Vila Jindřicha Vojáčka

zaniklá stavba

Vila Jindřicha Vojáčka je zaniklá vila v Praze 5-Hlubočepích v lokalitě vilové čtvrti Barrandov. Stála v ulici Skalní čp.162/21, na skále nad křižovatkou ulic Barrandovská a K Barrandovu. Roku 2007 vyhořela a v říjnu 2016 byla zbořena. Chybně je nazývána vilou sochaře Václava Prokopa, který vlastnil sousední dům ve Skalní 19.[1]

Vila Jindřicha Vojáčka
Základní informace
Slohfunkcionalismus
ArchitektAntonín Hloušek
Výstavba1930
Zánikříjen 2016
StavebníkJUDr. Jindřich Vojáček, Josefa Vojáčková
Poloha
AdresaSkalní 162/21, Praha 5 - Hlubočepy, ČeskoČesko Česko
UliceSkalní
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Dům byl postaven roku 1930 v první etapě výstavby vilové čtvrti pro Jindřicha Vojáčka (1888[2]–1945) a jeho ženu Josefu (*1888[2]). Roku 1937 je jejím jediným majitelem uváděn JUDr. Jindřich Vojáček, vrchní rada Československých drah.[1][3]

Roku 2006 zde natáčel režisér Jan Hřebejk film Kráska v nesnázích.[1][4]

Dům byl ve vlastnictví státu a ten jej prodal soukromému investorovi. V prázdné vile vypukl 20. října 2007 po 13. hodině požár, podle vyšetřovatelů založený úmyslně - našlo se jeho několik ohnisek. V říjnu 2016 proběhla demolice vily a na jejím místě je plánována stavba čtyř viladomů.[1][5][6]

Jindřich Vojáček

editovat

Majitel vily JUDr. Jindřich Vojáček, vrchní rada Československých drah a hudební skladatel, vystudoval reálné gymnázium na Smíchově a práva na Karlově universitě. Jeho první skladby pocházely ještě z dob studií. Soukromé hudební vzdělání a roční pobyt na konzervatoři v Ženevě u J. Laubera v něm rozvinuly pohotovou techniku a smysl pro zvuk, což se uplatnilo v jeho orchestrálních skladbách. Většina z jeho prací byla provedena, například Česká filharmonie uvedla Jarní a Podzimní píseň a Národní divadlo operu Jasice.[7] Dr. Vojáček padl během Pražského povstání v květnu 1945.[1]

Popis domu

editovat

Stavba na půdorysu písmene L měla jedno podzemní a tři nadzemní podlaží. Dům se skládal z jednotlivých kubusů, měl vystupující arkýře na vrcholu zakončené zábradlím připomínajícím balustrádu. Okna byla pravoúhlá nebo půlkruhově ukončená, většina z nich měla svisle členěné nadsvětlíky. Patra propojovalo točité schodiště vedené z haly v přízemí. S halou byla spojena jídelna se zimní zahradou, kuchyň a pokoj pro služku. V prvním patře vedl z haly vchod do obytného pokoje, z něj pak vstupy zvlášť do pánské a dámské ložnice s terasou. První patro doplňovala lázeň, šatna a další pokoj pro služku. Druhé patro mělo pouze dva pokoje a velkou terasu. Podzemí domu bylo technické - obsahovalo kotelnu, prádelnu a sklep.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d e f Vila paní Vojáčkové. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Radomír Kočí, Petr Zeman, 8.4.2019. [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
  2. a b Jindřich Vojáček rytíř. Domovský list, 1.1.1914. Archiv hlavního města Prahy. Archivní katalog. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
  3. VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 1574. 
  4. Filmová místa: Kráska v nesnázích. [cit. 2019-05-18]. Dostupné online.
  5. Řešené kauzy. Skalní. In: Barrandov.org - Spolek na ochranu (starého) Barrandova. 1.2.2016. [cit. 2019-05-23]. Dostupné online.
  6. Praha Barrandov - vila manželů Vojáčkových. In: Zaniklé obce a objekty. Markéta Janečková, 25. 10. 2016. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
  7. Archiv Národního divadla. Jindřich Vojáček. [cit. 2019-05-18]. Dostupné online Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine..

Literatura

editovat
  • BIDLAS, Vladimír - Rodinná kronika aneb něco o tom, co bylo dříve a co potom. 341 s. (Součástí je Sborník S[polku] A[kademikové] S[míchovští] : 1894-1934 : Na oslavu čtyřicetiletého trvání). Strojopis. Bibliografie dějin Českých zemí. Historický ústav AV ČR, 1999. S. 127. Dostupné online.
  • DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 89. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat