Wikipedie

Vilém Kreibich

český designer a malíř

Vilém Kreibich (6. ledna 1884 Zdice – 27. listopadu 1955 Praha) byl český akademický malíř a designér. Své dětství strávil v železničářském prostředí, což ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Po studiích se věnoval především malbě obrazů zachycujících parní lokomotivy a železniční provoz, ale navrhoval též propagační plakáty. Od přelomu dvacátých a třicátých let 20. století začal spolupracovat se Škodou Plzeň, výrobcem parních lokomotiv. Navrhoval úpravy vzhledu těchto strojů a posléze vytvářel celkovou vizuální podobu lokomotivní produkce společnosti. Jeho grafická díla jsou jak ve vlastnictví pražské Národní galerie, tak v majetku soukromých sběratelů.

Vilém Kreibich
Vilém Kreibich
Vilém Kreibich
Narození6. ledna 1884
Zdice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. listopadu 1955 (ve věku 71 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbenído roku 1976 Malvazinky (Praha)
Národnostčeská
Vzdělánívýtvarné
Alma materAkademie výtvarných umění
Povolánívýtvarník, designér
RodičeJosef Kreibich
Josefa Kreibichová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Kreibichův rodný dům (léto 2015)

Narodil se ve Zdicích, v domě čp. 152,[1] do rodiny duchcovského rodáka Josefa,[2] železničního strojvedoucího u České západní dráhy,[3] a Josefy, jež pocházela z Prahy.[2] Pokřtěn byl ve zdickém kostele Narození Panny Marie 23. ledna 1884 farářem Maxmiliánem Vodrážkou a při obřadu Vilém současně získal i své druhé křestní jméno Josef.[1] V mládí navštěvoval obecnou školu ve svém rodném městysi[p 1] a posléze pražskou akademii výtvarných umění. Na ní byl jeho učitelem profesor Hanuš Schwaiger.[2] Ten kladl důraz na techniku malby a patřil mezi tehdejší nejlepší pedagogy na škole.[5] Studia na akademii ukončil roku 1907.[2] Vedle pražských studií se vzdělával také ve Vídni.[6] Následně se věnoval malbě obrazů zachycujících především parní lokomotivy a železniční provoz.[3] Dne 29. dubna 1911 se v Košířích oženil s Vilémou Tesařovou.[1] Na konci dvacátých let 20. století se seznámil s inženýrem Vlastimilem Marešem, jenž v roce 1928 přešel z ostravského oddělení Československých státních drah (ČSD) do oddělení konstrukce železničních vozidel pražského Ministerstva železnic. Spolu začali upravovat vzhled československých parních lokomotiv vyráběných v plzeňské Škodovce.[p 2] Prvním výsledkem jejich spolupráce bylo umístění velkého firemního znaku na usměrňovací plechy v přední části lokomotivy řady 387.0 (zvané též Mikádo). Navrhovali také změnit do té doby používané zbarvení lokomotiv z černé na tmavě zelenou.[3]

 
Parní lokomotiva řady 486.0 (Zelený Anton). V přední části je patrné logo výrobce na usměrňovacím plechu

První lokomotivou, která vzešla ze spolupráce Kreibicha s Marešem, byla horská rychlíková řada 486.0[3] (zvaná také Zelený Anton).[10] Kreibich u ní navrhl tmavozelené zbarvení stroje doplněné lesklými pásy z mosazi na kotli a do červena vyvedenými koly. Toto rozložení barev pak nesly všechny rychlíkové lokomotivy vyrobené před druhou světovou válkou, které jezdily v síti ČSD. Svého vrcholu ale dosáhl Kreibich až po válce. Při návrhu nové rychlíkové lokomotivy řady 498.0 (Albatros) nejprve navrhl její vzhled a až poté konstruktéři jeho představy realizovali. Do té doby byl běžný postup opačný, kdy tedy výtvarníci mohli až hotový stroj pouze barevně upravovat.[3] Navrhl také vzhled technicky modernizovaného typu tohoto stroje, a sice řady 498.1.[p 3][12] Souběžně s tím Kreibich přepracoval vzhled i barevné schéma československých rychlíkových lokomotiv, kterým sice zůstala červeně zbarvená kola, ale celkové zelené zbarvení strojů nahradila modř.[3] Jeho spolupráce s výrobcem parních lokomotiv skončila s utlumováním jejich produkce,[2] k čemuž došlo roku 1958.[p 4][8] Zemřel ve věku 71 let v Praze.[13] Pohřben byl na tamním hřbitově na Malvazinkách, avšak v roce 1976 došlo ke zrušení jeho hrobu a kremaci ostatků, které se v něm nacházely.[2]

Dílo

editovat
 
Lokomotiva řady 498.0 (Albatros)

Ve své tvorbě se věnoval figurálním a portrétovým dílům, ale především tematice nádraží, dolů či průmyslových podniků.[14] Ovlivnilo ho dětství strávené v drážní rodině i v městysi, jenž tehdy tvořil významný železniční uzel. U Zdic se nacházely i doly na železnou rudu, které ho pravděpodobně také v jeho díle inspirovaly.[2] Na své nejstarší známé kresbě rychlíkové lokomotivy zachytil roku 1901 stroj řady 275.0. Následně jeho grafický projev profilovalo studium na akademii, ale jeho tehdejší tvorba není známá. Po škole vytvořil roku 1908 obraz Brněnský rychlík, na němž je patrný secesní vliv inspirovaný školními studii. Obraz vznikal podle Kreibichem pořízené fotografie. To mu umožnilo přesně zpracovat jednotlivé detaily zobrazované lokomotivy. Stejný postup volil i při své další tvorbě.[5]

Po škole hledal po dobu dvaceti let vhodný způsob výtvarného zachycení parních lokomotiv a pronikal také do jejich technických zákonitostí a detailů.[3] Během druhé dekády 20. století se věnoval malbě průmyslových areálů (například obraz velkých dílen plzeňské Škodovky z let 1915 a 1916), ale vytvořil i svůj jediný známý akt (1919). Tuto tvorbu vystřídaly v dalších letech nádražní scény malované v ponurých (hnědých) odstínech.[5] Vedle toho ale namaloval roku 1923 i obraz Kristiána Hynka, rektora bratislavské Univerzity Komenského.[15] Koncem dvacátých let 20. století, poté, co navázal spolupráci s plzeňskou Škodovkou, se změnilo i výtvarné pojetí jeho obrazů. Ve své následné tvorbě zachycoval zimní motivy s lokomotivami, u nichž dbal na vykreslení jejich detailů, například páry, horkého vzduchu či kouře.[5] V té době se také spolu s jiným předním grafikem Vilémem Rotterem věnoval návrhu reklamních plakátů a prospektů pro mladoboleslavskou automobilku Škoda.[16]

Svou tvorbu vystavoval Kreibich například v Praze u Topiče či Rubeše, ale také ve zlínském Baťově salónu.[17] Po Kreibichově smrti bylo možné jeho tvorbu zhlédnout na výstavách konaných například v Praze, Ostravě nebo Čelákovicích.[18] Některá jeho díla jsou ve vlastnictví Národní galerie Praha, ale většina se nachází v soukromých sbírkách.[6]

Obrazy

editovat

Příklady tvorby:

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Zdice byly 6. května 1872 povýšeny na městys a městem jsou od 1. července 1994.[4]
  2. ↑ Škoda Plzeň produkovala parní lokomotivy od roku 1920[7] do roku 1958.[8] Během té doby vyrobila celkem 1319 těchto strojů.[9]
  3. ↑ S ním pak vytvořila četa Robert Procházka – Miroslav Houba rychlostní rekord československých parních lokomotiv 162 km/h, jehož dosáhla 27. srpna 1964 na železničním zkušebním okruhu u středočeské Velimi.[11]
  4. ↑ Pravidelný parní provoz v síti ČSD oficiálně skončil roku 1980.[8]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f g h i j k KOLAŘÍK, Petr. Ak. malíř Kreibich Vilém [online]. Zdice: Městský úřad, 2006-01-24 [cit. 2015-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g ZEITHAMMER, Karel. Vilém Kreibich – spolutvůrce české stavby parních lokomotiv. In: Vilém Kreibich – lokomotivy. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 2003. S. 3.
  4. ↑ Historie města [online]. Zdice: Městský úřad [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. 
  5. ↑ a b c d LOSOS, Ludvík. Vilém Kreibich – od malby k designu. In: Vilém Kreibich – lokomotivy. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 2003. S. 4.
  6. ↑ a b Kreibich Vilem [online]. Lublaň: Galerija sloART.si [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-09. (slovinsky) 
  7. ↑ SCHRÖTTER, Josef; FULTNER, Bohuslav. Svět lokomotiv. 1. vyd. Brno: CPress, 2014. 160 s. ISBN 978-80-264-0562-7. Kapitola Parní lokomotivy, s. 22. [Dále jen Schrötter, Fultner]. 
  8. ↑ a b c Schrötter, Fultner, s. 23.
  9. ↑ SCHRÖTTER, Josef; FULTNER, Bohuslav. Svět lokomotiv. 1. vyd. Brno: CPress, 2014. 160 s. ISBN 978-80-264-0562-7. Kapitola Lokomotivy pod lupou, s. 13. 
  10. ↑ ZLINSKÝ, Zbyněk. Parní lokomotivy na našich kolejích: řada 486.0 [online]. Vlaky.net, 2011-08-03 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ PETR, Miroslav. „Albatrosy jedničky“ slaví půlstoletí. Železničář. Dostupné online. ISSN 0322-8002. 
  12. ↑ SCHRÖTTER, Josef; FULTNER, Bohuslav. Svět lokomotiv. 1. vyd. Brno: CPress, 2014. 160 s. ISBN 978-80-264-0562-7. Kapitola Lokomotivy v umění, s. 137. 
  13. ↑ NEUŽILOVÁ, Jitka. Kalendárium osobností západních Čech na rok 2009. Svazek 1. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2008. 326 s. ISBN 978-80-86944-25-8. Heslo Kreibich Vilém, s. 20. 
  14. ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Příprava vydání Alena Malá. 1. vyd. Díl 6. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. 512 s. ISBN 80-86171-06-X. Heslo Kreibich Vilém, s. 257. 
  15. ↑ a b CSÁDER, Viliam. Prof. MUDr. Kristián Hynek [online]. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2011-03-22 [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. (slovensky) 
  16. ↑ NACHTMANN, Lukáš. Začalo to u Laurina a Klementa. E15 [online]. 2009-04-21 [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  17. ↑ a b Nový slovník československých výtvarných umělců. Příprava vydání Prokop Toman. 4. vyd. Díl 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1994. 605 s. ISBN 80-900648-4-1. Heslo Kreibich Vilém, s. 562. 
  18. ↑ Vilém Kreibich – výstavy/akce [online]. Kostelec nad Černými lesy: Archiv výtvarného umění [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ In: Vilém Kreibich – lokomotivy. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 2003. [Dále jen Vilém Kreibich – lokomotivy]. S. 5.
  20. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 2.
  21. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 6
  22. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 8.
  23. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 9.
  24. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 10.
  25. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 1.
  26. ↑ Vilém Kreibich – lokomotivy, s. 13.

Literatura

editovat
  • MALÁ, Alena; PAVLIŇÁK, Petr. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010. 306 s. ISBN 978-80-86171-40-1. Kapitola Kreibich Vilém, s. 123. 

Externí odkazy

editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_Kreibich&oldid=23991309“