O institutu ochrany práv v České republice pojednává článek Veřejný ochránce práv (Česko).

Ombudsman (fem. ombudsmanka) je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. V Česku a na Slovensku se úřad oficiálně nazývá veřejný ochránce práv.

Historie

editovat

Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se dočkal ale až v druhé polovině 20. století, v současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.

V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna). A naopak i na celoevropské úrovni existuje evropský ombudsman.

Charakteristika

editovat

Označení ombudsmana se v různých zemích částečně liší. V angličtině se ombudsmanovi říká public advocate, ve francouzštině défenseur des droits, ve španělštině defendor del pueblo, v italštině difensore civico, němčina potom využívá speciální označení pro ombudsmanku ombudsfrau.

Parlamentní ombudsman

editovat

Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:

  • je volen parlamentem,
  • měl by být politicky nezávislý,
  • nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
  • může provádět vlastní šetření.

Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat