Visp

obec v kantonu Valais ve Švýcarsku

Visp (francouzsky Viège) je hlavním městem okresu Visp v kantonu Valais ve Švýcarsku. Město leží při ústí řeky Vispy, vlévající se do Rhôny. Žije zde přibližně 7 900[1] obyvatel.

Visp
Visp – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška658 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonValais
OkresVisp
Visp
Visp
Visp, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha13,20 km²
Počet obyvatel7 891 (2017)[1]
Hustota zalidnění597,8 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.visp.ch
PSČ3930
Označení vozidelVS
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat

Osu oblasti tvoří údolí Mattertal a Saastal, okolní svahy Alp se vypínají až do výšky kolem 2000 metrů, nejvyšším horským turistickým cílem v ose pohledu je horská chata Monte Rosa Hütte ve výšce 2883 metrů nad mořem.

Katastr obce má rozlohu 13,2 km². Z této plochy je 17,0 % využíváno pro zemědělské účely a 59,7 % je zalesněno. Ze zbytku půdy je 19,5 % zastavěno (budovy nebo silnice) a 3,9 % tvoří neproduktivní půda.

Panoramatický pohled na údolí řeky Rhôny a dále k jinu na její přítok, řeku Vispu s městem Vispem

Historie

editovat
 
Visp na kolorované fotografii z roku 1905
 
Visp na rytině z Topografie helvétských měst Matthäuse Meriana (1654)

Původ názvu místa je nejistý. Východiskem by mohl být indoevropský kořen *uis- „plynout“, který je dobře doložen v názvech vodních ploch. Doplněna o příponu by dnešní výslovnost mohla vycházet z *uisubia. Nejstarší podoba jména, doložená v roce 1034, je Vesbia, která se v pravopisu Vespia objevuje ještě v roce 1302; dosud platná podoba jména Visp je poprvé doložena v roce 1272. Naproti tomu varianta Vispach, Fischbach, která se paralelně vyskytovala od 12. do 19. století, je lidově-etymologická. V roce 1847 byl oficiálně schválen jediný název města Visp, předtím se užívaly také názvy Vispach, Vispbach" a Fischbach.[2]

Z přelomu letopočtu se dochovala malá galorománská soška Le Dieu de Viège nalezená na území Vispu. Její kopie je připevněna ke kašně na náměstí Bahnhofplatz. Ve 12. století byla oblast christianizována a náležela k diecézi v Sionu.[3]

V roce 1276 byla doprava přes průsmyky Macugnaga a Antrona osvobozena od všech cel. Visp z toho měl velký prospěch, postavil řadu budov včetně stanic pro přepřahy kočárů a stal se tržním městem. Dne 23. prosince 1388 porazili obyvatelé Vispu savojské vojsko tím, že uměle zatarasili staré město, zmrazili vodní zdroje a pak na manévrující útočníky zaútočili velkými kamennými bloky.[3]

V roce 1518 zničil rozsáhlý požár řadu budov v okolí hradního vrchu.

Francouzské revoluční jednotky vyplenily velkou část Vispu v roce 1799. V roce 1810 byl Visp spolu s celou oblastí Valais připojen k Francii a v roce 1815 se na základě rozhodnutí Vídeňského kongresu vrátil ke Švýcarsku, kde bylo Valais povýšeno na kanton.[3]

V červenci 1855 postihlo oblast kolem Vispu jedno z nejsilnějších zemětřesení v dějinách Švýcarska, při němž bylo zraněno mnoho lidí.[4] Silné otřesy vedly mimo jiné k pádu kostelní věže.

V roce 1860 došlo ve středním a horním Valais k velkým záplavám. V důsledku toho byl zahájen rozsáhlý projekt na regulaci toku řeky Rhôny.

V roce 1972 se dosud samostatná obec Eyholz sloučila s Vispem.

V roce 2011 došlo v Eyholzském lese k velkému lesnímu požáru.

V roce 2013 se hasičské sbory obcí Visp, Ausserberg, Baltschieder a Eggerberg sloučily do Hasičského sboru regionu Visp.

Obyvatelstvo

editovat
 
Kostel Sv. Tří králů, před ním dům Albonů
Vývoj počtu obyvatel[3]
Rok 1798 1802 1850 1900 1950 2000 2010 2012 2014 2016 2018
Počet obyvatel 412 359 529 934 2727 6550 7014 7281 7498 7726 7950

Úředním jazykem ve Vispu je, stejně jako v celém Horním Valais, němčina. Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří německy (5778, tj. 88,2 %), druhým nejčastějším jazykem je srbochorvatština (192, tj. 2,9 %) a třetím albánština (139, tj. 2,1 %). Francouzsky mluví 107 lidí, italsky 111 lidí a rétorománsky 3 obyvatelé.

Hospodářství

editovat

Významným zaměstnavatelem obyvatel města je chemický a biotechnologický podnik LONZA AG, který byl založen roku 1907. Pracuje v něm asi 2700 zaměstnanců. Visp je hospodářským centrem regionu Horního Valais a spolu s Brigem tvoří aglomeraci, která poskytuje pracovní místa pro mnoho okolních obcí a měst. Další skupina jich pracuje v hotelech a turistických službách.[5]

Doprava

editovat

Visp je důležitým železničním uzlem a nástupním místem úzkorozchodné horské trati železniční společnosti Matterhorn Gotthard Bahn, dříve samostatných společností BVZ Zermatt-Bahn a Furka-Oberalp-Bahn. Důležitost železničního uzlu vzrostla v roce 2007, po otevření nového železničního tunelu spojující Spiez s Vispem a Brigem. Slouží nejen denním dojíždějícím k cestě do zaměstnání, ale především jako výchozí stanice pro horskou turistiku.

Křižovatka hlavních silnic v údolí Rhôny a Vispy byla dříve kritickým místem v dopravní síti Horního Valais. V dopravní špičce se na hlavní silnici č. 9 často tvořily dlouhé kolony. Řešení tohoto problému bylo navrženo již v 70. letech 20. století, ale kvůli politickým, administrativním a právním potížím trvala jak fáze plánování, tak následně i doba výstavby velmi dlouho. Od roku 2001 se staví 8,8 km dlouhý čtyřproudý jižní obchvat Vispu s tunelem Eyholz a Vispským tunelem. Úsek státní silnice A9 byl otevřen 13. dubna 2018. Dokončení dálničního úseku se předpokládá v roce 2024, plánované náklady se pohybují kolem 1,775 miliardy švýcarských franků.[6]

Pamětihodnosti

editovat
 
Dům Burgenerů
  • Kostel svatých Tří králů, původem z 11.–12. století, jeho šestipatrová románská věž se zvonicí je dominantou historického centra města, roku 1260 byl vypleněn; barokní novostavba s pravoúhlým závěrem z let 1710–1730 má pod chórem zachovalou středověkou trojlodní kryptu z 15. století, hlavní barokní oltář zhotovil G. B. Rappa technikou stucco lustro; na stěnách interiéru také zbytky barokních nástěnných maleb a v presbytáři pozdně gotický tabernákl.[7]
  • Kostel sv. Martina, stojí na románských základech s románskou věží, původně barokní stavba z let 1650–1655, v roce 1953 kompletně přestavěna a novodobě zařízena
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie v místní části Eyholz, historická stavba s románskou věží a renesančním arkádovým portikem
  • Haus Burgener, původně soudní a správní dům, se třemi patry arkád, postaven roku 1699 pro Johanna Jodoka Burgenera, tato patricijská rodina ve městě bydlí dosud
  • Haus-in-Albon, kamenný čtyřpodlažní dům s nárožním armováním a stupňovitým štítem středověkého původu, přestavěn v 16. století, patřil patricijské rodině Albonů
  • Lochmatterturm, věžový dům, původně selský dvůr ze 12.–13. století, později vícekrát přestavovaný.[8]
  • Bývalý městský špitál, stavba ze 16.-18. století, v ulici Spitalgasse

Osobnosti

editovat
  • Carl Zuckmayer (1896–1977 Visp), německý spisovatel a dramatik
  • Theodor W. Adorno (1903–1969 Visp), německý filozof, muzikolog a estetik, zemřel zde náhle během konference
  • Sepp Blatter (* 1936), fotbalový funkcionář a bývalý prezident FIFA

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visp na německé Wikipedii.

  1. a b Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Federal Statistical Office. Dostupné online. [cit. 2019-01-12].
  2. KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 937. (německy) 
  3. a b c d GRICHTING, Alois. Visp (Gemeinde) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2013-08-06 [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. (německy) 
  4. IMHASLY, Manuel. Session - «Die Erde zitterte und brüllte schrecklich auf» [online]. SRF, 2016-09-20 [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. Visp, Switzerland [online]. Lonza [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. (německy) 
  6. Autobahnbau A9 - Letzte Bauphase für die Südumfahrung Visp [online]. Kanton Wallis, 2019-09-17 [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. (německy) 
  7. Kulturführer Schweiz in Farbe. kolektiv autorů (překlad z francouzštiny). Ex libris Verlag AG Zürich 1982, s. 397-398
  8. Kulturführer Schweiz in Farbe. Zürich 1982, s. 398

Externí odkazy

editovat