Vladimir Vladimirovič Gil

Vladimír Vladimírovič Gil (rusky Влади́мир Влади́мирович Гиль vystupující také pod pseudonymem Rodionov), (narozen 11. června 1906 ve Vilejce ve Vilenské gubernii - zemřel 14. května 1944 v osadě Nakol ve Vitebské oblasti v Běloruské SSR) byl ruský partyzán bojující jak na sovětské, tak na německé straně ve druhé světové válce.

Vladimír Vladimírovič Gil
I. G. Rodionov, Radionov nebo německy Rodjanoff
Narození	11. června 1906 Vilejka, Vilenská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí	14. května 1944 (ve věku 37 let) Vitebská oblast, Sovětský svaz Sovětský svaz
Národnost	Běloruská
Vojenská kariéra
Hodnost	podplukovník Dělnicko-rolnické rudé armády SS Obersturmbannführer
Sloužil	Sovětský svaz Sovětský svaz (1926-1941) Německá říše Německá říše (1941-1943) Sovětský svaz Sovětský svaz (1943-1944)
Složka	Jízda, pěchota, bezpečnostní síly, partyzánské jednotky
Velel	náčelník štábu 229. pěší divize SS brigáda Družina 1. Antifašistická partyzánská brigáda
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Partyzánské a protipartyzánské operace v Generálním gouvernementu a Bělorusku (Hornung), Svátky jara
Vyznamenání	Řád rudé hvězdy
multimediální obsah na Commons

Mládí

Podle osobního spisu, který je uložen v Ústředním archivu Ministerstva obrany Ruské federace, se Vladimir Vladimirovič Gil narodil 11. června 1906 ve městě Vilejka ve Vilenské gubernii v Ruském impériu. Pocházel z dělnické rodiny.

V roce 1921 se stal členem Komsomolu a členem VKS(b) byl od roku 1931 (stranický průkaz č. 0268567). V roce 1922 ukončil 9. třídu základní školy a poté pracoval jako knihovník (rusky избач) a tajemník vesnického sovětu ve vsi Novyje Darogi (rusky Новые Дороги) v Minské oblasti.

Služba v Dělnicko-rolnické Rudé armádě

15. října 1926 se stal posluchačem vojenské jízdní školy. Po jejím ukončení se jeho kariéra vyvíjela následně:

• 1. září 1929 byl jmenován velitelem čety 32. beloglinského jízdního pluku.
• 3. února 1934 byl jmenován velitelem jízdní eskadrony.
• 4. dubna 1935 sloužil jako asistent náčelníka štábu 33. Stavropolského jezdeckého pluku.
• 19. září 1937 byl zapsán jako student na Frunzeho vojenskou akademii, kterou v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním.
• Získal hodnost kapitána (1938), majora (1939) a následně podplukovníka (28. února 1940).
• 19. května 1940 byl jmenován náčelníkem 5. oddělení štábu 12. jízdní divize.
• 28. listopadu 1940 se stal náčelníkem štábu 8. motostřelecké dělostřelecké brigády.
• 5. března 1941 zastává funkci náčelníka operačního oddělení velitelství 12. mechanizovaného sboru.
• Od 22. března 1941 působil jako náčelník štábu 229. pěší divize.

V létě 1941 byla 229. střelecká divize obklíčena poblíž Talačynu a 16. července 1941 se dostal do německého zajetí.

Služba v německých silách

Byl umístěn v německém zajateckém táboře (Oflag 68 - důstojnický zajatecký tábor) poblíž města Suwalki. Protože Sovětský svaz v době druhé světové války nebyl signatářem Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci, byly podmínky v táboře velmi kruté. Zajatci hladověli, umírali na nemoci, a Gil se proto nechal naverbovat německou bezpečnostní službou SD, která vyhledávala v řadách ruských zajatců a přeběhlíků dobrovolníky pro speciální útvary pro sabotáže a diverze v týlu Rudé armády.

Od 20. dubna 1942 byl Gil postaven do čela organizace s názvem Bojový svaz ruských nacionalistů, jehož cílem bylo nastolit v Rusku pořádek podle německého vzoru po vítězné válce. Organizaci vytvořila německá tajná služba SD v rámci zpravodajské operace Zeppelin, jejímž cílem bylo čelit sovětskému partyzánskému hnutí. Zvláštní jednotky, jejichž členem byl i Gil, měly operovat nezávisle na německých silách proti sovětským partyzánům.

Dne 1. května 1942 bylo z tábora propuštěno sto válečných zajatců včetně Gila. Tato skupina byla podrobena třítýdennímu intenzivnímu výcviku a byla nasazena proti polským partyzánům z řad Zemské armády. Během tohoto období dostal útvar oficiální název 1. ruský národní oddíl SS, známý pod názvem Družina. Jednotka spadala pod velení SD, označení jednotek bylo shodné jako u SS, ale nárameníky byly jiné a na manžetách důstojnických uniforem byla páska s nápisem "Za Rus!". Gil měl v jednotce hodnost SS Obersturmbannführer.

S ohledem na zvyšující se stav mužstva z ní byla zformována dobrovolnická jednotka v síle praporu. Původně byla určena k propagandistickým a diverzním účelům. Koncem srpna 1942 byl prapor Rodionov, který získal jméno po svém veliteli Gilovi-Rodionovi, přeložen do Smolenska. Od října 1942 vykonával strážní službu na železnici a po dosažení početního stavu přes tisíc mužů byl nasazen proti partyzánům v Bělorusku.

V průběhu roku 1943 byli vojáci Družiny nasazováni do bojů s partyzány v rámci svazku generála Bach-Zelewského v operaci Hornung. V dubnu 1943 byl početní stav jednotky doplněn náborem bývalých policistů a mobilizovaných občanů, kteří tvořili 80% stavu. Zbytek tvořili bývalí zajatci. V květnu 1943 se jednotka pod velením Gila zúčastnila rozsáhlé protipartyzánské operace a v boji se plně osvědčila. Díky tomu se měla stát jádrem Ruské osvobozenecké armády pod patronací generála Vlasova. Svazku měl velet generál Žilenkov, ale Gil se mu odmítl podřídit.

Družina se v roce 1943 dále úspěšně rozrůstala a v červnu 1943 byla zformována jako 1. ruská národní brigáda SS Družina. Brigáda pod vedením Gila byla umístěna v obci Lužki ve Vitebské oblasti, kde operovala proti sovětským partyzánům spolu se zvláštní jednotkou SS Dirlewanger. Velikost ruské brigády pod Gilovým vedením podléhající řízení SD se v té době pohybovala mezi 4 - 5 tisíci muži.

Služba v řadách sovětských partyzánů

Výnos Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR udělující řád Gilovi Rudé hvězdy.

Gilovi a jeho jednotce jsou přičítány válečné zločiny spojené s protipartyzánskými operacemi, a to vypalování vesnic, rabování a vraždění civilního obyvatelstva. Tyto spáchané zločiny také ovlivnily morální stav jednotky a německé velení se začlo obávat o spolehlivost vojáků. Dne 29. dubna 1943 o morálním stavu jednotky řídící důstojník SS-Obersturmbannführer Appel napsal v hlášení, že nálada v Družině se rozkládá, v jednotce vzrůstají protiněmecké nálady a nechce vykonávat svěřené úkoly. Major Blaževič, člen užšího velení Družiny, údajně navázal styk se sovětskou rozvědkou a postupně získával v jednotce vliv, pod který se dostal i Gil. Díky cílenému rozvracení jednotky došlo k napjaté situaci a SD hodlala situaci vyřešit výměnou velení včetně Gila.

V létě 1943 byla Gilova jednotka přemístěna do prostoru okolo města Dokšycy, kde měla bojovat s partyzány. Gil navázal spojení se svým protivníkem partyzánskou brigádou Železňak a za příslib amnestie svých činů slíbil přejít s celou jednotkou i se zbraněmi na sovětskou stranu.

13. srpna 1943 (podle ruské wikipedie 16. srpna 1943) stál v čele převratu v jednotce, v jehož průběhu postřílel německé a ruské proněmecky orientované důstojníky. Náčelníka kontrarozvědné služby P. V. Bogdanova zatknul a vydal partyzánům. Bogdanov byl v Moskvě později popraven.

Po provedeném převratu většina jednotky přeběhla na sovětskou stranu, ale zpět do německých řad se probilo asi 500 vojáků a 30 důstojníků ze zbytků jednotky.

Jemu věrní vojáci se změnili na 1. Antifašistickou partyzánskou brigádu a zavázali se vyhnat Němce z ruské země. 18. srpna 1943 se mu podařilo uniknout z obklíčení německých jednotek, které provedly rychlou protiakci k jeho potrestání.

22. srpna 1943 byl Gil prověřován členy podzemního ústředního výboru Běloruské komunistické strany a byla mu dána šance se osvědčit. 25. srpna 1943 Gil skládá partyzánskou přísahu a do jednotky jsou zařazeni političtí komisaři. Svou věrnost k partyzánům dokázal úspěšným útokem na německou posádku a železniční nádraží. Za službu mezi partyzány obdržel 16. září 1943 Řád rudé hvězdy, viz obrázek. Údajně byl také povýšen na plukovníka Rudé armády, ale k tomuto povýšení nejsou k dispozici dokumenty.

21. září 1943 se zúčastnil útoku na německou posádku ve městě Zembin, kde zabili větší množství německých vojáků a zničili významné vojenské objekty. Od konce podzimu byla brigáda umístěna v prostoru Polock-Lepel, ve kterém operovalo 16 partyzánských brigád čítajících více než 17 tisíc lidí.

Smrt

11. dubna 1944 byla zahájena Wehrmachtem, policií a jednotkami SS na základě rozhodnutí německého velení rozsáhlá trestná operace s názvem Svátky jara s cílem likvidovat partyzanské síly v oblasti. Partyzánské jednotky pod vedením Gila v této bitvě utrpěli značné ztráty a jejich zbytek o velikosti 300 mužů se dostal do obklíčení u osady Nakol.

V bitvě byli všichni partyzáni pod jeho velením pobiti a podle tehdejších německých zpráv byl Gil zastřelen vlastními spolubojovníky. Ale podle ruské wikipedie byl 5. května 1944 vážně zraněn minou při pokusu prorazit z obklíčení. Zemřel 14. května 1944 na následky zranění (český pramen však udává zimní období). Podle Lva Kopleva byl Gil v létě 1946 spatřen v nemocniční cele ve Věznici Butyrka.

Byl pohřben na partyzánském hřbitově. Jeho ostatky byly 16. září 1991 uloženy v ústředním hřbitově ve městě Ušači.

Odkaz

V ruském prostředí je hodnocení jeho odkazu a činů velmi rozdílné. Politický komisař jeho brigády Ivan Timčuk o Gilovi prohlásil, že to byl statečný muž. Ale velitel partyzánského hnutí v Bělorusku Pjotr ​​Kalinin ho považoval za zločince zejména s odkazem na represe, které pod jeho velením byly Družiníky spáchány.

Spekuluje se také, že byl od počátku agentem sovětské rozvědky v rámci operace zaměřené na podvracení bojové morálky ruských protisovětských sil.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Гиль, Владимир Владимирович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Vladimírovič Gil na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 1027736769 ISNI: 0000 0003 8374 4752 LCCN: n2013003846 VIAF: 271575060 WorldCat Entities: E39PBJvCTDvG9VKWVk6qjCV6Kd

Portály: Východní dobrovolníci v boji proti SSSR | Druhá světová válka | Lidé | Rusko