Wikipedie

Velimir Vukićević

předseda vlády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Velimir-Velja Vukićević (cyrilicí Велимир-Веља Вукићевић) (11. červenec 1871[1] - 27. listopad 1930[1]) byl srbský politik.

Velimir-Velja Vukićević
Велимир-Веља Вукићевић
předseda vlády
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Ve funkci:
17. duben 1927 – 27. červenec 1928
PředchůdceNikola Uzunović
NástupceAnton Korošec
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní radikální strana
Narození11. červenec 1871
Srbové Oparić, Srbské knížectví
Úmrtí27. listopad 1930
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Bělehrad, Království Jugoslávie
Profesepolitik
NáboženstvíPravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a související politická činnost

editovat

Vukićević se narodil v malé obci Oparić.[1] Původním povoláním byl středoškolský učitel. Do listopadu 1925 byl ministrem školství.[2] Po odstoupení Nikoly Uzunoviće v polovině dubna 1927 byl králem Alexandrem pověřen sestavením vlády.[3] Politicky zcela bezbarvý Vukićević byl představitelem nejmenší ze tří frakcí uvnitř Národní radikální strany.[4][5] Do funkce se dostal především z vůle panovníka, který se rozhodl ovlivňovat dění ve vládě prostřednictvím dosazení svých důvěrníků do ministerských funkcí, vláda ostatně ani nikdy nežádala parlament o vyslovení důvěry.[6] Nová vláda se pokusila dohnat nedodělky především v oblasti normotvorby a ratifikace mezinárodních smluv: do parlamentu poslala šedesát vládních návrhů zákona, z nichž ani jeden nebyl nakonec přijat, neboť činnost parlamentu byla v té době lemována obstrukcemi ze strany opozice.[7][8] Prošel ale královský dekret, který otevíral cestu k parlamentním volbám, které se uskutečnily v září 1927.[3][5] Díky volbám se do parlamentu dostal také Vukićevićův syn Miloš, který ale nesplňoval kritéria na věk poslance, což vyvolalo další vlnu kritiky.[4] Po odchodu některých ministrů z vlády v únoru 1928 se král rozhodl najít nového premiéra, a tak oslovil nejprve Stjepana Radiće, jehož jmenování nakonec skončilo na absenci souhlasu radikálů, poté oslovil demokrata Ljubomira Davidoviće, kterému premiérské křeslo uniklo díky stejnému problému s radikály jako Radićovi, a konečně předsedu parlamentu Ninka Periće, který se premiérem nakonec nestal kvůli neshodě v obsazení funkcí ministra financí, spravedlnosti, zemědělství, zemědělských reforem, lesnictví a těžby.[9] Panovníka pozornost se tak obrátila zpátky k Vukićevićovi, který poté sestavil svou druhou vládu.[1][9] V květnu 1928 měl parlament ratifikovat mezinárodní smlouvy s Itálií, které se týkaly rybolovu a pozemkových záležitostí v Dalmácii, kde žilo mnoho Italů.[10] Opozice označila tyto smlouvy za nevýhodné a hádky v parlamentu přerostly v potyčky s policií v ulicích Bělehradu.[10] 19. června uveřejnily deníky blízké radikálům a vládě články, v nichž bylo vyzýváno k fyzické likvidaci představitelů Chorvatské selské strany.[11] Zasedání parlamentu 20. června 1928 se neslo v napjaté náladě, která vygradovala, když poslanec vládní radikální strany Puniša Račić vystřelil z revolveru na pět chorvatských poslanců: Pavle Radić a Đuro Basariček byli na místě mrtví, Ivan Pernar a Ivan Granđa byli zranění (přežili) a Stjepan Radić zemřel v důsledku dalších komplikací dva měsíce po incidentu.[7][11] Již tak složitá situace se ještě více zkomplikovala: konaly se protestní demonstrace - jen v Záhřebu se jí zúčastnilo na devatenáct tisíc lidí, Chorvati si v Záhřebu uspořádali vlastní sněm a sám panovník se ve vztahu k možnosti oddělení Chorvatska nechal slyšet, že raději připustí rozdělení než federalizaci země.[11][12] Vukićevićova vláda podala do rukou panovníka demisi 4. července 1928.[13] Panovník nakonec sestavením nové vlády pověřil Slovince Antona Korošce.[1] Velimir Vukićević zemřel v Bělehradě 27. listopadu 1930.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-09-04]. [online] pořízeném dne 2020-11-29. (srbsky) 
  2. ↑ RATEJ, Mateja. Politika Slovenske ljudske stranke nakon sporazuma između Nikole Pašića i Stjepana Radića 1925.. S. 147. Časopis za suvremenu povijest [pdf]. 2006-06-01 [cit. 2009-09-04]. Roč. 38, čís. 1, s. 147. Dostupné online. ISSN 0590-9597. (chorvatsky) 
  3. ↑ a b DRAGNICH, Alex. The first Yugoslavia: search for a viable political system. 1. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, c1983 182 s. (Hoover Press publication; sv. 284). Dostupné online. ISBN 0-8179-7841-0. S. 46. (anglicky) 
  4. ↑ a b DRAGNICH, Alex. The first Yugoslavia: search for a viable political system. 1. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, c1983 182 s. (Hoover Press publication; sv. 284). Dostupné online. ISBN 0-8179-7841-0. S. 46–47. (anglicky) 
  5. ↑ a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 406. 
  6. ↑ ROTHSCHILD, Joseph. East Central Europe between the two World Wars. 7. vyd. Seattle: University of Washington Press, 1977. 438 s. (History of East Central Europe; sv. IX). Dostupné online. ISBN 0-295-95357-8. S. 228. (anglicky) 
  7. ↑ a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 407. 
  8. ↑ RAMET, Sabrina. The three Yugoslavias: state-building and legitimation, 1918-2005. 1. vyd. Bloomington; Washington, D.C.: Indiana University Press, Woodrow Wilson Center, c2006 781 s. Dostupné online. ISBN 0-253-34656-8. S. 70. (anglicky) 
  9. ↑ a b DRAGNICH, Alex. The first Yugoslavia: search for a viable political system. 1. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, c1983 182 s. (Hoover Press publication; sv. 284). Dostupné online. ISBN 0-8179-7841-0. S. 48. (anglicky) 
  10. ↑ a b DRAGNICH, Alex. The first Yugoslavia: search for a viable political system. 1. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, c1983 182 s. (Hoover Press publication; sv. 284). Dostupné online. ISBN 0-8179-7841-0. S. 49. (anglicky) 
  11. ↑ a b c RAMET, Sabrina. The three Yugoslavias: state-building and legitimation, 1918-2005. 1. vyd. Bloomington; Washington, D.C.: Indiana University Press, Woodrow Wilson Center, c2006 781 s. Dostupné online. ISBN 0-253-34656-8. S. 73. (anglicky) 
  12. ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 407–408. 
  13. ↑ RAMET, Sabrina. The three Yugoslavias: state-building and legitimation, 1918-2005. 1. vyd. Bloomington; Washington, D.C.: Indiana University Press, Woodrow Wilson Center, c2006 781 s. Dostupné online. ISBN 0-253-34656-8. S. 74. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • (srbsky) Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-08-31]. [online] pořízeném dne 2020-11-29. (srbsky) 
  • (anglicky) DRAGNICH, Alex. The first Yugoslavia: search for a viable political system. 1. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, c1983 182 s. (Hoover Press publication; sv. 284). Dostupné online. ISBN 0-8179-7841-0. (anglicky) 
  • (anglicky) RAMET, Sabrina. The three Yugoslavias: state-building and legitimation, 1918-2005. 1. vyd. Bloomington; Washington, D.C.: Indiana University Press, Woodrow Wilson Center, c2006 781 s. Dostupné online. ISBN 0-253-34656-8. (anglicky) 
  • (anglicky) ROTHSCHILD, Joseph. East Central Europe between the two World Wars. 7. vyd. Seattle: University of Washington Press, 1977. 438 s. (History of East Central Europe; sv. IX). Dostupné online. ISBN 0-295-95357-8. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velimir_Vukićević&oldid=22935945“