Vladislav Gajda

český sochař a medailér (1925-2010)

Vladislav Gajda (17. července 1925 Moravská Ostrava4. ledna 2010 Ostrava) byl český sochař, medailér, plastik a kreslíř. Podílel se na řadě plastik a soch nejen v ostravském regionu, ale celého Moravskoslezského kraje. Jedním z jeho nejvýznamnějších děl je kamenná stěna na stanici pražského metra Kačerov, kterou vytvořil během let 1972–1973.

Vladislav Gajda
Narození17. července 1925
Moravská Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. ledna 2010 (ve věku 84 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov Ostrava
Národnostčeská
Alma materStřední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická, Hořice
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, medailér, plastik, kreslíř
Významná dílanástěnný reliéf stanice metra Kačerov, Památník revolučních bojů
Oceněnízasloužilý umělec (1986)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
 
Prométheus / Rozmach vědy, techniky a civilizace v budově rektorátu Vysoká školy báňské – Technické univerzity Ostrava

Pocházel z havířské rodiny, která bydlela v kolonii Šalamoun. Na radu otce Eduarda se od 1941 učil v místní kamenické dílně R. Vávry, kde se zhotovovaly náročné plastiky a pomníky a kde potkal svého prvního učitele, akademického sochaře K. Vávru, žáka O. Španiela. Poté studoval nejprve sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a později na pražské Akademii výtvarného umění u profesora Jana Laudy. Zprvu se věnoval především figurálně tvorbě, ale po návštěvě Spojeného království v 60. letech 20. století ho inspiroval Henry Moore, a tak rozšířil svou tvorbu také na nefigurální díla. Vedle děl se sociálními motivy: Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku, vytvářel i řadu poetických realizací.[1] Významným dílem se stal cyklus s názvem Otvírání kamene z 80. let, který se stal díky technice stříkání písku do kamene, převratem v sochařském umění.

Byl ostravským levicovým intelektuálem, miloval život, umění, divadlo, film, poezii a také hudbu. V jeho třebovickém ateliéru se scházeli podobně naladěné osobnosti a tvůrci ostravského regionu z různých uměleckých oborů.

V roce 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem.[2]

 
Vertikála v Ostravě-Porubě
 
Člověk socialistické přítomnosti a poznání světa v Ostravě-Porubě
 
Slunce, Fakultní nemocnice Ostrava
 
nástěnný reliéf stanice metra Kačerov
 
Zrození železa, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Měl 4 děti, syny Jana, Jakuba a dcery Gabrielu a Ivu. Jeho synové se rozhodli pokračovat v jeho stopách a stali se akademickými sochaři či restaurátory Moravskoslezského kraje. Jakub je také přednášejícím oboru architektury na VŠB - Technické univerzitě Ostrava.

Vedle děl s protiválečnými a sociálními motivy: Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku, vytvářel i řadu poetických realizací. [3] Významným dílem se stal cyklus s názvem Otvírání kamene z 80. let, který patřil díky technice stříkání písku do kamene k novinkám v sochařském umění.

Jeho nejznámější ostravskou sochou se stalo sousoší pojmenované Památník revolučních bojů, které bylo do centra Ostravy instalováno v roce 1965. Práci na něm započal už během svých studií v roce 1951. Měl připomínat stávku na jámě Trojice, při níž bylo v roce 1884 zastřeleno dvanáct horníků.[4] Z abstraktní polohy jeho tvorby stojí za zmínku žulová plastika Kubus (1968) na sídlišti Nová Ostrava v Ostravě- Porubě.[5]

Vytvořil také desítky menších plastik, plaket a medailí. Pro Svaz československých spisovatelů 1957 zhotovil medaili k poctě 90. narozenin Petra Bezruče a navrhoval ryté i ražené medaile, např. k výročí 8. střeleckého pluku v Místku (1969) či k 25. a 30. výročí založení Vysoké školy báňské v Ostravě (1970 a 1975); poté je vystavoval na souborných anebo samostatných výstavách nejen na severní Moravě, ale i v Praze a zahraničí (např. Amsterdam, Coventry, Lodž, Katovice, Varadero, Varšava, Volgograd).

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava vystavuje 3 díla Vladislava Gajdy ve svém Univerzitním muzeu.[6]

Autorsky také spolupracoval na několika dílech s Ivo Klimešem (*1932) a dalšími umělci.[7]

Reference

editovat
  1. UHLÁŘ, Břetislav. Zemřel sochař Gajda, uměl vdechnout život kameni. Moravskoslezský denik [online]. a, 2010-01-06 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  2. Vladislav Gajda. encyklopedie.ostrava.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  3. UHLÁŘ, Břetislav. Zemřel sochař Gajda, uměl vdechnout život kameni. Moravskoslezský denik [online]. 2010-01-06 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  4. JAKUB, Ivánek. Ostravské sochy #46. www.msstavby.cz [online]. 2017-03-04 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  5. SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 623-624, obr. 1090.
  6. ŠPAČKOVÁ, Eva; ŠŤASTNÁ, Marie; JAKUB, Ivánek. Univerzita a umění: Umělecká díla ve veřejném prostoru Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2017. 151 s. ISBN 978-80-248-4130-4. 
  7. Záznamy | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat