Viktor Weber von Webenau
Viktor Weber von Webenau (německy Viktor Wilibald Maria Edler Weber von Webenau) (13. listopadu 1861, Neuhaus – 6. května 1932, Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878 a vystřídal různé posádky v celé monarchii, byl také štábním důstojníkem ve Vídni. Za první světové války velel na Balkáně a v letech 1916–1917 byl generálním guvernérem v okupované Černé Hoře. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl převelen na východní frontu. V roce 1918 vedl rakousko-uherskou delegaci při vyjednávání příměří s Itálií. Po jednáních bylo ve Villa Gusti nedaleko Padovy 3. listopadu uzavřeno příměří oficiálně ukončující působení rozpadajícího se Rakousko-Uherska v první světové válce.
| Viktor Weber von Webenau | |
|---|---|
 Fotografie z roku 1916. | |
| Rodné jméno | Viktor Maria Willibald Weber Edler von Webenau |
| Narození | 13. listopadu 1861 Neuhaus, Korutany, Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. května 1932 (ve věku 70 let) Innsbruck, První Rakouská republika |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost |  generál pěchoty |
| Doba služby | 1872–1918 |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko (do roku 1918) |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (do roku 1918) |
| Války | První světová válka |
| Vyznamenání | Vojenský řád Marie Terezie Řád železné koruny II. třídy Vojenský záslužný kříž II. třídy Železný půlměsíc Železný kříž I. a II. třídy |
 multimediální obsah na Commons | |
Životopis
editovat
.jpg)
Pocházel z úřednické rodiny povýšené v roce 1818 do šlechtického stavu, narodil se v Korutansku na zámku Neuhaus, který byl majetkem Weberů v letech 1821–1863. Vojenské vzdělání absolvoval na pěchotní kadetní škole ve Štýrském Hradci a v roce 1878 nastoupil jako poručík k polním myslivcům. Sloužil u různých jednotek v Tyrolsku, v roce 1898 byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu a v hodnosti majora se stal šéfem štábu 27. pěší divize v Košicích. V roce 1901 byl přeložen do Vídně a dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1902, plukovník 1905), sloužil mimo jiné v v Sarajevu[1] a od roku 1907 byl velitelem 69. pěšího pluku v Pécsi.[2] V roce 1911 byl povýšen na generálmajora stal se velitelem brigády v Dubrovníku.[3]
Na jaře 1914 se stal členem Nejvyššího vojenského soudu ve Vídni a v červnu 1914 byl jmenován jeho viceprezidentem. Po vypuknutí války získal hodnost polního podmaršála (1914) a jako velitel divize byl pověřen obranou Kotoru. V roce 1916 byl jedním z velitelů úspěšného tažení proti Černé Hoře a po podepsaném příměří byl od února 1916 generálním guvernérem v okupované Černé Hoře. V roce 1916 získal také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[4] Černohorským guvernérem zůstal do 16. července 1917, kdy jej nahradil odvolaný rakouský předseda vlády hrabě Heinrich Clam-Martinic.[5]
V listopadu 1917 byl jmenován generálem pěchoty[6] a převelen na východní frontu, kde byl po reorganizaci vojsk postupně velitelem 10., 6. a 18. armádního sboru.[7] Jménem již neexistující monarchie podepsal 3. listopadu 1918 příměří ve Villa Giusti poblíž Padovy. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[8] a od té doby žil v soukromí, pobýval například v Meranu nebo ve Švýcarsku, zemřel v Innsbrucku 6. května 1931 ve věku sedmdesáti let.
Během vojenské služby získal řadu ocenění, ještě před válkou obdržel Řád Františka Josefa a Řád železné koruny II. třídy, dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Za první světové získal od spojeneckého Německa Železný kříž ve dvou stupních a v roce 1917 obdržel velkokříž Řádu Františka Josefa.[9] Až několik let po válce byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie zpětné za své aktivity v roce 1916 v Černé Hoře.[10][11]
Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství s Theresou, rozenou Baumgartnerovou, měl dva syny. Starší Norbert (1886–1914) padl jako nadporučík hned na začátku první světové války v Halič. Mladší Guido (*1887) sloužil také v armádě a po první světové válce byl lékárníkem v Innsbrucku.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 118, 205 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 175, 570 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 116 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Černé Hoře na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled sborových velitelů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian armdy dostupné online
- ↑ Služební postup Viktora Webera von Webenau in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 198 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 160 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Webera na webu valka.cz dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 88–89
