Viktor Vohryzek
Viktor Vohryzek (1. ledna 1864 Přestavlky – 27. listopadu 1918 Pardubice) byl lékařem a zakladatelem časopisu Rozvoj – Týdeník pokrokových židů. Byl členem Masarykovy pokrokové strany a Svazu českých pokrokových židů. Publikoval politické a národohospodářské články. Ve své době byl považován za hlavu českých židů (tuto roli po něm převzal Jindřich Kohn).[1]
| MUDr. Viktor Vohryzek | |
|---|---|
| Narození | 1. ledna 1864 Přestavlky |
| Úmrtí | 27. listopadu 1918 (ve věku 54 let) Pardubice |
| Místo pohřbení | Nový židovský hřbitov v Pardubicích |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékař a publicista |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rodina
editovatNarodil se 1. ledna 1864 v obci Přestavlky (okres Chrudim). Pocházel z židovské rodiny, jejíž předci sice původně byli vyznavači Jednoty bratrské, nicméně když došlo k rekatolizaci, rozhodli se raději přejít k židovskému náboženství, než přijmout vynucenou víru.[2]
Jeho manželkou byla Berta, rozena Steinschneiderová (narozena v Plzni roku 1869), s níž měl tři děti: Marii (* 1892), Jiřího (* 1893) a Věru (* 1908). V Pardubicích bydlel (a též zemřel) v ulici Svatojánská.
Studium a kariéra
editovatStudium zahájil na Reálném gymnáziu v Chrudimi, kde získal pevné základy pro své budoucí vzdělání. Následně pokračoval ve studiu medicíny na univerzitě v Praze, což ho připravilo na jeho lékařskou kariéru.
Svou první lékařskou praxi vykonával ve Vodňanech, kam nastoupil přibližně v roce 1883 jako všeobecný lékař. Toto období svého života často zmiňoval s jistou nostalgií, přestože se v dopisech svěřoval, že to zde nebylo bez problémů. Popsal například napjaté vztahy mezi dvěma soupeřícími lékárníky, které ovlivňovaly místní společenské klima.[2]
Když začal pracovat ve Vodňanech, působili zde František Herites (lékárník a také známý spisovatel), Otokar Mokrý (notář, který se věnoval poezii a překladům) a Julius Zeyer, který byl básník a spisovatel. Zejména s Heritesem a Zeyerem udržoval po svém odjezdu přátelský vztah do konce života a často si psali.
V roce 1895 začal působit jako železniční lékař v Pardubicích. Mezi zdejšími lidmi se mu přezdívalo doktor lidumil.[3]
Spisovatel a novinář
editovatJeho spisovatelská kariéra započala rokem 1900, kdy začal psát články do periodika Českožidovské listy. Po sporu s jeho redaktorem Karlem Fischerem roku 1904 založil vlastní časopis Rozvoj, českožidovský týdeník. Ten byl reakcí na počátky antisemitských spisů od různých dobových autorů a také reagoval na ztrátu vlivu židovského obyvatelstva ve společnosti a na utlačování židovské menšiny. Vohryzek velmi prosazoval rovnocennost mezi českými židy a nežidovským obyvatelstvem českých zemí. Tři roky Vohryzek vydával a financoval časopis sám v Pardubicích. Od 5. července roku 1907 se týdeník Rozvoj začal vydávat v Praze. Po zastavení Českožidovských listů se týdeník stal jediným českožidovským týdeníkem.
Z jeho pozůstalosti byla vydána dvě díla: K židovské otázce a Životní moudrost. První z nich je výběr jeho článků z časopisu Rozvoj (ovšem není ze všech ročníků). Druhá kniha je torzem filozofického díla, které Vohryzek chystal.[4] Vedle těchto dvou děl napsal Věno a Červené korále.[5]
Filozofie
editovatFilozofii sice nikde nepřednášel a nepublikoval žádné filozofické myšlenky, ale jeho vydavatel a první životopisec jej nazval „populárním filosofem“, tedy filozofem lidovým a ne odborníkem.
Bází filozofie mu byly morální problémy. Věnoval se především otázkám náboženským.
„Rabínskou judaistiku obviňoval, že je formální, židy vede k dodržování zákona, ne však k dobru. Snaží se vysvětlit a zároveň odmítá krutost Starého zákona a naopak vyzvedá v něm myšlenku: miluj bližního svého jako sebe sama. Proto nalézá identické prvky v judaismu a křesťanství a zdůrazňuje, že starší rabíni hlásali vždy, že křesťanství směřuje k životu nadpozemskému, posmrtnému a židovství k otázkám života na této zemi. Křesťanství učí skutečné neodpírání zlu (Tolstoj), kdežto židovství klade důraz na poznání (Spinoza) a spravedlnost.“ [4]
Spinoza byl jeho nejmilejším filozofem. Vohryzek odmítal ateismus a opouštění židovské církve. Jeho rodina také přetrvala věrna židovskému náboženství v 17. století a nevydala se cestou křesťanské víry, přestože to společnost vyžadovala.
Konec života
editovatV době první světové války byl uvězněn v pevnosti v Josefově spolu s dr. Bohdanem Klinebergem. Důvodem bylo jejich citování Masaryka v Českých listech. Nakonec zemřel krátce po válce ve svých 54 letech v Pardubicích, dle matriky byla příčinou úmrtí srdeční vada.[6] Po jeho smrti začaly židovské instituce sbírku na jeho pomník. Z pomníku nakonec sešlo a místo toho postavily židovské spolky Vohryzkovi náhrobek na pardubickém hřbitově. Na náhrobku je vytesán nápis s verši Jiřího Kohna, který byl nástupcem jeho idejí.
„Léčil lidi a trpěl lidstvím,
jsa v myšlení svůj a v pomoci náš.
Odpověď českou dal židovské otázce,
snášeje k české moudrost svých předků.
Iluse bořil, by pravdu zřel v díle,
chápaje všelidsky všečeské cíle.“
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VOJTKOVÁ, Jitka; KOKEŠ, Luboš. Pardubičtí židé a jejich náboženská obec do roku 1918. Theatrum historiae. 2013, roč. 13, s. 123-165.
- ↑ a b LOUŽENSKÝ, Jiří. Vodňanská praxe MuDr. Viktora Vohryzka. Výběr. Roč. 45, čís. 4, s. 307-311.
- ↑ MUDr. Viktor Vohryzek | Pardubický Slavín [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANĚK, Jiří. Poopravená legenda (Viktor Vohryzek). Lidové noviny a Karel Poláček. 1998-05-28, s. 191-208.
- ↑ VOHRYZEK Viktor | Městská knihovna Chrudim. www.knihovna-cr.cz [online]. [cit. 2024-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Národní archiv. vademecum.nacr.cz [online]. [cit. 2024-12-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Vohryzek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viktor Vohryzek
