Vláda Mattea Renziho

Vláda Mattea Renziho
	premiér Matteo Renzi
Pořadí	63. (od roku 1946)
Předseda	Matteo Renzi
Počet členů	17
Politické subjekty	PD, NCD, SC, UDC
Jmenována	Giorgiem Napolitanem
Datum jmenování	22. února 2014
Konec v úřadu	12. prosince 2016
Důvod ukončení	Nepřijetí vládou prosazovaných ústavních změn v referendu
Opozice	M5S, FI, LN, SEL, FdI
Posloupnost vlád
	< Letta Gentiloni >
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda Mattea Renziho byla vláda Italské republiky, která úřadovala od 22. února 2014 do 12. prosince 2016. Předsedou vlády byl Matteo Renzi z Demokratické strany. Kabinet tvořili ministři Demokratické strany, Nové středopravice, Občanské volby, Unie středu a dva bezpartijní členy.

Matteo Renzi rezignoval 7. prosince 2016 a s ním celá vláda.^[1] Prezident republiky Sergio Mattarella následně pověřil sestavením přechodné vlády ministra zahraničí Paola Gentiloniho,^[2] jehož kabinet byl jmenován 12. prosince 2016.

Vládní strany

	Ideologie	Lídr
Demokratická strana	Sociální demokracie	Matteo Renzi
Nová středopravice	Liberální konzervatismus	Angelino Alfano
Občanská volba	Liberalismus	Stefania Giannini
Unie středu	Křesťanská demokracie	Pier Ferdinando Casini

Strany zastoupené na podministerských postech

Strana		Ideologie	Lídr
	Lidovci pro Itálii	Křesťanská demokracie	Mario Mauro
	Italská socialistická strana	Sociální demokracie	Riccardo Nencini

Poměr sil ve vládě

Počet ministrů

PD	9
NCD	3
SC	1
UDC	1
nezávislí	3

Složení vlády

Portfej	Ministr	Strana		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Předseda rady ministrů	Matteo Renzi		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr vnitra	Angelino Alfano		Nová středopravice	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr zahraničních věcí	Federica Mogheriniová		Demokratická strana	22. února 2014	31. října 2014
Ministr zahraničních věcí	Paolo Gentiloni		Demokratická strana	31. října 2014	12. prosince 2016
Ministr spravedlnosti	Andrea Orlando		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr hospodářství a financí	Pier Carlo Padoan		nezávislý	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministryně obrany	Roberta Pinottiová		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr infrastruktury a dopravy	Maurizio Lupi		Nová středopravice	22. února 2014	20. března 2015
Ministr infrastruktury a dopravy	Graziano Delrio		Demokratická strana	2. dubna 2015	12. prosince 2016
Ministr ekonomického rozvoje	Federica Guidiová		nezávislá	22. února 2014	5. dubna 2016
Ministr ekonomického rozvoje	Carlo Calenda		Demokratická strana	10. května 2016	12. prosince 2016
Ministr zemědělství, výživy a lesnictví	Maurizio Martina		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministryně školství, vysokých škol a výzkumu	Stefania Gianniniová		Občanská volba	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr kultury a kulturního dědictví	Dario Franceschini		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministryně zdravotnictví	Beatrice Lorenzinová		Nová středopravice	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr práce a sociálních věcí	Giuliano Poletti		nezávislý	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr životního prostředí a územního plánování	Gianluca Galletti		Unie středu	22. února 2014	12. prosince 2016
Úřad	Ministr bez portfeje	Strana		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Ministryně pro ústavní reformy a parlamentní vztahy	Maria Elena Boschiová		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministryně pro zjednodušení a veřejnou správu	Marianna Madiaová		Demokratická strana	22. února 2014	12. prosince 2016
Ministr pro regionální věci	Maria Carmela Lanzettaová		Demokratická strana	22. února 2014	30. ledna 2015
Ministr pro regionální věci	Enrico Costa		Nová středopravice	29. ledna 2016	12. prosince 2016

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Renzi na německé Wikipedii.

↑ Italský premiér podal demisi, ve funkci zatím zůstává. Hledá se nástupce [online]. Český rozhlas, 2016-12-07 [cit. 2016-12-08]. Dostupné online.
↑ BREMER, Jörg. Paolo Gentiloni: Ein „proletarischer Graf“ soll Italien lenken. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2016-12-11. Dostupné online [cit. 2016-12-12]. ISSN 0174-4909.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vláda Mattea Renziho na Wikimedia Commons

[1] Italský premiér podal demisi, ve funkci zatím zůstává. Hledá se nástupce [online]. Český rozhlas, 2016-12-07 [cit. 2016-12-08]. Dostupné online.

[2] BREMER, Jörg. Paolo Gentiloni: Ein „proletarischer Graf“ soll Italien lenken. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2016-12-11. Dostupné online [cit. 2016-12-12]. ISSN 0174-4909.

[1]

[2]