Viera Mecková

slovenská architektka, zaměřená též na tvorbu v oblasti šperků a knižní vazby

Ing. arch. Viera Mecková (* 6. září 1933 Turčianske Teplice) je slovenská architektka a držitelka Ceny Emila Belluša.

Viera Mecková
Narození1933 (90–91 let)
Turčianske Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materSlovenská technická univerzita v Bratislavě (do 1952)
Povoláníarchitektka
Manžel(ka)Jozef Mecko
DětiTomáš
OceněníCena Emila Belluša (2003)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Po vystudování architektury a pozemního stavitelství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě fakulta architektury a stavebnictví v letech 1952–1958 začala pracovat ve Stavoprojektu v Žilině jako architektka a od roku 1968 jako hlavní architektka.[1][2] V roce 1971 byla vyloučena ze Zväzu slovenských architektov.[3] V roce 1972 se stala členkou skupiny VAL.[2] Od roku 1990 je samostatnou architektkou v Žilině.[1]

Kromě architektury se zabývá od roku 1985 tvorbou v oblasti šperku. V období 1990–1992 působila v tvorbě knižní vazby. V letech 1991–1993 byla členkou rady Spolku architektů Slovenska a v letech 1992–2002 členkou Slovenské komory architektů jako autorizovaný architekt.[1]

Během studií na vysoké škole se provdala za architekta Jozefa Mecka. Z tohoto manželského svazku vzešlo jediné dítě, v roce 1961 se narodil syn Tomáš.[4]

Samostatné návrhy:

  • Dům kultury Púchov (projekt 1964–1966, realizace 1966–1970)
  • Státní banka a pojišťovna v Liptovském Mikuláši (projekt 1965–1966, realizace 1966–1972)
  • Dům kultury Dolný Kubín (projekt 1975–1978, realizace 1979–1986)
  • Administrativní budova OV KSS v Žilině projekt (1981–1983, realizace 1984–1988)

Ocenění

editovat
  • V roce 1988 obdržela Cenu Zväzu slovenských architektov spolu s Jurajem Marthem a Ladislavem Sulíkem za projekt administrativní budovy OV KSS v Žilině
  • V roce 2003 získala Cenu Emila Belluša za svoji celoživotní tvorbu.[5]

Reference

editovat
  1. a b c Register modernej architektúry. Register modernej architektúry [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b Ing. arch. Viera Mecková. www.archinfo.sk [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. KICOVÁ, Monika. Architektúra skupiny VAL. is.muni.cz [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2019 [cit. 2023-03-04]. Magisterská diplomová práce. Dostupné online. (slovensky) 
  4. MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Henrieta: Neviditeľné architektky: prvá generácia žien v slovenskej architektúre. S. 82–103. In: Architektúra & urbanizmus [online]. 2015 [cit. 2023-03-04]. Roč. 49, čís. 1–2, s. 82–103. Dostupné online. ISSN 8680 0044 8680. 
  5. Profil generácie troch žilinských architektov – samostatné autorské výstavy. www.pgu.sk [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Henrieta: Neviditeľné architektky: prvá generácia žien v slovenskej architektúre. S. 82–103. In: Architektúra & urbanizmus [online]. 2015 [cit. 2023-03-04]. Roč. 49, čís. 1–2, s. 82–103. Dostupné online. ISSN 8680 0044 8680.