tancem všech postav.[6]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Údaj v některých encyklopediích z 2. poloviny 19. století – např. Opernhandbuch Hugo Reimanna, Dictionnaire des Opéras Félixe Clémenta a Pierre Larousse –, totiž že tento kus měl premiéru roku 1775 v Berlíně, není správný. Milan Poštolka v The New Grove Dictionary of Opera uvádí rok 1777.
Reference
editovat- ↑ a b JAKUBCOVÁ, Alena. František Ondřej Holý. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 249–251.
- ↑ POŠTOLKA, Milan. Holý, Ondřej František [Holly; Holli, Andreas Franz]. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. (anglicky) (omezený přístup)
- ↑ a b GANDAUR, Franz. Chronik des Königlichen Hof- und National-theaters in München. Zur Feier seines hundertjährigen Bestehens. München: T. Ackermann, 1878. 246 s. Dostupné online. S. 225. (německy)
- ↑ a b Ueber das Wäsersche Theater zu Breslau. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1778-04-18, roč. 1, čís. 16, s. 249. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy)
- ↑ Fortgesetzte Nachrichten von der Wäserschen Gesellschaft zu Breslau. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1779-04-10, roč. 2, čís. 15, s. 231. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy)
- ↑ a b c d Podle libreta, viz Externí odkazy.
- ↑ Rezension: Schauspiele mit Gesang von Karl Emil Schubert. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1779-08-07, roč. 2, čís. 32, s. 512. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy)
Literatura
editovat- JAKUBCOVÁ, Alena. František Ondřej Holý. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 249–251.
Externí odkazy
editovat- Libreto Vlastence na vsi 1, 2 v databázi Knihy Google (1779, v němčině)